Archive for year 2012

Alena Blažejovská: Mája, máma a Mahámája

0

Mája je malá blonďatá holčička. Její máma je malířka a učitelka buddhismu, jmenuje se Veronika Černá. A Mahámája je jméno, které se dává matce historického Buddhy Šákjamuniho. „Mahá“ znamená velká. Až bude malá Mája velká, bude taky buddhistka jako její máma?

Tibeťané se někdy diví, jak malou úctu chováme na Západě ke svým matkám. Co říká buddhismus o mateřství? A jaké jsou ženy-matky, které u nás konvertovaly k buddhismu? Proměnilo to jejich přístup k mateřství – k dětem a také k jejich vlastním matkám?

Na tyto otázky hledá odpověď dokument Aleny Blažejovské, který vysíláme ke Dni matek. Dramaturgie Lenka Svobodová, režie Yvona Žertová, mistr zvuku Tomáš Gsollhofer. (text ČRo)

Vysíláno bylo 13. května 2012 v 18,05 na ČRo 2 – Praha

Záznam pořadu ve zvukovém archivu Českého rozhlasu

Jakub Vítek: Telefonát

0

Vztah je cesta od monologu k dialogu a zase zpět.

Včera, mohlo být něco kolem páté.

Seděla jsem u televize, srkala vychládající kakao a čekala, až začne můj oblíbený seriál. Oči mi lítaly po místnosti, stejně jako zmatené myšlenky hlavou, chvíli napravo, chvíli nalevo, pak zase napravo..Občas si takhle hraju, jsem krátkozraká, 12 dioptrií.., a když někdy takhle házím pohledem z jednoho rohu místnosti na druhý, obrysy věcí se mi začnou rozmazávat a splývat v jeden jediný různobarevný celek, který polapím a dovolím mu vznášet se uvnitř mé hlavy tak dlouho, jak jen budu chtít. Docela mě to baví, sleduju, jak se všechno to materiálno kolem mění v pouhou myšlenku, v absolutní nesmysl, který je jen můj a při tom všem hemžení mi zbývá ještě prostor na to snít, jaké by to bylo, kdyby šel celý život takhle rozostřit. Život, lidi, vzpomínky. Sama bych si ho stvořila a dala mu novou podobu, jo, byl by to absolutní nesmysl, ale byl by alespoň můj….A různobarevnej!

Tyhle moje blbý úvahy končí většinou tupou bolestí, která mě přinutí zanechat svých blbých her s očima a zase si na nos nasadit ty blbý brýle. Přinejmenším zajímavý obraz šíleného surrealisty zase honem rychle nahradí přinejmenším nezajímavý byt šílené třicátnice.

Jsem zase zpátky ve svým světě, ve svým životě, sama a tlustá. Nechutně tlustá ve vlastním obýváku, sedím ve vlastním křesle, naproti televizi, co jsem si koupila z první výplaty, takže je taky moje vlastní, jenom moje. Sedím tady a vůbec mě to netěší. Sedím a jsem obklopena věcmi, co jsou jen moje, měla bych být ráda, ale já nejsem, sakra, já nejsem ani trochu šťastná už jen proto, že se nemám o ty svoje věci s kým podělit. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se někdo procházel po mým vlastním obýváku, nebo se mnou seděl v mým vlastním křesle a čuměl se mnou na bednu. Na mou vlastní bednu, co jsem si koupila ze svýho prvního…

Jsem tlustá. Seriál ještě nezačal. Pořád jedou reklamy a mě to vůbec nebaví. Ježiši, já jsem tlustá.

Pokračování na Foxy Nibbles

Dora Kaprálová: Bublina přibližnosti

0

„Podle nedávného sociologického průzkumu dnes každý druhý mladý člověk z Prahy považuje Berlín za meku umění a smysluplné město k životu. Ale jaký smysl života a jaký ráj nacházejí v Berlíně české ženy, které zde skutečně žijí, vychovávají děti, pracují, sní a touží?

O tom jsem natočila radiodokument trochu směšného názvu: Bublina přibližnosti. Taky proto, že jsem jednou z nich. Ne snad bublinou. Ženou. Mluvila jsem s českými ženami v Berlíně, abych zjistila, proč tady žít.
Vždyť i celá ta existence nás žen, které jsme přišly z Čech do Berlína po pádu zdi, je trochu směšná. Jaképak dnes hranice? Jakápak jinakost ciziny, stesky po domově? Je přece jedno, kde žijeme. Hranice padly. Jen co je na východ od Ukrajiny zavání ještě iluzí turistické exotiky. Jsme navíc skrz naskrz propojeny mobilními telefony, ipody, skajpem, facebooky; vším, co nás sbližuje v neskutečnu. Jsme skrz naskrz propojeny lhostejností středoevropsky blahobytné společnosti.“
To píše Dora Kaprálová ve svém článku, který u příležitosti premiéry dokumentu Bublina přibližnosti uveřejnil Týdeník Rozhlas a pokračuje: „Chtěla jsem, aby se posluchači nad životy českých žen v Berlíně trochu bavili, zasnění a zaslepení dětskou optikou vnímání. Vždyť každá těžkopádnost je nudná. Mluvila jsem s českými přítelkyněmi a ptala se jich, proč tu žijí, zda jsou šťastné a po čem touží. Myslela jsem si: budu se ptát, abych věděla, co tuším.
Teď už vím, že i mé přítelkyně si v duchu říkaly to samé. A proto jsem se dověděla daleko víc. A mnohé z toho se z radiodokumentu Bublina přibližnosti dozvíte i vy, milí posluchači. (text ČRo)

Dokument Dory Kaprálové Bublina přibližnosti měl premiéru v roce 2011.

V repríze jej Český rozhlas 3 – Vltava vysílá dnes v 21:45.

Záznam pořadu lze nalézt také ZDE

Tereza Reková: Mladík přichází požádat o ruku své dívky

0

Text uvedený na Salonu původní tvorby 2012

Scénář a režie: Tereza Reková (RTDS1)
Produkce: Hana Horáková (DM1)
Hrají: Štěpán Kaminský (MH1), Jiří Svoboda (ČH1), Daniel Rymeš (MH1), Michal Kuča (MH1)

 

Tomáš Koňařík: Boris Jirků

0

Rozhlasový dokument o malíři Borisovi Jirků.

Scénář: Tomáš Koňařík

Režie: Michal Bureš

Oceněno třetí cenou v kategorii Nejlepší dokument na soutěži Report 2008.

Poslouchejte na Vimeo.com

Radka Hoffmanová: More v okne a v tom okne ty

0

Text uvedený na Salonu původní tvorby 2012

Scénář: Radka Hoffmanová

Režie: Adam Gold (DD2)
Produkce: Ludmila Havelková (DM1)
Hrají: Milada Vyhnálková (ČH1), Lucie Ingrová (ČH2), Vojtěch Říha (ČH2)

Tereza Semotamová: Lou Andreas–Salomé – múza velikánů

0

Pro Schůzky s literaturou připravila Tereza Semotamová pásmo věnované Lou Andreas-Salomé, ruskoněmecké spisovatelce a psychoanalytičce. V pořadu zazní úryvky z dopisů s filozofem Friedrichem Nietzschem, básníkem Rainerem M. Rilkem, zakladatelem psychoanalýzy Sigmundem Freudem, z jejích děl a pamětí. Režie se brněnském studiu Českého rozhlasu ujal Radim Nejedlý.

Louise von Salomé se narodila roku 1861 jako dcera francouzského generála žijícího v Petrohradě a jeho německé manželky. Jako tatínkovo zlatíčko vyrůstala v majetné, intelektuální rodině, v níž se hovořilo několika jazyky. Právě rodina dívce dala do života pocit vnitřní jistoty a suverenity, rozvíjela její neobyčejnou zvídavost a vnímavost. V 16 letech se projevila Louisina tvrdohlavost tím, že odmítla se nechat pokřtít dogmatickým farářem a z protestantské církve dokonce vystoupila. V 18 letech okouzlila jiného faráře, Hendrika Gillot, natolik, že se rozhodnul rozvést a Louise učinil nabídku k sňatku. Louise odmítla, ale nechala se od Gillota pokřtít na Lou.

Po smrti otce se s matkou přestěhovaly do Curychu, kde začala studovat na tamní univerzitě. Později se dostala do kruhu umělců a myslitelů kolem angažované Malwidy von Meysenburg, kde poznala Paula Rée a také jeho přítele Friedricha Nietzscheho. Z těchto tří zvídavců se rázem stala „trojjedinost“: trávili společně celé týdny, kdy se vzájemně vzdělávali, diskutovali o náboženských a filozofických tématech, ale i o svých textech. Nabídky k sňatku od obou filozofů Lou odmítla. Přátelství bohužel skončilo na základě žárlivosti a nevyrovnaných emocí ze strany Nietzscheho.

Později se Lou vdala za orientalistu F.C.Andrease, její podmínkou ovšem bylo, že s ním nebude žít sexuálně. Lou potřebovala zůstat svobodná a žít na cestách: navštěvovat Rainera Maria Rilkeho, Sigmunda Freuda a jeho dceru Annu, berlínskou skupinu kolem Freie Volksbühne. Později se rozhodla stát se na Freudův popud psychoanalytičkou, psala vědecké články o psychoanalýze a jako první v Göttingenu, kde žila s manželem (pokud necestovala), otevřela první psychoanalytický salon. Svoji praxi ukončila teprve v 74 letech. Několik dnů před její smrtí v roce 1937 gestapo zkonfiskovalo její knihu s odůvodněním, že je spolupracovnicí Sigmunda Freuda a jeho „židovské vědy“. (Text ČRo)

Vysílání v neděli 29. května 2012 ve 20 hod na stanici ČRo3 – Vltava

Matěj Randár: Für Elise

0

Text uvedený na Salonu původní tvorby 2012

Scénář, režie: Matěj Randár (RTDS1)
Produkce: Eliška Luňáčková (DM2)
Hraje: David Janík (ČH1)

Markéta Sára Valnohová: Otrávená voda

0

Text uvedený na Salonu původní tvorby 2012

Scénář: Markéta Sára Valnohová

Režie: Petr Pánek

Dramaturgie: Markéta Sára Valnohová

Hrají: Jakub Rek, Jan Řezníček, Petr Pánek, Lucie Ingorová, Milada Vyhnálková

Produkce: Eliška Luňáčková

Zbyněk Štajer: Larpy do Trojky

0

Líbí se ti filmy, ale vždycky tak trochu toužíš, aby se jejich příběh stal tobě a ne jen hrdinovi na stříbrném plátně? Teď máš možnost s tím něco udělat.

Teď je tu totiž larp. Larp ti umožní zažít si věci, které by sis jinak v životě nezažil.

Co jsou to Larpy do Trojky?

V Brně pořádáme ve spolupráci s kavárnou Kunštátská Trojka pravidelné Larpy do Trojky. Jsou to larpy připravené pro “prvoúčastníky”, tedy pro lidi, kteří se s larpem setkávají poprvé. Je to nejpříjemnější a nejsnadnější způsob, jak si první larp zažít.

Proč je to zábava?

  • zážitek: v larpu jde hlavně o tvůj vlastní zážitek; na zážitky se jen tak nezapomíná, dobře se o nich vypráví přátelům (a společné zážitky spojují)
  • společenská zábava: potkáš se s kamarády, známými, kolegy nebo s novými lidmi a během larpu spolu zažijete mnohem zajímavější situace, než kdybyste šli jen tak někam posedět
  • silné příběhy: stavíme larpy na stejně silných příbězích, jako znáš z filmů a knížek; narozdíl od filmů a knížek jsi ale jedním z hlavních hrdinů a rozhoduješ, jak se příběh vyvine
  • smysluplná činnost: ačkoliv je larp hlavně zábava, zdaleka nejde o pusté plýtvání časem; larp je ve světě používán i jako výuková metoda a má tendenci lidi rozvíjet (i když si to lidi obecně neradi přiznávají)
  • nezáleží na věku: larpu se u nás věnují lidé mezi dvaceti a třiceti, čtyřicátníci, i čerstvě dospělí
  • bez publika: žádní diváci nejsou a nikdo z účastníků na tebe zvlášť nekouká a nehodnotí tě, protože se každý snaží soustředit především sám na sebe
  • zkušený průvodce: celou dobu bude přítomen jeden z larpem protřelý lektor, který tě provede zážitkem, aniž by ti však zasahoval do tvé hry
  • spousta témat: máme celou řádku larpů v různých stylech s různými zápletkami; pokud tě nebere párty v Hollywoodu, možná tě zajímají gangsteři z tarantinovky, klub ve viktoriánské Anglii nebo artové rodinné drama

Více informací na stránce projektu Larpy do Trojky

Go to Top