Povídky

Povídky, pohádky, zkrátka umělecké prózy

Oslí Dejchánek… autorské čítanie RTDS I. (texty)

0

RTDSTak z nášho prvého autorského čítania, ktoré sa uskutočnilo 17.12. v kine Art v Brne,  sme odchádzali s dobrým pocitom, hoci prišlo asi pätnásť ľudí.  Každopádne, keďže je už “po”, tu sú naše texty. Prídete síce o náš skvelý prednes, samotné texty za prečítanie určite stoja ;)

Tematika bola vianočná, prerozprávanie evangelia podľa Matúša a/alebo podľa Lukáša.  Nemýlite sa, to sú tie, ktoré hovoria o narodení Ježiša.

(Texty sú uverejnené v poradí, v akom boli čítané:)

Marek Urban – úryvok:

„Počuj… nie je to tá tehotná žena z televízie? Tá, veď vieš. Čo ju celých deväť mesiacov tak monitorujú. Že nejaké nepoškvrnené počatie či čo. Zázrak.“
„Niee, to nie je ona. To by mala pri sebe štáb.“
„Pozeraj, to sú oni, tam vzadu.“
„Čo by asi tak napísala do toho papiera, keby sa to malé narodilo? Chladnička – 1 kus. Práčka – 1 kus. Mesiáš – 1 kus.“
„Nerob si z toho prdel, bo ťa pánbožko potrestá.“
„Aha! Už idú!“

Celý text je na stiahnutie tu (v .pdf): Marek Urban – Oslí dejchánek


Marek Petřík – úryvok:

Oči jí pořád těkaly k tomu lejstru na stole. Snažila se ovládnout, ale nedalo se to. Vzala jej do rukou. ŽÁDOST O UMĚLÉ PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ. Už jen z toho názvu se jí udělalo nevolno. Ale zdálo se to být nejlepší řešení. Mít dítě by znamenalo ukončit školu, vzdát se kariéry a dobře placeného místa, přestat se stýkat s kamarády, nechodit na večírky, stále se starat o dítě, chovat ho, uspávat ho, probouzet se brzo ráno křikem dítěte, aby ho přebalila, vychovávat ho, možná by přišla o svého přítele. Kdyby ten papír vypsala, nemusela by se ničeho vzdát, v ničem se omezovat, život by byl takový, jak si ho vysnila. Všechno by bylo tak krásně jednoduché. A dítě by si mohla pořídit, až by na to byla připravená. Zdá se, že první možnost nemá co nabídnout.

Celý text je na stiahnutie tu (v .pdf): Marek Petřík – Vánoční příběh


Tereza Adámková – úryvok:

A co to z těch obláčků leze? A co to..vono to mluví. Ach, ten nelida Bohdan mě zabil. A já poznávám, to je přeci moje babička Rút, zve mě na věčnost, ach jaká to chvíle. Ale proč má křídla? A proč mluví jako eunuch? No to jsem tedy, to jsem to dopracoval. V mlze vidím cosi jako nebožku babičku a za ní Bohdana prchat s rykem za obzor. Letí jako vítr a vyděšeně vřeští. Vznáší se kolem něj obláčky, moje ovečky. Všude vůkol mě stoupá pára  a aerosol a mha a plyn. A já už ani nevím, čí jsem. Kolik jenom měl, já nebohý, těch ovcí? A měl jsem vůbec berana? Z halucinačního snění mne vytrhne líbezný hlásek.

Celý text je na stiahnutie tu (v .pdf): Tereza Adámková


Rebeka Uličná – úryvok:

„Aké mi to všetko nevinné panny,“ povedala jej doslova. „Veď aj Dorota, s ktorou si sa ešte nedávno hrávala na dvore, takisto z ničoho nič porodila. Rodičia ju takmer vyhodili z domu. Máš šťastie, že máš Jozefa, ktorý ťa má tak v obľube. Síce nerozumiem, ako môže hodiny počúvať tie tvoje príbehy a názory na politiku. Ako mladé dievča by si mala čušať a byť rada, že sa o teba zaujíma. Tak či tak, je z teba úplne vedľa, takže sa ho drž.“

Celý text je na stiahnutie tu (v .pdf): Rebeka Uličná – Narodenie ježiša


Lenka Hajdučková – úryvok:

„ Pivo a rum.“ prikázal Jozef a sadol si ku voľnému stolu.
Krčmár pokýval hlavou.
„ Čo Jozef, kde si nechal starú?“
„ Čo ťa do toho.“ odvrkol Jozef.
„ Veď nič nič, ja len tak, že ako vám to ide.“ mrkol na neho zvedavý krčmár.
„ Nevyrývaj!“ zamrmlal Jozefa a zahnal krčmára za pult.
Exol rum a za ním pivo. „ Ešte raz.“ A za chvíľu znovu a znovu.
„ Nemal by si toľko piť.“ ozval sa hlas sediaci oproti Jozefovi.
„ A teba čo do toho, tebe stará nezahýba.“

Celý text je na stiahnutie tu (v .pdf): Lenka Hajdučková – Narodenie Ježiška


Kateřina Chvátalová – úryvok:

Myslím jen na tvoje
hedvábné vlasy,
svolávám stádo,
okůvky zvoní
tomely v kruhu jsou
tvých očí řasy,
vidím tě všude
a v každičké chvíli
zvuk srdce sílí,
dnes se mi celý svět
zázračným jeví.

Celý text je na stiahnutie tu (v .pdf): Kateřina Chvátalová – Narození

Vojtěch Landa – Srážka s Brnem

1

Prvá poviedka, ktorú sme museli písať do školy – téma “Srážka s Brnem”. V poviedke Vojtěcha Landy sa vyskytlo hneď niekoľko fráz, ktoré sa (v našom ročníku) stali okamžite kultovými.

Autor: Krátká povídka na téma srážka s Brnem. Srážka s Brnem je pro mne srážka s Hatrmanem, beatnikem, který mne naučil žít/zkazil život. Nemám rád čistě autobiografickou literaturu, protože to dle mého názoru není plnohodnotné psaní. Psaní by měla být i fabulace, proto i tento příběh je koláží, nikoliv přesným popisem toho, co se stalo.

Poviedka je na stiahnutie tu: Vojtěch Landa – Srážka s Brnem (povídka)

"O dúhovú lampu z krajiny zázračno" – literárna súťaž

0

Ako sa to stalo sám neviem, ale moja (ja = Marek Urban) poviedka vyhrala literárnu súťaž. Ako zvyčajne som sa k tejto informácii dostal až pár týždňov po vyhodnotení (na ktorom som samozrejme nebol – školské povinnosti) . Po vyčerpávajúcej mailovej komunikácii s rôznymi ľuďmi sa mi to potvrdilo a tak máte možnosť prečítať si moju víťaznú poviedku “Tak toto, úprimne povedané, neviem pomenovať”.

Čo sa týka súťaže “O dúhovú lampu z krajiny zázračno”, jednalo sa o 16. ročník celoslovenskej literárnej súťaže, organizovaný regionálnym a kultúrnym strediskom v Žiline. Vyhodnotenie prebehlo 10.10.2008 ako vyvrcholenie “Žilinského literárneho festivalu”.

Poviedka je na stiahnutie tu (v .pdf): Marek Urban – Tak toto, úprimne povedané, neviem pomenovať (poviedka)

Dostať vás do deja jednoduchým vyhlásením, že v ten deň práve pršalo, bola strašná zima, že sa nikomu z domu nechcelo vystrčiť ani palec na nohe a ešte aj moje psy radšej zaliezli všetky do jednej búdy, tak to nie je vždy vhodné. Najmä preto, že v ten deň nepršalo, nebývam v dome a psy nemám. Môj posledný škrečok sa upiekol na balkóne, keď som ho nechal v akváriu, samozrejme nechtiac, celý deň bez vody. To som mohol mať sedem. Odvtedy som vlastnil jeden kaktus, ale keď nad ním rozmýšľam, aj on vykapal, pretože som ho nepolieval. Ku koncu už vyzeral dosť zle…

(more…)

Co kdyby?

0

DetektivPovídka.

Autor: Josef Fišer

Pomalu sešel po schodech do přízemí. Ve tváři měl otisknuto několik probdělých nocí. Rudé oči, desítky nových vrásek. Šestý den. Už šestý den. Teprve? Přemýšlel, jak dlouho ješte takhle může žít. Jak dlouho vůbec může žít? Všechno se semlelo tak rychle a jeho nikdy nenapadlo ptát se po detailech. Měl přece spoustu času, dlouhou a úspěšnou budoucnost před sebou, proč vše řešit hned? Pak ale přišel ten telefonát. Dnes to bylo šest dní. Telefonát, v němž dostal přidelený další neřešitelný případ. A jak si vzápětí uvědomil, byl tenhle už čtvrtý. Ale zatím se nedělo nic, vůbec nic. Zatím.

Více čtěte zde: Josef Fišer: Co kdyby?

Goodbye party

0

Skyscraper

English flag

Short story by Josef Fišer

Big round room in the 65th floor of a monumental glass building owned by company celebrating its 65th year. About 65 people in that room. Including him. He was just 65 and not only for that reason was it a right place for him to be. He spent there 45 years and let his father’s child to successes the old man never dreamt of. In spite of his position or maybe just because of his position there were 64 people and him. He was standing opposite a big window gazing at it. He was to far from it to see through but he surely didn’t want to see through. This was good. Good enough.
‘What are you looking at, George?’
‘Nothing’ (more…)

Go to Top