Archive for year 2014

Tereza Reková: Zelný rynk

0

3256235--tereza-rekova--1-300x219p0Literárně-publicistický magazín Zelný rynk tentokrát připravila a uvádí Tereza Reková, která studuje v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU.

Pořad přinese text čerstvě vystudovaného právníka a příležitostného spisovatele a blogaře Jakuba Sosny. Jakub se narodil v Ostravě, ale žije a pracuje v Praze ve státní správě.

Již na střední škole přispíval do studentského časopisu Scarabeus, od roku 2009 také zveřejňuje některé své fejetony a úvahy na internetovém blogu idnes. Živě se zajímá o divadlo a se svými kamarády provozuje amatérský divadelní spolek, ve kterém inscenují například texty Václava Havla či Alberta Camuse. Text Jakuba Sosny s názvem Underground je mrtev přečte herec Jan Řezníček.

Hned poté je pro vás připravena reportáž z undergroundového festivalu Potulný dělník, který probíhal od 16. do 18. října v brněnském rockovém klubu Brooklyn. Zakladatelem festivalu je Jaroslav Erik Frič, který zde také pokřtil svou novou sbírku jménem Jsi orkneyské víno a jiné básně. V reportáži můžeme slyšet také písničkáře Karla Vepřeka, básníka a publicistu Jaroslava Kovandu, ostravské básníky Marka Pražáka, Ivana Motýla, Jakuba Chrobáka, Petra Hrušku, který festival prvních několik let uváděl, a další.

Četba na pokračování z románu Martina Reinera Básník nabídne dvanáctou kapitolu s názvem Silvestr s Kainem. Pro rozhlas připravil Ludvík Němec, v režii Zdeňka Kozáka účinkuje Vladimír Krátký.

V závěru pořadu se ohlédneme za osobností francouzského osvícenského filosofa, historika a básníka Voltaira, vlastním jménem Françoise-Marie Aroueta. Voltaire se narodil 21. listopadu 1694 v Paříži a zemřel tamtéž 30. května 1778. Včera jsme si tak připomněli 320. výročí jeho narození. Voltaire vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, tvrdil však, že jeho pravým otcem byl jakýsi důstojník jménem Rochebrune. Se svou rodinou měl poměrně chladný vztah. Matka zemřela, když bylo Voltairovi sedm let.

Voltaire byl velmi často pro své názory pronásledován. Po nějakou dobu byl dokonce vězněn a vyhnán do exilu. Přesto však byl a stále zůstává velmi ceněným autorem. Voltaire vedl také korespondenci s řadou významných evropských osobností, mimo jiné s Fridrichem II. či ruskou carevnou Kateřinou II.

Díky hloubce a přínosu svého díla bývá Voltaire považován za nekorunovaného krále Evropy. Osmnácté století se proto někdy označuje jako století Voltairovo. Svou tvorbou výrazně působil také na veřejné mínění společnosti. Intenzivně se věnoval filozofii, a ve svých spisech vyjadřoval výrazný humanistický a protiklerikální postoj. Hlásil se k deismu a uznával stvoření světa Bohem. I přesto prosazoval náboženskou toleranci a bojoval proti církevním dogmatům. Jedním z nejvýznamnějších Voltairových historických děl je Století Ludvíka XIV. Tato kniha bývá pokládána za první dílo kulturní historie. Dějiny Voltaire chápal jako proměny ducha, kultury a vzdělání. Zavedl pojem a obor filozofie dějin.

Z jeho rozsáhlého literárního díla jsou dnes ceněny především satiry a filozofické eseje na politická, historická, vědecká a morální témata. Za vrchol své tvorby sám považoval Pannu, slavný pamflet na církví vytvořenou legendu o panenství panny Orleánské, Jany z Arku.

V povídkách Candide aneb Optimismus Voltaire zesměšňuje filozofii nekritického optimismu. Scéna divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, Studio Marta, plánuje premiéru Candida na rok 2015.

Voltaire je autorem dva a padesáti her, z toho sedm a dvaceti tragédií. Největší úspěch mu přinesla dramata Zaira a Meropa. Dodnes se můžeme setkat s pojmem voltairiánství, což je výraz pro jemnou ironii, kterou jeho tvorba dýchá. (zdroj ČRo)

Vysíláno v sobotu 22. 11. od 18 hodin na stanici ČRo Brno.

Poslouchejte v archivu ČRo

Daniela Boková: https://www.youtube.com/watch?v=hfH1t6Nd98w&feature=youtu.be

0

Hraje: Adam Mašura
Režie: Veronika Dombrovská
Dramaturgie, scénář: Daniela Boková
Scénografie: Stanislav Cibulka
Technologie: Jakub Špiřík, Jakub Kubíček, Adam Gazárek
Produkce: Anna Plevová

Data představení:
13.11. 15:00 (premiéra), učebna 302
18.11. 15:00 (1. repríza), učebna 302
20.11. 15:00 (2. repríza), učebna 302

Rezervace je možná na zdi události ve formátu datum, jméno, počet lístků.

https://www.facebook.com/events/733421476739993/?ref=3&ref_newsfeed_story_type=regular

10553897_569060813195958_3446855046627190091_o

Matěj Randár: Neopustíš mě

0

Herecká šatna, zrcadlo, věšák, stůl. Na stole líčidla. Přichází zleva.

ARKADINOVÁ: Jestli mě opustíš třeba jen na hodinu, nepřežiju to, zblázním se. (kleká si)

HULCOVÁ: Nepřežiju to, zblázním se. (pomáhá jí vstát)

Hraje: Kristýna Hulcová
Režie: Vítězslav Dvořák
Scénář: Matěj Randár, A. P. Čechov
Scénografie: Anna Chrtková
Produkce: Eva Sýkorová
Technologie: Vojtěch Mach, Adam Gazárek

Data představení:…
11/11 17:00 (premiéra) – MÍSTA NA PREMIÉRU JSOU JIŽ OBSAZENÁ
13/11 19:00 (1. repríza)
18/11 19:00 (2. repríza)
Vždy na učebně 013 na DIFA JAMU (Mozartova 1)
30/11 15:00 zájezd do Prahy (H2O – sklepní prostor)

10694363_567660986669274_2812373281824675331_o

Marek Hlavica: KočéBRování 2014 – CYKLY

0

Prezentace projektu divadelního kočování po východním Turecku

Divadlo KočéBR a studenti Divadelní fakulty JAMU vyrazili v létě 2014 na třítýdenní divadelní pouť po vsích ve východním Turecku, kde zkoumali univerzálnost divadelní komunikace v jazykově a kulturně odlišném prostředí.

Prostřednictvím inscenačního tvaru nazvaného KočéBRování 2014: CYKLY, který využíval české lidové tradice, zvyklosti a písně a věnoval se obecně lidským tématům (narození, křest, svatba, smrt apod.), byly zkoumány možnosti divadelní komunikace v kraji divadlem takřka nedotčeném.

Výběr zahraniční oblasti nebyl náhodný – Turecko (a zejména jeho východ) představuje geograficky nejbližší a současně kulturně nejodlišnější lokalitu – je odlišné nejen jazykově a kulturně, ale rovněž nábožensky a sociálně.

Účastníci divadelně-antropologického výzkumu tedy byli vystaveni naprosto jiným podmínkám, než na které byli ve své předchozí divadelní tvorbě zvyklí.

Program prezentace:

  • Představení projektu KočéBRování 2014: CYKLY a jeho historie /Vítězslav Větrovec
  • Premiéra dokumentárního filmu KočéBRování 2014: CYKLY /režie Lucie Harapátová
  • Diskuse /inscenační tým inscenace Cykly: Vítězslav Větrovec, Tereza Koláčková, Veronika Lazorčáková, Tereza Slámová, Vojtěch Johaník
  • Vernisáž výstavy fotografií KočéBRování 2014: CYKLY /autor Marek Hlavica

Středa 12. listopadu 2014 ve 20 hodin
Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU, Orlí 19, Brno

Výstava bude přístupná do 20. prosince 2014, a to vždy večer před představením.

CYKLY PREZENTACE plakát

mh1407292249

mh1407304386

mh1408023890

mh1408023891

 

10255910_827702673920635_7894902428514139974_o

 

Bibiána Rybárová: Vanitas Vanitatum

0

Student short film trailer.
© JAMU 2014

Tereza Reková: Květina potěší

0

pan František rozdává květiny u tramvajové zastávky ElektraRozhlasový dokument o tajemném Krakonošovi z Ostravy pro cyklus Dobrá vůle natočila Tereza Reková.

Je letní den, zhruba pět hodin odpoledne. Davy lidí proudí ze zastávky Elektra přes Náměstí Dr. Eduarda Beneše. U stěny banky stojí starý zarostlý muž a na malé stoličce před ním leží kbelík s natrhaným lučním kvítím. I přes mužovy vousy je zřetelné, že se usmívá. Mezi kvítím na kolemjdoucí vykukuje nenápadná cedulka „KVĚTINA POTĚŠÍ“. Kdo je tento muž, mezi Ostraváky familiárně přezdívaný Krakonoš? Ti, kteří se s ním občas dají to řeči, ví, že se jmenuje František.

Františkovi je 78 let a žije ve Vratimově. Do Ostravy dojíždí v nepravidelných intervalech, ale dá se říct, že je tam vlastně každé slunečné odpoledne. Obsah jeho kbelíku s kytičkami se liší podle toho, jaké je roční období, a jaké kytky zrovna rostou. Jednou je to medvědí česnek, po druhé zase konvalinky. Kytičky má svázané zhruba po třech a rozdává je lidem za dobrovolný příspěvek nebo jenom milý úsměv. Prohlašuje, že jich má na každé odpoledne natrhaný jen takový počet, který ví, že zvládne rozdat. Co nerozdá, to doma znovu zasadí. Pohled na vadnoucí kytky mu není příjemný, proto by ani nemohl pracovat v květinářství. Skrze květiny, které si trhá na své zahrádce nebo na loukách, chce mladým uspěchaným lidem zprostředkovat kousek přírody, na kterou jinak nemají čas. Zastává názor, že nepotřebujeme tulipány z Holandska, když máme možnost natrhat si kopretiny doma na zahradě.

Jak ostravského Krakonoše vnímají obyvatelé Ostravy – co si o jeho počínání myslí? Kolik let už na rohu banky podle nich stává? Dali se s ním vůbec někdy do řeči? A jestli ne, tak proč?

František ale není do mysliveckého oblečen pro nic za nic. Již čtyřicet pět let se věnuje myslivosti a za tu dobu ulovil padesát dva divočáků. Divočáci jsou Františkovo prokletí. Jednou dokonce choval divočáka osm let na své zahradě. K dalším zajímavým faktům o Františkovi patří třeba ten, že kdysi býval předsedou výboru KSČ. Jelikož ho ale politické věci spíše obtěžovaly, ze své práce odešel a začal se živit úpravou kopyt kravám a koním. Za svůj život ostrouhal kopyta sto padesáti tisícům krav a vydělal si tak přes dva miliony korun. (text ČRo)

Více se dozvíte z rozhlasového dokumentu Terezy Rekové Květina potěší.

Dramaturgie a režie pořadu Lenka Svobodová. Mistr zvuku Roman Špála.

Poslouchejte v sobotu 11. října od 18:30 nebo v i-radiu do 11. listopadu.

Iveta Novotná: Mezi divadlem a politickou angažovaností

0

3210299--foto-z-facebooku-divadla-feste-z-predstaveni-kupci-hvezd--1-300x200p0Portrét Jiřího Honzírka.

Znáte to… Už to tady bylo několikrát. Pár spolužáků z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění cítí, že je ve společnosti něco v nepořádku a mají potřebu se k tomu vyjádřit. Jsou to umělci – divadelníci – a tak je napadne založit si divadlo. Jejich vlastní divadlo. Takové, které bude reflektovat jejich názory a snažit se o změnu všeobecného vnímání pomocí inscenace.

Mezi taková divadla se řadí i Divadlo Feste. Toto nezávislé a politicky angažované divadlo se nebojí otevírat témata, která jsou překroucená nebo jsou nějakým způsobem pro jiná média a divadla tabu. Na jejich repertoáru můžeme nebo jsme ještě nedávno mohli najít inscenace pojednávající o náboženství, domácím násilí anebo síle moci.

Jedním ze zakládajících členů je i režisér a dramaturg Jiří Honzírek, jehož pohled na svět se stal nedílnou součástí jeho inscenací v Divadle Feste. Co ho na takových tématech zajímá? Má vůbec takové divadlo smysl? A lze jej vůbec skloubit s rodinou? I na takové otázky hledá Jiří Honzírek v dokumentu odpověď.

V dokumentu jsou použity ukázky z představení Kupci hvězd, které bylo inspirováno knihou Intelektuál ve veřejném prostoru – souborem esejů tuzemských filozofů, sociologů, ekologů a jiných odborníků na téma: Kdo je intelektuál a proč by ho společnost mohla potřebovat. Ukázky reflektují Honzírkovy názory a zároveň jsou vtipným kontrapunktem.

Ukázky z představení Kupci hvězd zazní v podání Lukáše Černocha a Miroslava Sýkory. (text ČRo)

Připravila Iveta Novotná.

Dokument uslyšíte v sobotu 20. září od 18 hodin v Zelném rynku.

Radka Lokajová: Žalář v duši

0

37_12„Je pátek odpoledne, stojíš před branou kriminálu, kde sis právě odseděla pár měsíců nebo pár let, v ruce tašku a finanční obnos, který stačí právě tak na jízdenku do místa trvalého bydliště. Ale ty víš, že se stejně nemáš kam vrátit. A dřív než v pondělí nemůžeš nic řešit, protože všechny úřady jsou zavřené. Potom stačí hrozně málo a jsi zase v průšvihu.“ Podobné postřehy mi líčila moje kamarádka Petra Michalová, která se jako sociální pedagožka podílí na projektu zaměřeném na pomoc trestaným ženám, které po propuštění z výkonu trestu chtějí hledat práci. A právě příběhům trestaných žen je věnován dokument, který ve středu 10. září ve 21.45 odvysílá Český rozhlas Vltava.
Zjistila jsem, že mě osudy těch žen za zdí věznice s cejchem, který v každém budí nedůvěru, hodně zneklidňují a zajímají. S Petrou Michalovou a její kolegyní Alžbětou Podškubkovou jsem začala jezdit do ženské věznice ve Světlé nad Sázavou v rámci vzdělávacích kurzů S-Anima, které pro vězněné zajišťuje nezisková organizace Národní centrum pro rodinu.

Ani zločinkyně, ani násilnice

Není náhoda, že ženský ekvivalent slova „zločinec“ není zavedený ani funkční. Nepotkala jsem „zločinkyně“, a asi ani „násilnice“. Už vůbec ne pachatelky rozsáhlé hospodářské kriminality. Zato jsem poznala hodně nejistých a bezradných existencí. Není pravda, že by nepřiznávaly vinu. Toho, že „páchaly“, jsou si moc dobře vědomy. Mladé feťačky, alkoholičky, kapsářky, zlodějky, neplatičky alimentů… Když člověk pátrá hlouběji, zjišťuje, že většina z nich trpí zvláštním druhem pasivity. Jako by se nedokázaly ve své situaci zorientovat a včas rozpoznat past, do které nezadržitelně spějí. Rozlišit konstruktivní jednání od destrukce. Pochopit, že někdo další bude obětí.
Většinou není, kdo by je to naučil. Mnohé neměly zdravé zázemí, některé vyrůstaly v dětském domově. Není málo těch, které samy na sobě zakusily násilí. Čím víc jsem poznávala rozporuplné povahy a osudy trestaných žen, tím intenzivněji jsem vnímala zauzlované klubko viny, oběti a trestu.

Co bude venku?

Pro prvotrestané bývá prostředí věznice a její psané i nepsané zákony šokem, s nímž se těžko vyrovnávají. Čím snáze si pravidla a vztahy za mříží osvojí, tím lépe mohou vydržet dobu trestu. A tím hůř pak zvládají život venku. Byť se najdou i povahy, které si ve vězení našly jakýsi obskurní druh domova, většina žen se touží dostat na svobodu. S blížícím se termínem pevného výstupu roste těšení a hlavně obavy.
Mladá žena, pramálo dospělá, plakala ze strachu nad tím, jak zvládne čelit tomu, co ji čeká venku: matka ji doma nechce, otec neznámý, sama vyrůstala v dětském domově. Před sebou dluhy z neplacených alimentů na vlastní děti, o které se zjevně sama nedokáže postarat. Strach z úřadů, z okolního světa, ze sebe samotné. Neschopná řešit běžné problémy, natož ty, do nichž se dostala. Jiná žena na chodbě halasně zdraví vychovatelku, dlouho ji neviděla – celých čtrnáct dní, co stihla pobýt na svobodě. Dluhy narostlé do obřích rozměrů a nálepka kriminálnice – sebeobraz, nad nímž lámou hůl, a tak se vracejí. Pořád dokola.
Poznala jsem ženy, které se už několikrát upřímně pokoušely změnit život, ale bez úspěchu. Od určité chvíle to nemohou zvládnout samy. A funkční, úplný a propojený systém účinné pomoci prostě chybí. Částečně jej suplují některé neziskové organizace, které se na tuto sociální skupinu snaží zaměřit a vzájemně spolupracovat – jenže projekty jsou krátkodobé a plně závisejí na dotaci, která možná bude, nebo taky ne.

Stačí chtít

Národní centrum pro rodinu nabízí vzdělávací projekt s následnou podporou po výstupu z výkonu trestu. O kurzy je mezi trestanými velký zájem. S překvapením jsou možná poprvé v životě nuceny přemýšlet nad tím, co umí, co se jim povedlo, co mohou nabídnout. Někdo jim konkrétně radí, jak se vyznat ve změti dluhů a dalších dlouhodobě neřešených problémů. Připravují se krok za krokem na to, jak postupovat po odchodu z věznice, vybaveny kontakty na úřady, azylové domy i osvědčenou personální agenturu. Pracovnice z Národního centra jsou připraveny za nimi kamkoli zajet, poradit, pomoci. Stačí zavolat. Stačí chtít.
Jenže… Kolik žen se musí ozvat, aby toto úsilí mělo smysl? Co všechno se musí stát, aby se inteligentní, hezká a nadaná žena ztratila sobě samé a bloudila na okraji společnosti? Kolik lásky v sobě ještě má pro vlastní děti a nejbližší? A jaká je naděje, že se něco opravdu změní?
V dokumentu, který vznikal během první poloviny tohoto roku, sledujeme příběhy několika trestaných žen ve Světlé nad Sázavou. To vše za velké pomoci vychovatelky a speciální pedagožky Jany Vobořilové a s velkým přispěním Národního cetra pro rodinu, jmenovitě Petry Michalové a Alžběty Podšubkové.

Radka Lokajová, autorka dokumentu

Co všechno se musí stát, aby se inteligentní, hezká a nadaná žena ztratila sobě samé a bloudila na okraji společnosti? Kolik lásky v sobě ještě má pro vlastní děti a nejbližší? A jaká je naděje, že se něco opravdu změní? I na tyto otázky hledá odpověď dokument Žalář v duši. (text ČRo)

Zbyněk Štajer: Jdeš pozdě

0

film-o-zombikach-dra-02_galerie-980Článek v Brněnském deníku o natáčení absolventského filmu.

Pellicovu ulici zaplnily zombie. Při natáčení béčkového filmu.

Na Pellicovu ulici v Brně zaútočily zombie. Student brněnské Janáčkovy akademie múzických umění Zbyněk Štajer tam totiž v úterý a v pondělí natáčel svůj absolventský film s pracovním názvem Jdeš pozdě. Ten pojednává právě o hororových bytostech.

“Součástí bakalářské práce musí být i hraný film dlouhý pět až patnáct minut, který jsem zaměřil na nemrtvé. Současně dělám i na jiném projektu, který se také točí okolo zombie, takže mám takový mrtvý rok,” vysvětlil s úsměvem Štajer.

Krátký film pojednává o světě, kde smrt není nic nepřirozeného. „Chci natočit dobrý béčkový film o zombie,” dodal.

Až svou práci obhájí ve škole, zveřejní ji na internetu.

Autorka: Martina Řihánková

Marek Hlavica: Divadelní fakulta JAMU

0

DIFAČesko-anglická publikace představující Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Seznamuje čtenáře s historií i současností školy, jejími studijními obory, uměleckou a vědeckou činností, zahraničními vztahy, využívanými prostorami i významnými absolventy.

Vydala DIFA JAMU v roce 2014

Editor Marek Hlavica

ISBN 978-80-7460-051-7

Publikace Divadelní fakulta JAMU (.pdf)

Go to Top