Posts tagged absolventi

Táňa Urbanová + Radka Hoffmanová: tatianaIradena

0

BeFunky Collage1Dve žaby, žubrieny, bývalé študentky scenáristiky. Jeden týždeň, jedna téma, dva výsledky.

Povedzme, že EDITORIÁL.

Ozývame sa Vám s naším spoločným blogom, ktorý sme sa rozhodli založiť rok po našom absolutóriu na JAMU v Brne. Áno. Chýba nám to. Chýbajú nám zadania, deadlines, stres, deficit spánku a všetko to, čo k tomu patrí. Rozhodli sme sa neprokrastinovať a každý týždeň napísať a splniť jedno zadanie. Zadanie, ktoré si zadávame my. Postupne nám ho budete určovať možno práve Vy. Nevieme. Uvidíme. Zatiaľ nás to baví. Tak čítajte. Vždy v pondelok nové texty. Žite a nechajte. Ale nie. Užívajte.

A sledujte jejich blog ZDE

Petr Pánek: Bez keců

0

ZombieZombie horor komedie. O přátelství, apokalypse a alkoholu.

Produkce Home Made Films 2015

Scénář a režie Petr Pánek

Barbora Schneiderová: Festival Storytelling! 2015

0

hra Čas na ŠtvaniciRáda bych Vás touto cestou pozvala na jedinečný festival Storytelling! 2015 (24. 10. Praha a 7. 11. Brno) a pražské také na příběhovou bojovku – ostrovní hru Čas na Štvanici, kterých se můžete zúčastnit pár kliky a koupí lístku právě přes HITHIT – tímto rezervováním místa nám totiž také pomůžete festival uskutečnit a budeme vám neskonale vděční už napořád.

Kromě lístků na festival a hru nabízíme i jiné odměny – osobní příběhy jen pro vás, účast na workshopech apod., takže kdo jste ještě nezkusili náš workshop, můžete se do toho pustit právě teď.

Moc děkujeme za jakoukoliv podporu, poslání dalším přátelům nebo prostě držení palců a těším se, že se potkáme na nějaké z našich přibývajících akcí!

Mějte se moc hezky!

Za příběháře
Bára Schneiderová (Voráčová)

odkaz na HITHIT: https://www.hithit.com/cs/project/1670/festival-storytelling-2015-a-ostrovni-bojovka

video upoutávka:

www.story-telling.cz

Storytelling! 2015

Matěj Randár: 55. Zlín Film Festival 2015

0

VýstřižekZáznam z předávání cen festivalu filmů pro děti a mládež. S moderátorem Sašou Rašilovem letos podnikneme pomyslnou cestu časem od prvního ročníku až po současnost. (text ČT)

Scénář Matěj Randár, Dodo Gombár

Dramaturgie: Tomáš Koňařík

Vysíláno 6. června 2015 na ČT 2

Sledujte ZDE

Michal Bureš: Muž jménem Ove

0

muz-jmenem-ove-MAXVe druhém ročníku výroční ankety Audiokniha roku zvítězil titul Muž jménem Ove švédského autora Frederika Backmana v podání Jana Vlasáka. Nejlepším interpretem je Oldřich Kaiser. Rozhodla tak odborná porota.

Audioknihu roku letos poprvé pořádala Asociace vydavatelů audioknihy, která vznikla na jaře 2014 a momentálně sdružuje devět vydavatelů. Do soutěže bylo nominováno 64 titulů od 13 vydavatelů.

Odbornou část ankety zastřešila osmnáctičlenná odborná porota, jejímž předsedou byl zakladatel ankety a provozovatel specializovaného portálu Naposlech.cz Jakub Horák. V porotě zasedli novináři, dramaturgové, režiséři a literáti. (více na iDnes.cz)

Režisérem audioknihy je Michal Bureš.

Více o audioknize:
Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“.
Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit…

„Tituly skandinávských autorů už jsem točil několikrát, ale tenhle výlet do Švédska pro mě byl nejpříjemnější, protože za ním nebyl žádný mord, ale jednoduše příběh člověka. Příběh stárnoucího muže, o kterém si všichni myslí, že je morous a přitom je to člověk s bohatým vnitřním životem,“ líčí režisér audioknihy Michal Bureš. A dodává: „Je mu už šedesát, celý život pracoval, umřela mu žena, a když ho potkáte na ulici, tak vám možná ani neodpoví na pozdrav, nebo jenom něco zabručí a vy si řeknete: To je ale nepříjemnej dědek! Ale rozhodně si nebudete myslet, že se za ním skrývá hluboce lidská bytost. A možná proto ta kniha vznikla, protože jedná o férovém, rovném chlapovi, který to v životě neměl snadné a zároveň to nikde nedával ostentativně najevo.“ Spolupráci na audioknize si pochvaloval i vypravěč Jan Vlasák, který oceňoval, jak dobře a humorně jsou situace v příběhu odpozorované ze života. „Někdy jsem se až smál, jak je mi Ove podobný. Samozřejmě ne úplně ve všem, ale rozumím třeba tomu věčnému brblání a remcání. Nebo ta jeho akurátnost; i já potřebuji mít věci na stole srovnané do pravých úhlů a nesnáším, když jsou rozházené,“ prozradil herec. Objasnil také, jakým způsobem při načítání audioknihy postupuje: „Napoprvé si text prostě přečtu a nechám ho být. Mezitím příběh v člověku nějak pracuje, a když si ho pak znovu vybavuji při samotné četbě ve studiu, umožňuje mi to určitou improvizaci. Rád podléhám okamžitému vnuknutí, co s danými větami udělat, nebo jak je pojmout. Baví mě chytit se nápadu, který právě přiletí, protože když se to povede, vynoří se z něj další inspirace.“

Audiokniha v režii Michala Bureše opět disponuje původním a originálním hudebním doprovodem, jednotlivé části od sebe oddělují veskrze optimistické kytarové „vyhrávky“ v durových tóninách, které podporují veselé i dojemné ladění příběhu. „Mám rád, když četba v člověku probudí cosi, co v běžném životě dříme nepoužité, nebo zasuté. Mým cílem je, abych dokázal přednesem posluchače přimět, aby s obsahem začal konfrontovat svoje zážitky a zamyslel se nad ním. A to se v případě Muže jménem Ove snad povedlo,“ doplňuje Jan Vlasák. (zdroj)

Jan Motal, Miroslav Vlček: Anatomie náboženství

0

314298380090001_014Vědecký pohled na náboženství prochází v posledních letech prudkým rozvojem. Jak se věda dívá na extrémní rituály využívající hnus či bolest nebo na náboženskou konverzi? Režie J. Motal

Kognitivní religionistika je jedním z nejprogresivnějších přístupů v současném zkoumání náboženského chování. Co a jak ale konkrétně zkoumá? Otázka pro vědce z Masarykovy univerzity v Brně, kde před několika lety vznikla Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství – LEVYNA. Výzkum religionisty Jakuba Cigána přibližuje náboženskou konverzi člověka jako významný okamžik v životě, který může zásadně ovlivnit paměť a změnit způsob, jak pracujeme se svými vzpomínkami. Sestry Olejákovy si jako čerstvé členky Adventistické církve touto zkušeností v nedávné době prošly. Potvrdí jejich příběh názor vědců? Výzkumník Vladimír Bahna se ve svém experimentu naopak zaměřil na prožívání bolesti a hnusu v extrémních rituálech. Proč jsou právě strach a fyzická muka tak často jejich součástí? Odpovědi budeme hledat ve svědectví muže, na nějž silně zapůsobilo setkání s ostatky buddhistických mistrů i mezi členy pražské komunity, kteří prožitek hnusu a bolesti používají k prohlubování poznání sebe samých. (text ČT)

Scénář: Miroslav Vlček, Jan Motal

Režie: Jan Motal

První díl vysílá Česká televize  – ČT 2 – 10. 5. 2015 – 13:55

Stránky pořadu na webu ČT

Článek o pořadu na webu MUNI

O pořadu

Kognitivní věda se zabývá mezioborovým výzkumem mysli a myšlenkových procesů (například inteligence, paměť, vnímání, pozornost, vědomí nebo jazyk). Metody, pomocí kterých se jednotlivá zkoumání provádí, se liší v závislosti na zkoumané oblasti.

Kognitivní věda o náboženství je progresivní výzkumný program, jehož předmětem jsou kognitivní mechanismy a procesy probíhající během náboženského myšlení a chování člověka.

LEVYNA neboli Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství je instituce zaměřující se na experimentální výzkum náboženství. Kombinuje metody a expertízu humanitních studií a experimentálně zaměřených věd. LEVYNA propojuje výzkumníky z oblastí religionistiky, antropologie, historie, psychologie, sociologie a neurověd, kteří zkoumají náboženské chování a víru.

Jedním z jejích cílů je vzdělávat mladé badatele z humanitních oborů v používání vědeckých metod při výzkumu náboženství a produkovat výzkum na špičkové úrovni založený na mezioborové spolupráci, metodologické integraci a inovaci.

Dílčí vědecké týmy se zabývají výzkumem témat prosociálního jednání, vtělené kognice, aktérství či emocí. Výzkumníci mají také možnost navazovat spolupráci s předními osobnostmi vědeckého studia náboženství. LEVYNA se účastní mezinárodních konferencí a současně zve zahraniční přednášející na půdu Masarykovy univerzity.

V akademickém prostředí existují dva velmi blízké obory. Religionistika (věda zabývající se náboženstvím) a teologie (nauka o bohosloví). Rozdíl mezi těmito vědními obory spočívá v přístupu k existenci božstva. Zatímco teologie vychází z předpokladu, že bůh existuje, pro religionistiku je jeho existence nepodstatná; rozhodující jsou pro ni lidské výpovědi o Bohu, které se promítají do jednání věřících lidí.

Aleš Chalupa je odborným asistentem a současným vedoucím Ústavu religionistiky Masarykovy univerzity. Jeho aktuální výzkum se zaměřuje na antická náboženství a kognitivní historiografii. V této oblasti dosud publikoval mnoho článků, především: „Jak může kognitivní věda přispět k našemu porozumění římského kultu boha Mithry?“, „Proč se Řekové a Římané modlili nahlas? Antropomorfismus, hloupí bohové a lidská kognice“ a další. V rámci projektu LEVYNA Aleš plánuje propojit současný experimentální výzkum v kognitivních vědách s výzkumem uskutečňovaným pomocí tradičních historiografických metod.

Barbora Schneiderová: SLOVOSLEDI: Ve vlastní šťávě: 2015

0
A2-Slovosledi-03-01_convertedVážení a milí,
 
ráda bych Vás touto cestou pozvala na sobotní premiéru nové inscenace osobních příběhů vypravěčského souboru SLOVOSLEDI: Ve vlastní šťávě: 2015. 
 
Stejně jako loni proběhne premiéra tohoto kavárenského vyprávění, v němž se vypravěči dělí s publikem o svá niterná témata, myšlenkové pochody (a humor, který z nich pramení) v prostorách brněnské kavárny Galeryje 9 na Lidické ulici, a to v 19:30. Pod vedením lektora Matěje Záhoříka se představí 4 vypravěči a 4 nové příběhy. Všichni jste srdečně zváni!
Anotace:
Ostře sleďované vyprávění o modři ptáků, výpravách za dospělostí a pravých nefalšovaných úderech na komoru. Spíž. Nebeskou bránu. Zachrání tě drak? Láska? Napětí? Ano?
 
Bezprostřední kavárenské vyprávění příběhů. Humor jako prostředek hospodské psychoterapie. Obyčejná dobrodružství stále dokola prožívaného.
 
VSTUPNÉ A PŘINESENÉ JÍDLO NA RAUT: DOBROVOLNÉ
 
Letos to v Galeryji však nekončí pouze premiérou! Každou další poslední sobotu v měsíci (poprvé 28. února) se otevře Galeryje 9 všem, kteří mají o vyprávění zájem, nejen těm, kteří rádi poslouchají, ale především těm, kteří chtějí sami vyprávět. Storytelling o. s. zahajuje nový projekt Příběhové kavárny s cílem rozvyprávět návštěvníky. Ti z vás, kteří by si rádi vyzkoušeli povyprávět krátké příběhy a chtěli se naučit některá storytellingová cvičení a vypravěčské fígle, najdou v Galeryji 9 alias Galeryji příběhů útočiště. Vyprávět bude každý přibližně pět minut na předem stanovené téma a pod vedením jednoho ze členů sdružení, který vás provede večerem.
 
První téma pro únorovou Galeryji příběhů společně s Vámi vybereme tuto sobotu po premiéře.
Budeme rádi, budete-li u toho s námi.
 
Hezké dny plné inspirativních příběhů,
moc vás za celý Storytelling zdravím!
 
Bára

Tereza Adámková: Zdeněk Matěj Kuděj – Dobrodružné cestování po vlastech českých

0

2877806--jaroslav-hasek--1-300x225p0Zdeněk Matěj Kuděj v knize Dobrodružné cestování vzpomíná na zážitky z putování, které podnikal s Jaroslavem Haškem v roce 1913 po vlastech českých.

V tomto autorově díle se zračí různorodost a mnohotvárnost Kudějových životních zkušeností a znalost různých sociálních prostředí i lidských typů.

Jejich pregnantní a často velmi nevybíravě břitký popis mohou i dnes posluchače zaujmout a vypovědět mnoho nejen o dvojici dobrodružných spisovatelů, ale i o době, ve které se jejich společné zážitky udály. (text ČRo)

Od pondělí 5. ledna do pátku 16. ledna vždy od 22:00 na Dvojce.

Čte: Vladimír Hauser
Rozhlasová úprava a režie: Tereza Adámková

Tomáš Soldán: Nikdo z vás nezná Cholina

0

3288827--igor-cholin-nikdo-z-vas-nezna-cholina-olomouc-2012-obalka-knihy--1-300x199p0Naprosto nejpravdivější medailon legendy ruského undergroundu.

Poslouchejte na Vltavě 11. ledna 2015 ve 20:00.


Jméno ruského básníka a spisovatele Igora Cholina není v našich končinách nijak zvlášť známé. Přesto ve chvíli, kdy k člověku pronikne byť jen zlomek jeho díla a pouze útržky Cholinova života, máme okamžitě pocit, že jsme Cholina tak nějak „tušili“. Že je blízký tomu, co nás oslovuje, že vystihuje něco podstatného. Čím? Především svou přímočarostí, díky které bývá řazen k takzvané konkrétní poezii, přímočarostí, kvůli které část svého života nesměl publikovat a kvůli které žil neustále na hraně likvidace. A možná nás na Cholinovi může provokovat fakt, že tomuto svému stavu se upřímně smál.

Igor Cholin (1920-1999) se narodil v městečku Volkovskaja u Moskvy do rodiny důstojníka carské armády, jenže poměrně brzy jeho otec umírá a matka, aby dokázala zajistit ostatní Cholinovy sourozence, malého Igora posílá do dětského domova. Cholinovi je v té době devět let. Podobných internátů později prochází několik, aby nakonec z toho posledního utekl.

Studoval důstojnickou školu, byl povolán do druhé světové války, kde byl dvakrát raněn, až nakonec došel s Rudou armádou až do Prahy. Nedlouho po návratu byl kvůli rvačce odsouzen ke dvěma rokům vězení, když byl propuštěn, zůstal v tomtéž vězeňském táboře pracovat jako dozorce. A protože se při službě na stráži nudil, začal psát poezii. Jeho další život už pak určuje právě literatura.

Cholinova tvorba představuje na jedné straně velmi jednoduše zachycený život prostých lidí, na druhé straně je v ní velká fantazie, která její „deníkovou“ realitu nezřídka okoření nečekanou souvislostí slov, obrazů či veršů. V tom připomíná Ivana Martina Jirouse, nebo – a to především – Daniila Charmse.

Igor Cholin postupně napsal dva větší soubory poezie nazvané Obyvatelé baráku a Lyrika bez lyriky. V šedesátých letech se věnoval psaní poém či krátkých básní (sbírky Cholin, Různé básně). Později se Cholinovo úsilí upíná k próze (cykly Zapadákov, Krutý život, Kremelské sny a jiné). Veškeré Cholinovo dílo vycházelo po většinu jeho života v samizdatu či exilu. Oficiálního publikování se (kromě poezie pro děti, kterou se živil a která se – paradoxně – zachovala i v oficiálních čítankách) dočkal až v roce 1989. (text ČRo)


Účinkují: Simona Peková a Michal Bumbálek

Autor pořadu a režie: Tomáš Soldán

Připravila Olomouc.

Kateřina Chvátalová: Jihlavský festival dokumentárních filmů jako trvalá láska

0

3279083--mfdf-v-jihlave--1-300x200p0Osmnáctý podzim, kdy se v Jihlavě sešli ti, kteří mají rádi filmový, televizní, ale i rozhlasový dokument.

Prostor pro aktuální tvorbu se rozšiřuje do všech stran. Sekce zaměřené na české prostředí, vítání zahraničních autorů i dokumentární fúze.

Tak vypadal letos mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava. Především je to ale trvalá láska. Osobní.

Festivalová Jihlava má svou vlastní a jedinečnou atmosféru. Stěží se přechod z léta do zimy skrze několik podzimních dnů strávených na Vysočině popisuje tak, aby byl citelný. Tahle utlumená doba se stává svátkem pro hosty i účastníky.

Jak Jihlavu vnímají místní obyvatelé? Osmnáct let vědí, že tu festival je. Jaké byly jeho začátky? “Byla to studentská akce. A všechny ty kluky, co si to vymysleli, jsme milovaly.” Koho můžete potkat v předsálí? Třeba Apolenu Rychlíkovou, dokumentaristku, aktivistku a brněnskou rodačku.

Reportážní retrospektivu natočila pro Zelný rynk absolventka JAMU Kateřina Chvátalová. (text ČRo)

Poslouchejte ZDE

Go to Top