Archive for year 2013

Veronika Pospíšilová: František

0

Autorkou dalšího rozhlásku je studentka Veronika Pospíšilová. Pochází z Brna a vystudovala místní Biskupské gymnázium, poté nastoupila na jeden rok na brněnskou filozofickou fakultu, konkrétně na obor Teorie a dějiny divadla a Španělský jazyk. Toto studium ji ovšem pro svou absenci tvořivosti příliš nenaplňovalo.

Proto nyní studuje druhým rokem v ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na JAMU. Svět médií je však pro ni zcela novým světem, který předtím moc neznala. Doposud totiž měla spíš vazby na divadlo – čtyři roky strávila ve Studiu Dům pod vedením Evy Tálské. V současné době se divadlu stále věnuje. Kromě toho se soustředí především na rozhlasovou a dokumentární tvorbu a tvůrčí psaní. Mimo to strávila dva měsíce ve Španělsku v pozici servírky a čtvrt roku v Kanadě a poznatky z těchto cest pro ni byly velmi přínosné. (text ČRo)

Veronika Pospíšilová: František

„Peníze a blahobyt,
jenom to chce církev mít!
Odříkání, chudoba?
Restitucí podoba.“

Slyším stále stejné fráze:
že nás církev vyjde draze.
Když však hlásí rádio,
že je nový papež zvolen,
vládne radost všude kolem.

A je toho plná bedna:
František je číslo jedna.
Jaké ale překvapení,
že z Evropy Otec není!

Papež z Jižní Ameriky?
Jiná kultura a zvyky?
Vždyť je v tom spíš naděje:
křesťanů tam více je!

A že bude z Argentiny
pohled na vše trochu jiný?
Možná ale přinese nám
ke skromnosti františkánů
moudrost indiánů.

Rozhlásek Veroniky Pospíšilové František přednese v Zelném rynku herečka Divadla Husa na provázku Andrea Buršová. Poslouchejte v sobotu 18. května po 17. hodině.

Hana Roguljič: Sami máme málo, dáváme vám přece

0

V titulu rozhlasové hry Sami máme málo, dáváme vám přece jsou citována slova náboženské písně, pojednávající o lásce, cti a velkorysosti ducha. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se hra bude tematicky ubírat religiózním směrem. Záměr autorky textu – Hany Roguljič byl ale jiný. Píseň, která ve hře několikrát zazní, je totiž palčivým kontrastem k ději, překvapivě zaměřenému na manipulační praktiky politiků.

V „absurdním dramatu ze zákulisí prezidentské kampaně“, jak zní podnázev hry, je popisován průběh netradičního volebního klání stávajícího prezidenta nejmenovaného státu. Tento kandidát, podporován ambiciózní a bezskrupulózní manželkou, usiluje o absolutní moc nadevším. Nejmenovaný protivník má podle mínění mocichtivých partnerů natolik nebezpečné altruistické cíle, že je nezbytné ho porazit, i kdyby byl třeba bůh. „Jak ale vyhrát volby?“ Před touto otázkou nestojí jen prezidentský pár, ale také úslužný tajemník, který se nechtěně zaplétá do špíny, jediné to cesty, vedoucí k vítězství. Co všechno musí podstoupit a jaké to má důsledky na jeho lidský a profesní růst zjistí posluchač záhy poté, co „muž v pozadí“ představí svůj první plán.

Přestože byl absurdně laděný text Hany Roguljič míněn jako obecná kritika konkrétních mocenských praktik, při dokončování se ukázalo, že smyšlené situace, stojící v nebezpečné blízkosti české reality, bohužel nemusí být až tak nesmyslné. V tomto nečekaně trefném kontextu bychom její hru mohli vystihnout mj. i jako „komedii s prvky černého humoru“.

V režii Radima Nejedlého ztvárnili hlavní role Zuzana Slavíková (První dáma), Ladislav Frej (Prezident) a Jiří Valůšek (Tajemník). Hudbu složila skupina Květy. Inscenace vznikla ve Tvůrčí skupině Brno, dramaturgii měla Hana Hložková, mistrem zvuku byl Josef Daněk.

Hana Roguljič (1979) studovala architekturu, od té ale zběhla na divadelní fakultu JAMU, kde absolvovala v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Rozhlasu se věnovala okrajově a spíše v oblasti dokumentu a featuru (Nezpochybnitelní, Dominikáni). Nejprve pracovala jako redaktorka v časopisech o architektuře a bydlení (ABS, Home), poté zamířila do televizního prostředí. Na Nově byla dramaturgyní seriálu Ordinace v růžové zahradě, ke kterému později psala i scénáře. Pro ČT vytvořila dokumenty Sinusoida a Amen, tati, jako autorka a režisérka se tamtéž věnuje publicistice v rámci pořadu Fokus ČT24. V roce 2011 začala její intenzivní spolupráce s rozhlasem uvedením anekdotické hříčky Biofil. Poté přispěla do projektu minutových her více než desítkou námětů se sociálním zaměřením. Pro rozhlas momentálně píše biografickou hru o Vítězslavě Kaprálové.  (text ČRo)

Nastudovalo Studio Brno v roce 2013. Premiéra 31. 3. 2013 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 43 min) v cyklu Čajovna. Hry a dokumenty nové generace.

Marek Hlavica: Dramaturg v televizi – v době totalitní a v době pluralitní

0

Příspěvek přednesený 10. května 2013 na kolokviu Dramaturgie pro 21. století během festivalu Zlomvaz na DAMU.

Předchozí tři roky jsem strávil přípravou monografie o vývoji dramatické tvorby v brněnském studiu Československé televize (ČST) od jeho vzniku v roce 1961 až do založení nástupnické České televize v roce 1992. Snažil jsem se komplexně zmapovat všechny dramatické pořady, které za těch třicet let v Brně vznikly v redakci dramatické, hudební, zábavní či dětské. Na dochované jsem se mohl podívat, k již neexistujícím jsem se snažil získat nějaké informace ze scénářů, z recenzí a někdy alespoň ze vzpomínek pamětníků. Celkem jsem se takto seznámil s více než pěti stovkami pořadů. Zkoumal jsem jejich obsahové i formální proměny, ale také vývoj instituce, organizaci dramaturgie i produkce, způsoby financování i způsoby komunikace s pražským vedením ČST i s mocenskými orgány, zejména s dozorujícím Krajským výborem KSČ.

Výsledná studie vyšla letos v lednu s prostým, popisným názvem Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961–1991). Dlouho jsem však zvažoval, že by se jmenovala odlišně, nakonec mi však kolegové mou představu vymluvili, že prý zní nevědecky, příliš lidově a snad až hanlivě. Knihu jsem chtěl nazvat Příběhy z regionu a na tomto názvu se mi líbila jeho dvojznačnost, neboť se jednak týkal samotných dramatických pořadů, „příběhů“ vzniklých v jihomoravském regionu, a jednak se týkal skutečnosti, že má analýza brněnských inscenací, filmů či seriálů se nevěnovala jenom jim samotným, ale také lidem, kteří s nimi byli spojeni, zejména scenáristům, režisérům a dramaturgům, jejich „příběhům“, tedy okolnostem, za jakých se do studia dostali, jak v něm pracovali, jak se proměňoval jejich vztah k zaměstnavateli, jak se vyrovnávali s požadavky a potřebami média propagandistického a masového a jaké byly jejich další osudy poté, co studio opustili.

V následujícím textu se pokusím představit tři z nich, tři dramaturgy, dvě ženy a jednoho muže, kteří větší či menší část svého profesního života spojili s brněnským studiem a ve všech případech po sobě zanechali pozoruhodné dílo. Toto kolokvium nese název Dramaturgie pro 21. století a mohlo by se zdát, že můj příspěvek na ně nepatří, neboť se bude zaobírat dramaturgií ve století dvacátém, navíc ve zcela odlišném politickém systému. Já si to nemyslím. Na příkladu oněch tří jedinců se pokusím ukázat, jakými různými způsoby se může kreativní a talentovaný člověk snažit tvořit v prostředí instituce, která má kvůli své velikosti velký sklon k byrokratičnosti a odosobnělé mechaničnosti, která je pod nejpřísnějším ideologickým dozorem a která by také měla vytvářet pořady určené širokému a rozmanitému publiku, „masám“ – tedy v prostředí výrazně nekreativním či nesvobodném. Dnes již žijeme ve zcela odlišném politickém uspořádání, avšak výše uvedená omezení a překážky do jisté míry přetrvávají dodnes (a nejen v televizích). Domnívám se, že poznání toho, jak se s nimi vypořádávali dramaturgové ve století minulém, může být inspirativní i ve století tomto, v jednadvacátém. Mimo jiné se také pokusím dokázat (či spíše připomenout) fakt, že osobnost dramaturga je v každé kulturní instituci nejen nezastupitelná, ale i zásadní, neboť především on je zodpovědný za její „duši“ či filozofii, především on je půdou, po níž sice každý šlape či si ji ani neuvědomuje, ale z níž vše vyrůstá, a on je i zahradníkem, jenž rozhoduje o tom, co v té půdě poroste a pokvete, jaké košaté stromy a pestré květy (tedy režiséry, dramatiky, herce, scénografy atd.) budou pak návštěvníci obdivovat – a přitom se nebudou ptát, kdo je vysázel. Ale to už je úděl zahradníků. (more…)

Veronika Pospíšilová: Tomáš Lotocki – Úhoři

0

Šest poeticko-ichtyologických zastavení. Rozhlasová adaptace básnického cyklu Tomáše Lotockého Úhoři s dokumentárními nahrávkami.

Pásmo natočila studentka JAMU Veronika Pospíšilová, hudební a zvuková spolupráce Marek Salamon.

Autorka o natáčení rozhlasového pásma: „Tomáš Lotocki je brněnský básník a vášnivý rybář. Jeho cyklus šesti básní Úhoři – dosud nevydaných – reflektuje život úhořů a zamýšlí se nad paralelami s životem lidským. Vydali jsme se s Tomášem na Lipno, kde rybaří nejraději, a během chladného listopadu jsme zde natáčeli na břehu i na loďce…“ (text ČRo)

Rozhlasové pásmo uslyšíte 11. května v pořadu Zelný rynk, který začíná po 17. hodině.

Markéta Sára Valnohová: Rozhlásek psaný na oprátce

0

Autorkou dalšího rozhlásku je Markéta Sára Valnohová, která se narodila v Praze v roce 1988. Sotva nasákla pražským přízvukem, přestěhovala se s rodiči na jižní Moravu, kde zapustila kořeny. Nikdy se jí však v Praze nepřestali smát kvůli moravskému přízvuku a naopak.

V Brně absolvovala bakalářské studium oboru Sdružená uměnovědná studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současné době studuje na JAMU obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika.

Přestože si na studium přivydělává prací v čajovně, považuje se spíše za kavárenského povaleče a profesionálního snílka. Mezi její záliby patří sbírání pruhovaných triček a vymýšlení názvů pro všechny existující odstíny zelené.  (text ČRo)

Markéta Sára Valnohová: Rozhlásek psaný na oprátce

Jednou za čas přijde zpráva:
„Dochází nám rozhlásky!“
Je to dřina, marná sláva,
splétat z rýmů provázky.

S nápady se autor moří,
samá voda, přihořívá?
Pořád ne! Jen termín hoří
jako papír. To tak bývá.

Vypotit text není snadné,
běhám stovku, zvedám činku.
V návodu je cosi vadné,
zatím je vše bez účinku.

Povinnost mi ale nedá,
znovu třímám pero v ruce.
Tolik křivd si mluvčí hledá!
Rýmovaná revoluce.

Honem, cukr! Nitrožilně!
Do pravačky na kapačku.
Čokoládu mlsám pilně.
Výsledky? Jsou na levačku.

Z provázku se smyčka splétá.
Pero držím už jen vratce
a sup ke mně z výšky slétá.
Rozhlásek psaný na oprátce.

Rozhlásek Řeč politická přednese v Zelném rynku herečka Divadla Husa na provázku Andrea Buršová. Poslouchejte v sobotu 11. května po 17. hodině.

Hana Zoubková: Paranoidní rozhlásek

0

Autorkou osmnáctého rozhlásku je znovu studentka Hana Zoubková, která se narodila roku 1992 v Třebíči a celou střední školu se věnovala přípravám na studia bohemistiky.

Jak je zbytečné plánovat si budoucnost, zjistila až v maturitním ročníku, kdy změnila své předchozí rozhodnutí a narychlo se přihlásila na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. V současné době studuje na Divadelní fakultě v ateliéru Rozhlasové a televizní scenáristiky a dramaturgie, kde se snaží zúročit svůj přetrvávající zájem o literaturu (především poezii) a dokumentární tvorbu.  (text ČRo)

Hana Zoubková: Paranoidní rozhlásek

To jsem měla tuhle v noci
hodně zvláštní sen.
Probudil mě divný pocit:
„Musím kouknout ven!“

K mému oknu lehce stoupal
malý eroplán
a z něho se na mě koukal
natáčecí krám.

Objektiv mě tiše snímá
a vůbec se neptá,
proč mě z toho úzkost jímá,
jen se tomu chechtá.

Celý den jsem byla ráda,
že to byl jen sen.
Večer ale ve všech zprávách
slyším, že byl objeven

NOVÝ PŘÍSTROJ PRO BEZPEČNOST!

Pro bezpečnost!!! Co se plašíš?
Pěkně zuby zatni
a zeptej se: „Pro tu naši?
Nebo pro tu státní?“

Teď už jen, můj posluchači,
ať stát pustí ven,
že svoboda lidem stačí
jednou za týden.

Rozhlásek Hany Zoubkové přednese v Zelném rynku herečka Divadla Husa na provázku Andrea Buršová . Poslouchejte v sobotu 4. května po 17. hodině.

Seminář Jana Gogoly ml.

0

V pátek 26. dubna 2013 proběhl seminář režiséra dokumentárních filmů Jana Gogoly ml.

Jan Gogola ml. (1971) – manžel Martiny a otec Elišky a Šimona, režisér, dramaturg České televize, publicista, pedagog FAMU. Absolvent fakulty žurnalistiky UK a katedry dokumentární tvorby na FAMU-AMU. V roce 2006 šéf programu Televizního studia Brno – ČT. Režisér celovečerní street movie s národem k použití: Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech – festivaly Jihlava, Linz, Nisa Festival – Zittau, Wiesbaden, Finále Plzeň. České Velenice Evropské – jeden díl z rakouského situačně dokumentárního filmu Across the Border – Napříč hranicí: dvě ceny na MFF festivale v Lipsku 2004 a dvě ceny MFF Syrakusy – USA 2005, film byl také uveden mimo jiné na festivalech v Amsterdamu, v Jihlavě, ve Florencii.

Autor mimo jiné těchto filmů a televizních pořadů, z nichž některé byly uvedeny a oceněny na tuzemských a zahraničních festivalech a všechny v České televizi: Deník babičky Němcové (filmový deník o počasí a společnosti), Nonstop (filosofická groteska o nekonečnosti proudící dálnicí), Odstup a kontakt Dana Trubače (portrét sochaře, manžela, otce, vesničana), Panelák je kamarád – Praha mizerná, Slečna Braník – Praha mizerná, Ave Braník (portréty částí Prahy), Panenka proti zbytku světa (hraný portrét), Svědectví Františka Daniela (tragikomické vyprávění bývalého romského vězně koncentračních táborů), Veselí pod Moravou (povodňová reportáž jako výzva), Vila Inocent (portrét ženy s absolutní vůlí), šesti částí z cyklu Intolerance: Matiční souvislosti, Komunikační souvislost atd…

 

Tereza Reková: Balada o Erasmu

0

Tentokrát rozhlásek napsala Tereza Reková, která se narodila v roce 1992 v Ostravě.

Studuje brněnskou JAMU, obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. O film a televizi se zajímá již dlouhou dobu, v letech 2008 – 2011 moderovala v ostravské televizi Noe.

Rozhlásek Terezy Rekové Balada o Erasmu přednese v Zelném rynku herečka Divadla Husa na provázku Petra Bučková. Poslouchejte v sobotu 27. dubna po 17. hodině. (text ČRo)

Tereza Reková: Balada o Erasmu

Rozhodla jsem se vám sdělit
něco o svém životě:
že Pan Osud, ten zlý prevít,
strh mi patu na botě.

Na tom není nic divného.
Boty s dírou? Normální!
Však v zemi Erasmu mého
mraky denně zkapalní!

Vždyť tu vítr posmívá se
turistovi ve dne v noci.
A sluníčko při vší kráse
přišlo o své pravomoci.

Na Velikonoce měli
v Česku sněhu hromady.
I přesto však domů chtěly
mé cestovní doklady!

Přestože jsem za louží,
kam se každý nepodívá,
srdce denně zatouží
českého se napít piva.

Welšané uchrochtaní
s narcisy a s drakem
člověku děs nahání
vlasteneckým tlakem!

Ani sama královna
mě zůstat nedonutí.
Ač jsem duše kočovná,
v prsou cítím pnutí.

Dost už bylo černého
čaje s mlékem v pět…
Nedbám ceny jízdného,
navracím se zpět!

 

Barbora Voráčová: Saga III.

0

Bohové se zrodili z kamenů, nohy a paže zplodily obry. Člověk je opracovaným kmenem, který vyvrhlo na souš moře. Až když někdo nakreslí příběh jeho skutků, může být člověk pokládán za nesmrtelného. Tři formy, dva vypravěči, jeden příběh.

Autorská inscenace nazkoušená metodou storytellingu.

Storytelling: Barbora Voráčová
Dramaturgie: Petr Pláteník
Vypráví: Adéla Nesrstová a Matěj Záhořík

Po premiéře pravý severský raut s finským překvapením!
Hudba: Pjörk

Premiéra dnes v 19:30

W7 – kulturní a komunitní prostor, Wurmova 7, Olomouc

Tereza Reková: Erasmus Time 4 (Students in danger)

0

Studentky brněnské JAMU, Tereza Reková a Bibiána Rybárová, si ve Walesu neužívají jenom zábavných chvil… někdy jim jde taky o život. Ponořte se do sedmi dramatických minut plných dechberoucích zvratů a husí kůži nahánějicích momentů…. a připravte se na jedno. Budete se bát.
Díl čtvrtý – Studentky v obklíčení

Two students of JAMU Brno, Tereza Reková and Bibiána Rybárová, are not having only fun in Wales, the place of their Erasmus. Some situations are really dangerous there. Todays part is very dramatic and full of breath taking and scaring moments, as you can see.

Part four – Students in danger

Předchozí díly:

Erasmus Time 1

Erasmus Time 2

Erasmus Time 3

Go to Top