Příběh dvou mladých lidí, kteří jsou v podstatě celkem šťastni, až na jednu fatální drobnost.

Film vznikl za podpory JAMU a dalších firem a jednotlivců.

Režie: Tereza Adámková

Scénář: Tereza Semotamová

Hrají:

Simona | Magdalena Tkačíková

Honza | František Skopal

Jana | Sára Venclovská

David | Jan Grundman

Eliška | Veronika Lazorčáková

Premiéra 21. 2. 2012 v 21,30 v HaDivadle

Stránky filmu ZDE

Vznik filmu

  • Historie příběhu o dvou mladých lidech, kteří jsou spolu, ale nějak nejsou velice šťastni – až ta holka to začne řešit, započala se v září 2011.

    Tereza Semotamová vyhrála české kolo NISI MASA Script Contest.

    Během ledna 2011 v mlejně v Moulin d’Ande-Ceci ve Francii na European Short Pitchi, posléze na dalších workshopech pro vítěze ve Strasbourgu. Tam vzniklo osm či více dalších, tentokráte již anglických, verzí scénáře.

    Ten scénář, jeho poslední verzi, částečně přeloženou do češtiny, částečně omylem stále anglickou, přinesla Tereza S. Tereze A. v polovině března 2011.

    A tehdy to usnulo, Tereza A. několikrát četla scénář a občas napsala Tereze S., co si o kterém fragmentu myslí. Jinak se ale, krom zatím letmých návrhů představitelů hlavních charakterů nic moc nedělo.

    V červnu se Tereza A. potkala s Ančou S. ve Vídni, holky si povídaly a povídaly a hodně toho najevo vyšlo. Například také to, že ony spolu rády by něco udělaly. Asi nějakej film nejlíp.

    A začátkem července se začaly dít věci. Anička napsala Tereze A., že chce dělat film na konci sprna a na začátku září. Tereza A. se probudila a zjistila, že její tlaky vnitřní volají, že to chtějí dělat taky. A tak Tereza A. postupně a polehoučku sehnala štáb jako ovečky. A do procesu se dostal Marek zvaný Mrak, který se uvolil, že to celé nasnímá a že v podstatě i rolí pomocného dramaturga nad zatím netknutým scénářem vypomůže, i když Tereza S., ač se snaží a skajpem tu a tam s Terezou A. o filmu mluví, v Německu dlí.

    A tak byl scénář upraven Terezou A. a konzultován s Mrakem. A nepršelo, protože bylo léto.

    A pak nastal humbug a fofr a koncem srpna, začátkem září podařilo se za vydatných ztrát krevních i potních postavit štáb snů. V něm zasedl na pozici zvukaře doposud nezvěstný Marek zvaný Párek, jako jeho asák pak Petr Pánek zvaný Spánek, klapku a skriptovní list do ruky dostala Sára Valnohová, zachytit momentky z natáčení se zavázal Venda Machů. A zbytek tedy Tereza v režijní kabině, Mrak v té kameramanské a Anče v té produkční, to už byl betonový podstavec, který dávno pevně stál a čekal, až se na něj začnou vrstvit cihly. A ony začaly.

    Sladká Majda, která i přes zběsilost se kterou byla angažována do divadla brněnského národního Mahenova na pozici zpěvné Mahuleny, řekla, že je statečná a tak i přes dvoufázové zkoušení v svatostánku umění, každou volnou chvíli věnovala tomu, aby mohla být snímána v roli zblázněné Simony, která s Mahulenou nemá společného nic, a přece mnoho. Majda příliš nespala, navíc trpěla zánětem hrtanu a snad i pohrudnice, ale její milý, Frantin, který přijel až z !Prahy! aby mohl ve filmu hrát – koho jiného než Simonina milého Honzu – dodal jí sil a energie a optimismu a když ne on, tak alespoň ta dobrá nálada, která všechny ve štábu opanovala a tak to má být. A tak to bylo.

    A výsledek onoho zářijového snažení svým umem ještě doplnili Honza Grundman, Sára Venclovská, Verča Lazorčáková, Adam Ligocki, Eva Delinčáková a Lucka Páchová.

    A vznikl z toho film Tak dobrou, který není jenom o spaní.