Archive for year 2012

Tereza Nováková: Zelda, manželka spisovatele

0

Scénické čtení Terezy Novákové.

„Nebyli jsme zrovna tradiční. A to nás proslavilo.“
Takový pěkný pár anebo chcete-li Francis Scott a Zelda Fitzgeraldovi. Celebrity dvacátých let minulého století, ale také dva kohouti na jednom dvoře. V hlavních rolích Zelda a její zpověď, coby ženy žijící po boku talentovanějšího a úspěšnějšího. „Ona bohužel ráda psala. Jejím snem bylo vydat knížku, román. Nepsala špatně, četl jsem tajně něco z jejích deníků. Měla nadhled, byla vtipná a nikdy, za žádných okolností si nebrala servítky. Jenže to nestačilo. Zelda neměla příběh. Žila jen sama sebou. Svou osobností a svými pocity. Neuměla se vcítit do druhých.“ (text Divadla v Řeznické)

Hudba: Ondřej Mikula
Hrají: Adéla Hrdličková, Andrea Litvanová, Veronika Schneiderová, Jan Krejčí, Věra Švarcová
Datum premiéry: 8. 11. 2012 v 19:30.
Délka: 90 min.
Divadlo v Řeznické, Řeznická 17, Praha 1

 

Radka Hoffmanová: ERASMUS documentary

0

Documentary about 8 young students during their ERASMUS exchange study in Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno, Czech republic. 2011/2012.

Directed by Radka Hoffmanová and Matúš Labanc.

Erasmus students: Mário Abel, Louis Tappenden, Tom Daish, Steve Earl, Virginia Zambrana Quarrato, Sara Connor, Mauricio Estrada Aguilar, Virpi Honkanen.

Seminář Hynka Pekárka

0

Dne 29. října 2012 proběhl seminář vedoucího literárně-dramatické redakce Českého rozhlasu Hynka Pekárka Současná evropská rozhlasová hra.



Tereza Semotamová: Zadejte cíl

0

V nedělní Čajovně pokračuje cyklus Hry a dokumenty nové generace. Tentokrát uslyšíte hru Terezy Semotamové Zadejte cíl. Natočena byla letos v brněnském studiu Českého rozhlasu, v režii Jakuba Macečka účinkují Petra Bučková, Robert Mikluš, Hana Havlicová, Tomáš Sýkora a Martin Sláma.

Jak naplnit životní představy, když realita člověku mnohdy „háže klacky pod nohy“? A kam ve svém životě vůbec směřovat? Tyhle otázky si klade mladý pár při překvapivě nekonvenční cestě za známými. Uzavřen v prostoru jedoucího auta se stává nejprve obětí vzájemných názorových rozporů, později je však v konfrontaci také s podivnými spolucestujícími. Komediální hru Zadejte cíl Terezy Semotamové nejlépe vystihuje výrok jedné z postav: „Člověk nikam nedorazí, když neví, kam vlastně míří.“

Helena a Honza jsou nekonfliktním párem, takřka harmonickým. Ve vyhroceném okamžiku se však ukáže, že se jejich vztah může stát neuspokojivým, poněvadž vychází zejména z individualistických potřeb. Společně se začnou zamýšlet nad tím, jestli je jejich vztah smysluplný, a jakou má budoucnost v širším – společenském měřítku. Záhy tak naráží na nepříjemná zjištění, týkající se obecného úpadku hodnot, a začínají propadat pesimistické náladě. Díky navozené atmosféře znechucení a beznaděje se děj začne ubírat jiným směrem – tím humornějším. Autorka totiž obsadí auto dalšími pasažéry – přecitlivělou ženou, řídící navigaci, a mužem, který o sobě tvrdí, že je čert. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je vztahová problematika pro autorku výchozím tématem hry, ve sledu vtipných situací se záhy ukazuje, že ve svém textu komentuje především společenské nešvary a hledá východisko ze životního marasmu.

Inscenace vznikla v brněnském rozhlasovém studiu ve spolupráci režiséra Jakuba Macečka, hudebního skladatele Maria Buzzi, mistra zvuku Josefa Daňka a dramaturgyně Hany Hložkové. Účinkují: Petra Bučková (Helena), Robert Mikluš (Honza), Hana Havlicová (Navigace), Tomáš Sýkora (Čert) a Martin Sláma (Hlasatel). (text ČRo)

Po odvysílání najdete inscenaci k poslechu po dobu jednoho týdne na stránce Hry a literatura ve streamu.

Premiéra proběhne v neděli 28. října 2012 v 19 hodin na stanici Český rozhlas 3 – Vltava.

Matěj Randár: Misantrop

0

Umělecký fotograf a moralista Alcest (David Langer) přijíždí na teambuildingový víkend reklamní agenury, ve které pracuje jak jeho kamarád Filint (Marek Herman), tak i jeho přítelkyně Celimena (Zuzana Mrvová). Brzy zjistí, že si k odpočinku od zkažené společnosti nevybral to nejlepší místo. Když vidí, jak se Celimena i Filint v pracovním kolektivu chovají, nenechá to bez odezvy.

Moliérovy postavy znovu ožívají. Doba se mění, lidé však ne.

„Celou cestu sem jsi mi vykládal, jací to jsou kreténi, a teď se k nim chováš jak k nejlepším přátelům!“

Scénář: Jan Šotkovský, Michal Zetel a Buranteatr

Hrají: David Langer, Marek Herman, Zuzana Mrvová, Petr Maštalíř, Markéta Válková, Jitka Hlaváčová, Michal Juřík, Jan Polach

Výprava: Lucie Halgašová

Režie: Matěj Randár

Premiéra: 12. 10. 2012

Internetové stránky inscenace

Recenze na Zlinskynocnik.cz

Recenze na Zlinskynocnik.cz

Hynek Pekárek: Současná evropská rozhlasová hra

0

Srdečně Vás zveme na poslechový seminář Hynka Pekárka

Současná evropská rozhlasová hra

Seminář proběhne v pondělí 29. října 2012 od 10:15 do 14:30 v místnosti 104 DIFA JAMU (Mozartova 1).

Hynek Pekárek (1959) – dramaturg a scenárista, od roku 2011 vedoucí literárně-dramatické redakce Českého rozhlasu. Připravil desítky titulů rozhlasových her a adaptací s širokým žánrovým záběrem. Vedle her náročného charakteru se vždy věnoval i rekreativní složce repertoáru, zvláště v dramatických seriálech. Uvedl tak kompletní rozhlasové dílo Samuela Becketta, experimentální kompozice Ernsta Jandla nebo hry Harolda Pintera a stál u zrodu oblíbených seriálů Tři mušketýři, Exodus či Jméno růže. Systematicky představuje posluchačům současnou evropskou rozhlasovou hru v českých inscenacích. Na rozhlasových vlnách oživil polozapomenuté texty české dramatiky (např. V. Dyk: Posel, F. Langer: Jízdní hlídka). Na svém kontě má i několik českých premiér zahraničních dramatických novinek (Schmitt: Návštěvník, Bertrand: Poslední noc Tenessee Williamse). Je několikerým držitelem ceny Prix Bohemia a mezinárodní ceny Prix Marulič za scénář k rozhlasové adaptaci Büchnerova Vojcka.

 

Volné pokračování semináře Současná evropská rozhlasová hra proběhne v lednu 2013.

S případnými dotazy se obracejte na MgA. Michala Bureše – bures.michal@seznam.cz

 

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Inovace studijních programů Dramatická a Hudební umění JAMU v oblasti uměleckých výstupů č. CZ.1.07/2.2.00/28.0159

Marek Petřík: Prostějov Edvarda Valenty

0

Rozhlasové pásmo Prostějov Edvarda Valenty vytvořil student oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na Divadelní fakultě brněnské JAMU, Marek Petřík. Schůzky s literaturou vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v neděli 14. října ve 20.00.

Svým obsahem je poctou prostějovskému rodákovi, pozdějšímu básníkovi, prozaikovi a novináři Edvardu Valentovi a také Petříkovu rodišti, hanáckému městu Prostějovu. Svým tvarem je zároveň poctou tvůrčím postupům reportéra, překladatele a legendárního tvůrce rozhlasových pásem Františka Gela, který – stejně jako Valenta anebo Jiří Wolker – chodil na střední školu v Prostějově.

Objevné pásmo přináší řadu zajímavých informací a příběhů a zazní v něm i rozhovor s ředitelkou Městského divadla v Prostějově Alenou Spurnou a záznam z představení Nahý Wolker Divadla Point. Pásmo vysíláme ke 40. výročí smrti Františka Gela, které připadá na 17. říjen. Jeho autor, Marek Petřík, je také jeho režisérem. Dramaturgie Alena Blažejovská, natočilo Brno. (text ČRo)

Účinkují: Martin Sláma, Ladislav Kolář, Sylva Talpová, Lukáš Černoch, Jaroslav Kuneš, Michal Bumbálek, Marie Ludvíková a další
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Režijní supervize: Radim Nejedlý
Režie: Marek Petřík

Čas vysílání: neděle 14. října 2012 ve 20:00 | Délka pořadu: 60 minut | Stanice: ČRo 3 – Vltava

Radka Hoffmanová: Something like trailer

0

Trailer for documentary movie about students who did Erasmus exchange in JAMU Brno, Czech Republic 2012.

Režie Radka Hoffmanová, Matúš Labanc.

Antonín Přidal: Úvodní slovo k semináři SRT

0

Úvodní slovo k semináři Sdružení pro rozhlasovou tvorbu v rámci festivalu Prix Bohemia Radio Poděbrady 2011

Dámy a pánové,

v jedné své knížce přišel humorista Jaroslav Žák s touto historkou:

Kdesi na poušti lidé instalovali panel s obrovskými písmeny složenými z velkých žárovek. Chtěli tak komunikovat s mimozemskými civilizacemi. Blikali, blikali a po delší době se na nebi začala rozsvěcovat jiná žárovková písmena, až z nich vznikla věta: CO CHCETE? Pozemšťany to tak konsternovalo, že pomocí svých žárovek odpověděli: NIC. Písmena na nebi zhasla a bylo po komunikaci.

Někdy jsem si u takových žárovek představoval začínající autory, kteří zkoušejí proniknout do rozhlasu. Jak blikají a blikají a jak se nad nimi v pravidelných intervalech rozsvěcuje odpověď: CO CHCETE? NEMÁME PENÍZE ANI VYSÍLACÍ ČASY. Ti dole to nějakou dobu pozorují a pak odbliknou: NO TAK NIC. A zhasnou.

Další varianta je taková, že nebešťané nemají čas vůbec. Nejen vysílací, ale žádný. Mají tolik práce se svou vlastní prací, že se nedostanou ani k zašroubování žárovek, natož k poblikávání směrem dolů.

Dnešní seminář, doufám, tyto historky vyvrátí, nebo aspoň uvede na pravou míru. Jinak by nestálo za to někoho k rozhlasové tvorbě vychovávat.

Ani na Divadelní fakultě JAMU jsme před dvaceti lety nezačali výchovou rozhlasových tvůrců, ale tím, že jsme chtěli rozšířit obzor tvůrců divadelních. Pokusili jsme se tehdy o semináře, ve kterých by se studenti divadelní dramaturgie a režie dovídali, jak rozmanitě se dá o divadle psát pro média. A jak užitečné je vyznat se v jejich potřebách, zvláštnostech a pastech. Teprve časem se z těchto pokusů vyvinul ateliér s mediálním zaměřením, protože jsme si řekli, že na fakultě plné budoucích divadelníků mohou najít dost inspirace také zájemci, kteří by se rádi věnovali dramaturgické a autorské práci pro rozhlas a televizi. Chtěli jsme, aby do své výbavy dostali něco víc než lidé vyučení výhradně v mediální praxi. Aby získali větší nadhled a přehled. Aby si doplňovali znalosti o jazyce, literatuře, filmu a dalších uměních. O kultuře nejen současné a nejen mediální. Aby tak lépe pochopili, že sdělovací PROSTŘEDKY jsou tu proto, aby něco ZPROSTŘEDKOVÁVALY – a to něco významnějšího a složitějšího, než jsou ony samy. Že nejsou skutečností nejvyšší.

Taková průprava měla vést k větší svědomitosti, k hloubavějšímu myšlení, k osobitější tvorbě a koneckonců i k jisté nezávislosti na mediální profesi. I kdyby studenti usoudili, že práce pro média je neuspokojuje nebo že pro ni nemají všechny vlohy, ani pak nemusejí absolvovat s prázdnýma rukama či přesněji – s prázdnou hlavou. Poznali něco o povaze médií – a také o sobě – a s touto zkušeností se mohou dát do dalšího hledání.

Během dvaceti let přibyly k výuce další složky: seznamování s novými technologiemi, zkušenost s internetovým rozhlasovým projektem, účast na realizaci pořadů v některých veřejnoprávních studiích. Ale taky nám za tu dobu přibylo poznatků, jak pomalu se zmírňuje stará nesnáz – nesnáz, kterou je: rezervovanost rozhlasu a televize vůči nováčkům; nedostatek možnosti, aby své pokusy opakovali a nedostávali se k nim jen jednou za dlouhý čas; nedostatek energie nové talenty nejen vyhledat, ale také je zaujmout a hlavně NEPUSTIT. Nepustit je k vodě s povzdechem, že není kde a není zač.

Z devíti absolventských ročníků a z padesátky našich absolventů zůstal u rozhlasové tvorby zlomek. Sedm osm statečných. Nebo posedlých? Tři pracují pro rozhlas pravidelně, ostatní s pauzami. Řeknete, že právě o takové vytrvalce je co stát, že právě ty potřebuje rozhlas nejvíc. Ale já řeknu – potřebuje jich víc. O hodně víc. Není to zatím generace, jen rozptýlená skupinka. A neměli bychom přehlédnout něco důležitého. Totiž to, že jejich talent a výdrž nebyly všechno. Kromě nich měli ještě cosi: zvláštní štěstí. Ne ve smyslu náhody.

Tereza Reková: Zelená hmota zdarma

0

Tereza Reková se narodila v roce 1992 v Ostravě. Po pěti letech základní školy se dostala na osmileté Biskupské gymnázium. To pak opět po pěti letech vyměnila za Waldorfské lyceum, kde roku 2011 úspěšně odmaturovala. Nyní studuje brněnskou JAMU, obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika.

O film a televizi se zajímá již dlouhou dobu, v letech 2008 – 2011 moderovala v Ostravské televizi Noe. Roku 2010 vyhrála spolu se svými spolužáky první místo v celostátní soutěži Děti točí hrdiny se snímkem Někdo musel jít. Svou maturitní práci zasvětila dokumentární tvorbě a natočila krátkometrážní snímek o ostravské umělkyni Kateřině Pavlicové Hliněná princezna.

Tereza se také aktivně věnuje hudbě, šest let hraje na bicí soupravu a perkuse. Dále je členkou Brněnské improvizační skupiny BRDEJ!!! (text ČRo)

Jednou se mi přihodila taková věc. Bylo zrovna před letními prázdninami a já si postěžovala svému kamarádovi, že bych potřebovala nějakou brigádu. Za vydělané peníze bych se mohla neomezeně slunit na pláži a pít cuba libre brčkem. Kamarád, budeme mu říkat třeba Kamil, na to velmi pohotově zareagoval. Oznámil mi, že dělá pro jeden řetězec a že si rozhodně na finanční krizi stěžovat nemůže. Shodou okolností šel zrovna na schůzku se svým nadřízeným, který mě s chutí do celého programu zasvětí. Jak říkám, bylo zrovna před prázdninami a já neměla co na práci, proto jsem se schůzkou souhlasila. Kamilův nadřízený na nás čekal v útulné kavárničce. Představil se jako Ríša, a co jsem vypozorovala z jeho tváře, pravděpodobně trpěl permanentní radostí ze života. Společně s Kamilem se rozhodli, že mě tou radostí nakazí také. Během následující hodiny a půl jsem si několikrát (v různých variacích) vyslechla, že je možné být neustále šťastný, mít peníze a dokonce i ultrahebkou pleť. A jak toho dosáhnout? Řešení je prosté! Stačí jíst a pít zelenou hmotu! Za exkluzivní cenu 2 500 korun českých si dopřejete energie k nezaplacení. A navíc! Při koupi tří dostáváte jednu zelenou hmotu jako bonus. A navíc! Pokud se o zelené hmotě zmíníte třem svým známým, získáte nejen další malé balení zelené hmoty zdarma, ale dokonce i dobrý pocit ze skvěle vykonané práce. A, což je nejdůležitější, zelená hmota je instantní! Stačí zalít studenou vodou jednu kávovou lžičku zeleného prášku a nakrmíte potřebnými živinami celou rodinu. A to se vyplatí! Když Kamil s Ríšou mluvili, v očích jim svítily podivné zelené jiskřičky. Má práce by prý spočívala v propagaci zelené hmoty mezi všemi mými známými. Nic složitého. Představila jsem si, jak přijdu do školy a začnu pana ředitele přemlouvat o nutnosti zapracování zelené hmoty do nabídky místní menzy. A o jejím čepování v automatech na kávu. A že za prospěchové stipendium by se nedostávaly peníze, ale odpovídající dávka zelené hmoty. Všichni by pak byli zdraví, šťastní a krásní. Zelená hmota by se rozšířila po celém světě, nikdo by už nikdy netrpěl, rodily by se zelené děti. A ty by na zelené hmotě byly závislé. A tehdy mi to došlo. Nemohu tenhle monopol nechat zajít tak daleko! Nechci, aby vše bylo jen zelené. Má nejoblíbenější barva je totiž žlutá!

Fejeton byl vysílán v pořadu Zelný rynk v sobotu 7. července od 17 hodin.

Zbývající část fejetonu si poslechněte ve zvukovém archivu ČRo.

Go to Top