Archive for year 2013

Workshop Tomáše Kozlíka

0

V pátek 8.11. proběhl workshop Základy počítačové animace vedený Tomášem Kozlíkem.

Tomáš Kozlík – vystudoval Filmovou školu ve Zlíně, obor animovaná tvorba. Dál pokračoval ve studiu počítačové animace v online škole Animationmentor pod vedením animátorů z LucasArts, Dreamworks a dalších studií. Momentálně pracuje jako animátor na dosud neohlášeném projektu v herním vývojářském studiu 2K Czech (Mafia, Top Spin, Hidden & Dangerous – dříve Illusion Softworks). Ve své tvorbě se věnuje tvorbě 3D počítačových animací pro účely herní interakce nebo krátkých filmových sekvencí použitých přímo ve hře. Demo reel: vimeo.com/tomaskozlik

Matěj Randár: Maturanti

0

Zkouška dospělosti není jediným problémem, kterému musí šestice studentů gymnázia čelit. Komplikace v osobním životě i vyhrocené vtahy mezi spolužáky dokážou získání maturitního vysvědčení výrazně zkomplikovat.

Divadelní inscenace Divadla Mandragora

Autor: Matěj Randár
Režie: Konrád Popel
Dramaturgie: Vladimír Fekar
Hrají: Markéta Matulová, Jana Venosová, Tereza Hrubá, Zuzana Gregůrková, Radka Skýpalová, Tomáš Zbranek

Premiéra: 11. 11. 2013, Dílna 9472, Zlín

www.facebook.com/divadlomandragora

Hana Zoubková: Jak nakreslit člověka

0

Dokumentární portrét Pavla Hlaváče.

Pavel Hlaváč(narozen 28. března 1951 v Třebíči) je třebíčský kytarista, baskytarista, textař, zpěvák, malíř a bigbeatový historik.

K hudbě měl vždy blízko. Nejprve poslouchal trampské písničky a od šedesátých let začal pronikat do big beatu. Účastnil se koncertů skupin Kidd & Rovers a Orion a kvůli pozornosti děvčat začal hrát na kytaru. Sám se účastnil celého třebíčského bigbeatového dění, hrál v kapelách BabraniThis Free, Orion a P.LEA.S. V roce 1971 Hlaváč nastoupil na základní vojenskou službu do Chebu. Tam začal hrát na baskytaru a seznámil se s Křižákem. Po návratu z vojny přišel d skupiny Articulus, s níž hrál až do roku 1989.

Po revoluci se Hlaváč orientoval spíše na klubovou scénu (EKG, Sewer) a následně na blues (Hlaváč a co). V roce 2011 napsal do Třebíčského zpravodaje sérii článků s názvem Pravěk bigbítu v Třebíči. Vzpomínky v budoucnu hodlá vydat i knižně. (text SLOBIG)

Vystupují: Pavel Hlaváč, Michaela Zouharová, Ivana Pacalová, Artuš Adámek, Jakub Hlaváč, Kamil Foit, Jiří Vyorálek

Zvuk: Markéta Sára Valnohová

Kamera: Bibiána Rybárová, Hana Zoubková

Hudba: Pavel Hlaváč

Pedagogické vedení: Hana Slavíková

Střih a režie: Hana Zoubková

Tereza Reková: Principál

0

Audiovizuální dokument PRINCIPÁL vznikl jako závěrečný výstup z druhého ročníku studentky JAMU Terezy Rekové.

Dokument nám přibližuje osobnost Václava Pokorného jr., principála společnosti Cirkus trochu jinak. Václav je nám představen jak z profesního hlediska (záběry z vystoupení etc.), tak i z hlediska osobního – kdysi hodně cestoval a na své zážitky rád vzpomíná. Svůj názor na Václavovo podnikání vyjádří i jeho otec, který si pro něj původně představoval budoucnost v zemědělství.

ÚČINKUJÍCÍ: Václav Pokorný jr., Václav Pokorný sr., Leona Macurová, Vítězslav Adamíček, Bohdana Stuchlíková, Magdaléna Pastrňáková, Ondřej Hajko, Radim Eliáš
ZVUK: Martin Rek
PEDAGOGICKÝ DOHLED: Hana Slavíková

Matěj Randár: David a Kačka

0

Patnáctiletý David Felcman a stejně stará Kateřina Mičová se již deset let společně věnují sportovnímu společenskému tanci. Tvrdá práce na parketu a finanční investice přináší kýžené ovoce. O koníčku, který určuje životní styl nejen jim, ale i jejich rodinám, mluví v dokumentu Matěje Randára David a Kačka.

kamera: Marek Herman, Matěj Randár
zvuk: Jaroslav Žáček
odborný asistent: Samuel Jurkovič
námět, režie, střih: Matěj Randár

Film DAVID A KAČKA byl realizován v rámci projektu “Inovace studijních program Dramatická a Hudební umění JAMU v oblasti uměleckých výstupů”. Projekt byl podpořen v rámci OP VK, který je spolufinancován z ESF a státního rozpočtu ČR.

Vyrobeno na DIFA JAMU v roce 2013.

Radka Hoffmanová: Maroš Hečko – Vyhorení

0

Na tomto mieste visí obraz. To, že ho nevidíš, neznamená, že tam nie je. Z knihy povídek slovenského prozaika vybrala a pořad připravila Radka Hoffmanová. Vysílá Český rozhlas v rámci Týdne slovenské kultury na Vltavě.

Poslouchejte na Vltavě od 3. do 5. listopadu vždy ve 23 hodin.

Maroš Hečko je hudebník, spisovatel, scenárista, producent a šéfdramaturg Rádia FM. Mezi jeho hudební počiny patří kapely a projekty jako například Free Faces, Bezmocná hŕstka nebo Home made mutant. Spolu se Štefanem Semjanem napsal scénář k filmu Na krásnom modrom Dunaji.

V současnosti přichází do slovenských kin film Kandidát, na jehož scénáři se také podílel. Předlohou filmu se stala kniha Kandidát – Denníky z odpočúvania, kterou vydali spolu s Michalem Havranem v roku 2012 v nakladatelství Inaque.sk.

Sbírka povídek Vyhorení vyšla v nakladatelství Tatran v roku 2012. Co je oním vyhořením myšleno? „Vyhorenie – z nesplnených snov, prílišných očakávaní, prepracovanosti, neschopnosti zorientovať sa v zbesilo cválajúcom živote – nielen spája hrdinov Hečkových poviedok, ale odráža aj nový životný prežitok súčasnosti.“ (text ČRo)


Autor: Maroš Hečko Režie: Lukáš Kopecký Dramaturgie: Alena Blažejovská Připravila: Radka Hoffmanová

Radka Hoffmanová: O filmoch. Pre deti, pre mládež. O diskusii s Ivanom Klímom. A tak.

0

I.

Kedy sú filmy pre deti kvalitné? Keď to povedia deti alebo dospelí? Ideálne keby sa o prepojilo. Lenže také filmy väčšinou nesú hanlivé označenie “rodinný film”. Avšak po správnosti by to malo byť tak, že film baví aj dospelého jedinca, nielen dieťa a naopak. Filmy pre deti a filmy o deťoch sú dve odlišné kategórie, ktoré niekedy mylne splývajú v jednu.

Po mojej účasti na filmovom festivale pre deti a mládež v bývalom Karl-Marx-Stadte som nad tým začala premýšľať viac a viac. Je hlúpe myslieť si, že filmovú produkciu pre deti zastupujú len veľké filmové štúdia v USA s krásnymi animáciami alebo že filmy pre deti musia byť za každú cenu mravne náučné. Nie nie. Je veľa rôznych prístupov. Koľko z nich sa však dostane na plátna kín v krajinách ako Slovensko alebo Česká republika? Začarovaný kruh i elipsa, ako by povedal Peťo Tázok.

Detská kinematografia je v našom geografickom pásme vnímaná ako podradná. Aspoň ja mám taký pocit. Pri tom napríklad v Dánsku (áno áno, viem, že to je iný svet!) majú pravidlo (neviem nakoľko písané a nakoľko nie), že každý režisér by mal natočiť film pre deti / mládež. Väčšina si vyberá mládež lebo k tomu majú vekovo bližšie, čo je vcelku logické. A tie filmy vôbec nie sú hlúpe, neurazia ani dospelého diváka.

Ďalšou vecou je vnímanie týchto filmov. Narazila som na to, že riaditeľovi festivalu sa jeden film, konkrétne tento,

veľmi pozdával, nakoľko film reaguje na súčasnú situáciu atď. Pre mňa to bolo 80 minútové (resp. 70 minútové lebo prvých 10 minút ešte pôsobilo ako tak zaujímavo) peklíčko. Ostala som však v kinosále lebo som veľmi zvedavá ako z toho režisér vykľučkuje, a ako celý príbeh ukončí. Márnosť nad márnosť! Všetko to záleží od vkusu, uhla pohľadu a aj backround-u. Samozrejme, ako vždy a všade. A práve preto by ma zaujímal backround organizátorov podobných festivalov, aby som si to mohla celé poskladať a možno aj lepšie pochopiť.

Zrejme sú kritéria na vnímanie filmov pre deti a mládež (to slovo zaváňa minulosťou) iné ako pre filmy určené dospelému publiku. Nielen, čo sa príbehu a spôsobu jeho podania týka, ale aj jeho technickej stránky – spôsobu snímania kamery, strih, hudba atď.

Najväčšia nevýhoda detských filmov na festivaloch pre mňa spočíva v simultánnom dabingu. Viem, že tam niet inej cesty a riešenia. No mňa, ako diváka zvyknutého na originálne znenie (či už s alebo bez tituliek), to veľmi rušilo vo vnímaní deja. Niekedy až tak, že som musela predčasne zo sály odísť i keď som film chcela vidieť. Ako napríklad britský film Spike Island. Počúvať nemecký hlas, inak sympatického muža, čítať anglické titulky a do toho vnímať ten manchesterský akcent v pozadí o 21:30, to už naozaj nešlo a bolo to podľa mňa aj úplne zbytočné.

II.

Diskusia s Ivanom Klímom v budove Stáleho zastúpenia ČR v EU, či ako presne sa to nazýva. Entrée bolo vskutku apokalyptické. Najprv nastala tma. Potom blikali všetky neónové lampy v miestnosti. K tomu všetkému sa pridala ohlušujúca spätná väzba z mikrofónov. Nedalo sa to zastaviť. Ľudia si zapchávali uši a sledovali, čo sa deje. Hystéria v ich očiach postupne narastala. Všetko to bolo, len kvôli tomu, aby mal autor dostatok svetla, čo sa asi po 5 minútach nakoniec podarilo.

Klíma prečítal kratučký fejtón z pred 20 rokov. Otázky. Prvá sa týkala jeho postoja k fialovému fuckerovi na Vltave. Jej pointou bolo získať názor, či ide o prejav dobrej alebo zlej demokracie. V ďalšej otázke padli výrazy ako neexistencia fyzických hraníc, existencia hraníc mentálnych, euroskepticizmus Čechov. V jednej z ďalších otázok sa pýtajúci pán opýtal Ivana Klímu, či by mohol objasniť vďaka komu (pozor, pozor, na to tieto dve slovíčka sa kládol veľký dôraz) sa počas komunizmu mohli v zahraničí vydávať knihy českých autorov. Správna odpoveď znie: vďaka diplomatom! Tak. Verím tomu, ostatne, keď to potvrdil aj Klíma, tak nemám dôvod neveriť. Avšak spôsob akým bola otázka položená a hlavne ten skrytý význam, ktorý spočíval v podtrhnutí dôležitosti diplomatov (čo nechcem nijak spochybňovať) zaváňal propagandou únie. Aspoň v mojich očiach, neviem ako to vnímali ostatní zúčastnení. Potom sa ozval “literárny barbar” (ako sa pán sám dobrovoľne označil a publikum sa slušne zasmialo) s otázkou, či by mu Klíma vedel odporučiť autorov, či autorky a ich knihy, ktoré by si mal prečítať. No a otázky sa presunuli do tejto roviny. Režim spisovateľa, literárna kritika, veľkosť nákladu, inšpirácia atď, atď. Potom Klíma, zrejme unavený, upozornil na to, že je už skoro 22:00, diskusia sa skončila a všetci sa pobrali domov.

Prechádzala som cez Rue Luxembourg. Vyzeralo to na veľkú party. Hudba, množstvo ľudí, víno a tanečky. Je štvrtok pre ľudí pracujúcich pre úniu piatkom, aby následne mohli toto mesto na víkend opustiť?

Text uveřejněný na blogu autorky

Hana Zoubková: Příkaz dne

0

Autorkou již 31. rozhlásku je studentka Hana Zoubková, která se narodila roku 1992 v Třebíči a celou střední školu se věnovala přípravám na studia bohemistiky.

Jak je zbytečné plánovat si budoucnost, zjistila až v maturitním ročníku, kdy změnila své předchozí rozhodnutí a narychlo se přihlásila na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. V současné době studuje na Divadelní fakultě v ateliéru Rozhlasové a televizní scenáristiky a dramaturgie, kde se snaží zúročit svůj přetrvávající zájem o literaturu (především poezii) a dokumentární tvorbu. (text ČRo)

Hana Zoubková: Příkaz dne

Koncem října odzvonilo
svátku, jejž nechápu –
oslavovat mám, co zbylo
z rozpadlého státu?

Jenže spát mi nedá další,
když padají kaštany.
Vymyšlen byl církví naší,
by zastínil pohany.

Květinářství ve švech praská,
chryzantémy rudé…
Tržba, jak když slaví láska.
Svátek matek bude?

Kdepak. Je v tom něco jiné.
Vzpomínat je příkaz dne.
Copak jindy nás to mine?
Jindy mozek nezapne?

Věřím – doufám! – v selský rozum.
Snad si nikdo nemyslí,
že to odpovídá mravům:
mrtvé mít jen na Dušičky,
jediný den,
na mysli.

Rozhlásek Hany Zoubkové poslouchejte v podání herců Divadla Husa na provázku v sobotu 2. listopadu po 17. hodině v pořadu Zelný rynk.

Matěj Randár: Inspirativní ráno #6

0

Zveme všechny příznivce smysluplně strávených rán na v pořadí už šesté setkání s přednáškou, diskuzí a snídaní. Poprvé pod novým názvem!

Snažíme se o různorodost témat, a proto to tentokrát bude něco zase docela jiného! Popovídat nám přijde paní JÁJA FADRNÁ, žena mnoha zájmů, ale především majitelka květinářství a lektorka JÓGY. Mluvit bude o tom, jakou jógu sama dělá a učí, zasvětí nás do základů a určitě odpoví na všechny zvídavé otázky! :)

A POZOR! … Poprvé se můžete těšit i na workshop, kterých bude v tomto roce ve spojení s rány několik. Začne po krátké organizační přestávce po diskuzi. Zájemci si budou moci vyzkoušet základní pozice jógy, zažít nově získané informace na vlastní kůži! Kapacita je ale velmi omezená, tento workshop lze uskutečnit pouze ve skupině maximálně 15 osob.

Hlaste se tedy závazně přes mail! Napište na adresu pavla.soukalova(zavináč)gmail.com. Uveďte své jméno, počet míst, které chcete zarezervovat, a pro jistotu telefonní číslo.

Při vyčerpání kapacity vás budeme hned informovat zde na facebooku.
Účast na klasickém ránu – přednáška + diskuze – funguje stejně jako vždy. Vítán je každý kdo si udělá čas :)

Akce se opět koná za podpory NADACE VODAFONE ČESKÁ REPUBLIKA. Prostory propůjčuje Moravská galerie v Brně. Výbornou kávu nám poskytuje internetový obchod Čerstvá káva a snídaně bude tradičně od Sklizena.
Těšíme se na vás!

FB stránka události

Autorem videoupoutávky je Matěj Randár

Veronika Pospíšilová: Robotům podobni

0

Autorkou dalšího rozhlásku je studentka Veronika Pospíšilová. Pochází z Brna a vystudovala místní Biskupské gymnázium, poté nastoupila na jeden rok na brněnskou filozofickou fakultu, konkrétně na obor Teorie a dějiny divadla a Španělský jazyk. Toto studium ji ovšem pro svou absenci tvořivosti příliš nenaplňovalo.

Proto nyní studuje druhým rokem v ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na JAMU. Svět médií je však pro ni zcela novým světem, který předtím moc neznala. Doposud totiž měla spíš vazby na divadlo – čtyři roky strávila ve Studiu Dům pod vedením Evy Tálské. V současné době se divadlu stále věnuje. Kromě toho se soustředí především na rozhlasovou a dokumentární tvorbu a tvůrčí psaní. Mimo to strávila dva měsíce ve Španělsku v pozici servírky a čtvrt roku v Kanadě a poznatky z těchto cest pro ni byly velmi přínosné. (text ČRo)

Veronika Pospíšilová: Robotům podobni

Všechno nás to obklopuje -
mobil, tablet, smartphone, iphone…
Tamten mluví na nikoho –
živá bytost, nebo ufon?

Běžně vídám v tramvaji,
jak lidské ruce stroje hostí.
Nikdo ani nevšimne si:
Ejhle, člověk z masa, kostí!

„Rychle koupit tablet nový!“
Tohle že jsou pudy lovce?
Dotyk místo přítelovi
věnujeme obrazovce.

Na ulici nevidíš už,
jak se spolu lidé baví.
Jen mašině ve svých rukou
pořád něco povídají.

Čapek nám to předpovídal,
vláda strojů panuje.
V RUR už dávno tvrdil:
„Všechny vás to zruinuje!“

Od přírody, od člověka
vzdaluje se lidstvo více,
než se celkem přednedávnem
odlišilo od opice.

Rozhlásek Veroniky Pospíšilové František přednese v Zelném rynku herečka Divadla Husa na provázku. Poslouchejte v sobotu 26. října po 17. hodině.

Go to Top