Daniela Boková se narodila 8. srpna 1992 v Brně. Dříve, než by chtěla, začala objevovat krásy moravských vesnic, protože se ve třinácti letech odstěhovala do Březiny, malé vísky za Brnem. Studovala Gymnázium Matyáše Lercha a od patnácti let se věnovala divadlu. V roce 2012 proto absolvovala stáž v brněnském Divadle Reduta.

Seznámila se s dramaturgyní Dorou Viceníkovou a začala uvažovat o studiu scenáristiky, jelikož se psaní věnovala odmalička. A tak se rozhodla pro studium rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na JAMU.

„Na co ty se vlastně hlásíš?“ ptala jsem se kamarádky na konci našeho gymnaziálního studia. „Na zubařku.“ „Proč prosím tě, kvůli penězům?“ Nedokázala jsem si představit, co člověka vede k tomu, studovat něco tak náročného proto, aby zbytek života seděl nad otevřenými ústy pacientů, mnohdy nelibě vonícími. „Vůbec ne, jen chci strašit lidi…“ Kamarádka se šibalsky směje. „Pořídím si děsivou nahrávku vrtačky a lidského křiku a budu ji pouštět v čekárně… Anebo jak jsou taková ta cinkátka, co se točí ve větru a jsou na nich zavěšení delfínci… Já si něco takového vyrobím z vrtaček. Představ si, jak se na to budou lidé s hrůzou v očích dívat!“ Proboha, úplně ji vidím v tom plášti s rouškou, který dělá v očích mnohých z nás ze zubařů něco jako nadlidi. Přesně v tomto okamžiku se ve mně probudil strach ze zubařů. To, že i tohle může být motivací k tomuto povolání, mi stále vrací představu, jak zubařka trhá malým plačícím dětem zoubky a ďábelsky se při tom směje. Kéž bych se tehdy tu chemii a fyziku víc učila a teď byla na druhém břehu…
 
Úryvek

Celý fejeton uslyšíte 22. června na úvod pořadu Zelný rynk, který začíná po 17. hodině. (text ČRo)