Posts tagged Bernardeta Babáková

JAMŮví 2019: Filmový festival ATD a RTDS

9

72744800_2382018752046133_1353813016419762176_oV dnech 17.10 a 18.10 2019 proběhl už druhý ročník přehlídky tvorby studentů ateliérů RTDS, ATD a JevTechu. Přinášíme Vám rozhovor se dvěma studenty RTDS, Pavlem Zarodňaským (v rozhovoru dále jako PZ) a Janem Singerem (v rozhovoru dále jako JS), kteří se JAMŮví podíleli.

Jak sis letos užil Jamuví?

PZ: Druhý ročník JAMŮví podle mého názoru splnil svůj účel. Studenti dostali příležitost otestovat si, jak jejich dílo funguje na plátně a mohli si vyslechnout dojmy a připomínky diváků z řad studentů JAMU i návštěvníků odjinud, kteří povětšinu průběhu festivalu udržovali sál naplněný.

JS:  Moc. Těšil jsem se na JAMŮví celý rok a zklamán jsem nebyl. První den ze mě spíš padala úleva, že jsou stresující přípravy za námi. Druhý den už jsem si užil dosyta, když jsem viděl, že všechno klape, tak jak má. Oba dva dny jsem převážně trávil v provizorním “kině”, takže jsem neměl příliš času podívat se na off-programové vychytávky. Ale filmy a diskuze mě bavily a večerní bar taky neurazil. Takže jo, festival jsem si užil.

Můžeš mi vysvětlit, jak vznikl název?

JS: To je spíš otázka na zakladatelky Moniku Chupekovou a Viktóriu Kállayovou. Hádám, že vznikl někde v bývalých prostorách Paradoxu kolem třetí hodiny ráno, když začala jednotlivá slova a významy splývat.

PZ: Na vzniku názvu jsem se nepodílel.

Kdo se na letošním ročníku podílel? Jak dlouho trvaly přípravy? Jak probíhá výběr příspěvků?

PZ: Letošní ročník vznikal pod palcem Sáry Cianmano, která se snažila zapojit do projektu co nejvíce lidí napříč celou divadelní fakultou. JAMŮví není dvoudenní přehlídka studentských prací, ale především celoroční proces, jehož cílem není ukázat si, co jsme za ten rok udělali, nýbrž vykopnout míč pro další spolupráci, inspiraci a motivaci pro nové projekty, a také pro další práci na tom již zdánlivě hotovém.

Společně se Sárou, Honzou Singerem a Vendulou Hlaváčkovou jsme vybírali filmy. Z přibližně padesáti přihlášených jsme vybrali zhruba dvacet pět. K přijetí či nepřijetí jednotlivých děl studentů ATD a RTDS jsme vytvořili specifický klíč. U projektů ATD jsme přikládali důraz na řemeslné zpracování i v případech, kdy obsahová stránka díla výrazně zaostávala. Naopak studentům scenáristiky a dramaturgie jsme odpouštěli technické chyby ku prospěchu dramatické a intelektuální výbavy, kterou by měly naplňovat. Diváci tak mohli postřehnout onen propastný rozdíl mezi filmy ATD a RTDS, který jako by vykřikoval: “Pojďme na tom dělat společně.”

72569232_2377768272471181_7448000554334158848_o

JS: Mnohem mnohem více lidí než minulý rok. Takže až tento rok mi došlo, jaký velký kus práce zvládly minulý rok Monča s Viky. Teď byla mozkem operace Sára Ciancimino, která měla na starost asi 15 lidí z RTDS, ATD, JevTechu, light designu, režie atd.

S přípravami se začalo, jakmile skončil minulý ročník. Intenzivnější přípravy však vypukly až nějaké tři týdny před festivalem.

A jak probíhalo vybírání? Napsal jsem všem studentům ATD a RTDS, a tak dlouho jsem je otravoval a připomínal se, až mi zaslali všechno, co za ten rok natočili. Pak jsme si sedli se Sárou, Pavlem Zarodňanským a Vendulou Hlaváčkovou a vybrali nejlepší snímky. Taky jsem ještě prosadil filmový blok, ve kterém se promítaly nejamácké studentské filmy, které překračovaly hranici konvence nebo byly jinak zajímavé.

Jak se ti líbí role moderátora? A jaké to je střídat role diváka-moderátora-diskutujícího-tvůrce?

PZ: Trochu sobecky jsem si roli moderátora užíval, protože jsem byl blíže tvůrci i jeho dílu. Mohl jsem se zeptat na cokoliv, co mě zajímá a doufám, že to byly otázky, které zajímaly i publikum. Osobně jsem se nejvíce snažil dostat z autora jeho zkušenost, průběh vzniku projektu od původní myšlenky až po final cut. Za dílem, které nemusí na první pohled diváka oslovit, je často mnoho překážek, proměn a bloudění. Často jsem měl pocit, že se autor v diskuzi s dílem sám vyrovnává a nachází nadhled i jiný úhel pohledu. To je velmi důležité.

JS: Když se mi podaří být pohotový nebo nedejbože vtipný, tak se mi role moderátora líbí. Ono asi v každém je kousek exhibicionisty, který potřebuje čas od času upustit uzdu. Takže po JAMŮví je exhibicionista uvnitř mě spokojený na rok dopředu.

Ke střídání rolí; jde to nějak přirozeně. Ani v jedné roli se nesnažím nějak stylizovat, třeba být více/méně oficiální. Ta přirozenost pak dost pomáhá, aby přepínání mezi rolemi bylo co nejméně výrazné nebo nebylo vůbec.

Měl pro tebe letošní ročník nějaký společný jmenovatel/ téma? Všiml sis nějaké spojnice v práci studentů?

PZ: Ano. Škola nám zprostředkovává prostor k hledání a nacházení sama sebe, vlastního tvůrčího pojetí či unikátních kanálů pro vyjádření svých vlastních myšlenek a dojmů ze světa kolem. Často to ovšem bohužel vypadá tak, že se snažíme tento čas využít pouze k neustálému přibližování se domnělým průmyslovým ideálům. Po skončení festivalu mi v hlavě vyvstala otázka: Chceme diváky našich budoucích prací měnit nebo uspokojovat? Pozitivní může být obojí. Na to druhé však není třeba studovat uměleckou školu.

JS: Ten jmenovatel byl i oficiální, a kupodivu i výstižný – Propojení. Myslím, že se festivalu daří propojovat studenty napříč obory a ročníku. Zároveň ukázat škole, že na JAMU existujeme a že nechceme a neděláme jenom filmy, které skončí v bordelišti youtube.

Je toho spousta, co filmy spojuje. Největším pojítkem je nedostatek financí a času, který se výrazně podepisuje na filmech. Pokud scénárista nepřijde s hodně chytrým příběhem, který se odehrává ve vzduchoprázdnu, je vždycky poznat, že neexistuje zázemí pro tvoření. Mluvím tu především o technické výbavě, scénografii, herecké přípravě. Na jiných školách se natáčí filmy 14 dní, přičemž škola vychází vstříc a produkční zvládnou obstarat první i poslední. Na JAMU se musí filmy tvořit o víkendech s téměř nulovým badžetem, který sotva pokryje výdaje za chlebíčky. Vím, že jsme na půdě divadelní školy a že hlavní proud peněz a “lidského kapitálu” teče jiným směrem. Pokud ale existují obory, jejichž výstupy jsou filmy, nemělo by se to brát na lehkou váhu. Ani sebemoudřejší scénář nedokáže zamaskovat nedostatek času a peněz.

Plánujete i další ročník?

PZ: Budoucí ročník je určitě v plánu. Studenti potřebují platformy pro reflexi svých prací.

JS: Už se na něm pracuje.

https://www.facebook.com/festivalJAMUvi/videos/2209401832690489/

Rozhovor připravila Bernardeta Babáková

V hlavní roli text

8

literautAutorská čtení si v Česku získali oblibu, můžeme hledat různé důvody, proč tomu tak je. Možná se jedná o příjemný rituál, který známe z dětství nebo vidíme v autorském možnost, jak poznat autora, jsme zvědaví na jeho interpretaci textu, či právě v často neškoleném projevu hledáme autentičnost.
I studenti RTDS se autorských čtení často účastní. Můžeme zmínit třeba literární festival Inverze (kromě Jana Singera a Pavla Zarodňaského zde vystoupila i absolventka Tereza Semotamová), ostravské literární večery Harakiri Czurakami (Pavel Zarodňanský, Michael Sodomka, Jan Singer), nebo brněnský Literaut v domovské Martě.

Informace o nadcházejících autorských čteních Literaut najdete ZDE

 

 

 

 

 

14682063_722759691197953_6633125806554714104_o

Malá variace na Kavalierstour

8

DSC_2134Bývalo dobrým zvykem, že se dospívající členové šlechtických rodů vydávali na kavalírskou cestu do jiných částí Evropy, aby poznali svět, cizí kraje, kulturu, mravy, studovali na zahraničních univerzitách a učili se cizí jazyky. Cesty to byly mnohaleté, často velmi nákladné, avšak byly nedílnou součástí dobrého vzdělání. Právě na tuhle tradici jsem myslela v dálkovém spoji Praha-Trutnov, se zastávkou obci Kuks. Podzimní počasí bylo vlídné, a tak se zoraná pole, žloutnoucí lesy i plané jabloně u cesty koupaly v teplých slunečních paprscích.

Můžeme tomu říkat různě; plenér, symposium, soustředění, ateliérový výjezd nebo jen obyčejně poznávací výlet. Kavalírská cesta je přeci jen označení příliš přitažené za vlasy pro dva dny strávené pobytem v bohatém lázeňském barokním komplexu, vybudovaném hrabětem Františkem Antonínem Šporkem. V období mimosezóny, navíc z pondělí na úterý se tu nevyskytovali turisté (s fotoaparátem na krku jsem se ploužila hlavně já, zabíral zbytečně moc prostoru v tašce, kam jsem si měla raději nabalit svačinu) a když člověk ponechával dostatečně velké rozestupy, ztratil brzy z dohledu i kamarády a spolužáky. Poté se mohl ničím nerušen toulat lesy, nacházet hřiby, nechat se oblézat tolik vzácným hmyzem jako jsou dnes motýli, mandelinky nebo slunéčka sedmitečné a stejně přirozeně v krajině, která v sobě má cosi, jako moment věčnosti, potkával Jana Křtitele, Jakuba u studny nebo pastýře, přicházející se poklonit do Betléma.

Jen těžko lze zprostředkovat dva dny strávené intenzivně ve styku s tak jedinečným místem. Bezpochyby je ale přínosné a inspirativní překonat nepohodlí cesty a vytržení z vlastní každodennosti, ačkoliv kavalírské cesty už vyšly z módy.

~ Bernardeta Babáková

Celá galerie z dobrodružní cesty ZDE

Bernardeta Babáková – Tajenka

9

Krátký film z divadelního prostředí zachycuje každodennost tohoto mikrosvěta v nejabsurdnější podobě. Jak hrát, kdy hrát a s čím si raději nezahrávat, ačkoliv je to vaše povolání? A co když hloupé nápady vzniklé z nudy způsobí záblesk něčeho mezi nebem a zemí, v ošuntělém bezčasí, kde o plynutí hodin svědčí jen množství vykouřených cigaret?

Film vznikal v rámci předmétu Audiovizální projekt.

Scénář: Bernardeta Babáková
Režie, střih,úprava zvuku: Petr Chodura
Zvuk: Pavel Zarodňaský
Kamera: Martin Dvořáček
Výprava: Karolína Srpková
Pedagogické vedení: Hana Slavíková

Bohemia Prix Radio: Reflexe z pohledu člena studentské poroty

0

stiahnuťLetos zcela poprvé se na festivalu rozhlasové tvorby Bohemia Prix Radio objevila kategorie Multimedia. Tento krok se zdá být logickým a nezbytným, vzhledem k mnoha důvodům, jako je přechod nově vznikající hudby, původní audio tvorby ale i klasických rozhlasových stanic na internet a hledání nových forem, jak provázat hudbu a mluvené slovo s nově vznikajícími platformami. Není ani možné ignorovat nové ateliéry na uměleckých školách a vznikající obory na fakultách, jejich studenty a absolventy, které se multimediální a intermediální problematice věnují, ať už ve svých teoretických nebo uměleckých počinech.  (more…)

Bernadeta Babáková: A PRVNÍ BUDOU POSLEDNÍ

0

VýstřižekVítězná báseň Brněnské sedmikrásky

Bernadeta Babáková –  A PRVNÍ BUDOU POSLEDNÍ

Dvakrát ji změřil
než ji přeříz
pak si koupil teplé pivo
v plastové lahvi
popíjel ho po třetinkách

Měl v plnovousu stříbrné odlesky
ze šupin vánočních kaprů
co usychají v kádích
někde za zatlučenými dveřmi
skladiště s mykanou přízí

Jeho poslední osmička nahoře vlevo
visí na režné niti u kliky
pánských záchodů v nonstopu
někde na Veveří

Těch devět marných let
mu nikdo nevrátí
patnáct piv
nikdo nezaplatí
osmnáct tisíc
nikdo nepůjčí
a u dvaceti jizev
nikdo neuvěří
že jsou z Vietnamu

Pak beránek rozlomí sedmou pečeť
a Brno postoupí o příčku výš
na turistickým seznamu

Článek iDNES.cz o soutěži:

Dohromady pět vítězů se v sobotu vměstnalo na tři první příčky Brněnské sedmikrásky. Stoupající úroveň básnické soutěže odpovídala jejímu tématu Brna coby 27. nejlepšího města na světě. Autoři museli své básně sami přednést.

„Chlapi, máme po klidu, ještě další tři kavárny a bude se tu jezdit jak do Paříža!“ prohlásil prý před časem o vzrůstající slávě Brna zdejší nakladatel Pavel Řehořík.

A 27. místo v žebříčku nejzajímavějších měst světa, které jihomoravské metropoli přisoudil kvůli jeho kavárnám, gastronomii i architektuře americký deník New York Times (více zde), zvolili za téma letošní básnické soutěže Brněnská sedmikráska také nakladatelé a vydavatelé z brněnského Hosta.

V rámci Noci literatury se vrcholné klání finalistů přihlášených do této soutěže odehrálo v sobotu večer na Alžbětinské scéně Divadla Husa na provázku.

Moderování se ujal herec Roman Blumaier a jeho sdružení Komediomat, už tradiční tematické přednášky jeden z autorů proslaveného blogu prigl.cz Pavel Šplíchal a hudební složku obstaral Ondřej Klíč, který zhudebnil i jednu z přihlášených básní.

Porota tvořená architektem Martinem Hrdinou, novinářem Michalem Kašpárkem nebo šéfkuchařem z restaurace Simplé Lukášem Nečasem měla úroveň srovnatelnou s výrazně kvalitními příspěvky soutěže, které zde autoři museli osobně přednést.

Skvělé básně tohoto ročníku zapříčinily i to, že na prvních třech místech se ocitlo pět výherců. Na třetím Týna Trnková, na druhém Jiří Harnach s Daliborem Maňasem, zatímco první místo „bral“ další člen sdružení Vítholc a také bývalý novinář MF DNES Karel Škrabal zároveň s talentovanou studentkou Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění Bernadetou Babákovou.

Vítězové se rozdělili o výhru 10 tisíc korun. Jen „šalinkartu“ na měsíc získala jen Babáková, protože současný „televizák“ Škrabal žije už delší čas v Praze. Jak se ostatně můžete dozvědět z jeho vítězné básně.

Zdroj:http://brno.idnes.cz/brnenska-sedmikraska-2016-0sn-/brno-zpravy.aspx?c=A160626_091701_brno-zpravy_mav

 

Bernadeta Tabáková: Dvě na dva

0

1781884_1072716329417428_2915276883376637279_nDvě na dva
v Kabaretu Špaček

První díl seriálu autorských čtení kombinovaných s hudebními vystoupeními. Jak název napovídá, jde nejen o večer nesmírně vyvážený genderově, ale také kompozičně. Tentokrát jsou to dvě básnířky a dva hudebníci.

Dag Hemmerová (poezie)
Bernadeta Tabáková (poezie, povídky)
Aleš Jiroušek (hudba)
Filip Drlík (hudba)

28. duben v 20:00–23:00

Vstupné dobrovolné a vřele doporučené! (stejně jako účast a včasná rezervace stolu)

FB stránka akce

Bernadeta Babáková & Michael Sodomka & Štěpán Vranešic: Salon původní tvorby

0

10530954_542937609194086_5766717409031969190_n (1)

Bernadeta Tabáková: Autorské čtení

0

VýstřižekTomáš Vostrejž – Filip Drlík – Bernadeta Tabáková (autorské čtení)

Najdu tě vzácnou
jak šupinu v blátě
jedinou ztrátu z výlovu

prokletou kaprem
co nesmí z kádě
odezírám

- tak vyslovuj…

(Tomáš Vostrejž)

Nemáš ráda jaro

Vrací se ptáci,
letky hormonů;
padají
podzimní obruče
kroužíme rádi
a sami

Krajiny procitají
s příslibem vlažných mezí
víc odhalených ploch
na úkor textilie;

Zrádně holá
městská zvěř
nové triky má

Nemáš ráda jaro
a můžu za to já…

(Filip Drlík)

Na Údolní rozkopali potrubí
Jak tu můžeš žít?
Smrad a puch
jak z naboptnalé mrtvoly
a hromady much
černých družiček
povolených výkopových prací

„Ahoj mami,
no, já jsem ve Švandě“
a pěna z piva
dělá jí knír
zmateně kouká
a vzápětí na to
se postaví
a zvrací

Nevolej cizím holkám
když s Tebou mluvím
zatínám dlaně v pěst
ani tvé mámě!
típni to a zhluboka
plivni
mám v tašce
vedle cigaret
těhotenský test.

Zatím negativní…

(Bernadeta Tabáková)

29. října 2015 ve 20:00 v Mezzanine Café

FB stránka události

Bernardeta Babáková: Ony

0

12034378_10207720965493252_1232189633741071023_oTa první. Je jí přes třicet a nemá děti. Ta druhá. Je jí šestnáct a dítě mít bude co nevidět. A ta třetí. Ta se ještě nenarodila… Monodrama o vztahu matky a dítěte. O Matce. Mateřství. O hraniční situaci v trojím provedení. „Já nemám žádnou mámu, která by kvůli mojí hanbě nemohla spát.“

napsala: Bernardeta Babáková
hraje: Markéta Hausnerová
režíruje: Barbora Chovancová
dramaturguje: Jakub Liška
technologicky zaštiťuje: Róza Zichová
produkuje: Marie Trefná

premiéra: 26. října 2015 Brno
reprízy: 27. října 2015, 2. listopadu 2015

vždy ve Studiu Paradox, Křížová 20, Brno

pedagogicky vedou: Mgr. Igor Dostálek
prof. Nika Brettschneiderová
prof. MgA. Ivo Krobot
prof. Mgr. Petr Oslzlý

speciální poděkování: mamince & tatínkovi

Rezervace prosím na zeď události se jménem, počtem míst a na který den.

Těšíme se!!

12034378_10207720965493252_1232189633741071023_o

Go to Top