3398740--dorota-kvapilova--1-300x201p0O smrti se v naší společnosti nerado mluví. O smrti jiných – zvláště jsou-li daleko od nás – to ano, prosím. Ale že každý lidský život končí smrtí, a tedy i náš? O tom moc přemýšlet nechceme.

Snad proto si Dorota Kvapilová zvolila za téma svého fejetonu právě tuto „třináctou komnatu lidstva“. Sama totiž tvrdí, že: „její nejlepší a zároveň nejhorší vlastností je přirozená potřeba stavět se do opozice. Často se setkává s nepochopením nevědomých jedinců, ale nic si z toho nedělá, protože zasvěcenci ví, že, Olomouc je hezčí než Brno, zima je lepší než léto, běhat je zábavnější než chodit, vařit je lepší než jíst a hory jsou zajímavější než moře.“

Budiž – běhat je zábavnější než chodit. Ale smrti nikdo z nás neuteče. Co se tedy na celou záležitost podívat trochu netradičně? Autorka píše, že se jí nedávno kamarádka zeptala, jestli by jí vadilo bydlet v domě vytápěném energií, která vzniká při spalování v krematoriích. Teplo jako teplo? Nebo je to v tomto případě jinak?

Jiné kultury mají ke smrti odlišný přístup, například Tibeťané praktikují tzv. nebeský pohřeb, při kterém se mrtvé tělo rozporcuje na části a slouží jako potrava pro supy. Ale i v Evropě a Americe se někteří lidé snaží být užiteční také po smrti, například darují orgány. A jsou i jiné možnosti, o kterých jste možná ještě neslyšeli.

„Nevíš dne ani hodiny,“ připomíná Dorota Kvapilová. Její fejeton je výbornou příležitostí k přemítání. (text ČRo)

Fejeton z produkce Zelného rynku Českého rozhlasu Brno poslouchejte ZDE.