Archive for year 2012

Tereza Semotamová: Rozeznění II.

0

Kolem dříve ohlašovaného projektu Rozeznění začalo být v poslední době dosti živo, takže přinášíme shrnutí novinek:

Oficiální stránky projektu připravovaného občanským sdružením Sonosféra.

Dokumenty Sonosféry ke stažení – včetně vyjádření Terezy Semotamové.

Zpravodajský článek iDnes.cz o sporu ohledně projektu (9.6.2012)

Zpravodajský článek iHNed.cz o sporu ohledně projektu (5.6.2012)

Kritická recenze projektu od Alexandra Lukeše otištěná v Literárních novinách – včetně dopisu občanů Lidic odmítajících projekt (6.6. 2012)

Shrnutí posledních událostí od Lubomíra Sůvy na blogu Aktuálně.cz (10.6. 2012)

 

Radka Hoffmanová: niečo ako film / something like short

0

Krátký film vzniklý v rámci předmětu Audiovizuální projekt.

Hrají: Steve Earl, Tereza Slavkovská, Mário Abel, Mauricio Estrada, Sara Vidal, Louis Tappenden

Kamera: Tomáš Koňařík

Námět, scénář, režie, střih: Radka Hoffmanová

Natáčeno v Lisabonu a Brně

Pavel Švanda: Cesty paměti

0

Videokomentář Pavla Švandy k poválečnému vyhnání Němců z někdejšího Československa vzniknul v rámci projektu nakladatelství Větrné mlýny Cesty paměti

Pavel Gotthard: Léky smutných

0

Také je občas vídáte. Nosí těžké boty na vysokých podrážkách, černé kabátky nebo šaty připomínající předminulé století. Žijí ve zváštních fantazijních světech, které chrání před svým okolím a jimž rozumí jen oni sami…

Román Pavla Gottharda vydává Nakladatelství Host na podzim 2012.

Veronika Pospíšilová: Divadelní hody

0

Divadelní hody Divadla Aldente.

Skvělá možnost zhlédnout téměř všechny inscenace, které na půdě našeho divadla vznikly! A to včetně těch nejstarších! Dílka, jež nebude možno z technických důvodů obnovit, si připomeneme alespoň na „filmovém plátně” (videoukázky). Paralelně s festivalem proběhne i taneční kurz, jehož účastníci se budou moci zapojit do festivalových divadelních průvodů a vychutnat si tak festival plnými doušky!

Probíhá 1. až 4. června 2012

Veronika Pospíšilová vystupuje v inscenacích Pelech, To nic není!, Píseň pro pannu a Adam a Evy.

Magda Wdowyczynová: Syblingovy ženy

0

Představení hry Magdy Wdowyczynové 30. května v 18:30 ve studiu Řetízek, DAMU.

Michal Šalomoun: Právní aspekty legrace

0

Disertační práce Právní aspekty humoru přináší přehled situací, při kterých mají projevy humoru určitý význam v občanskoprávních vztazích. Humor často může sloužit k budování a posilování společenských vazeb ve skupině. Humorem mohou být někteří jedinci, kteří se do takové skupiny nehodí, z takové skupiny postupně vylučováni. V takových případech může docházet k diskriminaci. Nejčastějšími diskriminačními kritérii, při kterých se používá humor, je rasa a pohlaví. Pokud tak k rasistickému nebo sexuálnímu žertování dochází v místech a situacích, kde je diskriminace zákonem potírána, jako je např. zaměstnání a přístup k němu, přístup ke zdravotní péči a sociálním výhodám, představují uvedené projevy humoru zpravidla právně zakázané jednání s příslušnými právními následky. Projevy humoru jsou často založeny na představách a myšlenkách spočívajících v relativizování skutečnosti, přičemž touto relativizovanou skutečností mohou být i nehmotné statky. V případě, kdy tyto nehmotné statky budou nějakým způsobem právem chráněny (např. lidská podoba, čest a důstojnost, autorské dílo, ochranná známka), může nastat právní problém. Humorné projevy spočívající v nakládání s uvedenými, právně chráněnými nehmotnými statky však představují zpravidla určitou výjimku z povinnosti žádat dotčenou osobu o souhlas s užitím nehmotného statku. Právní důvody, proč tomu tak je, se však u jednotlivých nehmotných statků liší, protože se liší i jednotlivé právní úpravy.

Dizertační práce Michala Šalomouna obhájená na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v roce 2010.

Práce je dostupná v Informačním systému MU

Bibiana Rybárová: Jazyková depresia

0

Bibiána Rybárová sa narodila 20. 5. 1991 v Trstenej, malom mestečku na severe Slovenska. Po piatich rokoch sa presťahovala do Žiliny, kde sa aktívne venovala herectvu, recitácii a prednesu, modelingu a futbalu.

Úspešne ukončila Gymnázium bilingválne v Žiline štátnicou z francúzštiny a momentálne študuje na Janáčkovej akadémií muzických umění v Brne obor rozhlasová a televízna scenáristika a dramaturgia. Na svojich projektov už od čias strednej školy, kedy vystupovala na festivaloch s francúzskym divadlom, spolupracuje predovšetkým so zahraničnými študentmi. Medzi svoje najväčšie záľuby radí jazyky, históriu, storytelling, cestovanie a z neznámych príčin účtovníctvo.

Keď sa človek sťahuje do zahraničia, môže sa tváriť ako chce, no v kútiku duše mu aj tak nie je všetko jedno. Aj keď si to nechce priznať, tuší, že sa jeho život zmení, že si bude musieť zvyknúť, v istých veciach sa prispôsobiť a pomaličky si nájsť niekde to svoje miesto. Nie je to ľahké, ľudia prirodzene potrebujú určité zázemie. Odišla som študovať do Čiech a nahovárala som si, že to bude viac-menej to isté, keď sme už teda boli jeden štát a ja nikdy nepocítim žiadnu depresiu a už vôbec si nebudem klásť existenčné otázky. Myslela som si, že život pôjde ako doteraz a nič ma nezaskočí, no opak bol pravdou. Zarazila ma na pohľad jedna možno pre niekoho bezvýznamná vec a to – moja slovenčina.

Keď som sa mala sťahovať zo Žiliny do Brna, ktosi len tak medzi rečou mi povedal, že nech sa len pekne psychicky pripravím na to, že si ako Slovenka užijem. Pochopiteľne, robil si zo mňa srandu, no mňa to tak poznačilo, že som si vsugerovala tie najhoršie katastrofické scenáre. Mala som nočné mory, že ma v noci spolubývajúce na koleji priviažu predlžovačkou k radiátoru a budú ma páliť žehličkou po lícach, až kým správne nepoviem ř… skrátka, to nepovedateľné písmeno. Našťastie to bol len výplod mojej choromyseľnej fantázie, vychádzame spolu chvalabohu krásne. V každom prípade som sa však musela prispôsobiť, začať rozprávať podstatne pomalšie, odpustiť si moje milované kvetnaté frázy a tak ďalej. Nevadilo mi to, myslela som si, že dokonale ovládam svoje dva svety – ten v Brne a ten doma na Slovensku raz za mesiac. Až do jedného súdneho dňa. Nedávno som bola v Bratislave na konkurze na animátora pre istú cestovnú kanceláriu. Kým som tam čakala na pohovor, dala som sa do reči s ostatnými čakajúcimi. Jedna sa ma úplne vážne spýtala, že kde som sa ako Češka tak pekne naučila po slovensky. Ostala som ako obarená. (pokračování)

Zbývající část úryvku si od autorky poslechněte v Zelném rynku, který vysílá Český rozhlas – Brno v sobotu 26. května od 17 hodin. (text ČRo)

Michal Jurman: (V)stupnice do novoduru

0

Lidský život, odvíjející se od prvotní nitky početí, dětství, mládí, dospělost, stáří, smrt. Lidský život vyprávěný symbolikou hudební klaviatury, stupnice života přecházející smrtí do novodurové (v)stupnice, reflexe bytí i nebytí. Nadčasovost hudby, hudební fantazie, symbol věčnosti.

Jurmanova poezie, to jsou brilantní a současně hravá metaforická a metonymická spojení slov s přesným myšlenkovým obsahem. Jeho hra s jazykem, jejž mistrně ovládá, vytváří nádherný prostor pro poklidnou kompozici i pro dramatické stupňování až ke kontrastu, kterému předchází přetavení i těch jednoduchých a prostých věcí do vysokého stupně abstrakce. Novotvary, pracující s klasickým českým jazykem, ale také se zkratkovitými výrazy moderní komunikace mají vysokou myšlenkovou sdělnost, podvázanou hudebními motivy i jemným vnímáním přírody. Je to ale opět Jurmanův dar pro vytváření imaginárních asociací, co osloví čtenáře svou lehkostí i hloubkou zároveň, jeho neuchopitelnost ve světě fantazie a emocí.

Ve sbírce (V)stupnice do novoduru se tak snoubí uspořádání formálně složitějšího textu s mimořádnou jemností i vtipností, slova jsou využita nejen ve svém základním významu, ale jejich grafické zpracování a provázání s hudbou vytváří neotřelý celek, do něhož je vtahován i čtenář…

Knihu vydává Nakladatelství Barbara

Ukázka z knihy:

už jednou jsem,
snad jednou
držel tohle hedvábí
a pokazil si Vánoce,
člověk se vybarví
až svojí druhou knihou,
prvotiny jen na vzpomínku
nehýtkem občas škrábají
a tak má dnešní ozdobo
zatáhni kořeny
do mé zesláblé kůže,
budu tě zalévat
co mé hrdlo zmůže:
„z růže Vítek vykvet nám,
radujme se “

G je Bůh
co vymyká se všemu,
ve tmě tobě prodané
a nejen zpěvu
otevírá víra cévu,
pouští tóny
jeden k druhému
i tam
kde kdysi byl Babylon,
Gott už přeskakuje plot.

Nakladatelství Barbara navrhuje sbírku poezie Michala Jurmana: (V)stupnice do novaduru k nominaci na cenu Jiřího Ortena.

Tereza Semotamová: Chtěla jsem napsat trhák pro Broadway a vzniklo… tohle

0

Lívance mám rád

muzikál pro Broadway

1.scéna: idylická scéna manželů

Vesnická chýše.

Žena stojí u plotny a míchá vařečkou v hrnci. Muž k ní přijde a zezadu ji obejme. Poté stojí profily k publiku, objímají se a hovoří.

ŽENA: Ach, muži můj, jak jsem šťastná s tebou. A jak dlouho už. To jest téměř k neuvěření. Myslela jsem, že vášeň všechna a cit všechen svatbou pomine, ale naopak zdá se býti ještě plnější a živější. Svatba mé city zpečetila, cítím tvoji blízkost ještě blížeji a hlavně vím, že jsem tvým vlastnictvím. A to mě činí šťastnou.

MUŽ: Zase kyselo?

ŽENA: Ano, protože láska naše sice květem pestrým kvete, ale krejcarů míň než málo máme..

MUŽ: Snad příští pátek přinesu výplatu z minulého měsíce. Dřevo nám žere dřevomorka.

ŽENA: Mužíčku můj, dřevomorku rejdit v polenech nech a se mnou se potěš.

Ďábel projde okolo a odplivne si.

ĎÁBEL: FUJ, TO JE VOŠKLIVEJ HNUS, TFUJ.

MUŽ: Nejdřív se najím, ženo má. A ty mi povídej, co jsi tu celý den robila. (Žena se jala polévku nalévati)

ŽENA: No, když jsi odešel, jala jsem se dřevo štípati.

MUŽ: Ale to má práce. Proč to děláš?

ŽENA: Však také to zvládnu a ty aspoň čas rubáním doma ztráceti nemusíš, o to víc můžeš se mnou se potěšiti, když volnou chvilku po práci máš. Nemusíš ji dřívím ztrácet. Bez tak máš už tak dříví za celý den dost a dost.

MUŽ: To pravdu díš. (pausa) Taky na tebe při dřevorubání mysleti musím a to stesk mi pak srdce tíží. Tvé nohy, hlavně stehna, po těch se mi stýskává.

Pokračování na Foxy Nibbles

Go to Top