Texty

Texty

Bernadeta Babáková: A PRVNÍ BUDOU POSLEDNÍ

0

VýstřižekVítězná báseň Brněnské sedmikrásky

Bernadeta Babáková –  A PRVNÍ BUDOU POSLEDNÍ

Dvakrát ji změřil
než ji přeříz
pak si koupil teplé pivo
v plastové lahvi
popíjel ho po třetinkách

Měl v plnovousu stříbrné odlesky
ze šupin vánočních kaprů
co usychají v kádích
někde za zatlučenými dveřmi
skladiště s mykanou přízí

Jeho poslední osmička nahoře vlevo
visí na režné niti u kliky
pánských záchodů v nonstopu
někde na Veveří

Těch devět marných let
mu nikdo nevrátí
patnáct piv
nikdo nezaplatí
osmnáct tisíc
nikdo nepůjčí
a u dvaceti jizev
nikdo neuvěří
že jsou z Vietnamu

Pak beránek rozlomí sedmou pečeť
a Brno postoupí o příčku výš
na turistickým seznamu

Článek iDNES.cz o soutěži:

Dohromady pět vítězů se v sobotu vměstnalo na tři první příčky Brněnské sedmikrásky. Stoupající úroveň básnické soutěže odpovídala jejímu tématu Brna coby 27. nejlepšího města na světě. Autoři museli své básně sami přednést.

„Chlapi, máme po klidu, ještě další tři kavárny a bude se tu jezdit jak do Paříža!“ prohlásil prý před časem o vzrůstající slávě Brna zdejší nakladatel Pavel Řehořík.

A 27. místo v žebříčku nejzajímavějších měst světa, které jihomoravské metropoli přisoudil kvůli jeho kavárnám, gastronomii i architektuře americký deník New York Times (více zde), zvolili za téma letošní básnické soutěže Brněnská sedmikráska také nakladatelé a vydavatelé z brněnského Hosta.

V rámci Noci literatury se vrcholné klání finalistů přihlášených do této soutěže odehrálo v sobotu večer na Alžbětinské scéně Divadla Husa na provázku.

Moderování se ujal herec Roman Blumaier a jeho sdružení Komediomat, už tradiční tematické přednášky jeden z autorů proslaveného blogu prigl.cz Pavel Šplíchal a hudební složku obstaral Ondřej Klíč, který zhudebnil i jednu z přihlášených básní.

Porota tvořená architektem Martinem Hrdinou, novinářem Michalem Kašpárkem nebo šéfkuchařem z restaurace Simplé Lukášem Nečasem měla úroveň srovnatelnou s výrazně kvalitními příspěvky soutěže, které zde autoři museli osobně přednést.

Skvělé básně tohoto ročníku zapříčinily i to, že na prvních třech místech se ocitlo pět výherců. Na třetím Týna Trnková, na druhém Jiří Harnach s Daliborem Maňasem, zatímco první místo „bral“ další člen sdružení Vítholc a také bývalý novinář MF DNES Karel Škrabal zároveň s talentovanou studentkou Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění Bernadetou Babákovou.

Vítězové se rozdělili o výhru 10 tisíc korun. Jen „šalinkartu“ na měsíc získala jen Babáková, protože současný „televizák“ Škrabal žije už delší čas v Praze. Jak se ostatně můžete dozvědět z jeho vítězné básně.

Zdroj:http://brno.idnes.cz/brnenska-sedmikraska-2016-0sn-/brno-zpravy.aspx?c=A160626_091701_brno-zpravy_mav

 

Táňa Urbanová + Radka Hoffmanová: tatianaIradena

0

BeFunky Collage1Dve žaby, žubrieny, bývalé študentky scenáristiky. Jeden týždeň, jedna téma, dva výsledky.

Povedzme, že EDITORIÁL.

Ozývame sa Vám s naším spoločným blogom, ktorý sme sa rozhodli založiť rok po našom absolutóriu na JAMU v Brne. Áno. Chýba nám to. Chýbajú nám zadania, deadlines, stres, deficit spánku a všetko to, čo k tomu patrí. Rozhodli sme sa neprokrastinovať a každý týždeň napísať a splniť jedno zadanie. Zadanie, ktoré si zadávame my. Postupne nám ho budete určovať možno práve Vy. Nevieme. Uvidíme. Zatiaľ nás to baví. Tak čítajte. Vždy v pondelok nové texty. Žite a nechajte. Ale nie. Užívajte.

A sledujte jejich blog ZDE

Marek Hlavica: Autor stržený proudem a stísněný tvarem

0

3258201--prix-bohemia-radio--1-300x204p0Příspěvek přednesený na konferenci “Proud a tvar. Dvě možnosti a dvě strategie programu rozhlasu veřejné služby” v rámci festivalu Prix Bohemia Radio.

Proud nebo tvar? Co je lepší? A sprcha nebo vana? Co je lepší? Nejspíš jak kdy. Sprchu dnes doporučuje většina bytových architektů a argumentuje časovou i finanční úsporností, větší hygieničností či technickou vybaveností současných sprchových koutů, které jsou schopny poskytnout lidskému tělu všemožné potěšení. Oproti tomu se vana jeví jako prehistorické zařízení, které je už stovky let téměř stejné, vzhledem ke vzrůstajícím cenám vodného a stočného je čím dál více neekonomické a představa jedince převalujícího se ve vlastní špíně také neodpovídá modernímu vnímání čistoty. Odpůrce sprch by nejspíš namítl, že pobyt ve vaně je vytržením z uspěchanosti a účelovosti dnešních časů, že je opuštěním všednosti a možností kontemplace a reflexe života. Odpůrce vzdělaný v psychologii by třeba i dodal, že se jedná o formu symbolického návratu do prenatálního stavu v mateřské děloze. Ve vaně si lze soustředěně číst, zatímco nikoho rozumného nenapadne si ve sprše otevřít knihu, o iPadu ani nemluvě. Můžete si k tomu otevřít láhev dobrého vína či romanticky zapálit svíčku (nemáte-li Karmu!) a rozjímat o smyslu života; a případně ve vaně můžete svůj život i pohodlně ukončit, ať již utopením či podřezáním žil. Sprcha takové možnosti nabízí jen s obtížemi, čas v ní strávený je podřízen jedinému účelu, postrádá jakýkoli přesah a každého jen utvrzuje v mcdonaldovském duchu současnosti, tedy že máme žít rychle, cílevědomě a sebevědomě, asepticky dokonale a ekonomicky i ekologicky šetrně, že se máme hnát dopředu, protože kdo chvíli stál, již stojí opodál.

To byla analogie, která, uznávám, na téma proud vs. tvar nesedí úplně dokonale. Nyní už se budu snažit mluvit více věcně. Nejsem se současnou situací v Českém rozhlase obeznámen natolik, abych se mohl vyjadřovat ke konkrétním detailům. Z formulace pozvánky na tuto konferenci jsem odtušil, že se zde nejspíš odehrává bitva „tvaristů“ proti „proudistům“ a že jsou v ní zřejmě „tvaristé“ v defenzivě a potřebují se spojit, ideologicky posílit a získat „munici“, tedy zejména argumenty na svou obranu. Je-li tomu skutečně tak, pak „tvaristy“ podporuji. Už jen proto, že obě strany sporu mají v současných elektronických médiích své místo a bylo by chybou, kdyby převládla jen jedna. A proto také „tvaristům“ nepřeji vítězství. Protože pokud celý spor dospěl do stádia, kdy je nutné používat takovou válečnickou terminologii a diskutuje se o tom, jak dosáhnout „konečného vítězství“ té či oné strany, pak je něco špatně. A aby tento spor a ani tato konference neustrnuly v černobílém vnímání světa, pokusím se do diskuze přispět pohledem odjinud.

V textu pozvánky mne zaujala skutečnost, že se v ní ani jednou neobjevuje slovo autor. Opakovaně se mluví o posluchači, vnímateli či publiku a kladou se otázky spojené s funkcí rozhlasu veřejné služby, s atraktivitou, diskontinuitou, fragmentarizací či percepcí mediálních obsahů a s nebezpečím mediokracie. Pouze v závěru je zmíněna existence konkrétních jedinců, „editorů, redaktorů, dramaturgů rozhlasů veřejné služby“, ale autoři mezi ně zařazeni nejsou. (more…)

Marek Hlavica: Divadelní fakulta JAMU

0

DIFAČesko-anglická publikace představující Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Seznamuje čtenáře s historií i současností školy, jejími studijními obory, uměleckou a vědeckou činností, zahraničními vztahy, využívanými prostorami i významnými absolventy.

Vydala DIFA JAMU v roce 2014

Editor Marek Hlavica

ISBN 978-80-7460-051-7

Publikace Divadelní fakulta JAMU (.pdf)

Michaela Materáková: Písanie občas bolí

0

Rozhovor s Michaelou Materákovou uveřejněný v magazínu žena.sme.sk.

Jej dennou náplňou práce je vkladanie slov do úst Maslákovi či pani Nitschneiderovej. Áno, reč je o dennom seriáli Panelák.

V tíme Andyho Krausa pracujete piati. Ako vzniká Panelák, podieľate sa na jednej časti viacerí?

Väčšinou ešte pred začiatkom sezóny nahodí Andy spolu s dvoma kolegyňami dlhodobé linky, teda odkiaľ kam sa postavy posunú. Na základe nich sa rozpisujú takzvané storyliny, čo sú príbehy v konkrétnych častiach. Je to vlastne bodový scenár, v ktorom je napísané, kto sa s kým stretne a o čom sa rozpráva. Takýto storyline príde ku mne, aby som k nemu napísala dialógy. Keďže je nás päť, väčšinou každý pripravíme jeden dialógový scenár do týždňa.

Môžete aj vy ovplyvňovať a určovať, ako sa bude ďalej vyvíjať dej?
Ja píšem iba dialógy, netvorím príbehy. Ale, samozrejme, ak mám nejaký nápad, môžem napísať Andymu. Hlavné linky určuje viac-menej on, keby som však mala nejaký drobný nápad, môžem ho ponúknuť. Mojou úlohou je napísať dialógy zaujímavo, vymýšľam drobné motívy alebo pointy. Ale manévrovací priestor tam nie je až taký veľký. Na tvorbu nemáme veľa času, keďže ide o denný seriál, často sa to na nás valí, písanie scenára je hektické, je to vlastne remeselná práca.

Keď píšete dialógy viacerí, ako sa vám darí udržať rovnaký štýl vyjadrovania jednotlivých postáv?

Pracujeme na tom pomerne dlho stále tí istí, takže sme už zladení. Ja s Radkou a Broňou spolupracujeme na Paneláku takmer od začiatku, úplne prvé diely písal Andy sám, ale to sa nedá dlho zvládať bez pomoci, a neskôr sa k nám do tímu pridala Karolína. Okrem toho scenár ešte edituje po nás vždy Andy, aby zjednotil niektoré veci. Ale myslím si, že to už ani nie je potrebné. Keď si čítam scenáre, neviem rozoznať, kto čo písal. Takže zjavne sa nám darí držať si rovnaký štýl.

Menia vám herci často repliky?

Teraz sa mi zdá, že ani veľmi nie. Zrejme to závisí aj od režiséra, ako to ustráži. Samozrejme, že sú niektorí herci, ktorí si radi menia repliky, svoj text väčšinou nejako upgradujú alebo si vymyslia ďalšiu pointu. Napríklad Roman Luknár si zvykne svoje obrazy ešte vyšperkovať, v tomto sú výborní tiež René Štúr so Sväťom Malachovským, ktorí hrajú Gejzu a Imreho.

Zvyknete chodiť niekedy aj na natáčanie?

Nie, akurát úplne na začiatku som si bola pozrieť štúdiá, to ešte keď som začínala, ale tie sa odvtedy asi trikrát prerábali. Ani do produkcie nechodím, lebo zmluvy mi posielajú.

Takže vaša práca funguje hlavne cez počítač, to sa ani s hercami osobne nepoznáte?

Vôbec sa s nimi nepoznám. S produkciou komunikujem hlavne e-­mailmi, robím si doma svoju prácu pri počítači a som tak trochu od televízie odrezaná. Porady s naším tímom mávame v súčasnosti raz, dvakrát do roka.

Panelák sledujete zrejme povinne…

Áno, zvyknem pozerať na počítači naraz viac dielov z archívu. Je to dobré najmä preto, keď príde nová postava, aby som videla, ako ju herec hrá, potom ho viem lepšie vystihnúť. Niekedy však strácam prehľad, čo sa aktuálne vysiela, pretože my sme v písaní už veľmi ďaleko, momentálne pracujeme na častiach, ktoré sa budú robiť v decembri. To je však dobre, lebo keby sme nemali náskok, mohla by sa „vloudiť“ nejaká chybička. Na to sa snažím vždy dávať pozor, aby sa nevyskytla v deji nejaká nelogickosť, posuny v konaní postáv, napríklad, že niekto odišiel a zrazu je na scéne. Na to dohliadajú potom aj pri editovaní scenára Andy a kolegyňa Broňa. Ona vedie aj záznamy o všetkých postavách, ktoré sa kedy v Paneláku vyskytli, aby sme mohli prípadne dohľadať, čo sa kedy s ktorou stalo. To je pri seriáli, ktorý sa prehupol už cez tisícu časť, viac ako potrebné.

Keď pracujete len z domu, nechýba vám kontakt s okolím?

Chýba, niekedy mám pocit, že som úplný odľud (smiech). Myslím si, že možno by som nebola taká introvertka, keby som nemala túto prácu, zrejme by bol zo mňa iný človek. Niekedy sa cítim trochu zvláštne, idem do potravín a mám pocit, že sa neviem ani poriadne porozprávať s predavačkou. Okrem toho teraz bývame dosť od ruky, presťahovali sme sa z centra na perifériu, takže keď si predstavím, že musím cestovať pol hodiny, aby som sa s niekým mohla stretnúť v centre, veľmi sa mi nechce, je mi dobre doma. Na tejto práci sa mi však páči, že si viem zadeliť čas a môžem byť viac s rodinou. A nemusím riešiť žiadnych nepríjemných kolegov.

Ako sa vám darí pracovať doma popri malej dcérke?

Práve ona ma naučila väčšej disciplíne – keď je v škôlke, musím rýchlo pracovať. Fungujem teda ako bežne pracujúci človek, akurát nechodím do kancelárie, ale keď odvediem dieťa do škôlky, sadnem si k počítaču doma a píšem. Ale predtým, keď som ešte nebola mamou, bežne sa mi stávalo, že som spala do desiatej a postupne sa to tak posúvalo, že som sa posadila k počítaču o štvrtej a pracovala som do tretej v noci. Okrem toho, aj keď som mala menej práce, sadla som si k nej každý deň, hoci by bolo oveľa efektívnejšie, keby som písala naplno napríklad tri dni. Čím viac práce som mala, tým efektívnejšie som pracovala. Pre mňa sú jednoznačne najinšpirujúcejšie termíny (smiech). Písanie scenárov je veľmi príjemná práca, aj keď občas bolí. Dcérku mám teraz už tri týždne doma, lebo je chorá. Musím preto momentálne pracovať najmä po večeroch a cez víkendy. Partner má osemhodinový pracovný čas a voľné soboty a nedele, takže sa nevieme stretnúť, z čoho je nervózny. Prácu si jednoducho treba vedieť dobre zadeliť, ale s tým má problém asi každý, kto robí z domu.

Pokračování rozhovoru čtěte ZDE

Hodnotící zprávy programu Erasmus 2012/13

0

Hodnotící zprávy studentů po pobytu na zahraničních vysokých školách v rámci programu Erasmus v akademickém roce 2012/13.

Veronika Pospíšilová - Real Escuela Superior De Arte Dramatico (Španělsko)

Tereza Reková - University Of Wales, Newport (Velká Británie)

Bibiana Rybárová - University Of Wales, Newport (Velká Británie)

Marek Steininger - Latvijas Kultūras Akadēmija (Lotyšsko)

Hodnotící zprávy z akademického roku 2010/11

Hodnotící zprávy z akademického roku 2011/12

Alena Blažejovská: Mája, máma a Mahámája

0

Mája je malá blonďatá holčička. Její máma je malířka a učitelka buddhismu, jmenuje se Veronika Černá. A Mahámája je jméno, které se dává matce historického Buddhy Šákjamuniho. „Mahá“ znamená velká. Až bude malá Mája velká, bude taky buddhistka jako její máma?

Tibeťané se někdy diví, jak malou úctu chováme na Západě ke svým matkám. Co říká buddhismus o mateřství? A jaké jsou ženy-matky, které u nás konvertovaly k buddhismu? Proměnilo to jejich přístup k mateřství – k dětem a také k jejich vlastním matkám?

Na tyto otázky hledá odpověď dokument Aleny Blažejovské, který vysíláme ke Dni matek. Dramaturgie Lenka Svobodová, režie Yvona Žertová, mistr zvuku Tomáš Gsollhofer. (text ČRo)

Vysíláno bylo 13. května 2012 v 18,05 na ČRo 2 – Praha

Záznam pořadu ve zvukovém archivu Českého rozhlasu

Hodnotící zprávy programu Erasmus 2011/12

0

Hodnotící zprávy studentů po pobytu na zahraničních vysokých školách v rámci programu Erasmus v akademickém roce 2011/12.

Tereza Adámková - Impakt Foundation (Nizozemí)

Lenka Hajdučková - Designersblock (Velká Británie)

Radka Hoffmanová – Escola Superior de Teatro e Cinema (Portugalsko)

Rebeka Uličná – University Of Wales, Newport (Velká Británie)

Hodnotící zprávy z akademického roku 2010/11

Hodnotící zprávy programu Erasmus 2010/11

0

Hodnotící zprávy studentů po pobytu na zahraničních vysokých školách v rámci programu Erasmus v akademickém roce 2010/11.

Tereza Kratochvílová – Instituto Politecnico De Lisboa (Portugalsko)

Bianka Dingová – Vysoká škola múzických umení v Bratislave (Slovensko)

Lenka Hajdučková – Univerza v Ljubljani (Slovinsko)

Iryna Shkaruba – Univerza v Ljubljani (Slovinsko)

Tomáš Koňařík – Univerza v Ljubljani (Slovinsko)

Jakub Vítek – Colorful Radio (Velká Británie)

Marek Urban – University Of Wales (Velká Británie)

Tereza Semotamová: Svatební přípravy

0

Román Marcuse Brauna Svatební přípravy vypráví o prázdnotě, lásce a zákonu akvaplaninku.

Mohuč leží na Mississipi. Devatenáctiletý Leon prožívá poprvé naprostou svobodu. Ovšem civilní služba v centrální sterilizaci mohučské nemocnice jeho hledání smyslu života poněkud zkomplikuje. Leon se tedy věnuje jinému projektu: chercher la femme. A tak se tento Anti-Don Juan potácí od jedné amour fou k další a čím dál více se zamotává do lehce předimenzovaného milostného trojúhelníku.

Marcus Braun: Svatební přípravy
Z německého originálu Hochzeitsvorbereitungen přeložila Tereza Semotamová.
V roce 2010 vydalo nakladatelství Větrné mlýny

Go to Top