„Podle nedávného sociologického průzkumu dnes každý druhý mladý člověk z Prahy považuje Berlín za meku umění a smysluplné město k životu. Ale jaký smysl života a jaký ráj nacházejí v Berlíně české ženy, které zde skutečně žijí, vychovávají děti, pracují, sní a touží?

O tom jsem natočila radiodokument trochu směšného názvu: Bublina přibližnosti. Taky proto, že jsem jednou z nich. Ne snad bublinou. Ženou. Mluvila jsem s českými ženami v Berlíně, abych zjistila, proč tady žít.
Vždyť i celá ta existence nás žen, které jsme přišly z Čech do Berlína po pádu zdi, je trochu směšná. Jaképak dnes hranice? Jakápak jinakost ciziny, stesky po domově? Je přece jedno, kde žijeme. Hranice padly. Jen co je na východ od Ukrajiny zavání ještě iluzí turistické exotiky. Jsme navíc skrz naskrz propojeny mobilními telefony, ipody, skajpem, facebooky; vším, co nás sbližuje v neskutečnu. Jsme skrz naskrz propojeny lhostejností středoevropsky blahobytné společnosti.“
To píše Dora Kaprálová ve svém článku, který u příležitosti premiéry dokumentu Bublina přibližnosti uveřejnil Týdeník Rozhlas a pokračuje: „Chtěla jsem, aby se posluchači nad životy českých žen v Berlíně trochu bavili, zasnění a zaslepení dětskou optikou vnímání. Vždyť každá těžkopádnost je nudná. Mluvila jsem s českými přítelkyněmi a ptala se jich, proč tu žijí, zda jsou šťastné a po čem touží. Myslela jsem si: budu se ptát, abych věděla, co tuším.
Teď už vím, že i mé přítelkyně si v duchu říkaly to samé. A proto jsem se dověděla daleko víc. A mnohé z toho se z radiodokumentu Bublina přibližnosti dozvíte i vy, milí posluchači. (text ČRo)

Dokument Dory Kaprálové Bublina přibližnosti měl premiéru v roce 2011.

V repríze jej Český rozhlas 3 – Vltava vysílá dnes v 21:45.

Záznam pořadu lze nalézt také ZDE