Aktuality

Zprávy, novinky, události, oznámení…

Rozhlasový dokument žije – The Radio Documentary Is Alive!

0

bbc-300x300Letošní květen se ponese ve velmi inspirativním duchu, neboť nás svou návštěvou v Brně poctí dva přední rozhlasoví tvůrci Edwin Brys (Belgie, VRT) a Simon Elmes (Velká Británie, BBC).

Oba gentlemani povedou ve čtrvtek 17. května celodenní workshop (9:30 – 17:30) na půdě divadelní fakulty JAMU (Mozartova 1, 662 15, Brno, místnost č. 104), na který vás tímto srdečně zveme. Diskutovat se zde bude dramaturgie rozhlasového dokumentu, storytelling a jeho metody, použití hudby v díle, scény a jejich úloha v pořadu, a mnoho dalšího. Prezentace našich hostů budou doplněny také o audio ukázky z mnoha významných rozhlasových děl z celého světa (pro lepší orientaci budou k dispozici také scénáře ukázek v textové podobě). Na konci workshopu se navíc všem účastíkům naskytne unikátní možnost prezentovat vlastní náměty a nápady, které jim Edwin Brys i Simon Elmes rádi pomohou rozpracovat, a poskytnou užitečné tipy a triky do budoucna. A do toho všeho se můžete zeptat na cokoliv ze zákulisí BBC či jiných produkčních společností!
Workshop proběhne v angličtině, ale pro zájemce bude zajištěno tlumočení do češtiny (k dispozici budou sluchátka s překladem).

Chcete být součástí této velkolepé události? Výborně! Akce je otevřena veřejnosti (nemusíte být studentem JAMU)!

Nebojte se, nic to nestojí – jen minutu vašeho času. Z kapacitních důvodů bychom potřebovali, abyste na adresu Anny Lahodové (lahodova@jamu.cz) napsali, zda se workshopu zúčastníte – a jestli ano, tak zda po celou dobu trvání, či pouze na část. Zároveň prosíme o zaslání informace, zdali máte zájem se zúčastnit i diskuze od 17:00, na které bude možnost prezentovat vlastní náměty, a ptát se na to, co během semináře nezaznělo.

Těšíme se na viděnou!

Více na fb stránce události: https://www.facebook.com/events/1972426733010791/

2. ročník: Bohovory

0

Soubor krátkých filmů 2. ročníku.

Natáčení proběhlo během jednoho odpoledního workshopu, po předchozí několikatýdenní scenáristické přípravě.

Všichni studenti si vyzkoušeli zrežírovat svůj krátký scénář a také se vystřídali na pozici kamery a zvuku a také v hereckých úlohách:

Markéta Fiurášková

Kateřina Hejnarová

Petr Kobzev

Jan Singer

Petr Vašků

 

Pedagogická supervize: Marek Petřík

Projekt vznikl v rámci předmětu Audiovizuální praktikum.

 

Tomáš Soldán vdechuje život řadě rozhlasových děl zejména originálním přístupem

0

tomas_soldan_rozhlasČeském rozhlase Olomouc působí už několik let na pozici režiséra. Jeho tvorba je však určena i širšímu okruhu posluchačů, slyšet ji mohou pravidelně také na vlnách Dvojky a Vltavy. Na přehlídkách rozhlasové tvorby na sebe upozornil několika projekty.

Několik desítek pravidelných pořadů ročně připravuje režisér Tomáš Soldán, pro Český rozhlas natočil řadu dramatizované četby na pokračování, velkých rozhlasových her. Ve svých dílech dbá nejen o perfektivní technickou stránku, při práci hledá spojení hereckých hlasů s moderní a neotřelou hudbou a zvukem, čímž dílu dodává širší dosah.

Pravidelně na sebe upozorňuje také na přehlídkách rozhlasové tvorby, blíže se podíváme na aktuální díla v Bilanci 2017, ohlédneme se za jarní festival Prix Bohemia Radio. Současně vás krátce pozveme na vznikající četbu na pokračování – legendární Den triodů připravovaný pro Český rozhlas Vltava.

Hodina mezi vlčicí a psem

Na Bilanci 2017 se Tomáš Soldán uvedl „kuchyňským dramatem z dob, kdy se ještě psaly dopisy“. Původní rozhlasová hra Radka Malého se inspirovala v setkání hned několika literárních dvojic. Ústředními postavami, v nichž se odráží zmíněné charaktery, jsou stárnoucí básnířka Rebeka a její muž Rainer.

Nahrávka vznikla u příležitosti Rakouského roku, vysílaného aktuálně na Českém rozhlasu Vltava. Původně se dramaturgové obávali, že se může celek zvrtnout do „adorace monarchie“, což bylo právě v tomto díle porušeno.

Půlnoční povídky: Hledači pokladů

Dalším příspěvkem v Bilanci 2017 jsme se dostali do první poloviny 20. století. Z pera jihlavského rodáka Karla Hanse Strobla. Moravský Němec se později stal výrazně angažovaným nacistou. Jedná se však o rané dílo, které podle tvůrců „nese teprve stopy jakéhosi morálního apelu, národně-socialistické smýšlení bychom v něm hledali jen v náznacích“.

Oceněn byl především překlad Lukáše Motyčky a Aleny Mácové, ukázkou povedeného překladu je například spojení „ďábel vyndá křídla z kožených vaků“. Silnou atmosféru dodává dílu našeptávání ďábla v německém jazyce, jež odkazuje na minulost autora. S jistou mírou nadsázky lze dodat, že pravicové názory vyvažuje levicová hudba.

Poločas vertikály: Pokoušení svatého Nikoho

Tomáš Soldán se často vydává ve své tvorbě vstříc experimentům a snaží se dílům dodat mimořádnou atmosféru. Jedním z nich je projekt „Poločas vertikály“, nominován byl do letošního ročníku Prix Bohemia Radio, jehož byl nejen režisér, ale zároveň i dramaturg. Unikátní je dílo už jen tím, že se jednalo o živě provedenou kompozici hudby, slov a zvuků. Tři herci se vydali během celého přenosu po schodech jižní věže olomoucké katedrály svatého Václava, pro zajímavost dodejme, že věž má 102 metry.

Děj proplétá současné s minulým, relativní s objektivním, pravdu s mýtem. Co můžeme v takovém zmatku nazvat ‚křesťanskými hodnotami‘? Jaký smysl a hloubku má dne duchovní život?“ Takto shrnuli tvůrci základní kostru rozhlasové kompozice. Premiéru mělo dílo 3. června 2016 po 21. hodině, generální zkouška proběhla den předtím, tedy ve čtvrtek.

Originální téma a intimní zpověď autora dokumentu vypráví o nočních můrách, tedy o snech, z nichž se probudíme. Sám Tomáš Soldán se účastní výzkumu zaměřeného na prožívání nočních můr. Ty mohou signalizovat i vážnější onemocnění – například Parkinsonovu chorobu. Díky dokumentu navíc vznikla originální a svěží hudba, jejímž autorem je brněnský multiinstrumentalista Tomáš Vtípil. Pod odkazem výše si můžete poslechnout celý dokument, který byl prezentován v loňském ročníku přehlídky Report.

John Wyndham: Den trifidů

Za necelé dva měsíce bude mít na vlnách Českého rozhlasu Vltava premiéru nová četba na pokračování, v režii Tomáše Soldána se dokončuje patnáctidílná dramatizovaná četba „Den trifidů“, pro úplnost připomeňme, že autorem knižní předlohy je John Wyndham. První díl bude mít premiéru 4. srpna v obvyklém čase 18.30, Dílo bude interpretovat Norbert Lichý. ČRo Vltava tedy bude posluchačům servírovat novou tvorbu rovněž v průběhu letních měsíců. Bližší podrobnosti o tomto projektu přineseme.

Autor: Martin Petera (radiotv.cz)

Eva Pospíšilová: Hranice

0

sasukeJak nalézt hranice ve vztahu k ostatním lidem? Dokument o hraniční poruše osobnosti

A jak je najít ve vztahu k sobě samému? Obě respondentky, přičemž jednou z nich je sama autorka, se snaží najít během svých rozhovorů a putování městem odpovědi na zdánlivě obyčejné lidské otázky. Buď stabilní, drž střed.

Vysílal ČRo Vltava 21. června ve 21:45.

Dokument „Hranice“ je nahlédnutím do nestabilního světa dvou mladých žen, a zároveň snahou o nalezení příčin této nerovnováhy.  Svým tématem se dotýká hraniční poruchy osobnosti a hledá odpovědi na to, zda je vůbec možné najít v životě střed a vybudovat pevné hranice ve vztahu k ostatním k lidem, a především k sobě samým.  „Hranice“ se nesnaží přednést objektivní názory odborníků. Je výpovědí o problémech, s nimiž se potýká řada lidí, ať už v extrémní, anebo v mírnější podobě, vystavěný z útržků rozhovorů a vzpomínek na dětství.

Obě ženy – jednou z nich je sama autorka – putují městem a během rozhovorů a vzájemných interakcí se pokoušejí navzájem pochopit a nalézt ze své situace východisko.
Autorka Eva Pospíšilová, studentka Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, k tomu říká: „Emoční nestálost je komplikovaná věc. Nelze ji nějak uchopit, můžete ji ale předat jako slova, myšlenky a příběh.

Důležitým podnětem ke vzniku dokumentu pro mě bylo setkání s člověkem, co se rychle měnil ve svých náladách a postojích. Když se s někým takovým dostanete do kontaktu, cítíte se nejistě, protože nevíte, jak se k vám v příští chvíli zachová, jaký postoj vůči vám zaujme a jak dlouho mu to vydrží.

Řada lidí by mohla namítnout, že je takové chování vlastní téměř celé populaci, ale to, o čem se chci bavit, je kolikrát totální emocionální dezorientace. Ten člověk neví, co cítí, proč to cítí, proč se to mění, ty pocity ho přebíjí a udolávají.

Vlastně jde o nějakou šílenou smršť, kdy se střídá pozitivní s negativním takovou rychlostí, že chcete v jednu chvíli skandovat a provolávat slávu životu, a potom najednou nemáte vůli cokoli udělat, ležíte tam někde v pokoji na koberci a řvete hrůzou, z ničeho nic máte pocit, že zešílíte, že se musí stát něco strašného.“

V dokumentu se střídají promluvy, útržky, obrazy a vyprávění se zvukovými stopami z  japonského anime (animovaného seriálu) Naruto, inspirovaného mangou (japonským komiksem). Naruto je postavou blízkou oběma hrdinkám dokumentu,  obě nalézají v jeho příběhu paralely s vlastním životem. V dalším plánu působí zvuky z Naruta jako cizí, nesrozumitelný, ale přesto působící emocionální prvek.

„Hranice“ není konzistentní drama o neštěstí, obě aktérky se dokáží podívat na svoje problémy s odstupem, k čemuž hojně využívají sebeironii.

Na otázku, zda se domnívá, že trpí hraniční poruchou osobnosti, autorka řekla: „Když je mi zle, tak se snažím objevit nejrůznější stigmata, nemoci a poruchy, co bych asi tak mohla mít. Když je mi zle, je mi totiž úplně všechno. Naštěstí to nikdy netrvá dlouho, na to se moje momentální rozpoložení příliš rychle mění.“

Autorka dokumentu Hranice: Eva Pospíšilová
Dramaturgie: Gabriela Albrechtová
Mistr zvuku: Tomáš Pernický

Autor:Gabriela Albrechtová – ČRo

Iveta Novotná: Paradox má jméno Wilde

0

stažený souborDovolujeme si Vás pozvat k poslechu rozhlasového pásma Ivety Novotné s názvem Paradox má jméno Wilde, které v neděli 9.4. ve 20:00 uvede stanice Vltava.

Spisovatel, dramatik, filozof a estét, ale i vězeň a nenáviděný občan – to všechno byl Oscar Wilde. Nejdříve obdivovaný a posléze zatracovaný autor, pro kterého je synonymem slovo paradox. Na jednu stranu se Wilde vysmíval vyšší společnosti a trefně ji kritizoval a na druhou stranu do ní vždy chtěl zoufale patřit. Mluvil o ženách jako o stvořeních, která nejsou schopna myšlení, a zároveň byl editorem feministického časopisu Svět ženy. Říkal o sobě, že je skvělý a geniální, přesto však ve skrytu duše chtěl být někým jiným.

„Basil Hallward je tím, kým si myslím, že jsem já; lord Henry je tím, kým si svět myslí, že jsem; Dorian Gray je tím, kým bych rád byl – třeba v příštích letech,“ charakterizoval se Oscar Wilde za pomoci svých postav z románu Obraz Doriana Graye. On sám si chtěl užívat života plnými doušky. Nikdy nezestárnout. V tom toužil být jako jeho Dorian Gray. Několik posledních let Wildova života skutečně připomínalo život jeho románové postavy. Podobně jako Dorian Gray podlehl Wilde sladkým slovům našeptávače lorda Alfreda Douglase. Wildův životní pád začal 3. dubna 1895 soudním procesem, ve kterém irský spisovatel čelil obvinění z homosexuality.

„Společnost je neuvěřitelně tolerantní, odpustí Vám všechno kromě geniality,“ řekl sám Oscar Wilde. Soud Wilda v procesu uznal vinným a odsoudil ho ke dvěma rokům vězení a nuceným pracím. Společnost, včetně jeho přátel, se k němu obrátili zády. Dnes je ale Oscar Wilde považován za velmi výraznou osobnost, pokračuje dramaturg Václav Cejpek: „A to jak v oblasti divadla, dramatického umění, tak i v oblasti prózy a vlastně v oblasti svého celospolečenského působení. V českých divadlech se od roku 2000, čili od jakéhosi formálního mezníku, objevilo Wildovo dílo 70x, což je velmi nezvyklé. To je u zahraničního autora z té doby výjimečné.“

„Dokud je člověk neznámý – mít řadu křestních jmen je užitečné, ba dokonce potřebné. Až se proslaví, některá jména odhodí. Jako ten letec v balónu, který aby mohl vystoupit výš, odhazuje přebytečnou zátěž. Dvě jména už jsem hodil přes palubu. Brzy odhodím další a budu znám prostě jako The Wills nebo The Oscar.“

Tehdy by Oscara Wilda vůbec nenapadlo, že se nakonec bude muset zbavit všech svých jmen a stát se Sebastianem Melmonthem. Pod tímto jménem žil Wilde po svém propuštění z vězení. S přítelem Robertem Rossem se odstěhoval do Francie, kde 30. listopadu roku 1900 zemřel.

Rozhlasové pásmo o Oscaru Wildovi napsala Iveta Novotná. Dramaturgie: Alena Blažejovská. Režie: Lukáš Kopecký. Účinkují: Martin Sláma (Vypravěč), Vladimír Hauser (Starý Oscar Wilde), Jiří Svoboda (Mladý Oscar Wilde), Jakub Šafránek, Štěpán Kaminský, Miroslav Černý, Jaroslava Vykoupilová a Václav Cejpek. (text ČRo)

Pavel Gotthard a Jakub Votýpka & Česká televize

0

logo_CTČeská televize dnes prezentovala připravované projekty a moc nás těší, že se na nich podílejí i náš student Jakub Votýpka (Lynč) a absolvent Pavel Gotthard (Jak nepřijít o život).

Více v prezentaci ZDE

Michael Sodomka, Silvia Divékyová, Štěpán Vranešic: Salon původní tvorby

0

Na letošním Salonu původní tvorby DIFA JAMU konaném 10.-11.3. budou uvedeny tyto texty studentů RTDS:

Michael Sodomka: Requiem korpulentním slečnám

Silvia Divékyová: Za šalina už odišla

Štěpán Vranešic: Sen o násobilce

Silvia Divékyová: Bazén

Přijďte se podívat!

17201185_719053441582501_323411952594011993_n

 

Tereza Semotamová: ZA ANTONÍNEM PŘIDALEM: NIKDY NEPODCEŇOVAT LITERATURU!

0

3245582-img-antonin-pridalSpisovatel, moderátor a pedagog Antonín Přidal zemřel v úterý ve věku 81 let

Antonín Přidal byl dramatik, básník, překladatel a také pedagog, publicista, rozhlasový redaktor a televizní moderátor. Pro své nápady tak nacházel rozličné formy realizace: překládal, sbíral cizí naivistické texty, připravoval rozhlasové pořady, moderoval talkshow, psal eseje o literatuře, divadelní hry, rozhlasové hry, básně. Kromě toho o činnostech, které vykonával, dovedl mluvit a nadchnout pro ně jiné. Většina lidí ho znala jako možná až příliš rozvážného moderátora pořadů Z očí do očí nebo Klub Netopýr.

V roce 1991 založil obor rozhlasová dramaturgie a scenáristika na divadelní fakultě brněnské JAMU a pak ho dlouhá léta vedl. Právě jako studentka jsem jej poznala. Spolu s dalšími pedagogy, především spisovatelem a filmovým kritikem Pavlem Švandou, tomuto oboru vdechli porevoluční nadšení z možností, které dlouze očekávaná svoboda skýtala, a velkoryse pojatý prostor pro tvůrčí psaní, filmové projekce, analýzy a reflexe děl.

Pro mě tak nebyl jen nápaditým spisovatelem a geniálním překladatelem Lorcy, Shakespeara, Leara, Singera, Weitta, Thomase, Rostena a dalších. Byl to vztyčený pedagogický ukazováček - a nebudu zastírat, že často i noční můra studentských let. Nebyla s ním věru snadná komunikace. Takřka metaforická nedoslýchavost mezi námi se promítala do většiny našich rozhovorů. A to i v předmětu Umění rozhovoru nebo při konzultacích k mojí dizertaci. Něco jako „ztraceno v překladu“ či rozmotávání klubka vlny, kdy nemůžete najít konec. Nebo je to začátek?

Ale vždycky to stálo za to. Žádný text nespadl jen tak pod stůl, protože k němu nebylo co říct. Pamatuju si, jak jsem v rámci každoměsíčních reflexí četby, filmové a divadelní tvorby do textu jen tak halabala sepsala něco o Gribojedově dramatu Hoře z rozumu (povinná četba ke státnicím z dějin světového divadla), abych zaplácla kolonku „četba“. Pořádně jsem to schytala: „Četla jste to vůbec? Napište to znovu. Hodně jste to podcenila.“ Nikdy nepodceňovat literaturu!

Pokud mi něco předal, tak to bylo tohle. Jak literaturu přijímat, hlavně jak číst mezi řádky ve všech těch slavných klasických děl, kterých se člověk tak trochu bojí: v literárním semináři mi přes Pirandellovu povídku Kůň na měsíci a Hemingwayovy Kopce jako bílí sloni ukázal mistrovství krátkého prozaického textu. A jak psát? Jak si hrát s nápadem a jak se naučit mazat, jak vážit každé slovo v té textové pavučině. Celou neděli se člověk hrbil u počítače, aby napsal úkol do americky pojatého semináře (Přidal miloval Ameriku!) tvůrčího psaní, který zněl „rozhovor dvou psů“. To nezní nijak spektakulárně, ale sepište – lépe řečeno promažte dostatečně dobře – něco, co další den budete nahlas předčítat před dalšími spolužáky a prof. Přidalem!

A proč to byl právě rozhlasový obor? Coby redaktor brněnské literárně-dramatické redakce měl Přidal na starosti několik pořadů, mimo jiné fiktivní rozhovory s panem Hlavou, naivním velikášem, který se ochotně hlásil k odpovědnosti za absurdity tehdejšího veřejného života. Rozhlas pro něj nebyl jen zašívárnou v nemilé době, toto médium si zamiloval. Texty psané pro rozhlas pro něj byly „hry hlasů“ – viz experimentálně pojatá hra Všechny moje hlasy, v níž hrdina František vymýšlí osudy hlasů z nahrávek jazykových kurzů, které poslouchá pořád dokola. Nechci tuhle vzpomínku zahltit synopsemi, zmíním tedy už jen moji oblíbenou Prodám ucho, prodám hrob s podtitulem „černá hra pro hlasy různých barev“ - v níž se efektně zužitkovaly jeho potíže s nedoslýchavostí ve stáří.

Vzdělaný spisovatel, překladatel a pedagog na své okolí mnohdy působil přísně, až upjatě. Pod touto krustou se ovšem skrýval člověk, který miloval naléhavost literatury, nekonečné hrátky s příběhy a jazykem, nespoutaný humor. „Mám dávný zvyk započatý už v chlapeckých letech, potulovat se kolem tehdy otcovy knihovny, vybírat si na přeskáčku různé knížky, číst si v nich zcela libovolně, od břehu k břehu, od stezky ke stezce.“

P. S. Nikdy nezapomenu na brněnský Měsíc autorského čtení v roce 2008. Přidalovo vystoupení se chýlilo ke konci, najednou se někdo z publika zeptal, jak bojovat proti tomu všemu zlému, na co denně narážíme. Ta otázka nezněla naivně, ale chytře a naléhavě. Ticho se dalo krájet, od rozvážného moderátora Klubu Netopýr (a mnohem víc) všichni čekali moudro na konec. Profesor Přidal se jen usmál: Žijte, jak nejlépe umíte. (zveřejněno v časopise Respekt)

VZKAZ
Od rána hledám v knihách po otci
popsaný starý žlutý lístek
Pode mnou na žloutnoucím koberci
leží dvě děti a kočkují se

Na zlomek chvíle zamrznou mi oči
ováté papírem a nevidím
Kdosi mě nadzvedne a zlehka pootočí
k těm hlasům téměř kočičím

a smějícím se jako by šlo o vše
(tak o vše jako nad skrýšemi knih)
Slepotou procitám a znovu vidím dobře
prsty i to co poponáším v nich

Nažloutlou hrstku průsvitného vzduchu
Odstín a nic     Ten stručný vzkaz
o tom co byl jsem a co budu
až nevrátí mě mráz

Pak znovu hledám otcův lístek
s dvaceti slovy     Možná přesnými
Mé děti umořeně zhroutily se
a hrají si na to že nežijí

(Sbohem, ale čemu, 1992)

16707600_775340755956769_7728394779557773610_o

 

Tereza Semotamová: Please Enter Destination

0

PFV_1400x1400V roce 2012 pro cyklus Hry nové generace napsala Tereza Semotamová komedii Zadejte cíl, kterou v Brně realizovala s režisérem Jakubem Macečkem a dramaturgyní Hanou Hložkovou.

Tuto hru si vybrala Barbora Lyčková k překladu do angličtiny a poslala ho vloni do soutěže: Play for Voices and Words without Borders.

A tento překlad české rozhlasové hry iniciované v Českém rozhlase se umístil na druhém místě. V USA vznikne anglická rozhlasová inscenace a ještě hra vyjde tiskem. Více informací je zde: http://www.playforvoices.com/

Gratulujeme Tereze i všem, kteří se na tomto mimořádném úspěchu podíleli.

 

Hana Zoubková: Programové pilíře ČT:D v kontextu původní tvorby České televize od roku 2013

0

maugli-001Diplomová práce obhájená v roce 2016.

Anotace: Diplomová práce analyzuje sedm programových pilířů, které si stanice ČT:D při svém vzniku sama stanovila, tedy hranou tvorbu, animovanou tvorbu, zábavné vzdělávání, magazíny, zábavní a soutěžní pořady, zpravodajství a publicistiku a sport a cvičení. Důraz je kladen především na původní tvorbu České televize a to od roku 2013, kdy započalo vysílání stanice Déčko. Ta se zaměřuje na televizní tvorbu pro děti od čtyř do dvanácti let.

Abstract: The diploma thesis analyses seven programme pillars that channel ČT:D set themselves in the beginning, i.e.acted production, animated production, entertaining education, magazines, entertainment and competition shows, news and journalism, and sports and exercise. The emphasis is primarily put on the original production of the Czech Television since 2013 when the channel Déčko first started to broadcast. It focuses on television production for children from the age of four until the age of twelve.

Vedoucí práce: Hana Slavíková

Práce je dostupná ZDE

Go to Top