Archive for year 2013

Markéta Sára Valnohová: Mikulášská nadílka

0

Autorkou nového rozhlásku je Markéta Sára Valnohová, která se narodila v Praze v roce 1988. Sotva nasákla pražským přízvukem, přestěhovala se s rodiči na jižní Moravu, kde zapustila kořeny. Nikdy se jí však v Praze nepřestali smát kvůli moravskému přízvuku a naopak.

V Brně absolvovala bakalářské studium oboru Sdružená uměnovědná studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době studuje na JAMU obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika.

Přestože si na studium přivydělává prací v čajovně, považuje se spíše za kavárenského povaleče a profesionálního snílka. Mezi její záliby patří sbírání pruhovaných triček a vymýšlení názvů pro všechny existující odstíny zelené. (text ČRo)

Markéta Sára Valnohová: Mikulášská nadílka

Spravedlnost má zas šanci:
staří známí – zlatý plášť,
bílá křídla, uhlí v ranci.
Toť čert, anděl, Mikuláš!

Čekáme je žádostivě,
děsit děti se nám daří.
Není nad to říkat lstivě:
„V pekle už se voda vaří!“

Náhle domem zvonek zazní
a přeruší hodin tikot.
Otevřít jim jdeme s bázní -
za vraty je slyšet vzlykot.

Polámaná křídla bílá
anděl má. Čert bez řetězu.
Plášť je pryč, i uhlí, víra.
Mikuláš má nervy v dřezu.

Dítě zírá na anděla,
ve školce nic nepoví.
Další pomoct zas by chtěla,
suší slzy čertovi.

Mikuláš nad slivovicí
smutný příběh nám pak říká:
Obrali je politici,
styď se, koho se to týká!

Politikům tunu uhlí,
v pekle na to mají grafy.
Nejdřív stáli, celí ztuhlí,
pak je zbili paragrafy.

Tak se dobro se zlem bije,
zlo nás řeže na dílky.
A svatý muž slívku pije
místo štědré nadílky.

Rozhlásek přednese v Zelném rynku jeden z herců Divadla Husa na provázku. Poslouchejte v sobotu 7. prosince po 17. hodině.

Alena Blažejovská: Divišova čtvrt

0

Divišova čtvrť, zvaná též Šanghaj, je osada rozkládající se na jihozápadě brněnského katastrálního území Lesná.

Jde o shluk miniaturních dělnických domků, které jsou nalepené na sebe na stráni nad železnicí na Tišnov. Skutečně připomínají asijské město nebo vlaštovčí hnízdo. Divišova čtvrť, patřící až do druhé poloviny 60. let 20. století ke katastrálnímu území Královo Pole, vznikla po roce 1925 jako nouzová kolonie dělníků z nedaleké Královopolské strojírny a původně se do roku 1946 nazývala Divišova kolonie. Osu kolonie vytvořila Divišova ulice, k níž tehdy sahal východní okraj lesa, který i dnes pokrývá údolí U Antoníčka. Kdysi zde přebýval poustevník a dnes je tam studánka s kapličkou sv. Antonína Paduánského. Domy v Divišově čtvrti měly původně pouze dočasný charakter a jejich majitelé se museli městu zavázat, že je na vlastní náklady bez náhrady zbourají, jestliže to bude město Brno požadovat.

Čtvrť, zvaná Diviška, má svoje zvláštnosti. Nedávno zde byla na místě bývalé školky postavena moderní budova buddhistického centra. Mladá buddhistická komunita navazuje kontakty se „starými“ Divišáky, mezi nimiž je i řada rodin s dětmi. Je zde fotbalový klub Šanghaj-Diviška a v lomu, který si občané svépomocí upravili, bylo letos zahájeno promítání letního kina a pořádání koncertů. Ve čtvrti, jejíž kdysi bohatý společenský a kulturní život s léty upadal, se nyní přičiněním samotných obyvatel pořádají i akce jako Dětský den a Pálení čarodějnic, což místní opět stmeluje. Založili rovněž zájmové webové stránky diviska.cz.

Ztráta bývalé školky a také kulturního domu – Domu osvěty, které město postupně odprodalo, ačkoli si je kdysi občané postavili vlastníma rukama, pamětníky pochopitelně mrzí. Mají navíc dojem, že Divišova čtvrť byla vždy na okraji zájmů představitelů města. Dokument tedy mapuje nejenom malebné a rázovité prostředí někdejší dělnické kolonie i její historii, ale zkoumá také to, jak se vyvíjí vztah rodáků a dlouhodobě usazených obyvatel k nově příchozím. Sjednotila je krizová situace, která se objevila s novým návrhem územního plánu města Brna, v němž je projektována výstavba rychlostní silnice přímo přes historické náměstíčko a v bezprostřední blízkosti meditačního centra? (text ČRo)

V dokumentu Aleny Blažejovské hovoří mj. Petra Jarošová a Daniel Klásek z brněnského buddhistického centra, dále Pavel Bína, Eduard Smetana, Tomáš Telecký a další občané Divišovy čtvrti. Režie Radim Nejedlý.

Dokument Divišova čtvrť uslyšíte na Dvojce ČRo v neděli 8. prosince ve 22:00.

Seminář Milana Krumla

0

V pondělí 2. prosince proběhl seminář mediálního analytika Milana Krumla o současné české a zahraniční televizní tvorbě.

Milan Kruml absolvoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově (1984) a od té doby pracoval jako redaktor a editor. Od roku 2001 byl mediálním analytikem TV Nova. V roce 2012 nastoupil do České televize na pozici specialisty vývoje. Zabývá se obsahem, formáty, podporou nově ustavovaných tvůrčích skupin. Pravidelně píše analytické texty o programové tvorbě českých i zahraničních televizí a pedagogicky působí na Univerzitě Karlově a na FAMU.

Workshop Michala Straky

0

V pátek 29. 11. proběhl workshop Natáčení filmu digitální zrcadlovkou vedený Michalem Strakou.

Michal „Mike“ Straka – pět let pracuje jako kameraman na volné noze, má zkušenosti s přímými přenosy, reportážemi, reklamním videem i krátkými filmy. Natáčel na Srí Lance, v Norsku, Francii a všech zemích střední Evropy. Založil a vede web VideoZrcadlovkou.cz, který se jako jediný v ČR věnuje tvorbě amatérského videa. Pořádá skupinové i individuální kurzy zaměřené na natáčení s DSLR. Jako porotce působil v několika amatérských soutěžích (např. Ride Public Gallery). Studuje Mendelovu Univerzitu, působí v Brně. Web: http://mikestraka.cz/

 

Tereza Reková: Víkendový mezistav

0

Další rozhlásek napsala Tereza Reková, která se narodila v roce 1992 v Ostravě. Studuje brněnskou JAMU, obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika.

O film a televizi se zajímá již dlouhou dobu, v letech 2008 – 2011 moderovala v ostravské televizi Noe.

Rozhlásek Terezy Rekové přednese v Zelném rynku herečka Divadla Husa na provázku.

Poslouchejte v sobotu 30. listopadu po 17. hodině.  (text ČRo)

Tereza Reková: Víkendový mezistav

Po nabitém týdnu nevíš,
kde ti hlava stojí.
Je tu sladký víkend a s ním
lenivost se pojí.

Máš úkolů plno, víš, že
pracovat zas musíš.
Přesto ale ležíš a své
výčitky jen tušíš.

Pak se pravou rukou dotkneš
svého počítače.
Místo práce do školy zas
vyhrál zlozvyk hráče.

Hudba hraje naplno a
nádobí se kupí.
Jedno kafe, druhé kafe,
ale výraz tupý.

A pak někdo volá, že už
oběd na tě čeká.
Stačí cesta do jídelny
a únavou hekáš.

Odpoledne v posteli pak
vzdycháš: „Teď už musím.“
Najednou máš mobil v ruce:
„Ještě pivo zkusím!“

Tak po celou sobotu
nepohneš ani prstem.
Neděle je svátek klidu,
odpočíváš s gustem!

Vždyť ta práce do školy zas
začne od pondělí.
Tak se na mě nezlobte!
Já spím, abych byl bdělý!

Miroslav Vlček: Autoportrét

0

scenár, strih a réžia: Miroslav Vlček
kamera: Tomáš Chalupský
zvuk: Michal Horváth

použité texty:
Biblia
J.R.R. Tolkien: Silmarilion
H. Mulisch: Objavenie neba
I. Kant: Základy metafyziky…
H. de Balzac: Otec Goriot

účinkovali:
Tomáš Chalupský,  Jakub Janoušek,  Jakub Urbánek,  Dominika Řebíková,  Kristýna Veselá,  Miroslav Vlček

hudba:  Jaroslav Filip: Noc
gitara: Jakub Janoušek,  basa a spev: Miroslav Vlček

Miroslav Oščatka: Příběh kmotra

0

Pokud Vám reformy za posledních dvacet let připadaly pomalé, pak vězte, že tu byla skupina  lidí, která považovala tempo těchto let za překotné. Jediné, čeho tito lidé
v začátku opravdu litovali,  bylo, že nejvyšší nominální hodnota bankovek byla 500 korun a že tedy balíky, se kterými zacházeli,  byly velmi neskladné.

Peníze byly zkrátka úplně všude. Příběh Kmotra je inspirován bestsellerem Jaroslava  Kmenty „Kmotr Mrázek“. Popisuje vzestup a pád člověka, který se od kšeftu s digitálními hodinkami  posunul až na pozici šedé eminence české politiky.

Ve filmu Příběh Kmotra se střetnou dva světy – víra v právo silnějšího a chytřejšího a víra ve spravedlnost. Touha po úspěchu reprezentovaném materiálním bohatstvím
a touha sloužit dobru, právu a zásadám civilizované společnosti. Budeme sledovat strhující souboj představitele zákona a pořádku s člověkem, který řád přizpůsobuje svým vlastním potřebám. Policista Cajthaml (Lukáš Vaculík) je celý život na stopě Kmotrovi (Ondřej Vetchý). Sleduje Kmotrovu láskyplnou péči o rodinu, jeho starost o její zajištění a jeho postupnou cestu k moci. Posedlý svou pravdou, obětuje policista vlastní soukromý život, přičemž sleduje rodinnou idylu muže na druhé straně barikády. Vliv  jeho protivníka vzrůstá natolik, že dokáže narušit i struktury na straně zákona a nakonec Cajthamla připraví o jeho postavení a práci. Ten přesto s buldočí vytrvalostí věří v řád
a spravedlnost napříč politickými systémy, kterými během svého honu projde. Postava kapitána Cajthamla je holdem policistům, kteří neztratili víru v to, že spravedlnost má zvítězit. Ta nakonec i v našem příběhu zvítězí, neboť Příběh Kmotra je důkazem platnosti úsloví: „S čím kdo zachází, s tím také schází.“ (oficiální text distributora)

Scénář Petr Nikolaev a Miroslav Oščatka

Režie Petr Nikolaev

Premiéra 24. října 2013

 

Michaela Materáková: Písanie občas bolí

0

Rozhovor s Michaelou Materákovou uveřejněný v magazínu žena.sme.sk.

Jej dennou náplňou práce je vkladanie slov do úst Maslákovi či pani Nitschneiderovej. Áno, reč je o dennom seriáli Panelák.

V tíme Andyho Krausa pracujete piati. Ako vzniká Panelák, podieľate sa na jednej časti viacerí?

Väčšinou ešte pred začiatkom sezóny nahodí Andy spolu s dvoma kolegyňami dlhodobé linky, teda odkiaľ kam sa postavy posunú. Na základe nich sa rozpisujú takzvané storyliny, čo sú príbehy v konkrétnych častiach. Je to vlastne bodový scenár, v ktorom je napísané, kto sa s kým stretne a o čom sa rozpráva. Takýto storyline príde ku mne, aby som k nemu napísala dialógy. Keďže je nás päť, väčšinou každý pripravíme jeden dialógový scenár do týždňa.

Môžete aj vy ovplyvňovať a určovať, ako sa bude ďalej vyvíjať dej?
Ja píšem iba dialógy, netvorím príbehy. Ale, samozrejme, ak mám nejaký nápad, môžem napísať Andymu. Hlavné linky určuje viac-menej on, keby som však mala nejaký drobný nápad, môžem ho ponúknuť. Mojou úlohou je napísať dialógy zaujímavo, vymýšľam drobné motívy alebo pointy. Ale manévrovací priestor tam nie je až taký veľký. Na tvorbu nemáme veľa času, keďže ide o denný seriál, často sa to na nás valí, písanie scenára je hektické, je to vlastne remeselná práca.

Keď píšete dialógy viacerí, ako sa vám darí udržať rovnaký štýl vyjadrovania jednotlivých postáv?

Pracujeme na tom pomerne dlho stále tí istí, takže sme už zladení. Ja s Radkou a Broňou spolupracujeme na Paneláku takmer od začiatku, úplne prvé diely písal Andy sám, ale to sa nedá dlho zvládať bez pomoci, a neskôr sa k nám do tímu pridala Karolína. Okrem toho scenár ešte edituje po nás vždy Andy, aby zjednotil niektoré veci. Ale myslím si, že to už ani nie je potrebné. Keď si čítam scenáre, neviem rozoznať, kto čo písal. Takže zjavne sa nám darí držať si rovnaký štýl.

Menia vám herci často repliky?

Teraz sa mi zdá, že ani veľmi nie. Zrejme to závisí aj od režiséra, ako to ustráži. Samozrejme, že sú niektorí herci, ktorí si radi menia repliky, svoj text väčšinou nejako upgradujú alebo si vymyslia ďalšiu pointu. Napríklad Roman Luknár si zvykne svoje obrazy ešte vyšperkovať, v tomto sú výborní tiež René Štúr so Sväťom Malachovským, ktorí hrajú Gejzu a Imreho.

Zvyknete chodiť niekedy aj na natáčanie?

Nie, akurát úplne na začiatku som si bola pozrieť štúdiá, to ešte keď som začínala, ale tie sa odvtedy asi trikrát prerábali. Ani do produkcie nechodím, lebo zmluvy mi posielajú.

Takže vaša práca funguje hlavne cez počítač, to sa ani s hercami osobne nepoznáte?

Vôbec sa s nimi nepoznám. S produkciou komunikujem hlavne e-­mailmi, robím si doma svoju prácu pri počítači a som tak trochu od televízie odrezaná. Porady s naším tímom mávame v súčasnosti raz, dvakrát do roka.

Panelák sledujete zrejme povinne…

Áno, zvyknem pozerať na počítači naraz viac dielov z archívu. Je to dobré najmä preto, keď príde nová postava, aby som videla, ako ju herec hrá, potom ho viem lepšie vystihnúť. Niekedy však strácam prehľad, čo sa aktuálne vysiela, pretože my sme v písaní už veľmi ďaleko, momentálne pracujeme na častiach, ktoré sa budú robiť v decembri. To je však dobre, lebo keby sme nemali náskok, mohla by sa „vloudiť“ nejaká chybička. Na to sa snažím vždy dávať pozor, aby sa nevyskytla v deji nejaká nelogickosť, posuny v konaní postáv, napríklad, že niekto odišiel a zrazu je na scéne. Na to dohliadajú potom aj pri editovaní scenára Andy a kolegyňa Broňa. Ona vedie aj záznamy o všetkých postavách, ktoré sa kedy v Paneláku vyskytli, aby sme mohli prípadne dohľadať, čo sa kedy s ktorou stalo. To je pri seriáli, ktorý sa prehupol už cez tisícu časť, viac ako potrebné.

Keď pracujete len z domu, nechýba vám kontakt s okolím?

Chýba, niekedy mám pocit, že som úplný odľud (smiech). Myslím si, že možno by som nebola taká introvertka, keby som nemala túto prácu, zrejme by bol zo mňa iný človek. Niekedy sa cítim trochu zvláštne, idem do potravín a mám pocit, že sa neviem ani poriadne porozprávať s predavačkou. Okrem toho teraz bývame dosť od ruky, presťahovali sme sa z centra na perifériu, takže keď si predstavím, že musím cestovať pol hodiny, aby som sa s niekým mohla stretnúť v centre, veľmi sa mi nechce, je mi dobre doma. Na tejto práci sa mi však páči, že si viem zadeliť čas a môžem byť viac s rodinou. A nemusím riešiť žiadnych nepríjemných kolegov.

Ako sa vám darí pracovať doma popri malej dcérke?

Práve ona ma naučila väčšej disciplíne – keď je v škôlke, musím rýchlo pracovať. Fungujem teda ako bežne pracujúci človek, akurát nechodím do kancelárie, ale keď odvediem dieťa do škôlky, sadnem si k počítaču doma a píšem. Ale predtým, keď som ešte nebola mamou, bežne sa mi stávalo, že som spala do desiatej a postupne sa to tak posúvalo, že som sa posadila k počítaču o štvrtej a pracovala som do tretej v noci. Okrem toho, aj keď som mala menej práce, sadla som si k nej každý deň, hoci by bolo oveľa efektívnejšie, keby som písala naplno napríklad tri dni. Čím viac práce som mala, tým efektívnejšie som pracovala. Pre mňa sú jednoznačne najinšpirujúcejšie termíny (smiech). Písanie scenárov je veľmi príjemná práca, aj keď občas bolí. Dcérku mám teraz už tri týždne doma, lebo je chorá. Musím preto momentálne pracovať najmä po večeroch a cez víkendy. Partner má osemhodinový pracovný čas a voľné soboty a nedele, takže sa nevieme stretnúť, z čoho je nervózny. Prácu si jednoducho treba vedieť dobre zadeliť, ale s tým má problém asi každý, kto robí z domu.

Pokračování rozhovoru čtěte ZDE

Matěj Randár: Kdo je tvůj hrdina?

0

Svět je v ohrožení. Hledáme superhrdinu, který jej spasí! Bude to Superman, Matka Tereza či snad Miloš Zeman? To se ukáže ve středu na Favále, na Superhrdinském plesu FSS.

Vyrobili Matěj Randár a Jan Švec

Markéta Sára Valnohová: Věčný student

0

Autorkou nového rozhlásku je Markéta Sára Valnohová, která se narodila v Praze v roce 1988. Sotva nasákla pražským přízvukem, přestěhovala se s rodiči na jižní Moravu, kde zapustila kořeny. Nikdy se jí však v Praze nepřestali smát kvůli moravskému přízvuku a naopak.

V Brně absolvovala bakalářské studium oboru Sdružená uměnovědná studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době studuje na JAMU obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika.

Přestože si na studium přivydělává prací v čajovně, považuje se spíše za kavárenského povaleče a profesionálního snílka. Mezi její záliby patří sbírání pruhovaných triček a vymýšlení názvů pro všechny existující odstíny zelené. (text ČRo)

Markéta Sára Valnohová: Věčný student

Nedlouho po maturitě,
ještě rudý z toho studu,
rozhodnout se musím hbitě
co a kde studovat budu.

Ten, kdo k právu – jak já – tíhne,
co ho nepálí, to hasí.
Myšlenka se v hlavě líhne:
„Budu právník!“ světu hlásím.

Dva semestry zkouším práva,
umím však jen dobře klít.
Skončili jsme, jasná zpráva.
Jinde mi to půjde líp.

Chorým lidem vracet zdraví –
chci být lékař – hotovo!
Jenom to mě splínů zbaví,
studovat jdu nanovo.

Teorie v létě, v zimě,
potom první braní krve.
Když konečně vzkřísili mě –
stejné kletby jako prve.

Maminka už nevěří,
že dožije se promoce.
Vždy, když vstoupí do dveří,
ptá se: „Zas až po roce?“

Neboj, mami, ze mě bude
architekt či stavitel.
A když ne, neumřeš studem,
vždyť můžu být učitel.

Studium je cesta z nudy,
mladí o tom vědí houby.
Na přednáškách skřípou zuby,
zatímco mně vržou klouby.

Rozhlásek přednese v Zelném rynku jeden z herců Divadla Husa na provázku. Poslouchejte v sobotu 16. listopadu po 17. hodině.

Go to Top