Pavel Gotthard a Jakub Votýpka & Česká televize

0

logo_CTČeská televize dnes prezentovala připravované projekty a moc nás těší, že se na nich podílejí i náš student Jakub Votýpka (Lynč) a absolvent Pavel Gotthard (Jak nepřijít o život).

Více v prezentaci ZDE

Michael Sodomka, Silvia Divékyová, Štěpán Vranešic: Salon původní tvorby

0

Na letošním Salonu původní tvorby DIFA JAMU konaném 10.-11.3. budou uvedeny tyto texty studentů RTDS:

Michael Sodomka: Requiem korpulentním slečnám

Silvia Divékyová: Za šalina už odišla

Štěpán Vranešic: Sen o násobilce

Silvia Divékyová: Bazén

Přijďte se podívat!

17201185_719053441582501_323411952594011993_n

 

Tereza Semotamová: ZA ANTONÍNEM PŘIDALEM: NIKDY NEPODCEŇOVAT LITERATURU!

0

3245582-img-antonin-pridalSpisovatel, moderátor a pedagog Antonín Přidal zemřel v úterý ve věku 81 let

Antonín Přidal byl dramatik, básník, překladatel a také pedagog, publicista, rozhlasový redaktor a televizní moderátor. Pro své nápady tak nacházel rozličné formy realizace: překládal, sbíral cizí naivistické texty, připravoval rozhlasové pořady, moderoval talkshow, psal eseje o literatuře, divadelní hry, rozhlasové hry, básně. Kromě toho o činnostech, které vykonával, dovedl mluvit a nadchnout pro ně jiné. Většina lidí ho znala jako možná až příliš rozvážného moderátora pořadů Z očí do očí nebo Klub Netopýr.

V roce 1991 založil obor rozhlasová dramaturgie a scenáristika na divadelní fakultě brněnské JAMU a pak ho dlouhá léta vedl. Právě jako studentka jsem jej poznala. Spolu s dalšími pedagogy, především spisovatelem a filmovým kritikem Pavlem Švandou, tomuto oboru vdechli porevoluční nadšení z možností, které dlouze očekávaná svoboda skýtala, a velkoryse pojatý prostor pro tvůrčí psaní, filmové projekce, analýzy a reflexe děl.

Pro mě tak nebyl jen nápaditým spisovatelem a geniálním překladatelem Lorcy, Shakespeara, Leara, Singera, Weitta, Thomase, Rostena a dalších. Byl to vztyčený pedagogický ukazováček - a nebudu zastírat, že často i noční můra studentských let. Nebyla s ním věru snadná komunikace. Takřka metaforická nedoslýchavost mezi námi se promítala do většiny našich rozhovorů. A to i v předmětu Umění rozhovoru nebo při konzultacích k mojí dizertaci. Něco jako „ztraceno v překladu“ či rozmotávání klubka vlny, kdy nemůžete najít konec. Nebo je to začátek?

Ale vždycky to stálo za to. Žádný text nespadl jen tak pod stůl, protože k němu nebylo co říct. Pamatuju si, jak jsem v rámci každoměsíčních reflexí četby, filmové a divadelní tvorby do textu jen tak halabala sepsala něco o Gribojedově dramatu Hoře z rozumu (povinná četba ke státnicím z dějin světového divadla), abych zaplácla kolonku „četba“. Pořádně jsem to schytala: „Četla jste to vůbec? Napište to znovu. Hodně jste to podcenila.“ Nikdy nepodceňovat literaturu!

Pokud mi něco předal, tak to bylo tohle. Jak literaturu přijímat, hlavně jak číst mezi řádky ve všech těch slavných klasických děl, kterých se člověk tak trochu bojí: v literárním semináři mi přes Pirandellovu povídku Kůň na měsíci a Hemingwayovy Kopce jako bílí sloni ukázal mistrovství krátkého prozaického textu. A jak psát? Jak si hrát s nápadem a jak se naučit mazat, jak vážit každé slovo v té textové pavučině. Celou neděli se člověk hrbil u počítače, aby napsal úkol do americky pojatého semináře (Přidal miloval Ameriku!) tvůrčího psaní, který zněl „rozhovor dvou psů“. To nezní nijak spektakulárně, ale sepište – lépe řečeno promažte dostatečně dobře – něco, co další den budete nahlas předčítat před dalšími spolužáky a prof. Přidalem!

A proč to byl právě rozhlasový obor? Coby redaktor brněnské literárně-dramatické redakce měl Přidal na starosti několik pořadů, mimo jiné fiktivní rozhovory s panem Hlavou, naivním velikášem, který se ochotně hlásil k odpovědnosti za absurdity tehdejšího veřejného života. Rozhlas pro něj nebyl jen zašívárnou v nemilé době, toto médium si zamiloval. Texty psané pro rozhlas pro něj byly „hry hlasů“ – viz experimentálně pojatá hra Všechny moje hlasy, v níž hrdina František vymýšlí osudy hlasů z nahrávek jazykových kurzů, které poslouchá pořád dokola. Nechci tuhle vzpomínku zahltit synopsemi, zmíním tedy už jen moji oblíbenou Prodám ucho, prodám hrob s podtitulem „černá hra pro hlasy různých barev“ - v níž se efektně zužitkovaly jeho potíže s nedoslýchavostí ve stáří.

Vzdělaný spisovatel, překladatel a pedagog na své okolí mnohdy působil přísně, až upjatě. Pod touto krustou se ovšem skrýval člověk, který miloval naléhavost literatury, nekonečné hrátky s příběhy a jazykem, nespoutaný humor. „Mám dávný zvyk započatý už v chlapeckých letech, potulovat se kolem tehdy otcovy knihovny, vybírat si na přeskáčku různé knížky, číst si v nich zcela libovolně, od břehu k břehu, od stezky ke stezce.“

P. S. Nikdy nezapomenu na brněnský Měsíc autorského čtení v roce 2008. Přidalovo vystoupení se chýlilo ke konci, najednou se někdo z publika zeptal, jak bojovat proti tomu všemu zlému, na co denně narážíme. Ta otázka nezněla naivně, ale chytře a naléhavě. Ticho se dalo krájet, od rozvážného moderátora Klubu Netopýr (a mnohem víc) všichni čekali moudro na konec. Profesor Přidal se jen usmál: Žijte, jak nejlépe umíte. (zveřejněno v časopise Respekt)

VZKAZ
Od rána hledám v knihách po otci
popsaný starý žlutý lístek
Pode mnou na žloutnoucím koberci
leží dvě děti a kočkují se

Na zlomek chvíle zamrznou mi oči
ováté papírem a nevidím
Kdosi mě nadzvedne a zlehka pootočí
k těm hlasům téměř kočičím

a smějícím se jako by šlo o vše
(tak o vše jako nad skrýšemi knih)
Slepotou procitám a znovu vidím dobře
prsty i to co poponáším v nich

Nažloutlou hrstku průsvitného vzduchu
Odstín a nic     Ten stručný vzkaz
o tom co byl jsem a co budu
až nevrátí mě mráz

Pak znovu hledám otcův lístek
s dvaceti slovy     Možná přesnými
Mé děti umořeně zhroutily se
a hrají si na to že nežijí

(Sbohem, ale čemu, 1992)

16707600_775340755956769_7728394779557773610_o

 

Tereza Semotamová: Please Enter Destination

0

PFV_1400x1400V roce 2012 pro cyklus Hry nové generace napsala Tereza Semotamová komedii Zadejte cíl, kterou v Brně realizovala s režisérem Jakubem Macečkem a dramaturgyní Hanou Hložkovou.

Tuto hru si vybrala Barbora Lyčková k překladu do angličtiny a poslala ho vloni do soutěže: Play for Voices and Words without Borders.

A tento překlad české rozhlasové hry iniciované v Českém rozhlase se umístil na druhém místě. V USA vznikne anglická rozhlasová inscenace a ještě hra vyjde tiskem. Více informací je zde: http://www.playforvoices.com/

Gratulujeme Tereze i všem, kteří se na tomto mimořádném úspěchu podíleli.

 

Iva Strnadová: Tekutá láska mateřská

0

3784020--autorka-zaznamenavala-reakce-lidi-na-brnenskem-trzisti-pise-ze-predevsim-muzi-byli-bajecni-i-starsi-generace-ktera-na-kojeni-vzpominala--1-950x0p0 (1)Mléko z ženských prsů. Ochutnáte?

DOKUMENT. Tekutá láska mateřská je dokument Ivy Strnadové o všech aspektech, které se týkají mléka. Zatímco pití toho kravského považujeme za normální i přes to, že i to je mléko mateřské, ochutnat mléko lidské nebo kočičí nám připadá divné. Následuje text autorky dokumentu Ivy Strnadové.

Tekutá láska je omamný koktejl přírody. Produkují ho především matky pro svá mláďata. Je starý stejně jako savci na této planetě, přesto o něm víme méně, než by se na životodárnou a nenahraditelnou tekutinu slušelo. Tekutá láska mateřská je také název nového dokumentu Českého rozhlasu Plus.

Dokumentaristická esej matky, která kojila do přirozeného odstavu své dítě, nabízí k diskuzi témata dlouhodobého kojení, kojení na veřejnosti nebo sexualizaci ženských prsů. Krátce a jasně předkládám své zkušenosti i fakta, která sice nabízí odborné studie i světové zdravotnické organizace, ale zdravotníci s nimi, bohužel, často nepracují. Ve společnosti tak koluje spousta nepravdivých mýtů.

Když jsem kojila své první dítě, zaráželo mě, že doporučení třeba Světové zdravotnické organizace nebo UNICEF jsou jednotná – matka by měla kojit své dítě minimálně do dvou let. Můj pediatr a příbuzní ale kojení ročního dítěte považovali za absolutně nepotřebné. Dala jsem všanc sama sebe, když jsem vstoupila do veřejného prostoru s ochutnávkou mateřských mlék.

Mladí rodiče kojení nikdy neviděli

Chtěla jsem, aby se lidé zastavili a zamysleli se, to byla má motivace k pořádání veřejné ochutnávky, kde jsem zaznamenávala reakce lidí na brněnském tržišti. Především muži byli báječní, i starší generace, která na kojení vzpomínala. Problém měly jen některé ženy, které zřejmě rodily v době boomu umělých náhrad. Také na internetu se lidé dokázali bouřit, ale většinou anonymně.

Všimla jsem si i problému ztracené zkušenosti, kdy se informace už nedědí z matky na dceru, nebo v rámci celé rodiny. To bylo přerušeno a těžko se navazuje. Některé prvorodičky a otcové do porodu svého potomka třeba neviděli žádnou ženu kojit, a když, tak ne dítě, které už chodí nebo mluví. To by ale mělo být normální.

Kojení šetří peníze ve zdravotnictví

Dokument také naráží na ekologii a problém reklamy. Mateřské mléko za sebou, na rozdíl od továren na výrobu mléčných náhražek, nenechává žádnou ekologickou stopu. Bohužel agresivní a masivní reklama na uměle vyrobené formule podporuje nejen neekologické chování, ale i ekonomickou ztrátu ve zdravotnictví.

Celosvětové výzkumy ukazují, že zdravotnický systém musí kvůli krátké době kojení nebo nekojení vynaložit stovky miliard dolarů ročně na léčbu běžných dětských nemocí.

Společnost masíruje reklama

Nadto koncerny svým chováním na trhu porušují Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka. Ten bohužel plošně porušují i české nemocnice a jiná zdravotnická zařízení. Když jsem odcházela domů z porodnice, zastavila jsem se v lékárně v nemocničním areálu. Už na dveřích byla reklama na náhradu mateřského mléka a ve vitrínce přehlídka dudlíků. Co kdybych měla málo mléka, řekla jsem si, a koupila jednu krabici i dudlík a lahvičku.

Až při natáčení dokumentu jsem se dostala k informaci, že málo mléka nebo žádné má jen 3 až 5 procent žen a dudlík může zavinit špatný sací návyk, kvůli kterému se kojení může stát velmi bolestivým. Chci také upozornit na to, že kojení není jen fenomén distribuce potravy. Prsy jsou sice erotogenní zónou, ale to je i kolenní jamka, nebo nárt. Prs je především stvořen pro mládě, které z něho může sát vitamíny, enzymy, látky na posílení celoživotní imunity a lásku.

Poslouchejte ZDE

Text ČRo

 

Eva Pospíšilová: Mezi námi

0

VýstřižekKrátký portrétní dokument

Scénář a režie: Eva Pospíšilová

Kamera: Jakub Votýpka, Kristýna Kodrlová

Zvuk: Silvie Čechová

Střih: Sára Tesfaye

Natočeno v rámci předmětu Audiovizuální projekt I.

2. ročník RTDS: Pohorory

0

Výstřižek10h s Pe3kem, Pohorory 2 je povídkový film 2. ročníku ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Cukr a bič, pot a slzy. Oskara, prosíme…

napsali, zahráli, nahráli, režírovali … Štěpán Alexander, Silvie Čechová, Silvia Divékyová, Ondřej Hanslian, Martina Jelínková, Vladimír Mareček, Michael Sodomka, Kristýna Synková, Štěpán Vranešic

Matěj Randár: Pusť mi tam dalšího

0

3090029--matej-randar--1-300x200p0Komediální mikrodrama Matěje Randára se odehrává v komerčním rádiu, jež naživo vysílá relaci „Věštecké pondělí“. Hlavní hrdinkou je moderátorka, která má s předpovídáním budoucnosti nečekané trampoty. On-line k poslechu do čtvrtka 27. října 2016.

Hra byla realizována v roce 2014 v rámci debutantského podvečeru nazvaného Tři dramatické miniatury, který dal možnost vstoupit talentovaným tvůrcům do éteru.

Matěj Randár (1991) dokončuje studium oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU. Do rozhlasového pořadu ČRo Brno Zelný rynk přispívá fejetony a tzv. rozhlásky. Mimo rozhlas natočil krátký dokumentární film David a Kačka o mládežnickém tanečním páru, trailery pro potřeby Studia Marta aj. Jako režisér spolupracuje s divadlem Malá scéna Zlín a Divadlem Hvozdná. Je autorem her Maturanti, Neopustíš mě. Momentálně píše scénáře pro Českou televizi (Jak jsem zničil 56. Zlín Film Festival, 55. Zlín Film Festival, předávání cen Zlatý oříšek). (text ČRo)

Poslouchejte ZDE (do čtvrtka 27. října 2016).

Osoby a obsazení: Věštkyně (Simona Peková), Zvukař (Zdeněk Junák), Dcera (Iveta Austová), Volající 1 (Pavel Zatloukal), Volající 2 (Aranka Lapešová), Volající 3 (Roman Blumaier), Volající 4 (Barbora Goldmannová), Volající 5 (Zbyšek Humpolec), Volající 6 (Jiří Bartoň)

Autor a režie: Matěj Randár
Dramaturgie: Hana Hložková
Zvukový mistr: Lukáš Dolejší

Natočila Tvůrčí skupina Brno v roce 2014.

Markéta Sára Valnohová: Cinefilie v díle Xaviera Dolana

0

952200-xavier-dolanDiplomová práce obhájená v roce 2016

Anotace: Diplomová práce „Cinefilie v díle Xaviera Dolana“ pojednává o vztahu tohoto mladého kanadského režiséra k filmu. V jeho díle se objevují specifické filmové postupy a zároveň odkazy na jiná díla. Práce se zabývá Dolanovým vztahem k filmu a tím, proč a jak používá filmovou řeč ve svých snímcích a na základě jakých popudů k tomuto postupu dospěl. Jeho mládí, obrovský úspěch od prvního snímku a charakteristický

Abstract: Diploma thesis „Cinephilia in work of Xavier Dolan” is about a relationship of this Canadian director to film. There are specific film processes and references appearing in his work. The thesis focuses on Dolan’s relationship to film and why and how he uses the language of film in his movies and what were his motivations to do so. His youth, an enormous success after his first movie and specific film direction have made him into an artist whose work is largely praised as well as criticized. The aim of this thesis is to identify Dolan’s filmmaking procedures and to find out about his relationship to film and thus meaning of his work by classification of his movies into the context of cinema.

Vedoucí práce: Hana Slavíková

Práce je dostupná ZDE

Hana Zoubková: Programové pilíře ČT:D v kontextu původní tvorby České televize od roku 2013

0

maugli-001Diplomová práce obhájená v roce 2016.

Anotace: Diplomová práce analyzuje sedm programových pilířů, které si stanice ČT:D při svém vzniku sama stanovila, tedy hranou tvorbu, animovanou tvorbu, zábavné vzdělávání, magazíny, zábavní a soutěžní pořady, zpravodajství a publicistiku a sport a cvičení. Důraz je kladen především na původní tvorbu České televize a to od roku 2013, kdy započalo vysílání stanice Déčko. Ta se zaměřuje na televizní tvorbu pro děti od čtyř do dvanácti let.

Abstract: The diploma thesis analyses seven programme pillars that channel ČT:D set themselves in the beginning, i.e.acted production, animated production, entertaining education, magazines, entertainment and competition shows, news and journalism, and sports and exercise. The emphasis is primarily put on the original production of the Czech Television since 2013 when the channel Déčko first started to broadcast. It focuses on television production for children from the age of four until the age of twelve.

Vedoucí práce: Hana Slavíková

Práce je dostupná ZDE

Go to Top