Aktuality

Zprávy, novinky, události, oznámení…

Tereza Semotamová: ZA ANTONÍNEM PŘIDALEM: NIKDY NEPODCEŇOVAT LITERATURU!

0

3245582-img-antonin-pridalSpisovatel, moderátor a pedagog Antonín Přidal zemřel v úterý ve věku 81 let

Antonín Přidal byl dramatik, básník, překladatel a také pedagog, publicista, rozhlasový redaktor a televizní moderátor. Pro své nápady tak nacházel rozličné formy realizace: překládal, sbíral cizí naivistické texty, připravoval rozhlasové pořady, moderoval talkshow, psal eseje o literatuře, divadelní hry, rozhlasové hry, básně. Kromě toho o činnostech, které vykonával, dovedl mluvit a nadchnout pro ně jiné. Většina lidí ho znala jako možná až příliš rozvážného moderátora pořadů Z očí do očí nebo Klub Netopýr.

V roce 1991 založil obor rozhlasová dramaturgie a scenáristika na divadelní fakultě brněnské JAMU a pak ho dlouhá léta vedl. Právě jako studentka jsem jej poznala. Spolu s dalšími pedagogy, především spisovatelem a filmovým kritikem Pavlem Švandou, tomuto oboru vdechli porevoluční nadšení z možností, které dlouze očekávaná svoboda skýtala, a velkoryse pojatý prostor pro tvůrčí psaní, filmové projekce, analýzy a reflexe děl.

Pro mě tak nebyl jen nápaditým spisovatelem a geniálním překladatelem Lorcy, Shakespeara, Leara, Singera, Weitta, Thomase, Rostena a dalších. Byl to vztyčený pedagogický ukazováček - a nebudu zastírat, že často i noční můra studentských let. Nebyla s ním věru snadná komunikace. Takřka metaforická nedoslýchavost mezi námi se promítala do většiny našich rozhovorů. A to i v předmětu Umění rozhovoru nebo při konzultacích k mojí dizertaci. Něco jako „ztraceno v překladu“ či rozmotávání klubka vlny, kdy nemůžete najít konec. Nebo je to začátek?

Ale vždycky to stálo za to. Žádný text nespadl jen tak pod stůl, protože k němu nebylo co říct. Pamatuju si, jak jsem v rámci každoměsíčních reflexí četby, filmové a divadelní tvorby do textu jen tak halabala sepsala něco o Gribojedově dramatu Hoře z rozumu (povinná četba ke státnicím z dějin světového divadla), abych zaplácla kolonku „četba“. Pořádně jsem to schytala: „Četla jste to vůbec? Napište to znovu. Hodně jste to podcenila.“ Nikdy nepodceňovat literaturu!

Pokud mi něco předal, tak to bylo tohle. Jak literaturu přijímat, hlavně jak číst mezi řádky ve všech těch slavných klasických děl, kterých se člověk tak trochu bojí: v literárním semináři mi přes Pirandellovu povídku Kůň na měsíci a Hemingwayovy Kopce jako bílí sloni ukázal mistrovství krátkého prozaického textu. A jak psát? Jak si hrát s nápadem a jak se naučit mazat, jak vážit každé slovo v té textové pavučině. Celou neděli se člověk hrbil u počítače, aby napsal úkol do americky pojatého semináře (Přidal miloval Ameriku!) tvůrčího psaní, který zněl „rozhovor dvou psů“. To nezní nijak spektakulárně, ale sepište – lépe řečeno promažte dostatečně dobře – něco, co další den budete nahlas předčítat před dalšími spolužáky a prof. Přidalem!

A proč to byl právě rozhlasový obor? Coby redaktor brněnské literárně-dramatické redakce měl Přidal na starosti několik pořadů, mimo jiné fiktivní rozhovory s panem Hlavou, naivním velikášem, který se ochotně hlásil k odpovědnosti za absurdity tehdejšího veřejného života. Rozhlas pro něj nebyl jen zašívárnou v nemilé době, toto médium si zamiloval. Texty psané pro rozhlas pro něj byly „hry hlasů“ – viz experimentálně pojatá hra Všechny moje hlasy, v níž hrdina František vymýšlí osudy hlasů z nahrávek jazykových kurzů, které poslouchá pořád dokola. Nechci tuhle vzpomínku zahltit synopsemi, zmíním tedy už jen moji oblíbenou Prodám ucho, prodám hrob s podtitulem „černá hra pro hlasy různých barev“ - v níž se efektně zužitkovaly jeho potíže s nedoslýchavostí ve stáří.

Vzdělaný spisovatel, překladatel a pedagog na své okolí mnohdy působil přísně, až upjatě. Pod touto krustou se ovšem skrýval člověk, který miloval naléhavost literatury, nekonečné hrátky s příběhy a jazykem, nespoutaný humor. „Mám dávný zvyk započatý už v chlapeckých letech, potulovat se kolem tehdy otcovy knihovny, vybírat si na přeskáčku různé knížky, číst si v nich zcela libovolně, od břehu k břehu, od stezky ke stezce.“

P. S. Nikdy nezapomenu na brněnský Měsíc autorského čtení v roce 2008. Přidalovo vystoupení se chýlilo ke konci, najednou se někdo z publika zeptal, jak bojovat proti tomu všemu zlému, na co denně narážíme. Ta otázka nezněla naivně, ale chytře a naléhavě. Ticho se dalo krájet, od rozvážného moderátora Klubu Netopýr (a mnohem víc) všichni čekali moudro na konec. Profesor Přidal se jen usmál: Žijte, jak nejlépe umíte. (zveřejněno v časopise Respekt)

VZKAZ
Od rána hledám v knihách po otci
popsaný starý žlutý lístek
Pode mnou na žloutnoucím koberci
leží dvě děti a kočkují se

Na zlomek chvíle zamrznou mi oči
ováté papírem a nevidím
Kdosi mě nadzvedne a zlehka pootočí
k těm hlasům téměř kočičím

a smějícím se jako by šlo o vše
(tak o vše jako nad skrýšemi knih)
Slepotou procitám a znovu vidím dobře
prsty i to co poponáším v nich

Nažloutlou hrstku průsvitného vzduchu
Odstín a nic     Ten stručný vzkaz
o tom co byl jsem a co budu
až nevrátí mě mráz

Pak znovu hledám otcův lístek
s dvaceti slovy     Možná přesnými
Mé děti umořeně zhroutily se
a hrají si na to že nežijí

(Sbohem, ale čemu, 1992)

16707600_775340755956769_7728394779557773610_o

 

Tereza Semotamová: Please Enter Destination

0

PFV_1400x1400V roce 2012 pro cyklus Hry nové generace napsala Tereza Semotamová komedii Zadejte cíl, kterou v Brně realizovala s režisérem Jakubem Macečkem a dramaturgyní Hanou Hložkovou.

Tuto hru si vybrala Barbora Lyčková k překladu do angličtiny a poslala ho vloni do soutěže: Play for Voices and Words without Borders.

A tento překlad české rozhlasové hry iniciované v Českém rozhlase se umístil na druhém místě. V USA vznikne anglická rozhlasová inscenace a ještě hra vyjde tiskem. Více informací je zde: http://www.playforvoices.com/

Gratulujeme Tereze i všem, kteří se na tomto mimořádném úspěchu podíleli.

 

Hana Zoubková: Programové pilíře ČT:D v kontextu původní tvorby České televize od roku 2013

1

maugli-001Diplomová práce obhájená v roce 2016.

Anotace: Diplomová práce analyzuje sedm programových pilířů, které si stanice ČT:D při svém vzniku sama stanovila, tedy hranou tvorbu, animovanou tvorbu, zábavné vzdělávání, magazíny, zábavní a soutěžní pořady, zpravodajství a publicistiku a sport a cvičení. Důraz je kladen především na původní tvorbu České televize a to od roku 2013, kdy započalo vysílání stanice Déčko. Ta se zaměřuje na televizní tvorbu pro děti od čtyř do dvanácti let.

Abstract: The diploma thesis analyses seven programme pillars that channel ČT:D set themselves in the beginning, i.e.acted production, animated production, entertaining education, magazines, entertainment and competition shows, news and journalism, and sports and exercise. The emphasis is primarily put on the original production of the Czech Television since 2013 when the channel Déčko first started to broadcast. It focuses on television production for children from the age of four until the age of twelve.

Vedoucí práce: Hana Slavíková

Práce je dostupná ZDE

Tereza Reková: Na pomezí ticha a tmy

0

pozvánka 16.6. kavárna TrojkaSrdečně Vás zveme na celosvětovou premiéru absolventského dokumentárního filmu Terezy Rekové NA POMEZÍ TICHA A TMY.

Příjď se podívat na něco, co jsi ještě neviděl/a, a poslechnout si, co jste ještě neslyšel/a!
Stejně, jako herci, kteří ve filmu vystupují. Jsou totiž hluchoslepí.
Cože? Hluchoslepí herci? Je to tak. Teguše Reková za pomoci organizace LORM – Společnost pro hluchoslepé společně se čtyřmi hluchoslepými aktéry během víkendu nazkoušela krátké divadelní představení z pera hluchoslepého básníka a dramatika Hieronyma Lorma. Proces zkoušení, výpovědí herců i záběry z jejich osobního života – to vše a ještě více je zachyceno ve čtyřicetiminutovém dokumentárním snímku, po jehož shlédnutí se už nikdy nebudeš dívat stejně na červenobílou hůl.

Vstupné dobrovolné!
Jídlo zadarmo!
Zážitek k nezaplacení!
16.6. v 19:00 v brněnské Kavárna Trojka!!!
Odkaz na FB událost: https://www.facebook.com/events/1017037551719637/?notif_t=plan_user_associated&notif_id=1464948564674595

A kdo to nestihne do Brna, může ještě přijít i na ostravskou premiéru 21.6. v 15:30 do Minikino kavárna!
Děkujeme a těšíme se!

Veronika Pospíšilová: Cesta pěvců

0

13177692_1600523063596129_3659459371356205855_nPremiéra divadelní hry CESTA PĚVCŮ renomovaného mexického autora Huga Salceda, která přibližuje problémy migrace nejen na hranicích mezi USA a Mexikem.

V režii Veroniky Pospíšilové se představí:

  • Vít Pískala
  • Natálie Pelcová
  • Milan Holenda
  • Jana Filová
  • Ondřej Hrbáč
  • Monika Matoušová

Premiéra se koná v neděli 15. května 2016 v 19:30 v DS Paradox

Reprízy v této sezóně proběhnou 29. 5. (Ne) a 12. 6. (Ne) vždy v 19:30.

Více informací ZDE

Alena Blažejovská: Zelný rynk

0

OLYMPUS DIGITAL CAMERALiterárně-publicistický magazín Českého rozhlasu Brno Zelný rynk se poprvé objevil v éteru 4. května 1996 – před dvaceti lety. Od počátku jej připravuje a moderuje redaktorka Alena Blažejovská. Laudatio napsal Martin Stöhr.

Básník a redaktor brněnského časopisu a nakladatelství Host Martin Stöhr uvažuje:

Laudatio, zaužívaný formát, odvozený z latinského laudare – tedy chválit, má být pochvalou, projevem díků, zpravidla při oficiální oslavě nějaké osoby nebo instituce. Je to žánr jako každý jiný a žádá si stylovou čistotu.

Ovšem co se zde slaví? Rozhlasový pořad nazvaný Zelný rynk dorostl ke dvacítce, to máme přes tisíc vydání, a už jeho název evokuje neměnný šum a těkavost místa určeného k výměně statků. Rozumí se, že ty komodity, ty vitamíny v nich, jsou povahy duchovní.

Paní Alena Blažejovská v jednom rozhovoru prozradila, že „Rynk nechce být jen zpravodajstvím z kultury, ale spíš prostorem k setkávání. V Zelném rynku uslyšíš autora dýchat, smát se, váhat a hledat slova, nebo dokonce plakat. A možná právě tohle, vedle okruhu témat, vytváří těsný vztah s posluchači.”

Ano, právě toto na naše podvečerní sobotní svátky slova pasuje nejvíc. Čert si nechej nějakou stylovou čistotu! Zde mohu svobodně přemítat, vzpomínat a snad se i trochu dojmout.

Kdysi dávno, v půli devadesátých let, mne na divokých literárních sletech a festivalech uklidňovala přítomnost elegantní mladé dámy, rozhlasové redaktorky Aleny Blažejovské. Tu postávala stranou vratkých hloučků, tu k někomu taktně přistoupila a pod nos mu nasunula mikrofon obalený modrým molitanem s logem Českého rozhlasu.

V každém případě bylo skvělé vědět, že je mezi námi přítomna žena, o které se dá s jistotou říci, že nepáchne nikotinem, nemá kocovinu, protože ve čtyři ráno řešila nesmysly v non-stopu a výsledkem bude inteligentní report na rozhlasových vlnách.

Tehdy byl Zelný rynk v plenkách a takzvaně nekomerční kultura integrální součástí veřejného prostoru. Literatura se o slovo hlásila svým přirozeným, sebevědomým hlasem.

Jenže jak každý ví, časy se mění, a když v roce 2006 Rynk oslavil své první kulatiny, svět už byl trochu jiný a v jeho digitalizované, postmoderní a konzumní vřavě se některé jemněji slyšitelné hlasy ztrácely. „Ptejte se těch, kteří obvykle mlčí — to je úkol pro rozhlasového redaktora!”, řekla mi tehdy paní Alena v pěkném bilančním rozhovoru pro revue Host. Vtip je v tom, že v jistém smyslu jsme k mlčení a věčnému tichu předem odsouzeni všichni.

Technika, kterou jsme dnes tak spoutáváni, má ovšem také svoji dobrotivou tvář. Rádi bychom se vzdali všeho toho vizuálního smogu, věčně blikajících obrazovek a monitorů, randálu dálnic skutečných i informačních, ale kdo z nás by chtěl přijít například o fotografické památky na své cesty, dětství, naše nejbližší a tak dále?

Hlasy lidí v konzervách rozhlasového archivu jsou ušetřeny osudu fosilie ve vitríně. Jsou to záznamy čímsi zázračné a mohou nám po čase dokonale zpřítomnit ty, které jsme ctili a milovali. Možná ještě sugestivněji, než to dovede rozptylující obrazová stopa.

Nedávno jsem v obvyklém sobotním čase poslouchal besedu s pány Ludvíkem Kunderou a Zdeňkem Kožmínem, kteří se už dávno procházejí po nebeském rynku, zatímco tady na zemi se odvysílal Zelný rynk s pyšným pořadovým číslem jeden tisíc. (text ČRo)

Celý text Martina Stöhra si můžete poslechnout v nahrávce.

Dora Kaprálová: Berlínský zápisník

0

57231719d9a317424777294Průzračné i křehké, trefné i poťouchlé výseky ze života filmařky, básnířky, cestovatelky, matky a citlivé pozorovatelky jsou deníkovými záznamy, které mají v české literatuře 20. století bohatou tradici. Ale na rozdíl od autorů cenzurovaných a zakazovaných obzírá dnes Kaprálová pestrobarevný, zmatený, rozpohybovaný, ale svobodný svět. Svižně těká mezi Berlínem, Strmilovem i Brnem a potkává místní i zaváté a sváté bytosti. Zájem o ně v jejich poklidné existenci či v osudových momentech tryská v přesných větách. A ať už jde o „umírající tetu Zuzanu“ či o řezníka v berlínském krámku — k těsné důvěrnosti stačí jen pár detailů. Berlínský zápisník je čtení bez patosu, zato poetické i humorné, přičemž nikterak nepomíjí hloubku, složitost a také smutek světa, spjatý s dychtivostí po dalším setkání.

Kniha vyjde v druhé půli května 2016 v nakladatelství Druhé město

Odpovědný redaktor / Miloš Voráč
Obálka a grafická úprava / Bedřich Vémola
Fotografie / Nataša von Kopp, Zdeněk Mezihorák
Rok vydání / 2016
Počet stran / 176
Vazba / pevná s přebalem
Formát / 130×190 mm
ISBN 978-80-7227-382-9
Číslo publikace / 138
Doporučená cena / 279 Kč

Bernadeta Tabáková: Dvě na dva

0

1781884_1072716329417428_2915276883376637279_nDvě na dva
v Kabaretu Špaček

První díl seriálu autorských čtení kombinovaných s hudebními vystoupeními. Jak název napovídá, jde nejen o večer nesmírně vyvážený genderově, ale také kompozičně. Tentokrát jsou to dvě básnířky a dva hudebníci.

Dag Hemmerová (poezie)
Bernadeta Tabáková (poezie, povídky)
Aleš Jiroušek (hudba)
Filip Drlík (hudba)

28. duben v 20:00–23:00

Vstupné dobrovolné a vřele doporučené! (stejně jako účast a včasná rezervace stolu)

FB stránka akce

Jakub Votýpka: Temné město

0

??????????????????????????ČT vybírá nový seriál ze studentských prací

Ze studentského workshopu vybrala několik námětů, na kterých se bude dál pracovat.
Nový seriál České televize by mohl vzejít ze studentských prací, které vznikly v rámci workshopu České televize a vysokých škol FAMU, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a JAMU. S projektem se spojil scenárista a držitel ceny Emmy Harold Apter, který má na svém kontě například série Walker, Texas Ranger, Ochránce či Star Trek. Studenti měli za úkol pod jeho vedením připravit pilotní scénář nového seriálu České televize. Na scénářích pracovali od podzimu a v pondělí dopoledne prezentovali své práce v České televizi.

Porota ČT pod vedením ředitele vývoje pořadů a programových formátů Jana Maxy původně zamýšlela vybrat jednoho vítěze, jehož námět se rozpracuje a o jehož zařazení do programu ČT rozhodne programová rada. Nakonec si ale ČT vybrala hned pět projektů. Jeden z nich označila jako vítězný, a to scénář nazvaný The Lynching od Radka Hosenseidla, Kláry Jůzové a Kláry Kolářové o sociálních předsudcích k romské menšině z žánru krimi a detektivního seriálu.

Další čtyři projekty pak byly vybrány s tím, že podmínkou k jejich dalšímu setrvání v projektu přípravy nového seriálu je úprava jejich scénářů. Do užšího výběru se tak dostaly např. scénáře dalších seriálů z žánru krimi Hranice od Barbory Nevolníkové, líčící příběh ztracené dívky na slovensko-ukrajinské hranici, či Temné město od Jakuba Votýpky, zaměřující se na příběh nemocného policisty. Pracovat se bude také na příběhu Alchymista od Kateřiny Vašků či Jednooký od Alice Krajčírové.

O tom, zda se výsledná podoba zvolených námětů nakonec dostane do vysílání České televize, rozhodne programová rada ČT. „Viděli jsme skvělé nápady. Je ale rozdíl napsat seriál pro americkou kabelovku a seriál pro televizi v malé zemi. Rozdíly si je třeba uvědomit, některé věci jsou těžko realizovatelné,“ zhodnotil přehlídku nápadů Jan Maxa. „Věřím, že to není vaše poslední setkání s ČT, budeme potřebovat občerstvovat naše řady,“ řekl studentům generální ředitel ČT Petr Dvořák.

Text: Mediaguru

Tereza Semotamová & Jakub Vítek: Počong

0

PočongPočong aneb O pinoživosti lidské existence

Hrdina tohoto románu denně prochází podivnou metamorfózou, v závislosti na denní době mění pohlaví. Dopoledne se stává ženou a prodává v květinářství, odpoledne se činí jako muž v opravně deštníků. Před očima užaslého čtenáře se odvíjí život jedince žijícího jedním dechem dva různé životy, dva naprosto odlišné pohledy na svět. Má tento člověk své místo ve společnosti tak prudce definované genderovými rolemi, jako je ta naše? Společně s naším hrdinou hledáme odpověď na tuto dotěrnou otázku napříč humorně-mystickým příběhem, který autoři vyšívají košatou češtinou, protkávají nemilosrdným humorem a koření dravou chutí psát. Do textu jako do kroniky tvůrci uložili zážitky a poznatky načerpané vlastními životy, a jak dokládá poznámkový aparát, drtivá většina popsaných geografických, přírodopisných a situačních bizarností má základ v realitě. Tato kniha je tak krom jiného znovupotvrzením skutečnosti, že lidská fantazie nezřídka selhává v konfrontaci s podivuhodnou pestrostí, kterou překypuje reálný svět kolem nás.

Rok vydání: 2015
Počet stran: 206
Vazba: brožovaná
Formát: 122 × 175 mm
Číslo publikace: 334
ISBN: 978-80-7443-173-9

Ilustrace: Bio Masha
Grafická úprava: Kateřina Wewiorová

Vydaly Větrné mlýny

Go to Top