mh

mh

(7 comments, 441 posts)

Posts by mh

Matěj Randár: Pusť mi tam dalšího

0

3090029--matej-randar--1-300x200p0Komediální mikrodrama Matěje Randára se odehrává v komerčním rádiu, jež naživo vysílá relaci „Věštecké pondělí“. Hlavní hrdinkou je moderátorka, která má s předpovídáním budoucnosti nečekané trampoty. On-line k poslechu do čtvrtka 27. října 2016.

Hra byla realizována v roce 2014 v rámci debutantského podvečeru nazvaného Tři dramatické miniatury, který dal možnost vstoupit talentovaným tvůrcům do éteru.

Matěj Randár (1991) dokončuje studium oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU. Do rozhlasového pořadu ČRo Brno Zelný rynk přispívá fejetony a tzv. rozhlásky. Mimo rozhlas natočil krátký dokumentární film David a Kačka o mládežnickém tanečním páru, trailery pro potřeby Studia Marta aj. Jako režisér spolupracuje s divadlem Malá scéna Zlín a Divadlem Hvozdná. Je autorem her Maturanti, Neopustíš mě. Momentálně píše scénáře pro Českou televizi (Jak jsem zničil 56. Zlín Film Festival, 55. Zlín Film Festival, předávání cen Zlatý oříšek). (text ČRo)

Poslouchejte ZDE (do čtvrtka 27. října 2016).

Osoby a obsazení: Věštkyně (Simona Peková), Zvukař (Zdeněk Junák), Dcera (Iveta Austová), Volající 1 (Pavel Zatloukal), Volající 2 (Aranka Lapešová), Volající 3 (Roman Blumaier), Volající 4 (Barbora Goldmannová), Volající 5 (Zbyšek Humpolec), Volající 6 (Jiří Bartoň)

Autor a režie: Matěj Randár
Dramaturgie: Hana Hložková
Zvukový mistr: Lukáš Dolejší

Natočila Tvůrčí skupina Brno v roce 2014.

Markéta Sára Valnohová: Cinefilie v díle Xaviera Dolana

0

952200-xavier-dolanDiplomová práce obhájená v roce 2016

Anotace: Diplomová práce „Cinefilie v díle Xaviera Dolana“ pojednává o vztahu tohoto mladého kanadského režiséra k filmu. V jeho díle se objevují specifické filmové postupy a zároveň odkazy na jiná díla. Práce se zabývá Dolanovým vztahem k filmu a tím, proč a jak používá filmovou řeč ve svých snímcích a na základě jakých popudů k tomuto postupu dospěl. Jeho mládí, obrovský úspěch od prvního snímku a charakteristický

Abstract: Diploma thesis „Cinephilia in work of Xavier Dolan” is about a relationship of this Canadian director to film. There are specific film processes and references appearing in his work. The thesis focuses on Dolan’s relationship to film and why and how he uses the language of film in his movies and what were his motivations to do so. His youth, an enormous success after his first movie and specific film direction have made him into an artist whose work is largely praised as well as criticized. The aim of this thesis is to identify Dolan’s filmmaking procedures and to find out about his relationship to film and thus meaning of his work by classification of his movies into the context of cinema.

Vedoucí práce: Hana Slavíková

Práce je dostupná ZDE

Hana Zoubková: Programové pilíře ČT:D v kontextu původní tvorby České televize od roku 2013

0

maugli-001Diplomová práce obhájená v roce 2016.

Anotace: Diplomová práce analyzuje sedm programových pilířů, které si stanice ČT:D při svém vzniku sama stanovila, tedy hranou tvorbu, animovanou tvorbu, zábavné vzdělávání, magazíny, zábavní a soutěžní pořady, zpravodajství a publicistiku a sport a cvičení. Důraz je kladen především na původní tvorbu České televize a to od roku 2013, kdy započalo vysílání stanice Déčko. Ta se zaměřuje na televizní tvorbu pro děti od čtyř do dvanácti let.

Abstract: The diploma thesis analyses seven programme pillars that channel ČT:D set themselves in the beginning, i.e.acted production, animated production, entertaining education, magazines, entertainment and competition shows, news and journalism, and sports and exercise. The emphasis is primarily put on the original production of the Czech Television since 2013 when the channel Déčko first started to broadcast. It focuses on television production for children from the age of four until the age of twelve.

Vedoucí práce: Hana Slavíková

Práce je dostupná ZDE

Daniela Boková: Babovřesky pro umění

0

1432635Bakalářská práce obhájená v roce 2016.

Anotace: V této práci se zaměřím na osobnost „krále české komedie“ Zdeňka Trošky a jeho poslední komediální trilogii Babovřesky. Filmy se vyznačují především rekordní návštěvností v kinech a odsuzováním kritikou. Tyto filmy budu analyzovat a následně porovnávat se staršími českými komediemi podobného typu. Účelem práce je najít základní prvky úspěchu těchto komedií a pokusit se je zobecnit.

Abstract: In this work, I would like to focus on the personality of the “king of Czech comedy” Zdenek Troška and his latest comedy trilogy Babovresky. Films are characterized primarily by record attendance at cinemas and denouncing critics. These films will analyze and compare with older Czech comedies of this kind. The purpose of this work is to find the essential elements for the success of these comedies and try to generalize to.

Vedoucí práce PhDr. Pavel Aujezdský

Práce je dostupná ZDE.

Iva Strnadová: Český nezávislý film

0

arthouse_crouch_endDiplomová práce obhájená v roce 2016.

Anotace: V magisterské diplomové práci se věnujeme současné české filmové nezávislé scéně a jejím specifikům. Snažili jsme se odpovědět na výzkumnou otázku: „Jaká jsou úskalí českého, myšlenkově nezávislého, filmu?“ Zaměřili jsme se na historii a celosvětový kontext nezávislosti ve filmu. Pokusili jsme se charakterizovat prostor českého nezávislého filmu. Věnujeme se jak tvůrcům, tak producentům i kritice. Snažili jsme se vymezit témata a cílovou skupinu diváků. Součástí práce jsou autentické, nikde nepublikované rozhovory s tvůrci, které jsme oslovili i dotazníkový průzkum širší, ale odborné veřejnosti. Věnujeme se pojmům americký film nezávislý film, evropský nezávislý film a nezávislost v českém prostředí. Práci jsme zaměřili především na organizační, finanční a výrobní zajištění nezávislého filmu.

Abstract: The master’s thesis is focused on contemporary Czech film independent scene and its peculiarities. We have tried to answer the question: “What are the pitfalls of Czech and intellectually independent movie?“ We focused on the history and global context of independence in film. We have attempted to characterize the scope of the Czech independent film. We deal with both filmmakers and producers and criticism .We tried to define the themes and target audience. Part of the work is authentic previously unpublished interviews with the filmmakers we approached even wider questionnaire survey, but the professional public. We are dedicated to the concepts of American film, independent film, independent film and European independence in the Czech environment. We work focused mainly on organizational, financial and manufacturing ensure independent film.

Vedoucí práce Pavel Aujezdský.

Diplomová práce je dostupná ZDE

Katarína Kubalová: Rola klasickej rozprávky vo vývoji dieťaťa

0

01Magisterská diplomová práca sa v prvej polovici zaoberá charakteristikou rozprávky a rozborom troch klasických rozprávok ( Traja bratia, Princezná ze mlejna, Perinbaba ) a ich vplyvom na vývoj dieťaťa, najmä v mladšom školskom veku. Druhá polovica magisterskej práce je zameraná na kvalitatívny výskum s deťmi, ktorý pojednáva o klasických rozprávkach, o detských poznatkoch, postrehoch, o láske, o boji dobra so zlom, atď. Výskum je zameraný na vnímanie a na vplyv klasických rozprávok či už na dieťa, alebo na dospelého jedinca.

The first part of the Master thesis deals with the characteristics and analysis of three classic fairy tales and their impact on child development, especially in the early school years. The second part of the thesis is focused on qualitative research of children, and deals with the classic fairy tales, about children’s knowledge, insights, love, about the struggle between good and evil, etc. The research is focused on the perception and on the influence of classic fairy tales on children an adults.

Diplomová práce byla obhájená v roce 2016.

Vedoucí práce Jan Gogola.

Práce je dostupná ZDE.

Tereza Reková: Možnosti tvůrčí komunikace ve vztahu k odkazu osobnosti Hieronyma Lorma a jejich využití v médiích a na divadle

0

imagesDiplomová práce obhájená v roce 2016.

Tématem práce je důkladná sonda do života a dramatické tvorby rakouského hluchoslepého básníka, dramatika a novináře Hieronyma Lorma, zakladatele Lormovy prstové abecedy. Práce dále reflektuje různé způsoby, kterými se o problematice hluchoslepoty pojednává v médiích napříč celým světem. Nedílnou část práce tvoří také aplikovaný výzkum, ve kterém je obsažena dramaturgická a scenáristická úprava jedné z Lormových her do formy vhodné pro inscenování se skupinou vybraných hluchoslepých herců.

New ways of creative communication in relation to the legacy of Hiero-nymus Lorm and their application in media and theatre”. It deals with plays written by deaf-blind author Hieronymus Lorm. The aim of the work is to compare different ways of how media inform spectators about deafblindness and which means of communication are used in different media. The thesis explicates characteristic motifs, certain styles and dra-matic situations, and describes how media use them. The second part of this work deals with the experience of the author with rehearsing a drama play with four deafblind actors.

Diplomová práce je dostupná ZDE

Michael Sodomka: Jak pobavit a nebýt trapný?

0

3668171--michael-sodomka-a-jeho-bavicske-zacatky--1-950x0p0Student Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky píše rád a píše hodně. A má radost, když může ostatní pobavit. Když se ale po něm na JAMU začalo chtít, aby psal pravidelně, jeho tajný notýsek plný vtipných hlášek nestačil poptávce. Co teď?

Michael Sodomka se narodil v Praze, většinu života strávil v Kolíně a nyní žije v podkrkonošských Hořicích. Aby toho nebylo málo, studuje v Brně, a možná i proto má rád svůj klid a volné chvíle se snaží trávit se svými blízkými. Má rád fotbal i Hvězdné války. Každý, koho zná, ale má rád buď jedno, nebo druhé, popřípadě ani jedno. Ale málokdo oboje. Rád si čte, poslouchá a provozuje hudbu, stará se o psy a hraje basketbal.

Přesto tvrdí, že píše proto, že nic jiného neumí. A hned dodává: „Tedy já s největší pravděpodobností neumím pořádně ani to, ale když už si postěžuju, najde se většinou někdo, kdo mi můj sebekritický záchvat začne rozmlouvat. A já si to nakonec rozmluvit nechám.“

Autor vysvětluje, že diagnóza baviče ho provází už od gymnázia, kde prý pochopil, že nebude ani nejchytřejší, ani nejdrsnější ve třídě. A tak začal dělat zábavu všude možně. „Moc jsem neuznával teorii, že je daleko jednodušší lidi rozplakat než rozesmát,“ dodává.

Na vysoké škole se však při psaní scénářů ocitl v situaci, kdy mu legrace najednou nešla. „Co vám budu povídat, bolely mě zuby, a to se špatně ksichtí. Proto jsem se ponořil do sebe, a když jsem se vylovil, byl přede mnou napsaný příběh mladého archeologa, který miluje svoji ženu z Opavy, ale musí pracovat v Aši, protože archeologů je moc a míst pro vykopávky naopak málo. A co se nestalo? Ohlas pana profesora i spolužáků byl kladnější, než když se snažím o vtip.“

Začal si i v kině všímat toho, jak se dělá zábava. „Distributor mne lákal na komedii, na zábavu. Dočkal jsem se několika vtipů. Celkem povedených, postupně gradovaly. Ale právě toho jako by se autoři polekali. Jako by pokaždé, když hrozilo, že bych se začal smát nahlas, museli nutně zchladit moji duši něčím neveselým. Vkusným, ale nekomediálním. Pak jsem viděl další dva, o něco málo starší, české filmy. Tvůrce rovněž sliboval legraci. Dokonce jsem si to ověřil v jednom rozhovoru. Místy se vyskytla, to musím uznat, ale zředila ji úmrtí postav.“

Michael Sodomka pochopil, že dělat zábavu je opravdu strašně těžké. Rozsévat melancholii a lehkou depresi nikoliv. „Nikdo vám neřekne, že vaše vtipy jsou vyčpělé, a navíc vás občas někdo pochválí, jak jste pěkně umělečtí.“

Inteligentní zábava podle něj u nás velice chybí. Uspokojila ho až americká komedie se Sandrou Bullockovou. A tak vzdává hold všem divadelníkům, filmařům a spisovatelům, kteří dovedou být výjimkou. A nejen jim, ale i všem dobře naladěným lidem, schopným bavit ostatní i mimo umělecké kruhy.

„Chvílemi mne snad i trochu štvala škatulka srandisty,“ přiznává autor, „ ale postupně si začínám uvědomovat tíži svého břímě. Pobavit a nebýt trapný nebo vyčpělý skutečně není vůbec lehké. Je to asi doopravdy těžší než být pěstitelem cibulí, jehož radostí jsou uslzené oči, sledující jeho produkt. Jsem připraven na výzvu, kterou legrace je. I za cenu že budu spíš trapný, ale vtipný jen chvíli. Pokud totiž budu alespoň chvíli vtipný, bude to stát za to. A po zbytek svého času pro vás budu s radostí trapný.“ (text ČRo)

Vysíláno v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno

Fejeton poslouchejte ZDE

Martina Jelínková: O personifikovaných psech

0

SONY DSCStudentka JAMU pochází z Ivančic. Nejspíš tam, ale i v Brně, kde studuje, potkává takzvané personifikované psy. A vůbec se jí to nelíbí.

Psaní povídek se Martina Jelínková věnuje už od jedenácti let, kdy jí k literární tvorbě přivedla učitelka českého jazyka na gymnáziu. Touha po písemném vyjadřování ji přivedla až ke studiu rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU.

Ve volném čase ráda vaří, je fanynkou tvrdší rockové muziky, a světe div se, také sportu, například inlinového bruslení.
Ráda se nechává od života překvapit. Pokud by jí nevyšla kariéra v médiích či ve sféře umění, její náhradní volbou by prý bylo učitelství ve školce, neboť pedagogické geny má v rodině.

Nakonec ani její fejeton nezapře chuť pedagogicky působit. Vypráví v něm o tom, jak se v obchodě hrnula ke své známé s kočárkem, aby jí blahopřála k potomkovi – a zůstala zaraženě stát. „V kočárku totiž neleželo malé, roztomilé a očka koulící děťátko. Na naducaném polštáři si spokojeně hověl chlupatý maltézský bišonek.“

Jelínková vysvětluje: „Po celá staletí, už od dob, kdy se psi jakožto divoké šelmy poprvé domestikovali a stali se součástí lidských obydlí, byla jejich funkce vždy jednoznačná. Byli to hlídači domu, horliví ochránci, kteří svými zubisky a hlasitým vrčením venku u boudy dbali o bezpečí svých páníčků a jejich rodin. Plnili funkci nejen pomocníka, ale i věrného druha. Pouto mezi člověkem a psem existovalo od nepaměti, jenže postupem času, zdá se, u některých lidí překročilo jistou hranici.“

Autorce se zdá, že se vytvořil zcela nový typ psa – pes personifikovaný. „Pes personifikovaný už nehlídá venku u boudy, ale žije s námi v bytě, jí s námi u stolu, dívá se na televizi a spí vedle nás v posteli, má svůj vlastní svátek, zatržený v psím kalendáři visícím na čestném místě na stěně v obývacím pokoji, skříň plnou oblečků, dostává dárečky k Vánocům. Máme psí psychology, kde jsme ochotni zaplatit nemalé částky za duševní zdraví svého miláčka, psí kadeřnictví, lázně, salony krásy…“

Pes je náš přítel, umí potěšit, to ano, uznává Jelínková. Ale člověk to není. Autorka si vzpomíná na jednu situaci ze střední školy, ze které je jí dodnes úzko: „Mnozí mí spolužáci znuděně zívali u dokumentu týkajícího se holokaustu během druhé světové války, a titíž lidé hystericky vzlykali u závěrečné scény filmu Marley a já. I těm, kteří snímek neviděli, zřejmě došlo, že Marley byl pes. Dětské oběti válečných konfliktů, které se odehrávají daleko od nás, už diváky zpráv na komerčních televizích nedojmou, avšak patřičně emotivně podaná zpráva o zraněném pejskovi rozpláče půlku národa.“

Jelínková poukazuje na to, že v krematoriích se hromadí urny s nevyzvednutými příbuznými, ale vznikají hřbitovy pro psy, kde se pohřeb čtyřnohého kamaráda pohybuje v řádech tisíců. Přiznává se ke svým obavám o to, jakým směrem se bude ubírat naše společnost, kde se najímají psí chůvy, a to navíc za větší částku než chůvy dětské. Končí však s úsměvem: „Jedno vím jistě. Jestli se někdy v příštím životě mám narodit jako zvíře, chci být rozmazlovaným psím miláčkem.“ (text ČRo)

Vysíláno v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno.

Poslouchejte ZDE

Kristýna Synková: Trampoty se spropitným

0

3665236--kristyna-synkova--1-950x0p0Studentka Divadelní fakulty JAMU Kristýna Synková ve svém fejetonu vypráví o tom, do jakých situací se člověk může dostat kvůli spropitnému.

Autorka fejetonu miluje chvíle strávené v oblíbené kavárně – pohodlné křeslo, kolem spousta knih a výhled do ulice. „Ze spánku vás doopravdy probudí až vůně dobré kávy,“ píše.

Příjemné posezení však může skončit trapasem: „S každým usrknutím se pomalu propíjím k odchodu. Ještě zbaštím sušenku a budu platit. Pečlivě prozkoumám všechny kapsy a zákoutí své peněženky, pro jistotu s ní ještě řádně zatřesu. Je to tak. Nemám na dýško a před číšníkem se můžu hanbou propadnout. Jistě mě za to nenávidí. Zapamatuje si můj obličej a příště jakoby náhodou zapomene na sušenku.“

Kristýna Synková studuje 1. ročník oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. Psaní se věnuje nepřetržitě takřka od dětství, proto uvítala, že ho může naplno rozvíjet i v rámci vysokoškolského studia. Ve scenáristice by ráda pokračovala i do budoucna, pokud ji ovšem bude schopna skloubit se svou druhou velkou vášní, kterou představuje každodenní a nikdy nekončící lelkování.

Sama tvrdí, že se nejraději probouzí až k obědu, nikdy nedobíhá šalinu ani autobus, přestože pak chodí všude pozdě, a samotný akt vstávání jí může zabrat celý den. Navzdory svému rozespalému přístupu a venkovskému původu si na život ve městě rychle zvykla. I tak se ale vždy ráda vrací na vrcholky kopců Rozseče nad Kunštátem, malé moravské vesničky odkud pochází.

Právě tam si nejdříve vyzkoušela dát spropitné: „První pokus, aplikovaný na postarší paní prodavačku v naší vesnici, skončil fiaskem. Dodnes nevím, zda byla pouze nedoslýchavá, nebo mou snahu o docenění jejích služeb zkrátka ignorovala. Faktem je, že poděkování ani úsměvu jsem se tenkrát nedočkala.“

S přibývajícími roky se však autorka stala v tomto oboru zběhlou: „Skoro se opovažuji říct, že jsem se stala profesionální lovkyní díků a úsměvů, které jsem si spropitným od číšníků kupovala. A nemohla jsem přestat. Navíc je to přece téměř společenské pravidlo a porušit ho se zkrátka nesluší. V období, kdy jsem patřila k těm, ‚co zrovna mají‛, což obvykle znamená na začátku týdne, jsem neznala míru. Rozdávala jsem spropitné v květinářství, Tescu, knihkupectví či prodejně s obuví. Často jsem se sice setkávala s rozpačitou reakcí, ale nakonec se usmáli všichni. Pocit je to do jisté míry krásný, ale brzy jsem si spočítala, že máslo ani rohlíky si za něj nepořídím.“

Je to jistě neobvyklé – přivést se na mizinu rozdáváním spropitného. Autorka ve svém fejetonu vypráví o tom, že to jednou přehnala při nákupu v pražírně kávy. „V momentě placení jsem přihodila spropitné v takové výši, že mě to samotnou překvapilo. Pan majitel diskrétně ztišil hlas, přece jenom se už za mnou tvořila fronta, a se zdviženým obočím se tázal: ‚To myslíte vážně, slečno?‛ Nezmohla jsem se na odpověď. Uvědomila jsem si totiž, že mi vlastně nebudou stačit peníze na autobus a že bych se nejspíš měla konečně naučit přemýšlet dřív, než něco vypustím z pusy. Pan majitel mi ovšem, se slovy „tohle si od vás nevezmu“, celé spropitné do koruny vrátil. V tu chvíli jsem se necítila trapně jen sama za sebe, ale i za svou mámu, babičku, tetu a vůbec celou rodinu. Víckrát jsem se zde neobjevila.“

Všeho s mírou – uzavírá Kristýna Synková a připomíná, že není nutné si spropitným kazit život a propadat se do země, pokud na ně nemáme anebo usoudíme, že si je obsluha zkrátka nezaslouží. (text ČRo)

Poslouchejte ZDE

Vysíláno v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno

mh's RSS Feed
Go to Top