Posts tagged Alena Blažejovská

Fej…t…n – Senzační hra studentů

0

48b2bbf5310bbaa75cefb3273ba591fb

Francie, 1924 – potopení obchodní lodi. Velká Británie, 1926 – nepokoje v centru Londýna. Československo, 1930 – požár pražského operního domu. Německo, 1930 – atentát na ministra zahraničí. Spojené státy americké, 1938 – invaze Marťanů.

Víte, co mají tyto zdánlivě nesouvisející události společného? Jde o náměty pěti takzvaných senzačních her (Maremoto, Broadcasting the Barricades, Požár opery, Der minister ist ermordet!, Válka světů).

Tento specifický žánr rozhlasové dramatiky vznikal zejména v počátcích rozhlasového vysílání. Šlo o původní hry, které experimentovaly se zvukovými možnostmi nového média. Jejich cílem bylo zaujmout posluchače zajímavým námětem a formou přerušovaného vysílání a vyvolat senzaci. Ve velké míře měla ona senzace negativní nádech, když byli nezkušení recipienti znechuceni falešnými poplašnými zprávami o tragických událostech. V některých případech dokonce považovali vysílanou rozhlasovou hru za skutečnost, přestože byla řádně ohlášena a otištěna v programu. Na druhou stranu to ale byly právě senzační hry, které autorům otevřely široké možnosti rozhlasového média a zároveň vyvolaly debatu o možné zneužitelnosti tehdy nedotknutelného informačního prostředku. (more…)

Iveta Novotná: Paradox má jméno Wilde

0

stažený souborDovolujeme si Vás pozvat k poslechu rozhlasového pásma Ivety Novotné s názvem Paradox má jméno Wilde, které v neděli 9.4. ve 20:00 uvede stanice Vltava.

Spisovatel, dramatik, filozof a estét, ale i vězeň a nenáviděný občan – to všechno byl Oscar Wilde. Nejdříve obdivovaný a posléze zatracovaný autor, pro kterého je synonymem slovo paradox. Na jednu stranu se Wilde vysmíval vyšší společnosti a trefně ji kritizoval a na druhou stranu do ní vždy chtěl zoufale patřit. Mluvil o ženách jako o stvořeních, která nejsou schopna myšlení, a zároveň byl editorem feministického časopisu Svět ženy. Říkal o sobě, že je skvělý a geniální, přesto však ve skrytu duše chtěl být někým jiným.

„Basil Hallward je tím, kým si myslím, že jsem já; lord Henry je tím, kým si svět myslí, že jsem; Dorian Gray je tím, kým bych rád byl – třeba v příštích letech,“ charakterizoval se Oscar Wilde za pomoci svých postav z románu Obraz Doriana Graye. On sám si chtěl užívat života plnými doušky. Nikdy nezestárnout. V tom toužil být jako jeho Dorian Gray. Několik posledních let Wildova života skutečně připomínalo život jeho románové postavy. Podobně jako Dorian Gray podlehl Wilde sladkým slovům našeptávače lorda Alfreda Douglase. Wildův životní pád začal 3. dubna 1895 soudním procesem, ve kterém irský spisovatel čelil obvinění z homosexuality.

„Společnost je neuvěřitelně tolerantní, odpustí Vám všechno kromě geniality,“ řekl sám Oscar Wilde. Soud Wilda v procesu uznal vinným a odsoudil ho ke dvěma rokům vězení a nuceným pracím. Společnost, včetně jeho přátel, se k němu obrátili zády. Dnes je ale Oscar Wilde považován za velmi výraznou osobnost, pokračuje dramaturg Václav Cejpek: „A to jak v oblasti divadla, dramatického umění, tak i v oblasti prózy a vlastně v oblasti svého celospolečenského působení. V českých divadlech se od roku 2000, čili od jakéhosi formálního mezníku, objevilo Wildovo dílo 70x, což je velmi nezvyklé. To je u zahraničního autora z té doby výjimečné.“

„Dokud je člověk neznámý – mít řadu křestních jmen je užitečné, ba dokonce potřebné. Až se proslaví, některá jména odhodí. Jako ten letec v balónu, který aby mohl vystoupit výš, odhazuje přebytečnou zátěž. Dvě jména už jsem hodil přes palubu. Brzy odhodím další a budu znám prostě jako The Wills nebo The Oscar.“

Tehdy by Oscara Wilda vůbec nenapadlo, že se nakonec bude muset zbavit všech svých jmen a stát se Sebastianem Melmonthem. Pod tímto jménem žil Wilde po svém propuštění z vězení. S přítelem Robertem Rossem se odstěhoval do Francie, kde 30. listopadu roku 1900 zemřel.

Rozhlasové pásmo o Oscaru Wildovi napsala Iveta Novotná. Dramaturgie: Alena Blažejovská. Režie: Lukáš Kopecký. Účinkují: Martin Sláma (Vypravěč), Vladimír Hauser (Starý Oscar Wilde), Jiří Svoboda (Mladý Oscar Wilde), Jakub Šafránek, Štěpán Kaminský, Miroslav Černý, Jaroslava Vykoupilová a Václav Cejpek. (text ČRo)

Alena Blažejovská: Zelný rynk

0

OLYMPUS DIGITAL CAMERALiterárně-publicistický magazín Českého rozhlasu Brno Zelný rynk se poprvé objevil v éteru 4. května 1996 – před dvaceti lety. Od počátku jej připravuje a moderuje redaktorka Alena Blažejovská. Laudatio napsal Martin Stöhr.

Básník a redaktor brněnského časopisu a nakladatelství Host Martin Stöhr uvažuje:

Laudatio, zaužívaný formát, odvozený z latinského laudare – tedy chválit, má být pochvalou, projevem díků, zpravidla při oficiální oslavě nějaké osoby nebo instituce. Je to žánr jako každý jiný a žádá si stylovou čistotu.

Ovšem co se zde slaví? Rozhlasový pořad nazvaný Zelný rynk dorostl ke dvacítce, to máme přes tisíc vydání, a už jeho název evokuje neměnný šum a těkavost místa určeného k výměně statků. Rozumí se, že ty komodity, ty vitamíny v nich, jsou povahy duchovní.

Paní Alena Blažejovská v jednom rozhovoru prozradila, že „Rynk nechce být jen zpravodajstvím z kultury, ale spíš prostorem k setkávání. V Zelném rynku uslyšíš autora dýchat, smát se, váhat a hledat slova, nebo dokonce plakat. A možná právě tohle, vedle okruhu témat, vytváří těsný vztah s posluchači.”

Ano, právě toto na naše podvečerní sobotní svátky slova pasuje nejvíc. Čert si nechej nějakou stylovou čistotu! Zde mohu svobodně přemítat, vzpomínat a snad se i trochu dojmout.

Kdysi dávno, v půli devadesátých let, mne na divokých literárních sletech a festivalech uklidňovala přítomnost elegantní mladé dámy, rozhlasové redaktorky Aleny Blažejovské. Tu postávala stranou vratkých hloučků, tu k někomu taktně přistoupila a pod nos mu nasunula mikrofon obalený modrým molitanem s logem Českého rozhlasu.

V každém případě bylo skvělé vědět, že je mezi námi přítomna žena, o které se dá s jistotou říci, že nepáchne nikotinem, nemá kocovinu, protože ve čtyři ráno řešila nesmysly v non-stopu a výsledkem bude inteligentní report na rozhlasových vlnách.

Tehdy byl Zelný rynk v plenkách a takzvaně nekomerční kultura integrální součástí veřejného prostoru. Literatura se o slovo hlásila svým přirozeným, sebevědomým hlasem.

Jenže jak každý ví, časy se mění, a když v roce 2006 Rynk oslavil své první kulatiny, svět už byl trochu jiný a v jeho digitalizované, postmoderní a konzumní vřavě se některé jemněji slyšitelné hlasy ztrácely. „Ptejte se těch, kteří obvykle mlčí — to je úkol pro rozhlasového redaktora!”, řekla mi tehdy paní Alena v pěkném bilančním rozhovoru pro revue Host. Vtip je v tom, že v jistém smyslu jsme k mlčení a věčnému tichu předem odsouzeni všichni.

Technika, kterou jsme dnes tak spoutáváni, má ovšem také svoji dobrotivou tvář. Rádi bychom se vzdali všeho toho vizuálního smogu, věčně blikajících obrazovek a monitorů, randálu dálnic skutečných i informačních, ale kdo z nás by chtěl přijít například o fotografické památky na své cesty, dětství, naše nejbližší a tak dále?

Hlasy lidí v konzervách rozhlasového archivu jsou ušetřeny osudu fosilie ve vitríně. Jsou to záznamy čímsi zázračné a mohou nám po čase dokonale zpřítomnit ty, které jsme ctili a milovali. Možná ještě sugestivněji, než to dovede rozptylující obrazová stopa.

Nedávno jsem v obvyklém sobotním čase poslouchal besedu s pány Ludvíkem Kunderou a Zdeňkem Kožmínem, kteří se už dávno procházejí po nebeském rynku, zatímco tady na zemi se odvysílal Zelný rynk s pyšným pořadovým číslem jeden tisíc. (text ČRo)

Celý text Martina Stöhra si můžete poslechnout v nahrávce.

Alena Blažejovská: Zahrádkářův rok

0

GetAttachmentPřed 90 lety, v roce 1925, napsal Karel Čapek první z textů, které pak zahrnul do své slavné knihy Zahradníkův rok: Jak se zakládají zahrádky. Český národ je národem zahrádkářů.

Autorka dokumentu Alena Blažejovská se stala členkou Českého zahrádkářského svazu v roce 2014 a pronajala si pozemek v zahradní kolonii na Žlutém kopci v Brně, ve stráni přímo nad starobrněnským pivovarem. Sousedem ze zahrádky se jí stal Otakar Halbich. Důchodce, zahradník – amatér. Tato dobrá duše kolonie autorce od počátku poskytuje rady a pomoc, bez níž by jako začátečnice neobstála. Neboť, jak píše Karel Čapek: “Zahradník se nerodí ze semene, výhonku, cibule, hlízy ani štupru, nýbrž vzniká zkušeností, okolím a přírodními podmínkami.” Letošní sezóna byla v Brně charakteristická mimořádným letním horkem a téměř absolutním nedostatkem srážek.

Jak tento boj s nepříznivými podmínkami skončil? Poslechněte si v časosběrném rozhlasovém dokumentu, jehož režie se ujal Radim Nejedlý – rovněž zahrádkář.

V časosběrném dokumentu Aleny Blažejovské hovoří předseda Českého zahrádkářského svazu Stanislav Kozlík, náměstek primátora města Brna Martin Ander a zejména „soused ze zahrádek“ Otakar Halbich. Režie Radim Nejedlý. Všichni zúčastnění jsou členy ČZS. K poctě Karla Čapka a jeho knihy Zahradníkův rok, z níž v pořadu cituje Michal Isteník.

Po odvysílání bude pořad také v audioarchivu na webu ČRo Dvojka - společně s článkem a fotografiemi.

V neděli 29. 11. ve 22:00 na Dvojce. (premiéra) (40 min)

Alena Blažejovská: Nenechte je křičet do prázdna, hlásí-li nebezpečí

0

3483668--zdenek-rotrekl-3-12-2005--1-300x206p0Pořad k 95. výročí narození brněnského básníka Zdeňka Rotrekla. Zazní ukázky z nedokončených pamětí Hnízda ze stromu, který odchází a další textové i zvukové materiály.

Básník, prozaik a esejista Zdeněk Rotrekl by se 1. října dožil 95 let. Zemřel však v Brně 9. června 2013. K nedožitému výročí připravila Alena Blažejovská pořad, v jehož názvu je citát Františka Halase o básnících: „Nenechte je křičet do prázdna, hlásí-li nebezpečí.“

Spisy Zdeňka Rotrekla vydává brněnské nakladatelství Atlantis. Jejich příštím svazkem, na jehož přípravě začala redaktorka Jana Uhdeová s básníkem spolupracovat již v roce 2004, budou nedokončené paměti Hnízda ze stromu, který odchází. Vybrané kapitoly mohli posluchači stanice Vltava slyšet již v roce 2010, nyní jsou připraveny nové, dosud nepublikované pasáže, zachycující období uvěznění.

Vedle dalších materiálů (včetně zvukových nahrávek Rotreklova hlasu) byly využity citace z monografie Iva Haráka Básník a jeho čas – nad životem a dílem Zdeňka Rotrekla (2012). Analýze Rotreklova díla se v současnosti věnuje také Jiří Zizler, a tak pořad cituje i vybrané pasáže z jeho dosud nevydaného díla, týkající se především Rotreklových próz. (text ČRo)

Připravila: Alena Blažejovská
Natočeno v Brně.

Vysílal ČRo Vltava 4. října 2015 ve 20:00.

Alena Blažejovská: Návrší

0

3195517--vit-sliva-a-alena-blazejovska-v-basnikove-rodne-hospode-babinec-v-hradci-nad-moravici--1-950x0p0Předposlední den školního roku a pod širým nebem na dvoře Biskupského gymnázia v Brně se koná školní mše. „Smiluj se nad námi, Pane… Odpusť nám naše hříchy a doveď nás do života věčného…“ Schola Bigy Brno zpívá Kyrie eleison.

Přihlíží i češtinář, latinář a řečtinář Vít Slíva (nar. 11. ledna 1951 v Hradci nad Moravicí). Jeden z nejvýznamnějších současných českých básníků. Nositel ceny Magnesia litera i Ceny Nadace Českého literárního fondu a také inspirátor tzv. královopolské básnické školy.

Královopolské proto, že v Brně-Králově Poli od počátku 70. let se svou rodinou bydlí. A v letech 1975–1998 zde působil jako středoškolský pedagog na Gymnáziu Slovanské náměstí.

Neortodoxní metody

Bude to 40 let, co učí. Žák Richard Lank ho popsal jako kultovního brněnského češtináře, který se svou „podvratnou výukou“ zasloužil o kladný vztah k výročí založení Československa.

Svou „neortodoxní češtinou“ prý dokázal suplovat zároveň dějepis i občanskou nauku v pravém slova smyslu. Je řeč o roce 1988.

Kvůli múzám opustil rodinu

V životopise Víta Slívy se na přelomu století objevuje „šestileté intermezzo, kdy žil v Opavě a učil na základní škole v nedalekém Mladecku“. Proč opustil své milované gymnázium na Slovanském náměstí v Brně, žáky i rodinu?

Za tím je nutno hledat múzy. V tomto případě hlavně jednu múzu: Marušku. Jednu múzu a desítky básní. „To je ta útěcha,“ povzdechne si Vít Slíva.

U vodky a petrolejky

Každoročně s koncem školního roku se ale stěhuje zpátky do lůna přírody. Letní měsíce tráví v Boudě na Návrší, kde jsou jeho spoluobyvateli ponejvíce jen ptáci, myši a hmyz. Tam píše básně ve světle petrolejky a ve společnosti lahve vodky.

Bouda už zažila ledacos. Od ničivé návštěvy satanistů až po mši svatou, slouženou knězem – Slívovým žákem – Markem Orko Váchou. Pod Návrším se rozkládá hradecký hřbitov, kde odděleně odpočívají Slívova maminka a tatínek. To vše vešlo do básní. (text ČRo)

Poslouchejte ZDE, nebo ještě lépe 16. července od 17:30 v Divadle Husa na provázku v rámci Audiokabinetu Českého rozhlasu

Alena Blažejovská: Audiokabinet

0

3420860--zleva-doprava-radim-nejedly-hana-hlozkova-olga-jerabkova-alena-blazejovska-a-jiri-frisauf--1-950x0p0Veřejný poslech nahrávek Českého rozhlasu, které vznikly v brněnském studiu, se pod již zavedeným názvem Audiokabinet bude konat 7. až 19. července vždy v 17.30 v Divadle Husa na provázku.

Už šestým rokem je Audiokabinet součástí literárního festivalu Měsíc autorského čtení, který je letos zaměřen na ukrajinskou literaturu. Je tematicky nezávislý na hlavní dramaturgické linii festivalu, jeho záměrem je propagace rozhlasové tvorby a konfrontace s posluchači.

V jednotlivých večerech uvedených „impresáriem“ Jiřím Frišaufem a poté moderovaných Alenou Blažejovskou, Hanou Hložkovou, Olgou Jeřábkovou, Radimem Nejedlým a Ludvíkem Němcem mohou posluchači vyslechnout nejen rozhlasové dokumenty, hry a literární pořady, ale také diskutovat s hosty, kteří účinkovali a spolupracovali na vybraných zvukových snímcích. Na co konkrétně se v letošním Audiokabinetu můžou posluchači těšit? (text ČRo)

Program:
7. 7. Hrdinský praotec aneb Hledání velikosti v mlhách dávnověku
8. 7. Zákoutí mé duše
9. 7. Vendula Borůvková: Dobrodružství ve starém domě
10. 7. Vladislav Kracík: Pohádková ordinace doktora Bálka
11. 7. Lenka Lagronová: Modrý les
12. 7. Alena Blažejovská: Píseň o zemi
13. 7. Když hudba ještě byla mojí maminkou
14. 7. Pocta Jacksonu Pollockovi
15. 7. Tak špatná pravda a tak krásná řeč
16. 7. Alena Blažejovská: Návrší
17. 7. Radim Nejedlý: Lolla a Daina
18. 7. Radim Nejedlý: Než přijde zásah
19. 7. Temno je ourodné

Podrobný program Audiokabinetu

Žaneta Caletková: Chci být tím, čím jsem aneb O muži v ženském těle

0

3392562--zaneta-caletkova--1-300x200p0Časosběrný dokument sleduje mladého Dannyho, který prochází proměnou z dívky v chlapce. Danny je zachycený nejprve v optimistické fázi svého rozhodnutí a prvního období proměny. Pak se ale objeví psychické obtíže, problémy s okolím (spolužáky, učiteli) a nakonec nechuť vůbec komunikovat.

Dokument může sloužit jako memento. Formou konkrétního příběhu upozorňuje na mimořádnou náročnost, rizikovost podobného rozhodnutí ke změně pohlaví.

Má potenciál varovat případné další mladistvé zájemce, kteří mohou být vedeni spíše zmatkem a iluzemi než důkladnou informovaností a zralou úvahou. Jedná se o poctivé vyprávění zvláštního a zajímavého individuálního osudu, a to i s detaily, o kterých běžně neslýcháme. (text ČRo)

Dramaturgie Alena Blažejovská, režie Radim Nejedlý. Vyrobila Tvůrčí skupina Regiony v Brně.

Dokument vysílaný Českým rozhlasem.

Poslouchejte ZDE

Matěj Randár: Modrá povídka & Zbyněk Štajer: Rytířské ctnosti Roberta Waschky

0

3139220--robert-washka-dum-rytirskych-ctnosti--1-300x202p0Dvě odlišná témata, jeden společný jmenovatel. První dokumentaristické zkušenosti vysokoškolských studentů JAMU.

Vytvořit dokument není jen tak. Samotné hledání tématu a výběr respondenta může zabrat celé měsíce.

A pak začnete točit, anebo ještě ani nezačnete, a váš „hrdina“ z domluveného projektu vycouvá. Stalo se to i našim studentům.

Hledá se tedy dál. Co by mohlo být pro mě a také pro posluchače zajímavé? A kdo by na druhé straně byl ochoten se mi otevřít? Upřímně o sobě vyprávět, nechat mě jít nějaký kus cesty „s sebou“? Dovolit mi, abych si prověřil, zda říká totéž, co dělá, zda jeho slova potvrzují činy?

Lea Sudínová: Modrá povídka
Matěj Randár nakonec natáčel se ženou, která si říká Lea Sudínová. Není to její skutečné jméno, ale pseudonym. Vydala pod ním knížku s názvem Modrá povídka.

Autor dokumentu se s ní původně setkal při spolupráci s ochotnickým divadelním kroužkem. Usměvavá a činorodá šestatřicetiletá žena z moravské vesnice nevypadala jako někdo, kdo má za sebou tak nezáviděníhodnou minulost.

Ze svých zážitků se vypsala v knížce, kterou v počtu 20 výtisků vydala na vlastní náklady a rozdala přátelům. Jeden z výtisků se dostal i k Matěji Randárovi. A to byl důvod začít natáčet…

Rytířské ctnosti Roberta Waschky
Zbyněk Štajer si jednoho dne zašel do brněnského Domu rytířských ctností půjčit nějaké meče. Osm šermířů tam v osm hodin večer trénovalo a viselo přitom svému učiteli na ústech a hltali každé jeho slovo. Nápad na rozhlasový dokument byl tady.

Jeho respondentem se stal onen učitel: Robert Washka. Šermíř, ale taky kaskadér, kovboj… Ale bylo čím dál zřejmější, že právě úloha učitele je jeho celoživotním posláním, k němuž se dopracoval přes řadu obtíží.

A tak i Zbyněk Štajer začal Robertu Waschkovi, zvanému Bob, viset na ústech a hltat každé jeho slovo. S mikrofonem v ruce.

A pak už zbývala jen „maličkost“: vyřešit, jak technicky kvalitně nahrát šermování ve velké místnosti s ozvěnou a nedostat přitom mečem po hlavě.

Bakalářské projekty studentů
Matěj Randár i Zbyněk Štajer studují obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na Divadelní fakultě brněnské JAMU.

Pokud jde o rozhlasovou část oboru, po umělecké publicistice a adaptacích poezie a prózy přicházejí studenti ve 3. ročníku bakalářského studia do kontaktu s rozhlasovými dokumenty.

Jak se to oběma studentům jejich bakalářské projekty podařily, uslyšíte v cyklu Dokument na Dvojce. Poté si můžete poslechnout pořad Noční Mikrofórum, kde budou oba mladí dokumentaristé hosty Dana Moravce. A to společně se svou pedagožkou Alenou Blažejovskou, která na brněnské JAMU jejich práce vedla. (text ČRo)

Dokumenty poslouchejte v neděli 22. června od 22:00 na Dvojce. Následnou debatu v Nočním Mikrofóru pak od 22:30.

Alena Blažejovská: Zkouška sirén

0

10001334_10201711498733787_6378724233189412839_nPrávě proběhla zkouška sirén! Jako každou první středu v měsíci. Není to ale spíš zkouška migrén? Poslechněte si od jejich nefalšovaných facebookových fanoušků.

Slovo „siréna“ pochází z řečtiny. V antické mytologii jsou Sirény kouzelné pěvkyně, které neodolatelným zpěvem vábí námořníky. Na útesech kolem jejich ostrova pak loď ztroskotá.

Volání sirén tak vešlo do povědomí jako předzvěst záhuby. A proto byla se jím pojmenovávají technická zařízení sloužící signalizaci nebezpečí. Užívají se k varování při požáru, přírodních a průmyslových katastrofách. V době války slouží k vyhlašování leteckých či chemických poplachů.

K výstraze před nebezpečím slouží kolísavý tón. Účelem pravidelná zkoušky sirén je ale ověření provozuschopnosti systému, a proto zní nepřerušovaným nekolísavým tónem po dobu 140 sekund.

Za vynálezce sirény se považuje John Robison (1739–1805). Skotský fyzik a matematik, který vyučoval i filozofii na Univerzitě v Edinburghu. Konkrétní podoba a způsob fungování sirén se však v čase proměňuje.

Hrozny hrůzy místo hub

Dnešní fandové s nostalgií sledují ústup rotačních sirén. Jejich nezaměnitelnou podobu kovové houby, jakéhosi kloboučku na nožce pevně zapuštěné do podloží, nahrazují hrozny reproduktorů elektronických sirén.

I tak ale tyto novodobé „pěvkyně hrůzy“ jejich fanoušci nejen fascinovaně poslouchají, ale také fotografují. Pořádají za nimi dokonce výlety, „lovy beze zbraní“.

Budeme mít monografii o sirénách?

Jedním z nich je pan Milan Zachodil z Hodonína, středoškolský pedagog, ale také hudebník. Kdoví, možná se právě tento zpěvák a hráč na nejrůznější nástroje včetně tuby a heligónu stane autorem první knihy o sirénách v České republice.

Zatím svá zjištění publikuje na Facebooku, na stránce skupiny Posluchačů pravidelné zkoušky sirén, kterou založil programátor Peter Renda z Prahy.

Zkáza z nebes za “zpěvu” sirén

O svých zkušenostech s tzv. koncovými prvky varování vypráví i básník, prozaik, esejista a profesor brněnské JAMU Pavel Švanda. V jeho případě jde ale o prožitky z druhé světové války, zejména z listopadu 1944, kdy sirény varovaly Hodonín i Brno před nálety.

Co to je v naší psychice, co vyvolává tak silné a současně tak ambivalentní pocity, slyšíme-li volání sirén? Dokument Aleny Blažejovské se pokouší když ne odpovědět, tak aspoň napovědět… (text ČRo)

Vysílá ČRo Dvojka v neděli 13. dubna od 22 hodin.

Go to Top