Posts tagged Alena Blažejovská

Alena Blažejovská: Mendlovo náměstí

0

1487293_10201187415952045_928924754_nRozhlasový dokument Aleny Blažejovské.

Autorka dokumentu žije od prosince 1963 na Mendlově náměstí v Brně. A bydlela tu dokonce už v prenatálním stádiu svého života, kdy její rodiče – hudebníci – byli prvními obyvateli ještě nedokončeného družstevního paneláku, který pomáhali vlastníma rukama stavět. Žila tu už před půl stoletím v břiše své matky – a zpětně si ji, těhotnou, představuje, jak v desátém patře liduprázdného činžáku, ve kterém ještě nefungoval výtah, vyhlíží z okna na Staré Brno a čeká, až se manžel-kontrabasista vrátí z večerního představení v Janáčkově opeře.

I Leoš Janáček kdysi žil na Mendlově náměstí. 13. července 1881 se oženil se Zdeňkou Schulzovou a mladí manželé bydleli zprvu v Měšťanské (nyní Křížové) ulici na Starém Brně. Po narození dcery Olgy 15. srpna 1882 už ale bydleli na Klášterním (nyní Mendlově) náměstí. Tady vznikala Janáčkova první opera Šárka i Počátek románu, kantáta Amarus a sbory inspirované básněmi Petra Bezruče. Zde se narodil i zemřel Janáčkův syn Vladimír (1888-1890), tady skladatel dokončoval svou Pastorkyni, když v roce 1903 umírala jeho dcera Olga.

Tehdy ještě náměstí vypadalo docela jinak než dnes. Právě ty paneláky je změnily. A dopravní uzel, díky němuž se tu s auty křižují tramvaje, autobusy i trolejbusy, vyjíždějící ze Starého Brna do všech vnitřních i periferních částí města. Ale zmizel Svratecký náhon i Císařský mlýn, starobrněnská radnice a původní zástavba náměstí, která byla odstraněna právě na začátku 60. let 20. století. Za své vzaly Městské lázně, kdysi modernizované podle projektu Bohuslava Fuchse, i rozlehlý park. Ani socha Johanna Gregora Mendela od Theodora Charlemonta už nestojí uprostřed náměstí jako kdysi.

Gregor Mendel Platz se náměstí jmenovalo od roku 1910. Johann Gregor Mendel, od roku 1868 opat starobrněnského augustiniánského kláštera, fyzik a přírodovědec, objevitel zákonů dědičnosti, přišel na Staré Brno v roce 1843. O čtyři roky později byl vysvěcen na kněze. V roce 1863, sto let před narozením autorky dokumentu, publikoval svůj první článek o meteorologických pozorováních, jimž se pak věnoval až do roku 1882. V roce 1870 jako první na světě vědecky popsal výskyt tornáda. Na základě svých přednášek z roku 1866 Pokusy s rostlinnými hybridy je dnes považován za Otce genetiky. V roce 1871 si na zahradě opatství postavil včelín a stal se vynikajícím odborníkem a chovatelem. Zemřel na Tři krále 1884.

Ale pátrání po historii náměstí nás zavede i do hlubokého dávnověku. Nejstarší známou stavbou v této lokalitě je rotunda s podkovovitou apsidou postavená pravděpodobně v 11. či na počátku 12. století. Nejstarší písemně doloženou církevní stavbou Brna je kostelík Panny Marie, o němž je první zpráva z roku 1210. Stavba zdejší Baziliky Nanebevzetí Panny Marie byla zahájena bezprostředně po založení starobrněnského kláštera v roce 1323.
Na to všechno myslí autorka dokumentu, když se dnes dívá z okna. A co víc: dvacet roků bydlela jinde – ale před pár lety, po smrti obou rodičů, se sem vrátila a hledá k tomuto místu znovu vztah. Opět – jako v dětství – slyší znít chrámové zvony a cinkat tramvaje a cítí slad ze starobrněnského pivovaru. Jednoho dne se sebere a jde na místa svých dětských her, do zahrady starobrněnského kláštera, a poprvé ve svém životě vstoupí do Mendelova muzea. Hovoří s jeho ředitelem Ondřejem Dostálem a také s historičkou Milenou Flodrovou. Hledá zde nejen dobrou vůli v péči o Mendlův odkaz, ale i své kořeny.

Pořad Aleny Blažejovské v režii Radima Nejedlého vysíláme ke 130. výročí úmrtí Johanna Gregora Mendla, které připadá na 6. leden 2014.

Vysílá Český rozhlas 2 – Praha (alias Dvojka) v sobotu 4. ledna od 18:30 do 19:00 hodin.

Alena Blažejovská: V paneláku na Mendláku

0

Zveme Vás na zahájení výstavy fotografií Aleny Blažejovské

V PANELÁKU NA MENDLÁKU

Pondělí 16. 12. 2013 v 17 hod.

Literární kavárna Knihkupectví Academia, Nám. Svobody v Brně

Alena Blažejovská: Divišova čtvrt

0

Divišova čtvrť, zvaná též Šanghaj, je osada rozkládající se na jihozápadě brněnského katastrálního území Lesná.

Jde o shluk miniaturních dělnických domků, které jsou nalepené na sebe na stráni nad železnicí na Tišnov. Skutečně připomínají asijské město nebo vlaštovčí hnízdo. Divišova čtvrť, patřící až do druhé poloviny 60. let 20. století ke katastrálnímu území Královo Pole, vznikla po roce 1925 jako nouzová kolonie dělníků z nedaleké Královopolské strojírny a původně se do roku 1946 nazývala Divišova kolonie. Osu kolonie vytvořila Divišova ulice, k níž tehdy sahal východní okraj lesa, který i dnes pokrývá údolí U Antoníčka. Kdysi zde přebýval poustevník a dnes je tam studánka s kapličkou sv. Antonína Paduánského. Domy v Divišově čtvrti měly původně pouze dočasný charakter a jejich majitelé se museli městu zavázat, že je na vlastní náklady bez náhrady zbourají, jestliže to bude město Brno požadovat.

Čtvrť, zvaná Diviška, má svoje zvláštnosti. Nedávno zde byla na místě bývalé školky postavena moderní budova buddhistického centra. Mladá buddhistická komunita navazuje kontakty se „starými“ Divišáky, mezi nimiž je i řada rodin s dětmi. Je zde fotbalový klub Šanghaj-Diviška a v lomu, který si občané svépomocí upravili, bylo letos zahájeno promítání letního kina a pořádání koncertů. Ve čtvrti, jejíž kdysi bohatý společenský a kulturní život s léty upadal, se nyní přičiněním samotných obyvatel pořádají i akce jako Dětský den a Pálení čarodějnic, což místní opět stmeluje. Založili rovněž zájmové webové stránky diviska.cz.

Ztráta bývalé školky a také kulturního domu – Domu osvěty, které město postupně odprodalo, ačkoli si je kdysi občané postavili vlastníma rukama, pamětníky pochopitelně mrzí. Mají navíc dojem, že Divišova čtvrť byla vždy na okraji zájmů představitelů města. Dokument tedy mapuje nejenom malebné a rázovité prostředí někdejší dělnické kolonie i její historii, ale zkoumá také to, jak se vyvíjí vztah rodáků a dlouhodobě usazených obyvatel k nově příchozím. Sjednotila je krizová situace, která se objevila s novým návrhem územního plánu města Brna, v němž je projektována výstavba rychlostní silnice přímo přes historické náměstíčko a v bezprostřední blízkosti meditačního centra? (text ČRo)

V dokumentu Aleny Blažejovské hovoří mj. Petra Jarošová a Daniel Klásek z brněnského buddhistického centra, dále Pavel Bína, Eduard Smetana, Tomáš Telecký a další občané Divišovy čtvrti. Režie Radim Nejedlý.

Dokument Divišova čtvrť uslyšíte na Dvojce ČRo v neděli 8. prosince ve 22:00.

Radka Hoffmanová: Maroš Hečko – Vyhorení

0

Na tomto mieste visí obraz. To, že ho nevidíš, neznamená, že tam nie je. Z knihy povídek slovenského prozaika vybrala a pořad připravila Radka Hoffmanová. Vysílá Český rozhlas v rámci Týdne slovenské kultury na Vltavě.

Poslouchejte na Vltavě od 3. do 5. listopadu vždy ve 23 hodin.

Maroš Hečko je hudebník, spisovatel, scenárista, producent a šéfdramaturg Rádia FM. Mezi jeho hudební počiny patří kapely a projekty jako například Free Faces, Bezmocná hŕstka nebo Home made mutant. Spolu se Štefanem Semjanem napsal scénář k filmu Na krásnom modrom Dunaji.

V současnosti přichází do slovenských kin film Kandidát, na jehož scénáři se také podílel. Předlohou filmu se stala kniha Kandidát – Denníky z odpočúvania, kterou vydali spolu s Michalem Havranem v roku 2012 v nakladatelství Inaque.sk.

Sbírka povídek Vyhorení vyšla v nakladatelství Tatran v roku 2012. Co je oním vyhořením myšleno? „Vyhorenie – z nesplnených snov, prílišných očakávaní, prepracovanosti, neschopnosti zorientovať sa v zbesilo cválajúcom živote – nielen spája hrdinov Hečkových poviedok, ale odráža aj nový životný prežitok súčasnosti.“ (text ČRo)


Autor: Maroš Hečko Režie: Lukáš Kopecký Dramaturgie: Alena Blažejovská Připravila: Radka Hoffmanová

Alena Blažejovská: Hledači, kteří rozdávají radost

0

Pouliční muzikanti a vůbec umělecká produkce na veřejnosti patří odedávna ke každé kultuře. Původně se jim neříkalo buskeři, ale třeba trubadúři – podle toho, ve které době a ve které části světa své umění provozovali. Termín busking se objevil poprvé ve Velké Británii v roce 1860. Kořenem slova je španělské sloveso buscar – hledat, buskeři jsou tedy hledači. A vyjdeme-li z indoevropského slova bhudh-skō, pak dokonce vítězové.

Pouliční muzikanti, které slýcháme mimo jiné v ulicích Brna a Prahy, často cestují. Nejen za výdělkem – pro pár mincí do klobouku, ale hledají nové zkušenosti, poznání a smysl života. A při tom, jak už to bývá, vítězí nad mnoha protivenstvími a zvláště sami nad sebou, svým ostychem, strachem i leností. Vždyť osobní rozvoj začíná za hranicemi pohodlí. Možná jste je viděli také utíkat před policií nebo podepisovat pokutové bločky. V Brně i v Praze bylo totiž hraní na ulici donedávna zakázáno a pokutováno – v souvislosti s vyhláškou proti žebrotě. Leckterý muzikant může vyprávět, kolik zaplatil na pokutách a jak se jako údajný žebrák cítil.

V obou velkých městech proto vznikly občanské iniciativy, které se pokusily situaci změnit – a dovedly své úsilí k úspěšnému konci. V Brně se muzikanti semkli kolem facebookové stránky Brno Buskers Banned? a v Praze kolem iniciativy BuskerVille. V Brně se 4. června 2010 konal protestní pochod, který vyvrcholil happeningem na České ulici. A pouliční hraní bylo z dosahu „protižebrácké“ vyhlášky vyjmuto. V Praze trval zápas déle, až loni mohli hudebníci těšit kolemjdoucí, jak se na buskery sluší – ze svého svobodného rozhodnutí a s radostí.

Rozhlasový dokument, který připravila autorka článku, vypráví životní příběhy dvou sympatických a talentovaných muzikantů, kteří se také zapojili do boje o svobodu. Jedním z brněnských organizátorů byl Tomáš Vtípil, houslista, zpěvák a hudební skladatel. Vystupuje i s kapelami jako Urband, DG 307, Che, s Monikou Načevou a je autorem hudby k filmu Pouta. V Praze vystoupila 24. listopadu 2011 na zasedání zastupitelstva se zhudebněným požadavkem sdružení BuskerVille písničkářka Andrea Knotková, která vystupuje pod jménem Iamme Candlewick. Osudy těchto dvou buskerů se v dokumentu proplétají s příběhy dalších brněnských a pražských muzikantů a zástupců obou občanských iniciativ (Stanley Voda či Horset).

Jak vypadají městské ulice z pohledu těch, kteří hrají a zpívají? Co se odehrává před jejich očima? Jaké radosti a strasti prožívají? A proč vlastně? Určitě ne jen pro pár mincí vhozených do klobouku nebo futrálu od kytary.

Režie pořadu se ujal Radim Nejedlý. Natočila Tvůrčí skupina Brno. V neděli 17. března ve 22 hodin vysílá Dvojka Českého rozhlasu. (text+foto Alena Blažejovská v Týdeníku Rozhlas)

Alena Blažejovská: Rozhlásky s Provázky

0

Rozhlásky s Provázky jsou společný projekt Českého rozhlasu a Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU v Brně. Při příležitosti 90. výročí zahájení rozhlasového vysílání se studenti se svou pedagožkou Alenou Blažejovskou rozhodli vzkřísit zapomenutý žánr, jehož vznik je spojen s počátky rozhlasu. V literárně-publicistickém magazínu Českého rozhlasu Brno Zelný rynk proto každou sobotu uslyšíte zbrusu nový studentský rozhlásek. Interpretovat je budou herci a herečky Divadla Husa na provázku.

Rozhlásek je krátký žánr z pomezí publicistiky a poezie, psaný na okraj dne. Musí být čerstvý, aktuální a sdělný. Měl by mít nápad, být napsaný vtipně a spádnou formou, s neotřelými rýmy. Rozhlásky psávali spisovatelé a žurnalisté spojení s meziválečnými Lidovými novinami jako Eduard Bass, Karel Čapek, Rudolf Těsnohlídek. Později se tomuto žánru věnovali např. Josef Kainar, Jaroslav Seifert a v brněnském rozhlase Vlastimil Pantůček. Mnozí z nich své rozhlásky vydali i knižně.

Rozhlásek byl navzdory svému jménu spjat nejprve s novinami. Novináři dali veršovanému komentáři či fejetonu, umisťovanému na začátek denních zpráv, pro jeho pohotovost název „rozhlásek“ – a to právě na počest nového média, rozhlasu. První byl uveřejněn v sobotu 6. února 1926 v odpoledním čísle Lidových novin v rubrice Co týden dal.

Znělka pořadu Rozhlásky s Provázky

Definitivní název dostal v závěru Týdne radiofonie, který probíhal od 7. do 13. února 1926. V té době bylo v celé naší republice necelých 30 000 přijímačů a našli se i tací, kteří několikadenní lijáky a povodeň přičítali anténě, kterou si na svém domku instaloval místní učitel. Byla to taková vzácnost, že Karel Čapek napsal: „Radiová stanička je trochu jako kniha: vidíte-li ji u někoho, vypukne ve vás potřeba vypůjčit si ji.“ A co bylo podstatou Týdne radiofonie?

„Seznámit nejširší vrstvy obyvatelstva s nejskvělejším vynálezem naší doby, vysvětlit podstatu radiofonie, poradit žádostivým, jaký druh přijímače si mají opatřit, kolik je tato poučná zábava bude stát, říci obyvatelstvu vše dobré i zlé o rozhlasu, vyvrátit z kořene předsudky a ze Šavla udělat Pavla – to je účel a snaha Týdne radiofonie.“

K uctění těchto průkopnických začátků tedy k letošnímu 90. výročí Českého rozhlasu zahajujeme vysílání rozhlasového cyklu Rozhlásky s Provázky, na jehož přípravě se podílejí studenti brněnské JAMU – budoucí rozhlasoví a televizní dramaturgové a scenáristé. Ve svých veršovaných komentářích a fejetonech se budou dotýkat aktuálních i nadčasových témat – a snad vás přitom i pobaví. Znělku pro svůj projekt vytvořili spolu se svým pedagogem, režisérem Radimem Nejedlým.  (text ČRo)

Antonín Přidal: Zamlčovaní

0

„Tato knížka je malý památník zlých časů a dobrých přátelství,“ napsal jsem na její začátek, když se v roce 1992 chystala do tisku. Do toho památníku se podařilo shromáždit nezvyklé množství jmen, celkem tři sta třiatřicet – jako těch křepelek. Víc než třetina patřila těm, kdo se ve zlých časech museli vydávat za někoho jiného, ačkoli nebyli špióni ani uprchlíci. Jen jim bylo zakázáno publikovat. Když se nechtěli vzdát profese, která jim dosud dávala obživu a jejich životům smysl, museli se schovat za jména vypůjčená od někoho, kdo se půjčit jméno nebál, ačkoli za takové spolčení mohl být postižen. V 70. a 80. letech se této lsti, provozované v nakladatelstvích, divadlech a některých médiích, říkalo „pokrývačství“. A na rozdíl od poctivého řemesla provozovaného na střechách se to přísně tajilo.

Pokrývat znamenalo krýt svým jménem někoho, kdo byl zapsán do seznamu lidí politicky zavržených, názorově nepoddajných a pro veřejný život nežádoucích. Takoví pokrývači jednali místo pokrývaného s redakcí, podepisovali smlouvy, na jejich adresu chodily korektury, autorské výtisky a honoráře, jejich jméno se uvádělo v recenzích a katalozích. Pokrývali původní prózy, divadelní hry a scénáře, ale nejčastěji podpisovali umělecké překlady. To proto, že v překladu se osobní styl neprojevuje tak nápadně, aby pravého autora prozradil.

A tak se k utajovanému překladatelství uchylovali i zakázání básníci, prozaici a dramatikové. Sobě pomohli k obživě i k tomu, aby v nesvobodě duševně neustrnuli, nakladatelstvím ke kvalitním překladům a podvyživené domácí kultuře k novým kontaktům s hodnotami jinak nedostupnými. Konec konců – mohlo by se říct – čtenářům je jedno, kdo knihu přeložil, hlavně, že se dá dobře číst a je prospěšná. Takže se zase tolik nestalo. Ale nebyl jsem sám, kdo si tenkrát na sklonku století řekl, že se toho naopak dost stalo, a nejen proto, že jsem dlouho byl jedním z těch pokrývaných. Byli jich desítky a desítky. A překladů, které nesměli podepsat, stovky. Po listopadu 89, když se nově ustavila Obec překladatelů, se začalo pozvolna odkrývat to, o čem se dřív nesmělo mluvit. Vycházelo najevo, že solidárních a riskujících pokrývačů bylo víc, než se tušilo, právě tak jako těch, co jim za přátelskou pomoc vděčili. Ale jak to rozluštit a spočíst, jak to všechno podložit důkazem? Začali jsme s pátráním, s výzvami: ozvěte se, přihlaste se, přiložte vyjádření toho, kdo vás u které práce kryl. Hrozilo prodlení, někteří už nežili, někdy překážel vysoký věk nebo špatné zdraví, jindy nové aktivity a zájmy probuzené ve svobodných poměrech – chvílemi se zdálo, že pokrývačskou historii zmapovat nestihneme – ale do roka a půl se přece jen sešlo tolik zpráv dokladů a dobrozdání, že mohla jít do tisku kniha s názvem Zamlčovaní překladatelé. Žádný tenký svazeček. Téměř 250 stran a na nich 690 záznamů.

Úryvek – celý fejeton uslyšíte v pořadu Zelný rynk, který vysílá Český rozhlas Brno v sobotu 8. prosince od 17 hodin.

Marek Petřík: Prostějov Edvarda Valenty

0

Rozhlasové pásmo Prostějov Edvarda Valenty vytvořil student oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na Divadelní fakultě brněnské JAMU, Marek Petřík. Schůzky s literaturou vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v neděli 14. října ve 20.00.

Svým obsahem je poctou prostějovskému rodákovi, pozdějšímu básníkovi, prozaikovi a novináři Edvardu Valentovi a také Petříkovu rodišti, hanáckému městu Prostějovu. Svým tvarem je zároveň poctou tvůrčím postupům reportéra, překladatele a legendárního tvůrce rozhlasových pásem Františka Gela, který – stejně jako Valenta anebo Jiří Wolker – chodil na střední školu v Prostějově.

Objevné pásmo přináší řadu zajímavých informací a příběhů a zazní v něm i rozhovor s ředitelkou Městského divadla v Prostějově Alenou Spurnou a záznam z představení Nahý Wolker Divadla Point. Pásmo vysíláme ke 40. výročí smrti Františka Gela, které připadá na 17. říjen. Jeho autor, Marek Petřík, je také jeho režisérem. Dramaturgie Alena Blažejovská, natočilo Brno. (text ČRo)

Účinkují: Martin Sláma, Ladislav Kolář, Sylva Talpová, Lukáš Černoch, Jaroslav Kuneš, Michal Bumbálek, Marie Ludvíková a další
Dramaturgie: Alena Blažejovská
Režijní supervize: Radim Nejedlý
Režie: Marek Petřík

Čas vysílání: neděle 14. října 2012 ve 20:00 | Délka pořadu: 60 minut | Stanice: ČRo 3 – Vltava

RTDS na Audiokabinetu Českého rozhlasu

0

Během července proběhl v rámci Měsíce autorského čtení Audiokabinet Českého rozhlasu Brno a během něj bylo několik večerů věnováno také rozhlasovým pořadům studentů a absolventů RTDS. Přinášíme z nich pár fotografií:

Úvodní znělka

Tereza Semotamová

Alena Blažejovská a Tomáš Soldán

Alena Blažejovská a Tereza Semotamová

(more…)

Blok Aleny Blažejovské na Audiokabinetu: DIFA JAMU

0

V rámci Měsíce autorského čtení probíhá Audiokabinet Českého rozhlasu Brno a v jeho rámci proběhne prezentace tvorby studentů RTDS.

19. 7. Paul Celan: Pošta v láhvi
Rozhlasové pásmo Terezy Semotamové je věnováno životu básníka Paula Celana. V roce 2008 byla odtajněna a publikována rozsáhlá korespondence jednoho z nejvýraznějších básníků 20. století, který svými básněmi dokázal, že „psát básně po Osvětimi“ není barbarské. V pásmu zazní dopisy Paula Celana, Ingeborg Bachmannové a Gisele Lestrangeové, Celanovy česky dosud nezveřejněné básně v překladu Radka Malého a také úryvky z Celanových textů Poledník a Rozhovor v horách. V režii Radima Nejedlého účinkují Michal Bumbálek, Eva Novotná, Zuzana Ščerbová a Vladimír Hauser. Premiéra 13. 11. 2011.

Po poslechu následuje diskuse s Terezou Semotamovou.

20.7. Herman Hesse: Sled snů
Pro rozhlas připravila Tereza Adámková. Lyricko-epická koláž spisovatelových snů s autobiografickými prvky. Režie Radim Nejedlý, účinkují Jiří Vyorálek, Michal Bumbálek, Petra Bučková, Zuzana Ščerbová a Pavel Zatloukal. Premiéra 3. 2. 2011. Následuje ukázka z rozhlasové četby z Musilova románu Zmatky chovance Toerlesse v režii Tomáše Soldána.

Po poslechu následuje diskuse s Tomášem Soldánem.

21.7. Eva Vojtová: Spřízněni tvorbou

Rozhlasové pásmo o tvůrčím partnerství Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové s Ernstem Jandlem a Friedericke Mayröckerovou. Režie Radim Nejedlý. Účinkují Aranka Lapešová, Drahomíra Hofmanová, Pavel Zatloukal a Ondřej Mikulášek. Premiéra 12. 9. 2010.

Po poslechu následuje diskuse s Evou Vojtovou.

22.7. Alena Blažejovská: Barikáda z knih
Rozhlasový dokument je věnován Výzvě na obranu knih, kterou loni vyhlásil Svaz českých nakladatelů a knihkupců v zápase proti zvýšení DPH, a výzkumům Jiřího Trávníčka mapujícím vztah obyvatel ČR ke knize. V pořadu dále hovoří nakladatel Miroslav Balaštík a knihovník, divadelník, sběratel gramofonových desek, milovník dýmek a tvůrce internetových stránek Panáček v říši mluveného slova Přemysl Hnilička. Režie Radim Nejedlý, účinkuje Ondřej Mikulášek. Premiéra 4. 3. 2012.

Po poslechu následuje diskuse s Přemyslem Hniličkou.

Denně od 17:30 v Divadle Husa na provázku v Brně.

Go to Top