Archive for year 2011

Barbora Voráčová: Jsem nebe

0
Premiéra inscenace nazkoušené metodou storytellingu.

Inscenace Jsem nebe byla nazkoušena metodou storytellingu nebo-li vyprávění. Tato nepříliš známá divadelní disciplína otevírá dveře do jiného pojetí lidských osudů a příběhů. Herci přestávají hrát, opouštějí své role a vystupují sami za sebe, vracejí se k tradici vypravěčství. Diváci se ocitají ve světě čtveřice žen, které dokázaly přijmout zodpovědnost samy za sebe a jít za svým cílem. Jsem nebe je jejich osobní mantrou, kterou si opakují stále dokola ve chvílích, kdy nejvíce potřebují cítit jistotu samy v sobě. Nebe je spojuje jako klenba jejich příběhů.

13. prosinec 2011, 19:30, Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci, Divadelní sál K3

Hrají: Ema Jurková, Dominika Šindelková, Simona Vičarová, Zuzana Zapletalová

Scéna, hudba: Petr Jakšík

Storytelling: Barbora Voráčová

Trailer: Tomáš Koňařík – viz ZDE

Divadlo Konvikt

Divadlo na cucky

Jana Ozoráková: Poslední z Aporveru

0

Rozhovor se scénáristkou filmu Poslední z Aporveru vzniklého na motivy knihy Karla Čapka Válka s mloky.

Poslední z Aporveru jsou trikový fantasy film kombinující živé herce s animovaným a počítačově vytvořeným prostředím. Příběh chlapce Rybliho a dívky Maysu, kteří svou láskou zachrání svět Aporveru před zkázou. Režie Tomáš Krejčí.

Trailer filmu na YouTube.

Stránky filmu na webu České televize.

Rozhovor s Janou Ozorákovou.

Pavel Gotthard: Playboy

0

Absolventský film Pavla Gottharda z roku 2011.

Hrají: Iveta Austová, Lukáš Černoch

Kamera a střih: Tomáš Řehořek

Animace: Tomáš Kozlík

Scénář a režie: Pavel Gotthard

Dora Kaprálová: Nesvítí už jenom bliká

0

Jeden den v životě skutečného undergroundového básníka Pavla Ambroze Homéra. Frontman kapely Idiot Crusoe mezi ďáblem, lupenkou a kočičími anděli. Nesvítí, už jenom bliká. Posměváčkům na cestu.

Pavel Ambroz Homér zemřel v neděli 20. listopadu.

Radiodokument Dory Kaprálové z roku 2001.

Poslechnout si jej můžete ZDE

Vojtěch Landa: Písně, které změnily svět

0

Rozhlasový seriál Vojtěcha Landy Písně, které z měnily svět seznamuje z přelomovými událostmi v historii populární hudby.

Vysílá Český rozhlas Brno v pořadu Zelný rynk v sobotu od 17 hodin. Tento víkend bude vysílán třetí díl, věnovaný skupině Pink Floyd.

Úryvek z pořadu:

Po Beatles a Dylanovi dnes zakotvíme u dalších velikánů hudební scény, čekají nás Pink Floyd. Jen málokterá píseň má totiž tak bohatou historii jako hit Another brick in the wall part 2, který vyšel na albu The Wall v roce 1979. Víte například, že dnes již proslulý sbor dětí křičících: „Hej, učiteli, dej dětem pokoj!“ v písni vlastně vůbec neměl být? Producentu Bobu Ezrinovi, který zapojení sboru vymyslel, se ale nakonec podařilo kapelu přesvědčit. Chtěl totiž píseň prodloužit, aby lépe vyhovovala parametrům rozhlasového hitu, kterým se také nakonec stala. Ezrin navíc kapelu přemluvil, aby rytmus písně přizpůsobila tehdy populární diskotékové hudbě. Ačkoliv producentovi šlo primárně o větší komerční potenciál, zdá se, že byl jeho vliv pro kapelu opravdu přínosem. O čem vlastně Flojdi na albu the Wall, čili Zeď, zpívají? Waters, autor textů, zde reflektoval své nepříliš vydařené dětství, jehož součástí bylo i tyranské chování některých kantorů. Dle Waterse kantoři, kteří zesměšňují a ponižují žáky, jsou jen další cihlou ve zdi, kterou si zejména ti citlivější žáci staví na obranu před svým okolím. Varuje také před přehnaným pedantstvím, které leckdy zavání školní diktaturou. Použitím výrazu „Thought control“, tedy kontrola myšlení, jasně odkazuje na Orwella a jeho román 1984, kde bylo zakázáno i protistátně myslet. …

Stránky pořadu na webu Českého rozhlasu

Antonín Přidal: Mikulášský podvečer v dobré společnosti

0

Alena Blažejovská: Nemuset, ale moci

0

Předneseno na semináři na téma „Vyrůstá nám nová generace rozhlasáků?“, pořádaném Sdružením pro rozhlasovou tvorbu ve spolupráci s Českým rozhlasem v rámci Prix Bohemia Radio 2011 v Poděbradech 13. října 2011.

„Rozhlas má zajisté mnoho přátel a sotva se najde někdo, kdo by chěl popírati jeho dobré vlastnosti a možnosti. Všecky dosud uspořádané ankety přinesly v tom smyslu četné doklady o mínění, skoro vesměs sympatickém, uměleckých i vědeckých pracovníků,“ píše v roce 1940 František Kožík v knize Rozhlasové umění a pokračuje: „Pokud jde však o rozhlasové umění samotné, narážíme u těch, kteří by se měli státi jeho tvůrci, na jakýsi chlad. Za tímto chladem se viditelně skrývá nejistota, o níž je už těžko říci, zda je zaviněna naivitou, zlou vůlí, či opravdu jen neinformovaností.“

Nepřestává mě překvapovat, že v této dávné publikaci najdu vždy přiléhavý citát k jakémukoli rozhlasovému tématu či problému. Jako by od Kožíkových dob nebyl o rozhlase napsán podobně komplexní (a přitom stručný), lyricky (a přitom emfaticky) formulovaný text. Je to vlastně učebnice, přinášející podněty a rady pro tvůrce i posluchače rozhlasu. Používáme ji se studenty dodnes, přestože nás od jejího vydání dělí 70 let. Během nich se tehdy ještě relativně nové, prosazující se rozhlasové médium postupně dostalo do situace, kdy se pokouší obstát v konkurenčním prostředí, kde na sebe čím dál křiklavějšími způsoby obracejí pozornost audiovizuální média a sociální sítě. Mluvím o tom proto, abych citovanou pasáž parafrázovala formou otázky: Narážíme dnes u těch, kteří by se měli stát tvůrci rozhlasového umění, na chlad? A pokud ano, čím je to zaviněno? (more…)

Dora Kaprálová: Neuvěřitelné nemusí být neuslyšitelné

0

Zpráva o pětadvacátém ročníku mezinárodního rozhlasového festivalu Prix Europa v Berlíně, kterou Dora Kaprálová napsala pro iDnes.cz.

Co dnes může nabídnout rozhlasový dokument? Tvůrčí svobodu, nesrovnatelnou s jinými audiovizuálními žánry. Pro posluchače potom slast ze zvukového oratoria, radost z komediálního dokumentu, údiv nad přeestetizovaným kýčem atd. Ale především umí nabídnout silný příběh! Příběh, který dokáže zdánlivou omezeností rozhlasového média sebevědomě konkurovat i současné beletrii či filmu. Tohle zjištění pro mě bylo nejradostnějším zážitkem v pětadvacátém ročníku mezinárodního festivalu Prix Europa v Berlíně….

Více v rubrice Kavárna na iDnes.cz

Kamila Zlatušková: Julie a Mireček

0

Jak se milují protiklady aneb kdo z nás je Julie a kdo Mireček? Pořad z televizního cyklu Rodinné křižovatky

Jak lze žít ve svazku se svým absolutním protikladem? Svérázná mozaika o dvacetiletém manželství akční perfekcionistky a hloubavého tazatele se sklonem k hromadění zdánlivých zbytečností. Existuje klíč ke spokojenému partnerství? V čem a jak nás může charakterizovat náš partner či partnerka? Julie a Mireček žijí každý ve svých rozdílných světech, sami a zároveň spolu ve svých vlastních příbytcích. Znají ještě cestu jeden k druhému? Jak se tone v manželství a kdy člověk přestane vyhledávat protiproud, který ho udržuje ve fyzické i myšlenkové kondici? A není vlastně v každém z nás kousek Julie nebo Mirečka?

Scénář a režie Kamila Zlatušková

Premiéra na ČT2 10.11.2011 v 16:20

Stránky pořadu na iVysílání ČT

Přijímací řízení 2012/13

0

V akademickém roce 2012/13 budeme otevírat nové bakalářské i magisterské ročníky.

Přihlášky k přijímacímu řízení do prvního ročníku bakalářského studia se podávají do 29. února 2012 a k přijímacímu řízení do prvního ročníku navazujícího magisterského studia do 31. března 2012.

Směrnice k přijímacímu řízení: bakalářské studium – magisterské studium.

Bližší informace o přijímacím řízení ZDE

Go to Top