Posts tagged dokumentární film

Štěpán Vranešic: PAULKOT

0

vlcsnap-2018-04-03-09h11m19s077

Krátkometrážní dokumentární portrét o tom, jak milujeme, a taky o tom, jak vyhazujeme. Film mapuje výseč z života svérazného vesnického výstředníka Pavla Chvěji, jeho neobvyklou zálibu ve sběru a záchraně zdánlivě přebytečných předmětů a stává se odrazem fascinace i občasného nepochopení, které tento životní styl v konfrontaci s obyvatelstvem venkova čas od času přináší.

Učinkuje: Pavel Chvěja

Kamera: Marek Gabriel Hruška

Hudba: Eliška Brumovská, Tomáš Sommer

Dramaturgie: Jan Gogola

Námět, zvuk, střih a režie: Štěpán Vranešic

Film vznikl v rámci předmětu Audiovizuální projekt.

 

Kristýna Kodrlová: Vila

0

VýstřižekDokumentární film vzniklý v předmětu Audiovizuální projekt.

Náměr, režie a střih: Kristýna Kodrlová

Kamera: Kristýna Kodrlová a Pavlína Taubingerová

Zvuk: Eva Pospíšilová, Lenka Kodrlová

Eva Pospíšilová: Mezi námi

0

VýstřižekKrátký portrétní dokument

Scénář a režie: Eva Pospíšilová

Kamera: Jakub Votýpka, Kristýna Kodrlová

Zvuk: Silvie Čechová

Střih: Sára Tesfaye

Natočeno v rámci předmětu Audiovizuální projekt I.

Tomáš Koňařík & Matěj Randár: Jak jsem zničil 56. Zlín Film Festival

0

VýstřižekDokument o 56. ročníku Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně očima malého youtubera, který najde VIP akreditaci a užívá si festival jako filmová hvězda.

Scénář: Matěj Randár

Dramaturgie: Tomáš Koňařík

Vysílala ČT2 v neděli 5. června 2016

Pořad sledujte v iVysílání ČT.

Tereza Reková: Na pomezí ticha a tmy

0

pozvánka 16.6. kavárna TrojkaSrdečně Vás zveme na celosvětovou premiéru absolventského dokumentárního filmu Terezy Rekové NA POMEZÍ TICHA A TMY.

Příjď se podívat na něco, co jsi ještě neviděl/a, a poslechnout si, co jste ještě neslyšel/a!
Stejně, jako herci, kteří ve filmu vystupují. Jsou totiž hluchoslepí.
Cože? Hluchoslepí herci? Je to tak. Teguše Reková za pomoci organizace LORM – Společnost pro hluchoslepé společně se čtyřmi hluchoslepými aktéry během víkendu nazkoušela krátké divadelní představení z pera hluchoslepého básníka a dramatika Hieronyma Lorma. Proces zkoušení, výpovědí herců i záběry z jejich osobního života – to vše a ještě více je zachyceno ve čtyřicetiminutovém dokumentárním snímku, po jehož shlédnutí se už nikdy nebudeš dívat stejně na červenobílou hůl.

Vstupné dobrovolné!
Jídlo zadarmo!
Zážitek k nezaplacení!
16.6. v 19:00 v brněnské Kavárna Trojka!!!
Odkaz na FB událost: https://www.facebook.com/events/1017037551719637/?notif_t=plan_user_associated&notif_id=1464948564674595

A kdo to nestihne do Brna, může ještě přijít i na ostravskou premiéru 21.6. v 15:30 do Minikino kavárna!
Děkujeme a těšíme se!

Tereza Reková: Armin Schmid

0

VýstřižekPořad z cyklu České televize Babylon.

Scénář: Tereza Reková

Armin Schmid žije v Bavorsku. V roce 1982 si v Regensburku zašel na koncert Pražských madrigalistů pod vedením Miroslava Venhody. Byl uchvácen. Sám o tomto okamžiku prohlašuje, že v něm „rozpálil lásku k Česku“. Nejen, že se okamžitě zamiloval do naší hudby, ale zároveň také do českého jazyka. Tou dobou se dostal také ke gramofonové desce stejného souboru, na které si poprvé poslechl hudbu z doby Karla IV., Holana Rovenského, Adama Michny z Otradovic, Bohuslava Matěje Černohorského aj. Armin začal okamžitě sbírat všechny dosažitelné nahrávky, noty a informace o české hudbě. V roce 1991 poprvé navštívil Prahu. Zde získal CD souboru Musica Bohemica s cyklem třinácti písní Loutny české Adama Michny z Otradovic. Loutna česká má celkově zvláštní význam na Arminově cestě za poznáním české hudby.

Armin se začal pilně učit český jazyk – navštívil kurzy konané v Českých Budějovicích a Brně, kde od muzikologa a hudebníka Martina Horyna obdržel jeho faksimile právě Loutny české. Překladatel Loutny do němčiny, Mirek Čejka, věnoval Arminovi svůj manuskript. Na Čejkovo doporučení si Armin navíc koupil nahrávku Loutny české od českého hudebníka Micheala Pospíšila. Pospíšil se ihned stal Arminovým idolem. Armina tehdy ani ve snu nenapadlo, že už zanedlouho bude účinkovat na další z Pospíšilových nahrávek. Jejich spolupráce už nyní trvá přes deset let.

Sledujte ZDE

Richard Komárek: Zlatá mládež

0

Zlatá mládežPražská zlatá mládež poznává, jak vypadají životy ostatních Čechů. Pět rozmazlených mladých lidí z velkoměsta se musí vyrovnat se vším, na co nejsou zvyklí – s náročnou manuální prací a drsnými životními podmínkami. Na pět týdnů se stanou řezníky na jatkách, obyvateli Chanova, účastníky armádního kurzu přežití, rolníky v české vesnici v rumunském Banátu a ošetřovateli v domově důchodců. Zkorigují své předsudky a zhýčkané chování? Dokážou, že je v nich víc, než se na první pohled zdá?

„Zlatá mládež s sebou samozřejmě záměrně přináší také kontroverzní témata, tento atraktivní formát by měl diváky bavit a zároveň jim nabídnout i silný impuls k přemýšlení. Je na publiku, aby posoudilo, co si mladí protagonisté z natáčení vzali, zda je ta zkušenost někam posunula. My jsme přesvědčeni, že se rozšířily obzory každému z nich. Záměrem autora projektu Dušan Mulíčka bylo nejen vytvořit pořad, který je zábavný, nenudí a je tím, jak je vymyšlen a natočen, srovnatelný s formáty, které točí prestižní televizní produkce ve světě, ale který zároveň nese závažnější poselství pro toho, kdo bude chtít nad věcí víc přemýšlet. V zahraničí už byly natočeny skvělé docu-reality formáty, které mladým Britům nebo mladým Novozélanďanům ukazovaly, co obnáší globalizovaná ekonomika. Za jakých podmínek se například vyrábí jejich tričko ve Vietnamu nebo jak náročné je pracovat v thajské továrně na zpracování ryb. My jsme nemuseli vysílat aktéry do zemí třetího světa. I v ČR existují skupiny obyvatel, jejichž životní zkušenost a mnohdy bohužel i životní možnosti jsou tak odlišné, že to vypadá, jako bychom obývali naprosto odlišné planety. Češi jsou velcí individualisté. Často posuzujeme druhé jen prostřednictvím vlastní zkušenosti. To mezi námi vytváří hranice předsudků a nepochopení. Tyto hranice uvnitř společnosti jsme chtěli prostřednictvím zkušenosti pěti protagonistů ukázat,“ shrnuje kreativní producentka Kamila Zlatušková.

„Náš ‚pražský výběr‘ je zvyklý na komfort velkoměsta, na možnosti, které jim Praha poskytuje ohledně jejich kariéry, zábavy a společenského života. Za hranicí Prahy pro ně začíná neznámé území. A právě tam jsme je vždy na týden vysadili a zjišťovali, jak si s ním poradí a jak taková zkušenost pozmění to, co si o dané profesi nebo prostředí mysleli předtím,” říká režisér Dušan Mulíček. „Ty hranice nemusí být jen mezi velkoměstem a venkovem – tak jak je tomu v dílech z venkovských jatek a z vesnice v Banátu. V případě dílu z Chanova jde i o hranice sociální a etnické a třeba v případě domova důchodců o hranice generační.”

Zlatá mládež Českou televizi letos v září reprezentovala na prestižním Creative Forum EBU v Berlíně v soutěžním výběru 20 nejzajímavějších nových světových formátů. „Zlatou mládež hodnotili zkušení tvůrci i producenti ze západoevropských televizí a skončili jsme v silné celosvětové konkurenci na 8. místě. Z toho, že v obsahu, obraze, střihu i celkové postprodukci držíme krok se současnými televizními trendy, mám samozřejmě radost,“ říká Kamila Zlatušková.

„Tvůrčí producentská skupina Kamily Zlatuškové opět prokázala svou schopnost přicházet s novými tématy a inovativními formami jejich zpracování. Zlatá mládež provokuje jak životním stylem a životními hodnotami aktérů, tak extrémním charakterem situací, jimž jsou v pořadu vystaveni, ale zároveň se dotýká podstatných a hlubokých otázek dneška, zejména o tom, jak se dnešní mladá generace, vnímající svět kolem sebe prizmatem internetu a sociálních médií, vyrovnává s jeho skutečnou podobou,” říká k novému formátu ředitel vývoje pořadů a programových formátů Jan Maxa. (text ČT)

•námět a scénář: Dušan Mulíček
•dramaturgyně a kreativní producentka: Kamila Zlatušková
•výkonný producent: Pavel Plešák
•kamera: Lukáš Gargulák
•režie: Richard Komárek

Stránky pořadu

Vysílá ČT1 každou středu večer.

Tereza Reková: Sdružení MOST

0

VýstřižekPořad z cyklu České televize Babylon.

Oba dnešní příběhy budou hýřit exotikou. Nejprve se podíváme do Ostravy za člověkem, který ač rodilý středoevropan, srdcem patří zemi, která se už řadu desetiletí vyrovnává se ztrátou vlastní samosprávy. Od roku 1951 patří Tibet pod čínskou nadvládou, která ničí veškerou jeho kulturu, zvyklosti a náboženství. Tradice se mohou svobodně rozvíjet leda v sousední Indii – v himalájském Ladaku, nazývaném též Malý Tibet. Ladak je svou kulturou, jazykem i náboženstvím daleko blíže Tibetu než hinduistické Indii.

Petr Ďásek se vypravil do Nepálu a snažil se porozumět nám tolik vzdálené civilizaci. Po návratu pak na podzim roku 2001 uspořádal první ročník Festivalu ProTibet v Ostravě. Od té chvíle se festival pořádá každoročně a po celé republice. Výdělek z festivalu Petr zprvu se skupinkou přátel Tibetu, následně pod hlavičkou obecně prospěšné společnosti MOST (Malé Občanské Sdružení Tolerance) odvážel do cílové oblasti projektu – Ladaku. Zde se nachází několik tibetských exilových vesnic a škol. Vedle pravidelných ročníků festivalu ProTibet, různých přednášek a doprovodných akcí, zahájil MOST na přelomu roku 2006/2007 projekt „Kmotrovství na dálku”. Jedná se o finanční pomoc mnichům a mniškám při studiu v buddhistických klášterních školách v Ladaku. V létě 2008 Petr uskutečnil první kroky pro podporu tibetských dětí v exilu. Členové sdružení MOST navštívili Tibetan Homes Foundation (THF) v Mussoorie v Indii. THF je SOS tibetskou vesničkou, kterou založil J.S. Dalajlama v roce 1962. Nyní se nadace stará téměř o 2500 dětí, které přes Himaláje utekly pěšky z Tibetu do Indie. Jejich vlastní rodiče je poslali na neuvěřitelně náročnou a nebezpečnou cestu, na jejímž konci je možná čeká lepší život. Petr Ďásek společně s ostatními lidmi ve sdružení MOST věří, že jednou se tibetským dětem v exilu splní jejich velký sen, a Tibet se osamostatní. Dokud totiž nebude mít Tibet alespoň nějakou míru autonomie, nebudou se moci děti nikdy vrátit domů.

Každým rokem MOST vymýšlí více a více dobročinných projektů, díky kterým můžeme přispívat Tibeťanům. Nyní již funguje adopce na dálku, škola pro Tibet (budování škol v Ladaku), či chráněná šicí dílna. Herečka Bára Hrzánová je také patronkou projektu Koza pro Tibet, díky kterému se dostává obživy těm nejchudším nomádům. Petr Ďásek s lidmi z MOSTu a dobrovolníky, kteří mají možnost se na výjezdy do Indie přihlásit, každý rok provádí humanitární pomoc přímo v cílových oblastech. Vlastníma rukama pomáhají při stavbě nových klášterů, při záplavách a zemětřesení v roce 2010 zasaženým lidem vařili a celkově je drželi jak finančně, tak psychicky. Petr sám prohlašuje: „Bez vzájemné pomoci a pochopení by náš projekt vůbec nebyl možný.“

Ata Alipour

Náš druhý příběh nás zavede opět na východ. Do pohádkového Teheránu, kde se Ata Alipour narodil v době, kdy zuřila válka mezi Irákem a Íránem jako nejstarší syn v rodině lékaře a zdravotní sestry. Vystudoval průmyslový design a projektování výrobních linek, s konkrétním zaměřením na náhradní díly automobilového průmyslu. Po studiích se z různých důvodů věnoval jiným oborům (administrativa, renovace staveb, bytový design) a poté Írán opustil na 4 roky, kdy žil v Thajsku a živil se mezinárodním obchodem. Írán opustil z důvodu svého nesouhlasu s náboženskou diktaturou. (text ČT)

Premiéra 23.5.2015 na ČT2.
Scénář napsala Tereza Reková.

Záznam pořadu sledujte na iVysílání ČT.

Tereza Reková: Wolfgang Spitzbardt

0

VýstřižekBrno se stalo novým domovem svérázného čechofila, obdivovatele HaDivadla a současného profesora na JAMU. Wolfgang Spitzbardt se narodil v německé Jeně. Studovat ale vyjel na Marxovu univerzitu v Lipsku – obor slavistika a překladatelství. V rámci studií Wolfgang v osmdesátých letech odjel na rok na Karlovu univerzitu do Prahy. Po půl roce byl ale zatčen za překládání protokolů soudu s Chartou. Měsíc drželi Wolfganga pod střechou velvyslanectví, teprve poté jej exportovali zpátky do Německa, kde ho uvěznili kus od Berlína. Až po půl roce Wolfganga odvezli zpátky do Jeny, odebrali mu ale občanský průkaz a zakázali opustit město na dobu tří let. Wolfgang byl exmatrikulován a dostal přiděleno místo zdravotního nočního bratra v nemocnici pro těžce nemocné (a většinou umírající) pacienty. Na lidových školách pak začal na černo vyučovat češtinu. Wolfgang začal navštěvovat Církevní vysokou školu v Erfurtu, a zde absolvoval také zkoušky z hebrejštiny. Po třech letech byl opět rehabilitován, nicméně prostředí nemocnice se mu zalíbilo, a rozhodl se zůstat. S umírajícími pacienty tak strávil takřka celá osmdesátá léta. Něco ho ale stále táhlo do Česka. V nemocnici byly směny rozděleny tak, že Wolfgang vždy dvacet dní pracoval a dvacet dní měl volno. Ve volných dnech proto vždy potají cestoval do Prahy. Česky se naučil dosti svérázným způsobem. Jeho známý Čech šestnáctiletého Wolfganga odvezl na chatu, ve spíži mu nechal několik rohlíků a do ruky mu vložil český slovník a dlouhý německý text. Pak Wolfgangovi poručil, aby text za víkend přeložil, a odjel. A Wolfgang neměl na výběr. Možná tehdy započala Wolfgangova láska k naší zemi. (text ČT)

Pořad z cyklu ČT Babylon sledujte ZDE (v čase 15:20)

Scénář Tereza Reková

Jan Motal, Miroslav Vlček: Anatomie náboženství

0

314298380090001_014Vědecký pohled na náboženství prochází v posledních letech prudkým rozvojem. Jak se věda dívá na extrémní rituály využívající hnus či bolest nebo na náboženskou konverzi? Režie J. Motal

Kognitivní religionistika je jedním z nejprogresivnějších přístupů v současném zkoumání náboženského chování. Co a jak ale konkrétně zkoumá? Otázka pro vědce z Masarykovy univerzity v Brně, kde před několika lety vznikla Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství – LEVYNA. Výzkum religionisty Jakuba Cigána přibližuje náboženskou konverzi člověka jako významný okamžik v životě, který může zásadně ovlivnit paměť a změnit způsob, jak pracujeme se svými vzpomínkami. Sestry Olejákovy si jako čerstvé členky Adventistické církve touto zkušeností v nedávné době prošly. Potvrdí jejich příběh názor vědců? Výzkumník Vladimír Bahna se ve svém experimentu naopak zaměřil na prožívání bolesti a hnusu v extrémních rituálech. Proč jsou právě strach a fyzická muka tak často jejich součástí? Odpovědi budeme hledat ve svědectví muže, na nějž silně zapůsobilo setkání s ostatky buddhistických mistrů i mezi členy pražské komunity, kteří prožitek hnusu a bolesti používají k prohlubování poznání sebe samých. (text ČT)

Scénář: Miroslav Vlček, Jan Motal

Režie: Jan Motal

První díl vysílá Česká televize  – ČT 2 – 10. 5. 2015 – 13:55

Stránky pořadu na webu ČT

Článek o pořadu na webu MUNI

O pořadu

Kognitivní věda se zabývá mezioborovým výzkumem mysli a myšlenkových procesů (například inteligence, paměť, vnímání, pozornost, vědomí nebo jazyk). Metody, pomocí kterých se jednotlivá zkoumání provádí, se liší v závislosti na zkoumané oblasti.

Kognitivní věda o náboženství je progresivní výzkumný program, jehož předmětem jsou kognitivní mechanismy a procesy probíhající během náboženského myšlení a chování člověka.

LEVYNA neboli Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství je instituce zaměřující se na experimentální výzkum náboženství. Kombinuje metody a expertízu humanitních studií a experimentálně zaměřených věd. LEVYNA propojuje výzkumníky z oblastí religionistiky, antropologie, historie, psychologie, sociologie a neurověd, kteří zkoumají náboženské chování a víru.

Jedním z jejích cílů je vzdělávat mladé badatele z humanitních oborů v používání vědeckých metod při výzkumu náboženství a produkovat výzkum na špičkové úrovni založený na mezioborové spolupráci, metodologické integraci a inovaci.

Dílčí vědecké týmy se zabývají výzkumem témat prosociálního jednání, vtělené kognice, aktérství či emocí. Výzkumníci mají také možnost navazovat spolupráci s předními osobnostmi vědeckého studia náboženství. LEVYNA se účastní mezinárodních konferencí a současně zve zahraniční přednášející na půdu Masarykovy univerzity.

V akademickém prostředí existují dva velmi blízké obory. Religionistika (věda zabývající se náboženstvím) a teologie (nauka o bohosloví). Rozdíl mezi těmito vědními obory spočívá v přístupu k existenci božstva. Zatímco teologie vychází z předpokladu, že bůh existuje, pro religionistiku je jeho existence nepodstatná; rozhodující jsou pro ni lidské výpovědi o Bohu, které se promítají do jednání věřících lidí.

Aleš Chalupa je odborným asistentem a současným vedoucím Ústavu religionistiky Masarykovy univerzity. Jeho aktuální výzkum se zaměřuje na antická náboženství a kognitivní historiografii. V této oblasti dosud publikoval mnoho článků, především: „Jak může kognitivní věda přispět k našemu porozumění římského kultu boha Mithry?“, „Proč se Řekové a Římané modlili nahlas? Antropomorfismus, hloupí bohové a lidská kognice“ a další. V rámci projektu LEVYNA Aleš plánuje propojit současný experimentální výzkum v kognitivních vědách s výzkumem uskutečňovaným pomocí tradičních historiografických metod.

Go to Top