Jak tento obšírný text začít? Po dlouhém přeskupování jednotlivých, ne vždy zcela provázaných oddílů, jsem se rozhodla začít tím nejdůležitějším. Zjednodušeně lze říci, že v Holandsku je hodně peněz. Ano, je to bohatá a prosperující západoevropská země. A to se všemi klady i zápory, které toto označení nese. Její obyvatelé jsou konformní a společenské normy jsou velmi přísně zakotveny. Nikoho ani nenapadne je porušit. Nikdo si ve svém domě v přízemí nezatáhne rolety. Můžete se spolehnout na to, že když mezi sedmou a osmou večerní budete procházet ulicí (nebo lépe, pojedete na kole, protože jízda na kole patří k jedné z oněch zakotvených povinných činností), ať už v Amsterdamu nebo menším městě, bude ta ulice velice klidná a výlohy – ano výlohy, protože tak opravdu vypadají – domácností budou spořádaně osvětlené a většina rodin bude přímo před vašimi zraky večeřet nebo sledovat televizor. Závěsy nebo rolety se zde neuplatňují. Proč? Snad aby se dalo dodržování oněch nepsaných společenských norem jednoduše kontrolovat.

To není zobecňování, to je realita. Všednodenní holandská realita. S mým tématem příliš nesouvisí, ovšem chci na tomto příkladu dokázat, nakolik je všechno v Holandsku svázáno pravidly. Ať už psanými či nepsanými, vždy ale úzkostně dodržovanými. Hluboko vžitá touha po konformitě ovládá všechna odvětví lidské existence. Tedy i umění, tedy i film. A někdy ta konformita produkuje v důsledku ztráty citu pro věc i velmi odporné hybridy, které s uměním nemají vůbec nic společného, o tom ale dále. (…)

Pokračování zde: Tereza Adámková: O holandských filmech, televizi a jiných věcech (.pdf)

Seminární práce z předmětu Současná audiovizuální tvorba za zimní semestr 2011/12