Lívance mám rád

muzikál pro Broadway

1.scéna: idylická scéna manželů

Vesnická chýše.

Žena stojí u plotny a míchá vařečkou v hrnci. Muž k ní přijde a zezadu ji obejme. Poté stojí profily k publiku, objímají se a hovoří.

ŽENA: Ach, muži můj, jak jsem šťastná s tebou. A jak dlouho už. To jest téměř k neuvěření. Myslela jsem, že vášeň všechna a cit všechen svatbou pomine, ale naopak zdá se býti ještě plnější a živější. Svatba mé city zpečetila, cítím tvoji blízkost ještě blížeji a hlavně vím, že jsem tvým vlastnictvím. A to mě činí šťastnou.

MUŽ: Zase kyselo?

ŽENA: Ano, protože láska naše sice květem pestrým kvete, ale krejcarů míň než málo máme..

MUŽ: Snad příští pátek přinesu výplatu z minulého měsíce. Dřevo nám žere dřevomorka.

ŽENA: Mužíčku můj, dřevomorku rejdit v polenech nech a se mnou se potěš.

Ďábel projde okolo a odplivne si.

ĎÁBEL: FUJ, TO JE VOŠKLIVEJ HNUS, TFUJ.

MUŽ: Nejdřív se najím, ženo má. A ty mi povídej, co jsi tu celý den robila. (Žena se jala polévku nalévati)

ŽENA: No, když jsi odešel, jala jsem se dřevo štípati.

MUŽ: Ale to má práce. Proč to děláš?

ŽENA: Však také to zvládnu a ty aspoň čas rubáním doma ztráceti nemusíš, o to víc můžeš se mnou se potěšiti, když volnou chvilku po práci máš. Nemusíš ji dřívím ztrácet. Bez tak máš už tak dříví za celý den dost a dost.

MUŽ: To pravdu díš. (pausa) Taky na tebe při dřevorubání mysleti musím a to stesk mi pak srdce tíží. Tvé nohy, hlavně stehna, po těch se mi stýskává.

Pokračování na Foxy Nibbles