Video

Hrané, dokumentární a animované filmy, videozáznamy

JAMŮví 2019: Filmový festival ATD a RTDS

0

72744800_2382018752046133_1353813016419762176_oV dnech 17.10 a 18.10 2019 proběhl už druhý ročník přehlídky tvorby studentů ateliérů RTDS, ATD a JevTechu. Přinášíme Vám rozhovor se dvěma studenty RTDS, Pavlem Zarodňaským (v rozhovoru dále jako PZ) a Janem Singerem (v rozhovoru dále jako JS), kteří se JAMŮví podíleli.

Jak sis letos užil Jamuví?

PZ: Druhý ročník JAMŮví podle mého názoru splnil svůj účel. Studenti dostali příležitost otestovat si, jak jejich dílo funguje na plátně a mohli si vyslechnout dojmy a připomínky diváků z řad studentů JAMU i návštěvníků odjinud, kteří povětšinu průběhu festivalu udržovali sál naplněný.

JS:  Moc. Těšil jsem se na JAMŮví celý rok a zklamán jsem nebyl. První den ze mě spíš padala úleva, že jsou stresující přípravy za námi. Druhý den už jsem si užil dosyta, když jsem viděl, že všechno klape, tak jak má. Oba dva dny jsem převážně trávil v provizorním “kině”, takže jsem neměl příliš času podívat se na off-programové vychytávky. Ale filmy a diskuze mě bavily a večerní bar taky neurazil. Takže jo, festival jsem si užil.

Můžeš mi vysvětlit, jak vznikl název?

JS: To je spíš otázka na zakladatelky Moniku Chupekovou a Viktóriu Kállayovou. Hádám, že vznikl někde v bývalých prostorách Paradoxu kolem třetí hodiny ráno, když začala jednotlivá slova a významy splývat.

PZ: Na vzniku názvu jsem se nepodílel.

Kdo se na letošním ročníku podílel? Jak dlouho trvaly přípravy? Jak probíhá výběr příspěvků?

PZ: Letošní ročník vznikal pod palcem Sáry Cianmano, která se snažila zapojit do projektu co nejvíce lidí napříč celou divadelní fakultou. JAMŮví není dvoudenní přehlídka studentských prací, ale především celoroční proces, jehož cílem není ukázat si, co jsme za ten rok udělali, nýbrž vykopnout míč pro další spolupráci, inspiraci a motivaci pro nové projekty, a také pro další práci na tom již zdánlivě hotovém.

Společně se Sárou, Honzou Singerem a Vendulou Hlaváčkovou jsme vybírali filmy. Z přibližně padesáti přihlášených jsme vybrali zhruba dvacet pět. K přijetí či nepřijetí jednotlivých děl studentů ATD a RTDS jsme vytvořili specifický klíč. U projektů ATD jsme přikládali důraz na řemeslné zpracování i v případech, kdy obsahová stránka díla výrazně zaostávala. Naopak studentům scenáristiky a dramaturgie jsme odpouštěli technické chyby ku prospěchu dramatické a intelektuální výbavy, kterou by měly naplňovat. Diváci tak mohli postřehnout onen propastný rozdíl mezi filmy ATD a RTDS, který jako by vykřikoval: “Pojďme na tom dělat společně.”

72569232_2377768272471181_7448000554334158848_o

JS: Mnohem mnohem více lidí než minulý rok. Takže až tento rok mi došlo, jaký velký kus práce zvládly minulý rok Monča s Viky. Teď byla mozkem operace Sára Ciancimino, která měla na starost asi 15 lidí z RTDS, ATD, JevTechu, light designu, režie atd.

S přípravami se začalo, jakmile skončil minulý ročník. Intenzivnější přípravy však vypukly až nějaké tři týdny před festivalem.

A jak probíhalo vybírání? Napsal jsem všem studentům ATD a RTDS, a tak dlouho jsem je otravoval a připomínal se, až mi zaslali všechno, co za ten rok natočili. Pak jsme si sedli se Sárou, Pavlem Zarodňanským a Vendulou Hlaváčkovou a vybrali nejlepší snímky. Taky jsem ještě prosadil filmový blok, ve kterém se promítaly nejamácké studentské filmy, které překračovaly hranici konvence nebo byly jinak zajímavé.

Jak se ti líbí role moderátora? A jaké to je střídat role diváka-moderátora-diskutujícího-tvůrce?

PZ: Trochu sobecky jsem si roli moderátora užíval, protože jsem byl blíže tvůrci i jeho dílu. Mohl jsem se zeptat na cokoliv, co mě zajímá a doufám, že to byly otázky, které zajímaly i publikum. Osobně jsem se nejvíce snažil dostat z autora jeho zkušenost, průběh vzniku projektu od původní myšlenky až po final cut. Za dílem, které nemusí na první pohled diváka oslovit, je často mnoho překážek, proměn a bloudění. Často jsem měl pocit, že se autor v diskuzi s dílem sám vyrovnává a nachází nadhled i jiný úhel pohledu. To je velmi důležité.

JS: Když se mi podaří být pohotový nebo nedejbože vtipný, tak se mi role moderátora líbí. Ono asi v každém je kousek exhibicionisty, který potřebuje čas od času upustit uzdu. Takže po JAMŮví je exhibicionista uvnitř mě spokojený na rok dopředu.

Ke střídání rolí; jde to nějak přirozeně. Ani v jedné roli se nesnažím nějak stylizovat, třeba být více/méně oficiální. Ta přirozenost pak dost pomáhá, aby přepínání mezi rolemi bylo co nejméně výrazné nebo nebylo vůbec.

Měl pro tebe letošní ročník nějaký společný jmenovatel/ téma? Všiml sis nějaké spojnice v práci studentů?

PZ: Ano. Škola nám zprostředkovává prostor k hledání a nacházení sama sebe, vlastního tvůrčího pojetí či unikátních kanálů pro vyjádření svých vlastních myšlenek a dojmů ze světa kolem. Často to ovšem bohužel vypadá tak, že se snažíme tento čas využít pouze k neustálému přibližování se domnělým průmyslovým ideálům. Po skončení festivalu mi v hlavě vyvstala otázka: Chceme diváky našich budoucích prací měnit nebo uspokojovat? Pozitivní může být obojí. Na to druhé však není třeba studovat uměleckou školu.

JS: Ten jmenovatel byl i oficiální, a kupodivu i výstižný – Propojení. Myslím, že se festivalu daří propojovat studenty napříč obory a ročníku. Zároveň ukázat škole, že na JAMU existujeme a že nechceme a neděláme jenom filmy, které skončí v bordelišti youtube.

Je toho spousta, co filmy spojuje. Největším pojítkem je nedostatek financí a času, který se výrazně podepisuje na filmech. Pokud scénárista nepřijde s hodně chytrým příběhem, který se odehrává ve vzduchoprázdnu, je vždycky poznat, že neexistuje zázemí pro tvoření. Mluvím tu především o technické výbavě, scénografii, herecké přípravě. Na jiných školách se natáčí filmy 14 dní, přičemž škola vychází vstříc a produkční zvládnou obstarat první i poslední. Na JAMU se musí filmy tvořit o víkendech s téměř nulovým badžetem, který sotva pokryje výdaje za chlebíčky. Vím, že jsme na půdě divadelní školy a že hlavní proud peněz a “lidského kapitálu” teče jiným směrem. Pokud ale existují obory, jejichž výstupy jsou filmy, nemělo by se to brát na lehkou váhu. Ani sebemoudřejší scénář nedokáže zamaskovat nedostatek času a peněz.

Plánujete i další ročník?

PZ: Budoucí ročník je určitě v plánu. Studenti potřebují platformy pro reflexi svých prací.

JS: Už se na něm pracuje.

https://www.facebook.com/festivalJAMUvi/videos/2209401832690489/

Rozhovor připravila Bernardeta Babáková

Silvia Divéky: Dying Blue

0

Modrotisk

Dying Blue
Kamera: Michal Oravec, Silvia Divéky
Námet, scenár, zvuk, strih: Silvia Divéky
Portrétovaný: Matej Rabada

Deň a noc, modrá a biela, indigo a kyselina, navariť rezervu a stále dookola. Všetko je to hand-made, ale nikde nesmie byť chyba, treba zachrániť remeslo a Matej mohol byť v inom živote záhradníkom. Na biele plátno pokladá lány kvetinových vzorov, úhľadne, jeden za druhým, aby nič nenarušilo hranice nekonečna. V jeho modrobielom svete vládne prísny poriadok, hoci cesta k nemu môže niekedy pôsobiť chaoticky.

Film vznikol v rámci predmetu Audiovizuálny projekt.

Dokument byl v Listopadu 2019 promítnutý na International Festival of Ethnological Film v Belehradě v rámci sekce studentských dokumentů.

Bernardeta Babáková – Tajenka

0

Krátký film z divadelního prostředí zachycuje každodennost tohoto mikrosvěta v nejabsurdnější podobě. Jak hrát, kdy hrát a s čím si raději nezahrávat, ačkoliv je to vaše povolání? A co když hloupé nápady vzniklé z nudy způsobí záblesk něčeho mezi nebem a zemí, v ošuntělém bezčasí, kde o plynutí hodin svědčí jen množství vykouřených cigaret?

Film vznikal v rámci předmétu Audiovizální projekt.

Scénář: Bernardeta Babáková
Režie, střih,úprava zvuku: Petr Chodura
Zvuk: Pavel Zarodňaský
Kamera: Martin Dvořáček
Výprava: Karolína Srpková
Pedagogické vedení: Hana Slavíková

Štěpán Vranešic: PAULKOT

0

vlcsnap-2018-04-03-09h11m19s077

Krátkometrážní dokumentární portrét o tom, jak milujeme, a taky o tom, jak vyhazujeme. Film mapuje výseč z života svérazného vesnického výstředníka Pavla Chvěji, jeho neobvyklou zálibu ve sběru a záchraně zdánlivě přebytečných předmětů a stává se odrazem fascinace i občasného nepochopení, které tento životní styl v konfrontaci s obyvatelstvem venkova čas od času přináší.

Učinkuje: Pavel Chvěja

Kamera: Marek Gabriel Hruška

Hudba: Eliška Brumovská, Tomáš Sommer

Dramaturgie: Jan Gogola

Námět, zvuk, střih a režie: Štěpán Vranešic

Film vznikl v rámci předmětu Audiovizuální projekt.

 

2. ročník: Bohovory

0

Soubor krátkých filmů 2. ročníku.

Natáčení proběhlo během jednoho odpoledního workshopu, po předchozí několikatýdenní scenáristické přípravě.

Všichni studenti si vyzkoušeli zrežírovat svůj krátký scénář a také se vystřídali na pozici kamery a zvuku a také v hereckých úlohách:

Markéta Fiurášková

Kateřina Hejnarová

Petr Kobzev

Jan Singer

Petr Vašků

 

Pedagogická supervize: Marek Petřík

Projekt vznikl v rámci předmětu Audiovizuální praktikum.

 

Jana Mrázová: Just a joke

0

VýstřižekKrátký film Jany Mrázové vzniklý v rámci předmětu Audiovizuální projekt.

Anotace: I am a student of Janacek Academy of Performing Arts. This is my graduate audiovisual project – a short movie called Just a joke.
Is our life just a joke? Does anybody think Ema can´t exist? I am meeting girls, who are on the party almost every second night. I am meeting girls, who are talking only about boys. They really want to be loved, but they are naive and a bit silly. In this time they don´t know how to talk to each other, they only know how to text to each other. They more care about their virtual profile than about the real one. Ema is a naive girl, who likes to go to the party a lot. One day she wakes up in the middle of the forest. She is a bit scared. She tells Dana (her best friend) about that. Dana is not surprised, she knows Ema. Ema is the nice girl, but she doesn´t know when to stop, same like when she is talking. Ema is talking all the time about herself and she cares only about herself and maybe about her cat. Ema is not a bad person, she is just lost in this world. Dana is not the bad person neither.

Hrají: Viktória Pejková, Anet Klimešová

Kamera, střih: Paulína Ščepková

Zvuk: Kateřina Hejnarová

Produkce: Adam Harton

Scénář, režie: Jana Mrázová

Kristýna Kodrlová: Vila

0

VýstřižekDokumentární film vzniklý v předmětu Audiovizuální projekt.

Náměr, režie a střih: Kristýna Kodrlová

Kamera: Kristýna Kodrlová a Pavlína Taubingerová

Zvuk: Eva Pospíšilová, Lenka Kodrlová

Eva Pospíšilová: Mezi námi

0

VýstřižekKrátký portrétní dokument

Scénář a režie: Eva Pospíšilová

Kamera: Jakub Votýpka, Kristýna Kodrlová

Zvuk: Silvie Čechová

Střih: Sára Tesfaye

Natočeno v rámci předmětu Audiovizuální projekt I.

2. ročník RTDS: Pohorory

0

Výstřižek10h s Pe3kem, Pohorory 2 je povídkový film 2. ročníku ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Cukr a bič, pot a slzy. Oskara, prosíme…

napsali, zahráli, nahráli, režírovali … Štěpán Alexander, Silvie Čechová, Silvia Divékyová, Ondřej Hanslian, Martina Jelínková, Vladimír Mareček, Michael Sodomka, Kristýna Synková, Štěpán Vranešic

Tomáš Koňařík & Matěj Randár: Jak jsem zničil 56. Zlín Film Festival

0

VýstřižekDokument o 56. ročníku Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně očima malého youtubera, který najde VIP akreditaci a užívá si festival jako filmová hvězda.

Scénář: Matěj Randár

Dramaturgie: Tomáš Koňařík

Vysílala ČT2 v neděli 5. června 2016

Pořad sledujte v iVysílání ČT.

Go to Top