Vojtěch Landa se narodil v Moravské Třebové v roce 1981. Poslední léta žije v Brně, kde vystudoval Pedagogickou fakultu, obor angličtina-tělocvik. Studia dokončil v roce 2006, ale již v době studia se věnoval výuce angličtiny v jazykové škole Miramare a YET (obě v Brně).

V roce 2006-2007 strávil rok v anglickém Cornwallu za účelem zlepšení praktické mluvy. Do Anglie se také pravidelně vrací a jeho posledním zaměstnáním byla půlroční práce pro anglickou jazykovou školu v Eastbourne, kde připravoval pro studenty volnočasové aktivity. Má tedy rád jazyky a sport, ale i hudbu, filmy a literaturu.

Vystudoval dále obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU. Říká o sobě: „Jsem velmi společenský, ovšem v prezentaci tvorby naopak velmi plachý. Proto jsem doposud málo publikoval. Na internetu mám dvě povídky na stránkách www.scifi-povidky.wz.cz a jednu na stránkách JAMU. Zúčastnil jsem se také literární soutěže na Skleněné louce v roce 2005, kde jsem nakonec uprchl, když jsem zjistil, že nedokážu svůj text číst na veřejnosti. Od té doby jsem už naštěstí překonal trému a se spolužáky občas míváme scénické četní po brněnských klubech. Rád diskutuju s kritiky a tak uvádím i svůj mail: vlanda@centrum.cz.”

Byla sobota pozdě večer a vínově červená Fábie právě projížděla uzounkou okresní silničkou. Napravo a nalevo se rozprostíral les, nikde ani živáčka. Teprve teď v mírné zatáčce světla škodovky ozářila lesní odbočku, v níž stálo zaparkované auto. Světlomety jen na pouhou půlvteřinu dopadly na blýskavou tabulku státní poznávací značky. „A hele, SYE 25-35. To je přece auto inženýra Vlčka od nás z ulice! Co tady může dělat takhle v noci?“ promluvila zamyšleně osoba na sedadle spolujezdce. Takto, přátelé, nezačíná další díl seriálu Komisař Maigret, to jsem se jen s rodiči vracel z divadla zpátky do Moravské Třebové. Větu pronesla moje maminka, dětská lékařka a psychiatrička, která je odmalička obdařena doslova encyklopedickou pamětí. Ačkoliv o jejím nadání vím, nemohl jsem si pomoci. Ta věta byla zkrátka tak nepatřičná a televizní, že jsem rozesmál, až jsme se málem vybourali. No uznejte, vždyť já si nepamatuju ani svoji espézetku. Je fakt, že jako dítě jsem si na maminčinu fenomenální paměť rychle zvykl a považoval ji za stejnou samozřejmost jako nedělní oběd o dvanácté. A tak dokud tu nebyl internet a Google, byla tu maminka. Nešlo jen o paměť na čísla a otázky týkající se medicíny. Díky tomu, že má ordinace ve třech různých městech, má moje maminka zmapovaný v podstatě celý okres Svitavy. Někdy mám dokonce pocit, že má zmapovaný celý svět.
(Úryvek ze stránek ČRo)

Celý fejeton uslyšíte v sobotu 1. června na úvod pořadu Zelný rynk, který začíná po 17. hodině.