mh

mh

(7 comments, 441 posts)

Posts by mh

Dora Kaprálová: Berlínský zápisník

0

57231719d9a317424777294Průzračné i křehké, trefné i poťouchlé výseky ze života filmařky, básnířky, cestovatelky, matky a citlivé pozorovatelky jsou deníkovými záznamy, které mají v české literatuře 20. století bohatou tradici. Ale na rozdíl od autorů cenzurovaných a zakazovaných obzírá dnes Kaprálová pestrobarevný, zmatený, rozpohybovaný, ale svobodný svět. Svižně těká mezi Berlínem, Strmilovem i Brnem a potkává místní i zaváté a sváté bytosti. Zájem o ně v jejich poklidné existenci či v osudových momentech tryská v přesných větách. A ať už jde o „umírající tetu Zuzanu“ či o řezníka v berlínském krámku — k těsné důvěrnosti stačí jen pár detailů. Berlínský zápisník je čtení bez patosu, zato poetické i humorné, přičemž nikterak nepomíjí hloubku, složitost a také smutek světa, spjatý s dychtivostí po dalším setkání.

Kniha vyjde v druhé půli května 2016 v nakladatelství Druhé město

Odpovědný redaktor / Miloš Voráč
Obálka a grafická úprava / Bedřich Vémola
Fotografie / Nataša von Kopp, Zdeněk Mezihorák
Rok vydání / 2016
Počet stran / 176
Vazba / pevná s přebalem
Formát / 130×190 mm
ISBN 978-80-7227-382-9
Číslo publikace / 138
Doporučená cena / 279 Kč

Tereza Reková: Překročit hranice

0

3611855--protoze-byla-zima-uprchlici-si-rozdelavali-ohen-na-zemi-ci-ve-velkych-barelech--1-950x0p0Autentický uprchlický dokument přímo z chorvatsko-srbské hranice

Toto je zápis z října 2015. Dnes už je hraniční přechod Bapska/Berkasovo zavřený. Stejně jako celá balkánská trasa. I přesto ale do Evropy proudí stále noví a noví lidé. Stejně jako tehdy. A já (stejně jako tehdy) pořád nevím, co si o uprchlické krizi myslet. Jistě vím jenom to, co se v říjnu stalo v Bapske.

Je pátek na začátku října 2015, zhruba devět večer. S kamarádkou Šárkou dobalujeme poslední nezbytnosti do kufru auta. Spacák, pití, svačina na několikahodinovou cestu. Jedeme za dobrodružstvím. Ale trochu jiným než obvykle.

Naším cílem je hraniční přechod mezi Chorvatskem a Srbskem Bapska/Berkasovo. Denně tudy projdou tisíce uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu, Íránu a dalších zemí. Nezůstávají zde. Nestaví si stany. V ideálním případě po dvou hodinách pokračují dál. Bohužel právě jen v ideálním případě.

Nevíme. Ale pomáháme

Vlastně ani nevím, co si o uprchlické krizi myslet. Kde je pravda? Jdou nás obsadit, zbourat všechny kostely a nastolit krutovládu Islámského státu? Nebo opravdu utíkají před válkou, chtějí se vzdělávat a žít plnohodnotný život, což (jak slyšeli v rádiu a televizi) jde nejlépe v Evropě a ideálně v Německu?

Cestou párkrát zabloudíme. Najedeme si zhruba stovku kilometrů navíc. Nakonec na přechod v Bapske dorazíme zhruba v sedm ráno. Hned si nasazujeme reflexní vesty, přidáváme dva svetry a pláštěnku a zapojujeme se do akce dobrovolníků.

Pořád noví a noví

A pak si najednou uvědomíme, že už je deset večer, a nám pod rukama prošly tisícovky uprchlíků. Někteří na boso. Někteří v žabkách. Matky nesoucí novorozeňata zabalená do igelitu. Dvouleté děti dělající hysterické scény, protože to na tom dešti a v té příšerné zimě už prostě nezvládají.

Nejen oni, ale i my jsme mokří jako psi. Tábor Opatovatz, kam uprchlíky z Bapske vozí chorvatské autobusy, se odpoledne přeplní, takže autobusy přestanou odjíždět. I přesto však Srbové přivážejí nové a nové autobusy.

Trpělivost dochází. Hodiny utíkají

Na malém prostoru, kde uprchlíci čekají na odvoz, se hromadí obrovská masa promrzlých a zoufalých lidí. Dochází trpělivost. Hodiny utíkají. Ženy omdlévají. Masa lidí se nepohnula už několik hodin. Jen se pořád zvětšuje. Koordinátor Zdeněk zoufale křičí. Situace je nejhorší za posledních 14 dní.

Večer to já se Šárkou už nezvládáme. Jsme strašně mokré a promrzlé. Jdeme si lehnout do auta. Můžu ale říct, že jsem na Čechy nikdy nebyla tak pyšná. Opravdu. Jen díky Čechům uprchlíci neběhají v houfech přes hranice. Jen díky nim to má nějaký řád. Jen díky nim se ještě nestala nějaká katastrofa. (text ČRo)

Rozhlasový dokument Terezy Rekové

Délka pořadu: 54 minut

Poslouchejte ZDE

Bernadeta Tabáková: Dvě na dva

0

1781884_1072716329417428_2915276883376637279_nDvě na dva
v Kabaretu Špaček

První díl seriálu autorských čtení kombinovaných s hudebními vystoupeními. Jak název napovídá, jde nejen o večer nesmírně vyvážený genderově, ale také kompozičně. Tentokrát jsou to dvě básnířky a dva hudebníci.

Dag Hemmerová (poezie)
Bernadeta Tabáková (poezie, povídky)
Aleš Jiroušek (hudba)
Filip Drlík (hudba)

28. duben v 20:00–23:00

Vstupné dobrovolné a vřele doporučené! (stejně jako účast a včasná rezervace stolu)

FB stránka akce

Jakub Votýpka: Temné město

0

??????????????????????????ČT vybírá nový seriál ze studentských prací

Ze studentského workshopu vybrala několik námětů, na kterých se bude dál pracovat.
Nový seriál České televize by mohl vzejít ze studentských prací, které vznikly v rámci workshopu České televize a vysokých škol FAMU, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a JAMU. S projektem se spojil scenárista a držitel ceny Emmy Harold Apter, který má na svém kontě například série Walker, Texas Ranger, Ochránce či Star Trek. Studenti měli za úkol pod jeho vedením připravit pilotní scénář nového seriálu České televize. Na scénářích pracovali od podzimu a v pondělí dopoledne prezentovali své práce v České televizi.

Porota ČT pod vedením ředitele vývoje pořadů a programových formátů Jana Maxy původně zamýšlela vybrat jednoho vítěze, jehož námět se rozpracuje a o jehož zařazení do programu ČT rozhodne programová rada. Nakonec si ale ČT vybrala hned pět projektů. Jeden z nich označila jako vítězný, a to scénář nazvaný The Lynching od Radka Hosenseidla, Kláry Jůzové a Kláry Kolářové o sociálních předsudcích k romské menšině z žánru krimi a detektivního seriálu.

Další čtyři projekty pak byly vybrány s tím, že podmínkou k jejich dalšímu setrvání v projektu přípravy nového seriálu je úprava jejich scénářů. Do užšího výběru se tak dostaly např. scénáře dalších seriálů z žánru krimi Hranice od Barbory Nevolníkové, líčící příběh ztracené dívky na slovensko-ukrajinské hranici, či Temné město od Jakuba Votýpky, zaměřující se na příběh nemocného policisty. Pracovat se bude také na příběhu Alchymista od Kateřiny Vašků či Jednooký od Alice Krajčírové.

O tom, zda se výsledná podoba zvolených námětů nakonec dostane do vysílání České televize, rozhodne programová rada ČT. „Viděli jsme skvělé nápady. Je ale rozdíl napsat seriál pro americkou kabelovku a seriál pro televizi v malé zemi. Rozdíly si je třeba uvědomit, některé věci jsou těžko realizovatelné,“ zhodnotil přehlídku nápadů Jan Maxa. „Věřím, že to není vaše poslední setkání s ČT, budeme potřebovat občerstvovat naše řady,“ řekl studentům generální ředitel ČT Petr Dvořák.

Text: Mediaguru

Tereza Semotamová & Jakub Vítek: Počong

0

PočongPočong aneb O pinoživosti lidské existence

Hrdina tohoto románu denně prochází podivnou metamorfózou, v závislosti na denní době mění pohlaví. Dopoledne se stává ženou a prodává v květinářství, odpoledne se činí jako muž v opravně deštníků. Před očima užaslého čtenáře se odvíjí život jedince žijícího jedním dechem dva různé životy, dva naprosto odlišné pohledy na svět. Má tento člověk své místo ve společnosti tak prudce definované genderovými rolemi, jako je ta naše? Společně s naším hrdinou hledáme odpověď na tuto dotěrnou otázku napříč humorně-mystickým příběhem, který autoři vyšívají košatou češtinou, protkávají nemilosrdným humorem a koření dravou chutí psát. Do textu jako do kroniky tvůrci uložili zážitky a poznatky načerpané vlastními životy, a jak dokládá poznámkový aparát, drtivá většina popsaných geografických, přírodopisných a situačních bizarností má základ v realitě. Tato kniha je tak krom jiného znovupotvrzením skutečnosti, že lidská fantazie nezřídka selhává v konfrontaci s podivuhodnou pestrostí, kterou překypuje reálný svět kolem nás.

Rok vydání: 2015
Počet stran: 206
Vazba: brožovaná
Formát: 122 × 175 mm
Číslo publikace: 334
ISBN: 978-80-7443-173-9

Ilustrace: Bio Masha
Grafická úprava: Kateřina Wewiorová

Vydaly Větrné mlýny

Bernadeta Babáková & Michael Sodomka & Štěpán Vranešic: Salon původní tvorby

0

10530954_542937609194086_5766717409031969190_n (1)

Tereza Reková: Svět v dotyku

0

3582188--hluchoslepy-jiri-schneider-zna-sve-okoli-z-dotyku-autor-petra-zimermanova-archiv-lorm-zsjpg--1-300x226p0Jiří Schneider se narodil neslyšící. V průběhu života pak oslepl. Nyní žije v naprostém tichu a tmě. Jeho svět tvoří pouze dotyky a čichové a chuťové vjemy. I přesto však pravidelně hraje šachy, zajímá se o dění ve světě, a květiny či stromy dokáže rozeznat pouze podle hmatu.

Jiří Schneider celé mládí viděl perfektně. V dospělosti se vyskytly jisté problémy s očima a v pětačtyřiceti podstoupil nepovedenou operaci očí. Ve dvaašedesáti oslepl úplně. Nyní žije v naprostém tichu a tmě. Jeho svět tvoří pouze dotyky a čichové a chuťové vjemy.

Komunikace skrze dotek

Jiří se nikdy neoženil a neměl děti. Doktor mu totiž řekl, že zdravotní problémy by byly dědičné. Jiří proto raději zvolil život o samotě. Jednou měsíčně za Jiřím dojíždí terénní sociální pracovnice organizace LORM z.s. Jana Kašparová. Pro Jiřího je komunikace s Janou jedním z mála zdrojů informací – co Jiřímu Jana nebo jeho rodina a známí nepřetlumočí taktilním znakovým jazykem nebo latinkou do dlaně, to Jiří neví. A přitom se Jiří zajímá o dění ve společnosti jak v politické, tak i kulturní sféře – Jana mu pravidelně předčítá noviny.

Záliba v šachách a přírodě

Jiří miluje přírodu a rád se prochází. Kdysi pracoval jako lakýrník, pak však musel odejít do invalidního důchodu. Zimy trávil v klidu domova v Plzni, ale na jaře a v létě vypomáhal jednomu faráři na zahradě – staral se o úrodu, jedl spoustu ovoce, a užíval si propojení s přírodou. To mu vydrželo dodnes. I když Jiří nevidí, stačí, aby se dotkl kůry stromu, a bezpečně pozná, o jaký strom se jedná. Podle hmatu a čichu také rozezná i jednotlivé druhy květin.

I přes svůj handicap je Jiří prvotřídní šachista. Ještě v roce 1970 jezdil na celosvětové turnaje, pak mu to však komunistický režim znemožnil. Nyní se účastní alespoň pravidelných turnajů na Lormolympiádě, což je sportovní a dovednostní soutěž pořádaná organizací LORM z.s.. Jiří šachové turnaje s přehledem vyhrává.

Orientaci v prostoru zvládá perfektně

I přes totální hluchoslepotu, kterou Jiří trpí (nevidí ani neslyší vůbec nic), nevlastní červenobílou hůl – bojí se, že kdyby s ní chodil po domově důchodců, nechtěně by mohl ostatním babičkám a dědečkům podrážet nohy.

Svět v dotyku je příběh člověka, který se i navzdory svému handicapu rozhodl svůj boj nevzdat. (text ČRo)

Dokument Terezy Rekové poslouchejte ZDE nebo v sobotu 18:30 na ČRo Dvojka

Eva Dvořáková: Lidská práva až na prvním místě

0

3483124--prvni-uvahy-o-snizeni-pracovni-doby-na-sest-hodin-se-ve-svedsku-objevily-uz-v-90-letech--1-300x201p0Minutová hra Českého rozhlasu.

Lidská práva až na prvním místě aneb Dvojí metr férovosti

Zástupce ředitelky: Paní Hladíková, pojďte dál a posaďte se.

Paní H.: Děkuju.

Ředitelka: Podle vašeho životopisu – jste už dva roky nezaměstnaná, je to tak?

Paní H.: Bohužel.

Zástupce ředitelky: Proč byste chtěla pracovat právě pro naši organizaci?

Paní H.: Líbí se mi, že pomáháte lidem.

Ředitelka: Vy sama vyvíjíte v tomto směru nějakou aktivitu?

Paní H.: Chodím vypomáhat do domova důchodců, pomáhala jsem při povodních… Vždycky se hlásím jako dobrovolnice.

Ředitelka: Jak asi víte, my působíme především tam, kde dochází k porušování lidských práv nebo chybí respekt k základním svobodám…

Zástupce ředitelky: Ano, lidská práva jsou u nás na prvním místě.

Ředitelka: Dovedla byste vyjmenovat země, kde pomáháme?

Paní H.: Ukrajina, Bělorusko…

Ředitelka: A dál?

Paní H.: Kuba?

Zástupce ředitelky: Já myslím, že už nám to stačí. Prozatím děkujeme.

Ředitelka: Ozveme se vám do tří dnů.

Paní H.: Děkuju. Nashledanou.

/pauza/

Zástupce ředitelky: Jak to vidíš?

Ředitelka: V žádném případě. Ženskou přes padesát nechci.

Zástupce ředitelky: Souhlas. Škrtám ji.

***

Poslouchejte ZDE

***

Osoby a obsazení:  

Zástupce ředitelky: Jan Ťoupalík
Ředitelka: Vladimíra Včelná
Paní H.: Vlasta Hartlová

Autor: Eva Dvořáková
Režie: Tomáš Soldán
Technická spolupráce: Jiří Vavrda

Veronika Pospíšilová: Anima

0

VýstřižekKrátký film Veroniky Pospíšilové

Hrají:
Marie Jansová
Roman Blumaier

Klára Židková
Kristina Rafailov
Veronika Kolečkářová

Spolupracovali:
Petr Kačírek
Rebeka Uličná
Tomáš Vtípil
Eliška Fuksová
Barbora Rosochová
Kristína Drinková
Robin Vrba
Marek Hlavica

Film vznikl v rámci předmětu Audiovizuální projekt v roce 2015.

Dorota Kvapilová: Gurmán, nebo blázen do jídla?

0

3398740--dorota-kvapilova--1-300x201p0„Výraz gurmán natolik zprofanoval, že tak nazvete každého, kdo si prostě jen rád dá do nosu,“ píše Dorota Kvapilová. „Je jedno, jestli si pochutnal na pečeném halibutovi s ricottovo-špenátovými nočky a poctivou demi-glace, nebo na omastkem opoceném řízku s rozvařeným bramborem. Z tohoto důvodu pořád ještě upřednostňuju titul blázen před označením gurmán.“

Studentka Divadelní fakulty JAMU Dorota Kvapilová si z toho, že ji někteří přátelé pokládají za blázna, nic nedělá. Kvůli jedné večeři je schopná trávit v kuchyni klidně celý den, protože dobrá večeře prý poctivou přípravu zkrátka vyžaduje. „Ono než si vypěstujete kvásek na domácí bagetky, než si připravíte pořádně silný, pomalu tažený vývar, než si nafiletujete rybu a vyladíte dezert, často trvá i déle než jeden pouhý den.“

Stojí to vůbec za to? Výsledkem je jen prchavé hodinové štěstí na tvářích blízkých osob, mastné koutky a na pár hodin plné žaludky. Autorce našeho fejetonu to za to stojí. „Mám veliké štěstí, protože doba, ve které žiju, mému koníčku přeje. Narodit se o třicet, čtyřicet let dřív, asi bych splakala nad výdělkem, protože rozvíjet takovouto zálibu mezi prázdnými regály socialistických konzumů by pravděpodobně nepřineslo ani ovoce, ani pětichodové slavnostní menu.“

A jak je to třeba s kávou? „Zatímco ještě před lety jste si mohli kávu, presso, nebo třeba piccolo, objednat v kdejakém podniku, dnes už to tak jednoduché není. V mnoha kavárnách tyto výrazy prostě neexistují a obsluze se po jejich vyslovení protočí panenky. Káva je totiž pouze surovina, ze které se připravuje nápoj, po kterém jste pravděpodobně zatoužili. Objednáte-li si tedy kávu, zlomyslný číšník vám přinese kávová zrna. V očích servírky se navíc stáváte lingvistickým diletantem a lenochem k tomu, protože slovíčko presso je italská předložka znamenající ‚u‘ nebo ‚blízko‘, a ta dvě písmena navíc (espresso) by vás přece nezabila.“

Dorota Kvapilová ale klade otázku: „Neznačí naše schopnost nadělat tolik povyku jen okolo kávy jakýsi zvrácený vývojový stupeň společnosti, která je natolik prosperující a znuděná, že má prostor věnovat se hádkám o názvu obyčejného nápoje? Předvojem rozpadu Římské říše byly zhýralé večírky tehdejší smetánky. Podobný scénář předtím zažil i starověký Egypt a Řecko. Neocitáme se i my na prahu tohoto zlomu, a zatímco si s pohrdavým úsměvem znalce vychutnáváme ranní ristretto z čerstvě pražené mexické arabiky, naše civilizace se pomalu sune k vlastnímu zániku?“ (text ČRo)

Poslouchejte ZDE

mh's RSS Feed
Go to Top