Archive for year 2014

Kateřina Chvátalová: Jihlavský festival dokumentárních filmů jako trvalá láska

0

3279083--mfdf-v-jihlave--1-300x200p0Osmnáctý podzim, kdy se v Jihlavě sešli ti, kteří mají rádi filmový, televizní, ale i rozhlasový dokument.

Prostor pro aktuální tvorbu se rozšiřuje do všech stran. Sekce zaměřené na české prostředí, vítání zahraničních autorů i dokumentární fúze.

Tak vypadal letos mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava. Především je to ale trvalá láska. Osobní.

Festivalová Jihlava má svou vlastní a jedinečnou atmosféru. Stěží se přechod z léta do zimy skrze několik podzimních dnů strávených na Vysočině popisuje tak, aby byl citelný. Tahle utlumená doba se stává svátkem pro hosty i účastníky.

Jak Jihlavu vnímají místní obyvatelé? Osmnáct let vědí, že tu festival je. Jaké byly jeho začátky? “Byla to studentská akce. A všechny ty kluky, co si to vymysleli, jsme milovaly.” Koho můžete potkat v předsálí? Třeba Apolenu Rychlíkovou, dokumentaristku, aktivistku a brněnskou rodačku.

Reportážní retrospektivu natočila pro Zelný rynk absolventka JAMU Kateřina Chvátalová. (text ČRo)

Poslouchejte ZDE

Iveta Novotná: Pláňka II.

0

VýstřižekDruhý trailer inscenace Federico García Lorca: Pláňka, která bude mít premiéru 14. 12. ve Studiu Marta.

“Která děti má mít, ta je má.“

Mládí, zdraví, práce… i zítra. A potom? Vrůst do samoty, vykřičet přání, které zanikne v ozvěně… Kam až hodláme zajít, abychom došli naplnění? … Být matkou, vědět, že kamsi pokračuji. Ale které dítě je to pravé? … Drásavý příběh španělského dramatika a básníka Federica Garcíi Lorcy o příliš silné touze, která se ztratila v posedlosti. … Text, který propojuje dramatické situace, v nichž kypí horká krev, i poetické chvíle naplněné samotou, touhou a bolestným smutkem.

„Ano, mé robátko, říkám já,
jsem po tobě celá bolavá.
A nejvíc pod srdcem, tam, kde se
pohoupáš v první kolébce!
Kdy už, dítě, přijdeš sem?“

Tvůrčí tým:
Režie, hudba: Gabriela Krečmerová
Dramaturgie: Adam Gold
Scéna, kostýmy: Jitka Fleislebr
Pohybová spolupráce: David Strnad
Produkce: Tereza Koudelová
Světlo: Tomáš Tušer
Zvuk: Matěj Klíma
Video: Iveta Novotná, Jakub Podešva

Hrají:
Tereza Slavkovská, Milada Vyhnálková, Barbora Nesvadbová, Michaela Foitová, Petra Staňková, Kristina Povodová, Lubomír Stárek (j. h.), Ondřej Dvořák, Daniel Ondráček, Jiří Svoboda, Juraj Háder

Od 14. prosince v Divadelním studiu Marta

http://studiomarta.cz

Iveta Novotná: The Czech Soul /Česká duše/

0

VýstřižekDokumentární film o Češích s Američanem v hlavní roli.

Námět, střih a režie: Iveta Novotná
Scénář: Adrian Hundhausen
Kamera a dramaturgie: Jakub Votýpka
Zvuk: Lukáš Novotný
Produkce: Barbora Rosochová
Pedagogické vedení: Marek Hlavica

Hrají:
Adrian Hundhausen, Barbora Goldmannová, Veronika Gazarjan, Jakub Urbánek, Jonáš Florián, Klára Jírovská, Karla Kočvarová, Marie Venclů, Tomáš Šplíchal, Doubravka Brávková, Alena Vognárková a koucour Pasternak.

Natočeno v rámci předmětu Audiovizuální projekt na DIFA JAMU v roce 2014.

Vojtěch Landa: Setkání

0

V pátek 12. 12. se uskuteční premiéra krátkého filmu Petra Kačírka a Vojtěcha Landy Setkání. Místo konání je kavárna Trojka u Velkého Špalíčku, čas 20:30.

10850273_10201887539909383_3464857959445239578_n

Iveta Novotná: Pláňka

0

LorkaTrailer inscenace Federico García Lorca: Pláňka, která bude mít premiéru 14. 12. ve Studiu Marta.

“Která děti má mít, ta je má.“

Mládí, zdraví, práce… i zítra. A potom? Vrůst do samoty, vykřičet přání, které zanikne v ozvěně… Kam až hodláme zajít, abychom došli naplnění? … Být matkou, vědět, že kamsi pokračuji. Ale které dítě je to pravé? … Drásavý příběh španělského dramatika a básníka Federica Garcíi Lorcy o příliš silné touze, která se ztratila v posedlosti. … Text, který propojuje dramatické situace, v nichž kypí horká krev, i poetické chvíle naplněné samotou, touhou a bolestným smutkem.

„Ano, mé robátko, říkám já,
jsem po tobě celá bolavá.
A nejvíc pod srdcem, tam, kde se
pohoupáš v první kolébce!
Kdy už, dítě, přijdeš sem?“

Tvůrčí tým:
Režie, hudba: Gabriela Krečmerová
Dramaturgie: Adam Gold
Scéna, kostýmy: Jitka Fleislebr
Pohybová spolupráce: David Strnad
Produkce: Tereza Koudelová
Světlo: Tomáš Tušer
Zvuk: Matěj Klíma
Video: Iveta Novotná, Jakub Podešva

Hrají:
Tereza Slavkovská, Milada Vyhnálková, Barbora Nesvadbová, Michaela Foitová, Petra Staňková, Kristina Povodová, Lubomír Stárek (j. h.), Ondřej Dvořák, Daniel Ondráček, Jiří Svoboda, Juraj Háder

Od 14. prosince v Divadelním studiu Marta

http://studiomarta.cz

Jana Mrázová: Řekni Ř

0

10704090_742538069128429_3764010301290257402_nScénický dokument
SLOVENSKO-MORAVSKÝ diskurz
o generácii narodenej v devadesátkách
a žijúcej v “metropole čechoslovakizmu”,
našom milovanom Brnéčku!

O bezproblémovom súžití.
O slovenskom nacionalizme.
O súčasnom dialógu česko-slovenských študentov.
O nás pre vás od nich?!

“symbolicky, chaoticky, populisticky”- no proste des!

Príbeh inšpirovaný skutočnými udalosťami.

…otázky inšpirované fiktívnym príbehom.

vstup dobrovoľný, diskusia vítaná.

Koncept, réžia: Olívia Fantúrová
Dramaturgická spolupráca: Martina Janotová
Scenár, výprava: kolektív
Hudba: Jakub Laco, Rebeka Loňská
Účinkujú: Martina Janotová, Michal Kraus/ Matěj Pohořálek, Jana Mrázová, Dorota Vašíčková, Rebeka Loňská

12. prosince v 19 hodin v Divadle Koráb (Staňkova 29, Brno)

Tereza Reková: Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

0

3264634--hlavniho-predstavitele-sweeneyho-todda-hraje-stepan-kaminsky--1-950x0p0Hudebně-dramatická laboratoř v Divadle na Orlí je špičkově vybavené pracoviště v oblasti jevištních technologií, které umožňují studentům připravovat se na profesionální kariéru v prostředí odpovídajícím současným světovým trendům.

Divadlo vzniklo v roce 2012 a zaměřeno je především na operu a muzikál. Vedle dalších představení se každoročně v Divadle na Orlí konají čtyři premiéry studentů čtvrtého ročníku Muzikálového herectví na JAMU.

V těchto hrách pak studenti mají možnost absolvovat. První premiérou tohoto roku se staly Zvonokosy v režii Sylvy Talpové, hlavní pedagožky letošních absolventů. Druhá premiéra se chystá na 12. prosince. Jedná se o muzikál z pera známého amerického skladatele Stephena Sondheima, který se mimo jiné proslavil také jako textař Bernsteinovy West Side Story.

Sweeney Todd: Ďábleský holič z Fleet Street byl poprvé uveden na Broadwayi v roce 1979. Diváci hru mohou znát také z filmového zpracování z roku 2007 v režii Tima Burtona. Hlavní roli ďábelského holiče tehdy ztvárnil Johnny Depp, jeho pomahačku paní Lovettovou Helena Bonham Carter. V podání studentů čtvrtého ročníku Muzikálového herectví tyto role obsadili Štěpán Kaminský a Katarína Mikulová. V dalších rolích se představí Markéta Pešková, Daniel Rymeš, Jiří Daniel, Michaela Baladová, Kristýna Štarhová, David Janošek, Jiří Mach a Miroslav Sýkora.

Příběh se točí kolem Benjamina Barkera, holiče, který byl nespravedlivě odsouzen a na patnáct let poslán do vězení. Podaří se mu ale uniknout a vrací se do Londýna, plně rozhodnutý pomstít svou rodinu i zmařené roky. Svou identitu si změní na Sweeneyho Todda a společně se svou bývalou paní domácí, paní Lovettovou, začne provozovat opět svou bývalou živnost. Namísto toho, aby své zákazníky ale pouze hladce oholil, podřezává jim krky. Maso obětí paní Lovettová používá jako náplň do masových koláčků, které se začnou nečekaně těšit velké oblibě. Její pekařství tak vzkvétá. Hlavním Toddovým cílem je ale zabití soudce Turpina a jeho poskok Bamforda – lidí, kteří mohou za Toddovo uvěznění.

Tento ďábelský muzikál měl v České Republice premiéru pouze v angličtině, Divadlo na Orlí však přináší naprosto nový český překlad Alžběty Šáchové. Diváci se tak mohou těšit na unikátní zážitek v režii Hany Mikoláškové. Dramaturgii zajistil Miroslav Ondra, produkci Pavlína Spurná. (text ČRo)

Reportáž Terezy Rekové poslouchejte v pořadu Zelný rynk na ČRo Brno v sobotu 6.12. po 18 hodině.

Barbora Voráčová: Vendo

0

3261261--bara-voracova--1-300x200p0Rozhlasová koláž na motivy života a díla fotografa, básníka a prozaika Václava Ryčla. Portrét předčasně zesnulého umělce.

Poslouchejte na Vltavě 30. listopadu 2014 v 19:01. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do soboty 6. prosince 2014.

Drama Vendo je sugestivní příběh o nadaném člověku, vzdorujícím vážným psychickým problémům, které se staly takřka „prokletím“ celé rodiny. Pozvolna se v něm střídají nálady spojené se soukromým životem, návštěvami psychiatrů, ale také s vnitřním světem a myšlenkami tohoto veřejnosti nepříliš známého tvůrce. Specifickým motivem hry je téma Ryčlovy mýtické „země vrabců“, území, do kterého uniká z reality, a které mu dodává sílu k tomu, aby se pokusil začlenit do norem tehdejší společnosti.

Původní veze textu, koncipovaná do podoby rozhlasového pásma, vznikla jako absolventský projekt na JAMU v roce 2011 (pod vedením Marka Horoščáka). Vycházela z dokumentárních podkladů, získaných díky Václavu Huptychovi – správci pozůstalosti Václava Ryčla a konzultacemi s arteterapeutkou Beatou Albrich. Je z ní dobře patrné, že životopisné reálie a Ryčlovu tvorbu Bára Voráčová důkladně studovala – z konkrétních děl, korespondence, či chorobopisu.

Přerod do podoby určené pro debut v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace se uskutečnil na přelomu roku 2013/14. V textu byly výrazně posíleny dialogy a dramatické situace, došlo na redukování pasáží informativního charakteru a vznikla postava Dory, coby „vypravěče“ příběhu.

Pro inscenační podobu hry je charakteristický prudký sled střídajících se událostí. Výjevy ze skutečného života, jsou rytmicky prolínány s vnitřním světem titulní postavy. Touhy a rozpory komplikované osobnosti s uměleckým talentem posluchači předává zejména interpret hlavní role. Podmanivou atmosféru jeho rmutného bytí však podporuje kombinace jemně neurotizující rockové hudby a směsi běžných denních zvuků. Zprvu takřka zběsilé tempo zvukového vyprávění se pozvolna uklidňuje v souvislosti s tím, jak bezvýchodná je situace hlavního hrdiny. Vendo je hrou pro náročnější posluchače, kteří ocení právě i kontrasty mezi herectvím a zvukem.

Barbora Voráčová (nar. 1987), nyní Schneiderová, je absolventkou brněnské JAMU v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Při studiu se věnovala psaní divadelních a rozhlasových her a objevování metody zvané „storytelling“ – vyprávění příběhů. Tuto disciplínu studovala na Oslo University College a jako stážistka ve Skotském storytellingovém centru v Edinburghu. Její zájem vždy směřoval k psanému i mluvenému slovu. V podání olomouckého Divadla na cucky vzniklo v roce 2008 rozhlasové provedení jejího textu Kabaret Kaldera, který je v témže divadle uváděn už sedm let. V současnosti se věnuje autorské tvorbě, vede dílny vyprávění, cestuje a sbírá příběhy. Je dramaturgyní Divadla na cucky a ředitelkou Storytelling o.s. (text ČRo)

Účinkují: Vendo (Michal Isteník), Dora (Sára Venclovská), Maminka (Ivana Hloužková), Otec (Radoslav Šopík), Doktorka (Eva Lesáková), Psychiatr 1 (Vladimír Hauser), Psychiatr 2 (Jakub Šafránek), Žena z Linky důvěry (Jana Stefanka), Muž z vesnice (Zdeněk Truhlář)

Autorka: Barbora Voráčová
Dramaturgie: Hana Hložková
Zvukový mistr: Josef Daněk
Hudba: Ondřej Kyas
Režie: Lukáš Kopecký

V Brně natočila Tvůrčí skupina Regiony v roce 2014.

Pavel Švanda: ZÁZNAMY – STŘEPINY – POMLUVY

0

_vandaSbírka esejů brněnského spisovatele, básníka, esejisty a profesora vyučujícího na Divadelní fakultě JAMU: “NENÍ to deník, záměrně jsem přestavěl časovou následnost textů. Ze záznamů, jež vznikaly den po dni a rok po roce, jsem vybral na vyzvání Mirka Plešáka ty, které mně připadaly schopné sdílení. Případný užitek přesahující příležitostnou škodolibost, posoudí laskaví i nelaskaví čtenáři a čtenářky.”

Kulturní i nekulturní ZÁZNAMY – STŘEPINY – POMLUVY

Autor Švanda Pavel
ISBN 978-80-7460-060-9
Rok vydání 2014
Vazba V2
Počet stran 98
Edice Edice Úvahy a názory
Formát 105×195 mm

Dostupné v Edičním středisku JAMU

Marek Hlavica: Autor stržený proudem a stísněný tvarem

0

3258201--prix-bohemia-radio--1-300x204p0Příspěvek přednesený na konferenci “Proud a tvar. Dvě možnosti a dvě strategie programu rozhlasu veřejné služby” v rámci festivalu Prix Bohemia Radio.

Proud nebo tvar? Co je lepší? A sprcha nebo vana? Co je lepší? Nejspíš jak kdy. Sprchu dnes doporučuje většina bytových architektů a argumentuje časovou i finanční úsporností, větší hygieničností či technickou vybaveností současných sprchových koutů, které jsou schopny poskytnout lidskému tělu všemožné potěšení. Oproti tomu se vana jeví jako prehistorické zařízení, které je už stovky let téměř stejné, vzhledem ke vzrůstajícím cenám vodného a stočného je čím dál více neekonomické a představa jedince převalujícího se ve vlastní špíně také neodpovídá modernímu vnímání čistoty. Odpůrce sprch by nejspíš namítl, že pobyt ve vaně je vytržením z uspěchanosti a účelovosti dnešních časů, že je opuštěním všednosti a možností kontemplace a reflexe života. Odpůrce vzdělaný v psychologii by třeba i dodal, že se jedná o formu symbolického návratu do prenatálního stavu v mateřské děloze. Ve vaně si lze soustředěně číst, zatímco nikoho rozumného nenapadne si ve sprše otevřít knihu, o iPadu ani nemluvě. Můžete si k tomu otevřít láhev dobrého vína či romanticky zapálit svíčku (nemáte-li Karmu!) a rozjímat o smyslu života; a případně ve vaně můžete svůj život i pohodlně ukončit, ať již utopením či podřezáním žil. Sprcha takové možnosti nabízí jen s obtížemi, čas v ní strávený je podřízen jedinému účelu, postrádá jakýkoli přesah a každého jen utvrzuje v mcdonaldovském duchu současnosti, tedy že máme žít rychle, cílevědomě a sebevědomě, asepticky dokonale a ekonomicky i ekologicky šetrně, že se máme hnát dopředu, protože kdo chvíli stál, již stojí opodál.

To byla analogie, která, uznávám, na téma proud vs. tvar nesedí úplně dokonale. Nyní už se budu snažit mluvit více věcně. Nejsem se současnou situací v Českém rozhlase obeznámen natolik, abych se mohl vyjadřovat ke konkrétním detailům. Z formulace pozvánky na tuto konferenci jsem odtušil, že se zde nejspíš odehrává bitva „tvaristů“ proti „proudistům“ a že jsou v ní zřejmě „tvaristé“ v defenzivě a potřebují se spojit, ideologicky posílit a získat „munici“, tedy zejména argumenty na svou obranu. Je-li tomu skutečně tak, pak „tvaristy“ podporuji. Už jen proto, že obě strany sporu mají v současných elektronických médiích své místo a bylo by chybou, kdyby převládla jen jedna. A proto také „tvaristům“ nepřeji vítězství. Protože pokud celý spor dospěl do stádia, kdy je nutné používat takovou válečnickou terminologii a diskutuje se o tom, jak dosáhnout „konečného vítězství“ té či oné strany, pak je něco špatně. A aby tento spor a ani tato konference neustrnuly v černobílém vnímání světa, pokusím se do diskuze přispět pohledem odjinud.

V textu pozvánky mne zaujala skutečnost, že se v ní ani jednou neobjevuje slovo autor. Opakovaně se mluví o posluchači, vnímateli či publiku a kladou se otázky spojené s funkcí rozhlasu veřejné služby, s atraktivitou, diskontinuitou, fragmentarizací či percepcí mediálních obsahů a s nebezpečím mediokracie. Pouze v závěru je zmíněna existence konkrétních jedinců, „editorů, redaktorů, dramaturgů rozhlasů veřejné služby“, ale autoři mezi ně zařazeni nejsou. (more…)

Go to Top