Aktuality

Zprávy, novinky, události, oznámení…

Veronika Pospíšilová: Gratia

0

11048744_1022351927793627_2214962793859111427_nSrdečně zveme na premiéru dokumetárního krátkometrážního filmu Veroniky Pospíšilové o mnišce klarisce s řádovým jménem GRATIA.

Premiéra filmu se uskuteční již příští středu 29.4. ve 20.00 v malém sále kina ART a bude doprovozena dvěma dalšími studentskými projekcemi, přičemž jedna z nich bude též s duchovní tematikou. Více zde

Gratia je řádové jméno sestry klarisky, žijící v klášteře v Brně – Soběšicích. Řád klarisek se kromě chudoby vyznačuje životem v klauzuře. Sestry z prostoru klauzury vycházejí jen výjimečně. Proč je duchovní život v klauzuře důležitý? Jaká je jejich konfrontace s okolním světem, pokud se ven dostanou? Co to vlastně klauzura je? Existuje klauzura srdce? Film se pokouší nahlédnout do řeholního života sestry Gratie, přiblížit její hodnoty a smýšlení. Snaží se také hledat hranice mezi vnitřním a vnějším světem, hranice svobody. Můžeme být svobodni v nesvobodě? A nesvobodni ve svobodě?

Kamera: Petra Kateřina Bučková, Petr Kačírek
Zvuk: Rebeka Uličná
Střih: Petr Kačírek
Námět, režie: Veronika Pospíšilová

Markéta Sára Valnohová: Alžběta Michalová

0

3341279--alzbeta-michalova--1-300x200p0Básnický debut Alžběty Michalové Zřetelně nevyprávíš je jednou ze tří knih, které byly v rámci letošního udílení cen Magnesia Litera navrženy na titul Dilia Litera pro objev roku.

Alžběta Michalová, narozená v roce 1991, je studentkou režie a dramaturgie na Divadelní fakultě JAMU a je také dramaturgyní divadelní platformy DOK.TRIN.

Pod názvem Zřetelně nevyprávíš vydala v nakladatelství Fra svou sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím. Vystavila křehký a krutý účet matce a otci. Jak kdysi poznamenala básnířka Viola Fischerová: „A rodiče pak mohou žasnout, co za podivné přecitlivé dítě tu s nimi žilo, a oni o tom nevěděli. A v lepším případě mají o čem přemýšlet.“

Knížka byla 29. ledna uvedena v brněnské kavárně SKØG Urban Hub na večeru pořádaném nakladatelstvím Fra. Autorského čtení Alžběty Michalové se zúčastnili také Petr Borkovec a Jáchym Topol. Reportáž natočila studentka Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU Markéta Sára Valnohová.

Alžběta Michalová se jí v rozhovoru svěřila: „Já jsem se domluvila s Petrem a s Jáchymem, kdy bude to čtení, a shodli jsme se na tom, že nenajdeme jiný termín než 29. ledna. A pak jsem se dozvěděla, že 29. ledna mají rodiče dvacáté výročí svatby. Takže se tu sešla celá rodina, aby to dvacáté výročí oslavila na mém autorském čtení. Jsem hrozně ráda, že to tak může být a že jsou schopni ty básně vnímat z takového odstupu.“ (text ČRo)

Poslouchejte v pořadu Zelný rynk na stanici ČRo Brno v sobotu 21.3. od 18 hodin.

Miroslav Vlček: O studiu na brněnských vysokých školách

0

3330604--miroslav-vlcek--1-300x200p0Slovenský student Miroslav Vlček studuje současně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Původně si myslel, že různorodá zkušenost je dána hlavně odlišnými typy škol. Pak ale zjistil, že mnohé souvisí s přístupem samotných studentů.

Autor ve své úvaze vychází z dělení studentů podle sociologa profesora Iva Možného na samochodky a minimaxy.

„Studenti samochodky studují tak nějak na vlastní pěst, zajímají se o obor, který studují, a dělají vše pro to, aby byli ve své oblasti co nejlepší. Na druhé straně jsou tu studenti minimaxové, kteří procházejí studiem s minimálním výkonem, aby maximálně jednoduše prolezli,“ píše Miroslav Vlček.

Profesor Možný podle něj za minimaxy považuje studenty, pro něž je v souladu s představou, kterou získali z televizní popkultury, univerzita jen jedna velká párty, ze zkoušek jim stačí nejnižší známka, s níž dokončí studium, nedocházejí na předměty, které je nezajímají, zkrátka dělají vše pro to, aby školu zvládli s co nejmenší námahou.

Miroslav Vlček se domníval, že řešením by mohlo být snížení počtu studentů jednotlivých oborů: „Je-li kromě vás v kurzu zapsaných jen pár dalších studentů, je vám trapné seminárku odfláknout, protože máte jistotu, že si ji vyučující skutečně přečte a v nejlepším případě se nad ní i zamyslí.“

Na základě vlastní zkušenosti však zjistil, že časem i hrozící hanba přestává být účinnou motivací. Studentům je totiž současně vštěpováno, že nejdůležitější je praxe a že vysoká škola je jen přestupnou stanicí na cestě do zaměstnání. I proto už v průběhu studia psal do školního časopisu, moderoval a časem i pomáhal s vedením univerzitního rádia. Nejde tedy o to, že by se studenti „flákali“, jak to vidí jejich učitelé, ale na samotné studium jim zkrátka nezbývá dost času.

Zajímá-li vás více podrobností k tomuto tématu, poslechněte si úvahu Miroslava Vlčka v sobotu 7. března v magazínu Zelný rynk. (text ČRo)

Barbora Schneiderová: SLOVOSLEDI: Ve vlastní šťávě: 2015

0
A2-Slovosledi-03-01_convertedVážení a milí,
 
ráda bych Vás touto cestou pozvala na sobotní premiéru nové inscenace osobních příběhů vypravěčského souboru SLOVOSLEDI: Ve vlastní šťávě: 2015. 
 
Stejně jako loni proběhne premiéra tohoto kavárenského vyprávění, v němž se vypravěči dělí s publikem o svá niterná témata, myšlenkové pochody (a humor, který z nich pramení) v prostorách brněnské kavárny Galeryje 9 na Lidické ulici, a to v 19:30. Pod vedením lektora Matěje Záhoříka se představí 4 vypravěči a 4 nové příběhy. Všichni jste srdečně zváni!
Anotace:
Ostře sleďované vyprávění o modři ptáků, výpravách za dospělostí a pravých nefalšovaných úderech na komoru. Spíž. Nebeskou bránu. Zachrání tě drak? Láska? Napětí? Ano?
 
Bezprostřední kavárenské vyprávění příběhů. Humor jako prostředek hospodské psychoterapie. Obyčejná dobrodružství stále dokola prožívaného.
 
VSTUPNÉ A PŘINESENÉ JÍDLO NA RAUT: DOBROVOLNÉ
 
Letos to v Galeryji však nekončí pouze premiérou! Každou další poslední sobotu v měsíci (poprvé 28. února) se otevře Galeryje 9 všem, kteří mají o vyprávění zájem, nejen těm, kteří rádi poslouchají, ale především těm, kteří chtějí sami vyprávět. Storytelling o. s. zahajuje nový projekt Příběhové kavárny s cílem rozvyprávět návštěvníky. Ti z vás, kteří by si rádi vyzkoušeli povyprávět krátké příběhy a chtěli se naučit některá storytellingová cvičení a vypravěčské fígle, najdou v Galeryji 9 alias Galeryji příběhů útočiště. Vyprávět bude každý přibližně pět minut na předem stanovené téma a pod vedením jednoho ze členů sdružení, který vás provede večerem.
 
První téma pro únorovou Galeryji příběhů společně s Vámi vybereme tuto sobotu po premiéře.
Budeme rádi, budete-li u toho s námi.
 
Hezké dny plné inspirativních příběhů,
moc vás za celý Storytelling zdravím!
 
Bára

Veronika Pospíšilová: Harmonie v disonanci

0

3300313--lucie-vitkova--1-300x200p0V nedělní Čajovně 25. ledna vás čeká další pokračování cyklu Hry a dokumenty nové generace. Uslyšíte rozhlasový dokument Veroniky Pospíšilové s názvem Harmonie v disonanci.

Jak zní naše století? Harmonicky, melodicky, disonantně? Dokážeme naslouchat současnosti? V naší době stále přibývá skladatelů a interpretů, kteří poněkud neladí s konvencemi ať už hudebními či společenskými. Jejich tvorba se někdy ocitá na hranici snesitelnosti či akceptovatelnosti. V hudebním prostředí se tak mohou stát téměř disonantními prvky. Jen proto, že vytvářejí něco jiného, než na co jsme zvyklí? Nevíme, jak takovou hudbu přijmout a jak na ni reagovat? Kdy je ještě hudba hudbou? Zatímco skladatelů soudobé hudby přibývá, posluchačstva ubývá. Milan Kundera píše ve své eseji Historie jako krajina vystupující z mlh: „Teprve během devatenáctého století začíná hudba minulosti ožívat vedle hudby současné a zabírat časem čím dál více místa, až se během dvacátého století poměr mezi přítomností a minulostí obrátí: posloucháme mnohem víc hudbu starších epoch než hudbu současnou, která dnes skoro úplně opouští koncertní sály.“ Proč ale nová hudba vzniká a co nám může přinést?

Impulsem k natočení dokumentu byl autorce především zájem o přítomnost a to, jak rezonuje v umění, jak lidé smýšlí a tvoří dnes. A také znepokojení z malého zájmu o soudobou hudbu v naší společnosti (na rozdíl např. od soudobého umění výtvarného). Rozhodla se proto oslovit tři současné skladatele a interprety a pokusit se zaznamenat jejich pohled na současnost a to, jak tvoří. Výsledkem je výrazná konfrontace hudebních stylů a pohledů na soudobou hudbu.

Prvním ze skladatelů je Lukáš Sommer, mladý talentovaný skladatel, který pochází z akademického zázemí, vystudoval skladbu, věnuje se převážně klasické hudbě a orchestrálním skladbám, v roce 2011 napsal na objednávku festivalu Pražské Jaro flétnový koncert Dopis otci, stal se tak nejmladším osloveným autorem festivalové historie.

Druhou z oslovených je skladatelka, akordeonista, improvizátorka a performerka Lucie Vítková, která stále ještě studuje kompozici na brněnské JAMU, věnuje se zvukovým výstavám, skladbám jak orchestrálním, tak jen pro akordeon, ve svých skladbách výrazně experimentuje.

Třetím je skladatel, performer a houslista Tomáš Vtípil, který naopak jakýmkoliv akademickým hudebním vzděláním ovlivněn není, sám se prohlašuje za noisemakera - vyráběče hluku, věnuje se elektroakustické hudbě a improvizaci. Jeho posledním vydaným albem, z něhož v dokumentu zazní ukázky, je Syntax Error. (text ČRo)

Dokument Harmonie v disonanci poslouchejte v neděli 25. ledna od 19 hodin.

Michal Bureš: Sestry B.

2

10868254_896319177080233_1723460769378325218_n

Premiéra divadelní hry Mileny Štráfeldové.

Hrají:
Lída Baarová: Jana Stryková
Zorka Janů: Klára Sedláčková-Oltová

Režie: Michal Bureš

Hudba: Lukáš Hurník

Premiéra 6. února 2015 v Divadle Troníček, Vladislavova 22, Praha 1

 

Tereza Adámková: Zdeněk Matěj Kuděj – Dobrodružné cestování po vlastech českých

0

2877806--jaroslav-hasek--1-300x225p0Zdeněk Matěj Kuděj v knize Dobrodružné cestování vzpomíná na zážitky z putování, které podnikal s Jaroslavem Haškem v roce 1913 po vlastech českých.

V tomto autorově díle se zračí různorodost a mnohotvárnost Kudějových životních zkušeností a znalost různých sociálních prostředí i lidských typů.

Jejich pregnantní a často velmi nevybíravě břitký popis mohou i dnes posluchače zaujmout a vypovědět mnoho nejen o dvojici dobrodružných spisovatelů, ale i o době, ve které se jejich společné zážitky udály. (text ČRo)

Od pondělí 5. ledna do pátku 16. ledna vždy od 22:00 na Dvojce.

Čte: Vladimír Hauser
Rozhlasová úprava a režie: Tereza Adámková

Tomáš Soldán: Nikdo z vás nezná Cholina

0

3288827--igor-cholin-nikdo-z-vas-nezna-cholina-olomouc-2012-obalka-knihy--1-300x199p0Naprosto nejpravdivější medailon legendy ruského undergroundu.

Poslouchejte na Vltavě 11. ledna 2015 ve 20:00.


Jméno ruského básníka a spisovatele Igora Cholina není v našich končinách nijak zvlášť známé. Přesto ve chvíli, kdy k člověku pronikne byť jen zlomek jeho díla a pouze útržky Cholinova života, máme okamžitě pocit, že jsme Cholina tak nějak „tušili“. Že je blízký tomu, co nás oslovuje, že vystihuje něco podstatného. Čím? Především svou přímočarostí, díky které bývá řazen k takzvané konkrétní poezii, přímočarostí, kvůli které část svého života nesměl publikovat a kvůli které žil neustále na hraně likvidace. A možná nás na Cholinovi může provokovat fakt, že tomuto svému stavu se upřímně smál.

Igor Cholin (1920-1999) se narodil v městečku Volkovskaja u Moskvy do rodiny důstojníka carské armády, jenže poměrně brzy jeho otec umírá a matka, aby dokázala zajistit ostatní Cholinovy sourozence, malého Igora posílá do dětského domova. Cholinovi je v té době devět let. Podobných internátů později prochází několik, aby nakonec z toho posledního utekl.

Studoval důstojnickou školu, byl povolán do druhé světové války, kde byl dvakrát raněn, až nakonec došel s Rudou armádou až do Prahy. Nedlouho po návratu byl kvůli rvačce odsouzen ke dvěma rokům vězení, když byl propuštěn, zůstal v tomtéž vězeňském táboře pracovat jako dozorce. A protože se při službě na stráži nudil, začal psát poezii. Jeho další život už pak určuje právě literatura.

Cholinova tvorba představuje na jedné straně velmi jednoduše zachycený život prostých lidí, na druhé straně je v ní velká fantazie, která její „deníkovou“ realitu nezřídka okoření nečekanou souvislostí slov, obrazů či veršů. V tom připomíná Ivana Martina Jirouse, nebo – a to především – Daniila Charmse.

Igor Cholin postupně napsal dva větší soubory poezie nazvané Obyvatelé baráku a Lyrika bez lyriky. V šedesátých letech se věnoval psaní poém či krátkých básní (sbírky Cholin, Různé básně). Později se Cholinovo úsilí upíná k próze (cykly Zapadákov, Krutý život, Kremelské sny a jiné). Veškeré Cholinovo dílo vycházelo po většinu jeho života v samizdatu či exilu. Oficiálního publikování se (kromě poezie pro děti, kterou se živil a která se – paradoxně – zachovala i v oficiálních čítankách) dočkal až v roce 1989. (text ČRo)


Účinkují: Simona Peková a Michal Bumbálek

Autor pořadu a režie: Tomáš Soldán

Připravila Olomouc.

Vojtěch Landa: Setkání

0

V pátek 12. 12. se uskuteční premiéra krátkého filmu Petra Kačírka a Vojtěcha Landy Setkání. Místo konání je kavárna Trojka u Velkého Špalíčku, čas 20:30.

10850273_10201887539909383_3464857959445239578_n

Tereza Reková: Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

0

3264634--hlavniho-predstavitele-sweeneyho-todda-hraje-stepan-kaminsky--1-950x0p0Hudebně-dramatická laboratoř v Divadle na Orlí je špičkově vybavené pracoviště v oblasti jevištních technologií, které umožňují studentům připravovat se na profesionální kariéru v prostředí odpovídajícím současným světovým trendům.

Divadlo vzniklo v roce 2012 a zaměřeno je především na operu a muzikál. Vedle dalších představení se každoročně v Divadle na Orlí konají čtyři premiéry studentů čtvrtého ročníku Muzikálového herectví na JAMU.

V těchto hrách pak studenti mají možnost absolvovat. První premiérou tohoto roku se staly Zvonokosy v režii Sylvy Talpové, hlavní pedagožky letošních absolventů. Druhá premiéra se chystá na 12. prosince. Jedná se o muzikál z pera známého amerického skladatele Stephena Sondheima, který se mimo jiné proslavil také jako textař Bernsteinovy West Side Story.

Sweeney Todd: Ďábleský holič z Fleet Street byl poprvé uveden na Broadwayi v roce 1979. Diváci hru mohou znát také z filmového zpracování z roku 2007 v režii Tima Burtona. Hlavní roli ďábelského holiče tehdy ztvárnil Johnny Depp, jeho pomahačku paní Lovettovou Helena Bonham Carter. V podání studentů čtvrtého ročníku Muzikálového herectví tyto role obsadili Štěpán Kaminský a Katarína Mikulová. V dalších rolích se představí Markéta Pešková, Daniel Rymeš, Jiří Daniel, Michaela Baladová, Kristýna Štarhová, David Janošek, Jiří Mach a Miroslav Sýkora.

Příběh se točí kolem Benjamina Barkera, holiče, který byl nespravedlivě odsouzen a na patnáct let poslán do vězení. Podaří se mu ale uniknout a vrací se do Londýna, plně rozhodnutý pomstít svou rodinu i zmařené roky. Svou identitu si změní na Sweeneyho Todda a společně se svou bývalou paní domácí, paní Lovettovou, začne provozovat opět svou bývalou živnost. Namísto toho, aby své zákazníky ale pouze hladce oholil, podřezává jim krky. Maso obětí paní Lovettová používá jako náplň do masových koláčků, které se začnou nečekaně těšit velké oblibě. Její pekařství tak vzkvétá. Hlavním Toddovým cílem je ale zabití soudce Turpina a jeho poskok Bamforda – lidí, kteří mohou za Toddovo uvěznění.

Tento ďábelský muzikál měl v České Republice premiéru pouze v angličtině, Divadlo na Orlí však přináší naprosto nový český překlad Alžběty Šáchové. Diváci se tak mohou těšit na unikátní zážitek v režii Hany Mikoláškové. Dramaturgii zajistil Miroslav Ondra, produkci Pavlína Spurná. (text ČRo)

Reportáž Terezy Rekové poslouchejte v pořadu Zelný rynk na ČRo Brno v sobotu 6.12. po 18 hodině.

Go to Top