Archive for year 2017

Iveta Novotná: Paradox má jméno Wilde

0

stažený souborDovolujeme si Vás pozvat k poslechu rozhlasového pásma Ivety Novotné s názvem Paradox má jméno Wilde, které v neděli 9.4. ve 20:00 uvede stanice Vltava.

Spisovatel, dramatik, filozof a estét, ale i vězeň a nenáviděný občan – to všechno byl Oscar Wilde. Nejdříve obdivovaný a posléze zatracovaný autor, pro kterého je synonymem slovo paradox. Na jednu stranu se Wilde vysmíval vyšší společnosti a trefně ji kritizoval a na druhou stranu do ní vždy chtěl zoufale patřit. Mluvil o ženách jako o stvořeních, která nejsou schopna myšlení, a zároveň byl editorem feministického časopisu Svět ženy. Říkal o sobě, že je skvělý a geniální, přesto však ve skrytu duše chtěl být někým jiným.

„Basil Hallward je tím, kým si myslím, že jsem já; lord Henry je tím, kým si svět myslí, že jsem; Dorian Gray je tím, kým bych rád byl – třeba v příštích letech,“ charakterizoval se Oscar Wilde za pomoci svých postav z románu Obraz Doriana Graye. On sám si chtěl užívat života plnými doušky. Nikdy nezestárnout. V tom toužil být jako jeho Dorian Gray. Několik posledních let Wildova života skutečně připomínalo život jeho románové postavy. Podobně jako Dorian Gray podlehl Wilde sladkým slovům našeptávače lorda Alfreda Douglase. Wildův životní pád začal 3. dubna 1895 soudním procesem, ve kterém irský spisovatel čelil obvinění z homosexuality.

„Společnost je neuvěřitelně tolerantní, odpustí Vám všechno kromě geniality,“ řekl sám Oscar Wilde. Soud Wilda v procesu uznal vinným a odsoudil ho ke dvěma rokům vězení a nuceným pracím. Společnost, včetně jeho přátel, se k němu obrátili zády. Dnes je ale Oscar Wilde považován za velmi výraznou osobnost, pokračuje dramaturg Václav Cejpek: „A to jak v oblasti divadla, dramatického umění, tak i v oblasti prózy a vlastně v oblasti svého celospolečenského působení. V českých divadlech se od roku 2000, čili od jakéhosi formálního mezníku, objevilo Wildovo dílo 70x, což je velmi nezvyklé. To je u zahraničního autora z té doby výjimečné.“

„Dokud je člověk neznámý – mít řadu křestních jmen je užitečné, ba dokonce potřebné. Až se proslaví, některá jména odhodí. Jako ten letec v balónu, který aby mohl vystoupit výš, odhazuje přebytečnou zátěž. Dvě jména už jsem hodil přes palubu. Brzy odhodím další a budu znám prostě jako The Wills nebo The Oscar.“

Tehdy by Oscara Wilda vůbec nenapadlo, že se nakonec bude muset zbavit všech svých jmen a stát se Sebastianem Melmonthem. Pod tímto jménem žil Wilde po svém propuštění z vězení. S přítelem Robertem Rossem se odstěhoval do Francie, kde 30. listopadu roku 1900 zemřel.

Rozhlasové pásmo o Oscaru Wildovi napsala Iveta Novotná. Dramaturgie: Alena Blažejovská. Režie: Lukáš Kopecký. Účinkují: Martin Sláma (Vypravěč), Vladimír Hauser (Starý Oscar Wilde), Jiří Svoboda (Mladý Oscar Wilde), Jakub Šafránek, Štěpán Kaminský, Miroslav Černý, Jaroslava Vykoupilová a Václav Cejpek. (text ČRo)

Tereza Reková: Matěj

0

3828216--tereza-rekova-a-agnieszka-czyzewska-jacquemet--1-300x201p0O výsledcích mezinárodního rozhlasového festivalu Prix Bohemia Radio je rozhodnuto

Na závěrečném večeru Prix Bohemia Radio v Arcibiskupském paláci v Olomouci převzali ocenění výherci ve třech soutěžních kategoriích, rozhodla odborná porota i studenti.

Prvenství získali Tereza Reková za svůj rozhlasový dokument Dobrá vůle – Matěj, za drama PepiK Knedlik (Sladké snění o mučení) si odnáší hlavní cenu režisér Petr Mančal. V mezinárodní kategorii se umístili Agnieszka Czyżewska – Jacquemet, Katarzyna Michalak za reportáž Marble and children. Cenu Thálie převzal herec Petr Lněnička.

U příležitosti 33. ročníku Prix Bohemia Radio byli vyhlášeni výherci rozhlasových děl v hlavních soutěžních kategoriích festivalu – Dokument, Drama a Reportáž.

„Letošní festival Prix Bohemia Radio představil velmi kvalitní příspěvky ve všech soutěžních kategoriích. Nabídl návštěvníkům festivalu pestrost rozhlasové tvorby, a to v mezinárodním srovnání. Těší mě, že festival znovu zaujal olomouckou veřejnost a navštívily ho stovky posluchačů rozhlasu, studentů i profesionálů. Nově byl v tomto roce rozšířen i doprovodný program o mnohé kulturní události. Už teď se těším na příjemnou atmosféru v Olomouci při dalším ročníku Prix Bohemia Radio,“ řekl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

V sekci Dokument první místo obsadila Tereza Reková: Dobrá vůle – Matěj. Druhé místo odborná porota udělila Brit Jensen za dokument Velký plán. Třetí cena patří Ivanu Studenému: Ilhem hledá love for ever.

Letošní nová mezinárodní kategorie Reportáž zná své výherce také. První místo od poroty získaly Agnieszka Czyżewska – Jacquemet, Katarzyna Michalak: Marble and children. Nositelem druhé ceny je Jan Šmíd: Calais, dále cesta nevede a třetí místo získala Alicja Grembowitz: Sounds and smells. Vítězové na prvních třech místech v kategorii Reportáž byli oceněni díky podpoře Mezinárodního visegrádského fondu finanční odměnou ve výši 1.500 (1. místo), 1.000 (2. místo) a 500 eur (3. místo).

Ve finále kategorie Drama se umístil na prvním místě režisér Petr Mančal: PepiK Knedlik (Sladké snění o mučení). Druhé místo získal režisér Lukáš Hlavica: 451 stupňů Fahrenheita a třetí režisér Aleš Vrzák: Otčina.

Cena Thálie za herecký výkon v rozhlasové hře byla při slavnostním galavečeru udělena herci Petru Lněničkovi za roli Guye Montaga ve hře „451 stupních Fahrnheita“.

Novinkou tohoto ročníku byla také studentská porota pro každou ze tří soutěžních kategorií. Téměř shodně jako odborné poroty ocenili Terezu Rekovou s dokumentem Dobrá vůle – Matěj, Agnieszku Czyżewskou – Jacquemet, Katarzynu Michalak s reportáží Marble and children a režiséra Aleše Vrzáka s jeho zpracováním dramatu Otčina. (text ČRo)

Dokument Terezy Rekové Matěj si můžete poslechnout ZDE.

Kristýna Kodrlová: Vila

0

VýstřižekDokumentární film vzniklý v předmětu Audiovizuální projekt.

Náměr, režie a střih: Kristýna Kodrlová

Kamera: Kristýna Kodrlová a Pavlína Taubingerová

Zvuk: Eva Pospíšilová, Lenka Kodrlová

Pavel Gotthard a Jakub Votýpka & Česká televize

0

logo_CTČeská televize dnes prezentovala připravované projekty a moc nás těší, že se na nich podílejí i náš student Jakub Votýpka (Lynč) a absolvent Pavel Gotthard (Jak nepřijít o život).

Více v prezentaci ZDE

Michael Sodomka, Silvia Divékyová, Štěpán Vranešic: Salon původní tvorby

0

Na letošním Salonu původní tvorby DIFA JAMU konaném 10.-11.3. budou uvedeny tyto texty studentů RTDS:

Michael Sodomka: Requiem korpulentním slečnám

Silvia Divékyová: Za šalina už odišla

Štěpán Vranešic: Sen o násobilce

Silvia Divékyová: Bazén

Přijďte se podívat!

17201185_719053441582501_323411952594011993_n

 

Tereza Semotamová: ZA ANTONÍNEM PŘIDALEM: NIKDY NEPODCEŇOVAT LITERATURU!

0

3245582-img-antonin-pridalSpisovatel, moderátor a pedagog Antonín Přidal zemřel v úterý ve věku 81 let

Antonín Přidal byl dramatik, básník, překladatel a také pedagog, publicista, rozhlasový redaktor a televizní moderátor. Pro své nápady tak nacházel rozličné formy realizace: překládal, sbíral cizí naivistické texty, připravoval rozhlasové pořady, moderoval talkshow, psal eseje o literatuře, divadelní hry, rozhlasové hry, básně. Kromě toho o činnostech, které vykonával, dovedl mluvit a nadchnout pro ně jiné. Většina lidí ho znala jako možná až příliš rozvážného moderátora pořadů Z očí do očí nebo Klub Netopýr.

V roce 1991 založil obor rozhlasová dramaturgie a scenáristika na divadelní fakultě brněnské JAMU a pak ho dlouhá léta vedl. Právě jako studentka jsem jej poznala. Spolu s dalšími pedagogy, především spisovatelem a filmovým kritikem Pavlem Švandou, tomuto oboru vdechli porevoluční nadšení z možností, které dlouze očekávaná svoboda skýtala, a velkoryse pojatý prostor pro tvůrčí psaní, filmové projekce, analýzy a reflexe děl.

Pro mě tak nebyl jen nápaditým spisovatelem a geniálním překladatelem Lorcy, Shakespeara, Leara, Singera, Weitta, Thomase, Rostena a dalších. Byl to vztyčený pedagogický ukazováček - a nebudu zastírat, že často i noční můra studentských let. Nebyla s ním věru snadná komunikace. Takřka metaforická nedoslýchavost mezi námi se promítala do většiny našich rozhovorů. A to i v předmětu Umění rozhovoru nebo při konzultacích k mojí dizertaci. Něco jako „ztraceno v překladu“ či rozmotávání klubka vlny, kdy nemůžete najít konec. Nebo je to začátek?

Ale vždycky to stálo za to. Žádný text nespadl jen tak pod stůl, protože k němu nebylo co říct. Pamatuju si, jak jsem v rámci každoměsíčních reflexí četby, filmové a divadelní tvorby do textu jen tak halabala sepsala něco o Gribojedově dramatu Hoře z rozumu (povinná četba ke státnicím z dějin světového divadla), abych zaplácla kolonku „četba“. Pořádně jsem to schytala: „Četla jste to vůbec? Napište to znovu. Hodně jste to podcenila.“ Nikdy nepodceňovat literaturu!

Pokud mi něco předal, tak to bylo tohle. Jak literaturu přijímat, hlavně jak číst mezi řádky ve všech těch slavných klasických děl, kterých se člověk tak trochu bojí: v literárním semináři mi přes Pirandellovu povídku Kůň na měsíci a Hemingwayovy Kopce jako bílí sloni ukázal mistrovství krátkého prozaického textu. A jak psát? Jak si hrát s nápadem a jak se naučit mazat, jak vážit každé slovo v té textové pavučině. Celou neděli se člověk hrbil u počítače, aby napsal úkol do americky pojatého semináře (Přidal miloval Ameriku!) tvůrčího psaní, který zněl „rozhovor dvou psů“. To nezní nijak spektakulárně, ale sepište – lépe řečeno promažte dostatečně dobře – něco, co další den budete nahlas předčítat před dalšími spolužáky a prof. Přidalem!

A proč to byl právě rozhlasový obor? Coby redaktor brněnské literárně-dramatické redakce měl Přidal na starosti několik pořadů, mimo jiné fiktivní rozhovory s panem Hlavou, naivním velikášem, který se ochotně hlásil k odpovědnosti za absurdity tehdejšího veřejného života. Rozhlas pro něj nebyl jen zašívárnou v nemilé době, toto médium si zamiloval. Texty psané pro rozhlas pro něj byly „hry hlasů“ – viz experimentálně pojatá hra Všechny moje hlasy, v níž hrdina František vymýšlí osudy hlasů z nahrávek jazykových kurzů, které poslouchá pořád dokola. Nechci tuhle vzpomínku zahltit synopsemi, zmíním tedy už jen moji oblíbenou Prodám ucho, prodám hrob s podtitulem „černá hra pro hlasy různých barev“ - v níž se efektně zužitkovaly jeho potíže s nedoslýchavostí ve stáří.

Vzdělaný spisovatel, překladatel a pedagog na své okolí mnohdy působil přísně, až upjatě. Pod touto krustou se ovšem skrýval člověk, který miloval naléhavost literatury, nekonečné hrátky s příběhy a jazykem, nespoutaný humor. „Mám dávný zvyk započatý už v chlapeckých letech, potulovat se kolem tehdy otcovy knihovny, vybírat si na přeskáčku různé knížky, číst si v nich zcela libovolně, od břehu k břehu, od stezky ke stezce.“

P. S. Nikdy nezapomenu na brněnský Měsíc autorského čtení v roce 2008. Přidalovo vystoupení se chýlilo ke konci, najednou se někdo z publika zeptal, jak bojovat proti tomu všemu zlému, na co denně narážíme. Ta otázka nezněla naivně, ale chytře a naléhavě. Ticho se dalo krájet, od rozvážného moderátora Klubu Netopýr (a mnohem víc) všichni čekali moudro na konec. Profesor Přidal se jen usmál: Žijte, jak nejlépe umíte. (zveřejněno v časopise Respekt)

VZKAZ
Od rána hledám v knihách po otci
popsaný starý žlutý lístek
Pode mnou na žloutnoucím koberci
leží dvě děti a kočkují se

Na zlomek chvíle zamrznou mi oči
ováté papírem a nevidím
Kdosi mě nadzvedne a zlehka pootočí
k těm hlasům téměř kočičím

a smějícím se jako by šlo o vše
(tak o vše jako nad skrýšemi knih)
Slepotou procitám a znovu vidím dobře
prsty i to co poponáším v nich

Nažloutlou hrstku průsvitného vzduchu
Odstín a nic     Ten stručný vzkaz
o tom co byl jsem a co budu
až nevrátí mě mráz

Pak znovu hledám otcův lístek
s dvaceti slovy     Možná přesnými
Mé děti umořeně zhroutily se
a hrají si na to že nežijí

(Sbohem, ale čemu, 1992)

16707600_775340755956769_7728394779557773610_o

 

Tereza Semotamová: Please Enter Destination

0

PFV_1400x1400V roce 2012 pro cyklus Hry nové generace napsala Tereza Semotamová komedii Zadejte cíl, kterou v Brně realizovala s režisérem Jakubem Macečkem a dramaturgyní Hanou Hložkovou.

Tuto hru si vybrala Barbora Lyčková k překladu do angličtiny a poslala ho vloni do soutěže: Play for Voices and Words without Borders.

A tento překlad české rozhlasové hry iniciované v Českém rozhlase se umístil na druhém místě. V USA vznikne anglická rozhlasová inscenace a ještě hra vyjde tiskem. Více informací je zde: http://www.playforvoices.com/

Gratulujeme Tereze i všem, kteří se na tomto mimořádném úspěchu podíleli.

 

Iva Strnadová: Tekutá láska mateřská

0

3784020--autorka-zaznamenavala-reakce-lidi-na-brnenskem-trzisti-pise-ze-predevsim-muzi-byli-bajecni-i-starsi-generace-ktera-na-kojeni-vzpominala--1-950x0p0 (1)Mléko z ženských prsů. Ochutnáte?

DOKUMENT. Tekutá láska mateřská je dokument Ivy Strnadové o všech aspektech, které se týkají mléka. Zatímco pití toho kravského považujeme za normální i přes to, že i to je mléko mateřské, ochutnat mléko lidské nebo kočičí nám připadá divné. Následuje text autorky dokumentu Ivy Strnadové.

Tekutá láska je omamný koktejl přírody. Produkují ho především matky pro svá mláďata. Je starý stejně jako savci na této planetě, přesto o něm víme méně, než by se na životodárnou a nenahraditelnou tekutinu slušelo. Tekutá láska mateřská je také název nového dokumentu Českého rozhlasu Plus.

Dokumentaristická esej matky, která kojila do přirozeného odstavu své dítě, nabízí k diskuzi témata dlouhodobého kojení, kojení na veřejnosti nebo sexualizaci ženských prsů. Krátce a jasně předkládám své zkušenosti i fakta, která sice nabízí odborné studie i světové zdravotnické organizace, ale zdravotníci s nimi, bohužel, často nepracují. Ve společnosti tak koluje spousta nepravdivých mýtů.

Když jsem kojila své první dítě, zaráželo mě, že doporučení třeba Světové zdravotnické organizace nebo UNICEF jsou jednotná – matka by měla kojit své dítě minimálně do dvou let. Můj pediatr a příbuzní ale kojení ročního dítěte považovali za absolutně nepotřebné. Dala jsem všanc sama sebe, když jsem vstoupila do veřejného prostoru s ochutnávkou mateřských mlék.

Mladí rodiče kojení nikdy neviděli

Chtěla jsem, aby se lidé zastavili a zamysleli se, to byla má motivace k pořádání veřejné ochutnávky, kde jsem zaznamenávala reakce lidí na brněnském tržišti. Především muži byli báječní, i starší generace, která na kojení vzpomínala. Problém měly jen některé ženy, které zřejmě rodily v době boomu umělých náhrad. Také na internetu se lidé dokázali bouřit, ale většinou anonymně.

Všimla jsem si i problému ztracené zkušenosti, kdy se informace už nedědí z matky na dceru, nebo v rámci celé rodiny. To bylo přerušeno a těžko se navazuje. Některé prvorodičky a otcové do porodu svého potomka třeba neviděli žádnou ženu kojit, a když, tak ne dítě, které už chodí nebo mluví. To by ale mělo být normální.

Kojení šetří peníze ve zdravotnictví

Dokument také naráží na ekologii a problém reklamy. Mateřské mléko za sebou, na rozdíl od továren na výrobu mléčných náhražek, nenechává žádnou ekologickou stopu. Bohužel agresivní a masivní reklama na uměle vyrobené formule podporuje nejen neekologické chování, ale i ekonomickou ztrátu ve zdravotnictví.

Celosvětové výzkumy ukazují, že zdravotnický systém musí kvůli krátké době kojení nebo nekojení vynaložit stovky miliard dolarů ročně na léčbu běžných dětských nemocí.

Společnost masíruje reklama

Nadto koncerny svým chováním na trhu porušují Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka. Ten bohužel plošně porušují i české nemocnice a jiná zdravotnická zařízení. Když jsem odcházela domů z porodnice, zastavila jsem se v lékárně v nemocničním areálu. Už na dveřích byla reklama na náhradu mateřského mléka a ve vitrínce přehlídka dudlíků. Co kdybych měla málo mléka, řekla jsem si, a koupila jednu krabici i dudlík a lahvičku.

Až při natáčení dokumentu jsem se dostala k informaci, že málo mléka nebo žádné má jen 3 až 5 procent žen a dudlík může zavinit špatný sací návyk, kvůli kterému se kojení může stát velmi bolestivým. Chci také upozornit na to, že kojení není jen fenomén distribuce potravy. Prsy jsou sice erotogenní zónou, ale to je i kolenní jamka, nebo nárt. Prs je především stvořen pro mládě, které z něho může sát vitamíny, enzymy, látky na posílení celoživotní imunity a lásku.

Poslouchejte ZDE

Text ČRo

 

Go to Top