4047a06d672ea48a2e22468e6105a3e0Fejetonem Jana Rece pod názvem Vezmi tašku do hrsti! zahájil pravidelný letní „festival“ studentských fejetonů, jehož prostřednictvím se vám představují noví tvůrci.

Značná část politického dění letošního roku více či méně souvisí s volbami do našeho čili evropského parlamentu. Mimo jiné se v souvislosti s tím opět začaly ozývat hlasy připisující určité démonické vlastnosti obci jménem Brusel. Celá záležitost je o to pozoruhodnější, že sídlem tohoto našeho parlamentu, jakkoli operuje i v Bruselu a konečně též v Lucemburku, je Štrasburk. Rozhodl jsem se to tedy osobně prověřit.

Musím přiznat, že zklamání, které na mne čekalo, nebylo malé. Město vypadalo právě tak, jak jsem si ho pamatoval z doby před několika lety, kdy jsem tam naposled zavítal. Domy, stromy, lidé – všechno bylo na svém místě. Říkal jsem si, kde že je ten diktát? Zuby mi strachy drkotaly při pomyšlení, že udeří svou plnou silou – tou, o níž tak často slýcháme. Hodiny plynuly, až nakonec uplynul celý den, leč po diktatuře ani stopy. Napadlo mě, že k ní musím Brusel nejprve vyprovokovat. Zkusil jsem tedy přejít nejbližší přechod na červenou. Nic se ale nestalo. Odhodlal jsem se v parku šlápnout na trávník, ale byl jsem jen velmi uctivě požádán, abych nepokračoval dále do květinového záhonu. Pak jsem si zase usmyslil, že snad Bruselova úskočnost jen vyčkává na nestřežený okamžik, že zřejmě u jídla či ve spánku budu vyrušen nebo dokonce přepaden, avšak bylo mi dopřáno navečeřet se dosyta a ze sna jsem dalšího dne procitl až dopoledne, dokonale odpočatý… (celý text ČRo)

Poslouchejte ZDE

Vysíláno v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno.

Kdo je Ján Rec?

Ptáte se, kým jsem? Lidé o mně často říkají, že jsem Ostravák. Je tomu tak a jsem tomu rád. K jaké národnosti se mám ale hlásit? České? Probůh ne! Slezské? Možná, vede tam pokrevní linie. Moravské? Snad. Mám předky i v Olomouci (kterou mimo to miluji právě tak jako své rodiště). A co předkové předků? Ty mám nejen na Moravě a ve Slezsku, ale taky v Německu, v Rakousku, na Slovensku a bůhví kde ještě. Proto, hovořím-li o svém životě, zůstávám sice jedincem moravskoslezským, ale hovořím-li o své identitě, jsem jednou provždy Evropanem.