Posts tagged Dora Kaprálová

Dora Kaprálová: Berlínský zápisník

0

57231719d9a317424777294Průzračné i křehké, trefné i poťouchlé výseky ze života filmařky, básnířky, cestovatelky, matky a citlivé pozorovatelky jsou deníkovými záznamy, které mají v české literatuře 20. století bohatou tradici. Ale na rozdíl od autorů cenzurovaných a zakazovaných obzírá dnes Kaprálová pestrobarevný, zmatený, rozpohybovaný, ale svobodný svět. Svižně těká mezi Berlínem, Strmilovem i Brnem a potkává místní i zaváté a sváté bytosti. Zájem o ně v jejich poklidné existenci či v osudových momentech tryská v přesných větách. A ať už jde o „umírající tetu Zuzanu“ či o řezníka v berlínském krámku — k těsné důvěrnosti stačí jen pár detailů. Berlínský zápisník je čtení bez patosu, zato poetické i humorné, přičemž nikterak nepomíjí hloubku, složitost a také smutek světa, spjatý s dychtivostí po dalším setkání.

Kniha vyjde v druhé půli května 2016 v nakladatelství Druhé město

Odpovědný redaktor / Miloš Voráč
Obálka a grafická úprava / Bedřich Vémola
Fotografie / Nataša von Kopp, Zdeněk Mezihorák
Rok vydání / 2016
Počet stran / 176
Vazba / pevná s přebalem
Formát / 130×190 mm
ISBN 978-80-7227-382-9
Číslo publikace / 138
Doporučená cena / 279 Kč

Dora Kaprálová: Zimní kniha o lásce

0

bez názvuDora Kaprálová se narodila v roce 1975 v Brně. Vystudovala na JAMU dramaturgii a scénáristiku. Literární kritička, publicistka a prozaička, dokumentaristka, scénáristka TV-seriálu pro děti „Já budu Einsteinem“. Knižně vydala například divadelní hru „Výšiny“ a rozhovor s Květou Legá­tovou „Návraty do Želar“. Editorsky připravila antologii „Kdybych vstoupil do kauflandu, byl bych v Brně“. Několik let psala pravidelně glosy a recenze převážně o současné české poezii do MF DNES i jinam. Je autorkou oceňovaných rozhlasových dokumentů a řady profilových rozhovorů. Od roku 2007 žije s rodinou v Berlíně.

Je jeden muž. Miluji ho houževnatě jako nějaká housenka. On spíše prchá a já mu to nijak nezazlívám. Prchá, honím, a honí-li mě, prchám. On mě ale, to musím přiznat, už vlastně vůbec nehoní. On jen prchá, musí-li. Nezazlívám mu to. Miluje mě esteticky, je to láska asketického atleta, co běží k cílové rovince, tam někam na sever, tam stále na sever, běží a běží, aby neviděl, jak moc ho chci u sebe zadržet, protože nechci; nechci, aby tím vším proběhl příliš rychle. Aby zmizel. Protože tam za cílem, tam už není nic. Ani ti sobi ne. Jen zima, tma a zima.

Texty „Zimní knihy o lásce“ vznikaly původně jako odpověď Dory Kaprálové na prózu maďarského spisovatele Petera Esterházyho „Jedna žena“. Od ledna do února 2013 D. K. každý den napsala pro P. Esterházyho jednu z literárních vinět. Je to kniha o mužích, ale možná současně jen o jednom jediném mnohotvárném a neuchopitelném muži, protože o lásce. Že jsou tam občas nehoráznosti autorku pochopitelně mrzí. Netuší, jak se tam vzaly, ale ví, že bez nich by některé mikrosituace postrádaly vnitřní pravdivost, a tedy i nutnost texty psát. (text nakladatelství Archa)

Dora Kaprálová: Zimní kniha o lásce (Je jeden muž, Barrichello)

První vydání, 84 stran, ISBN 978-80-87545-25-6

Vydalo nakladatelství Archa ve Zlíně v roce 2014.

Recenze Terezy Semotamové v Deníku Referendum.

Dora Kaprálová: Zápisník

0

Zápisník Dory Kaprálové na blogu Martina Reinera.

Dora Kaprálová …

… narodila se 25. 5. 1975 v Brně | od roku 2007 žije s rodinou v Berlíně | je dokumentaristka, kritička, píše texty všeho druhu, hlavně ty na objednávku | snaží se psát o knihách víceméně pravidelně do MFD, LN, i jinam | v současnosti má roztočené dva filmové a jeden rozhlasový dokument …

Ukázka ze Zápisníku:

16. 4. 2013

Pátek

Za dvě hodiny začíná v Praze pohřeb pratety Z., na který nejedu. Přesto jsem od rána spíš tam než tady. Za chvíli zavolám Berlíňanovi Wernerovi, válečnému, předmanželskému dítěti pratetina muže Ády. W. se narodil v Ženských domovech na Smíchově, v květnu 1945, jako nemluvně byl s německou maminkou odsunut, česky nemluví, svého dnes mrtvého tatínka Ádu potkal poprvé a naposledy v šestačtyřiceti letech a zbožňuje ho. Jsem si jistá, že na pohřeb své nevlastní maminky neodjel, bude v rozpacích, když mu zavolám, a já mu přesto zavolám. Nenapíšu ale, o čem jsme si povídali, o čem bychom si mohli po telefonu povídat? Bude to hovor jistě křehký, opatrný, jen zdánlivě veselý.

U snídaně malá F. vyprávěla vzrušující příběh. Končil extatickým výkřikem: „a zmrzlina se tam, v dětské kavárně, jí bílou lžičkou z plastiku.“ Mít srdce čtyřletého musí být punk s prvky barokní hudby. A to mi připomíná, že v úterý večer jsem plavala v bazénu Gorlitzer, a protože tam krátce před mým příchodem v bazénu plavalo hovno, byl velký bazén veřejnosti uzavřen, plavci zděšeně opustili areál, takže jsem plavala ve zcela prázdném dětském bazénku vlevo od místa nehody, za levno a štastně. (Jako bych byla čtyřletou).

Minule jsem psala o jednom náhodném brněnském setkání s malířem K., o společném venčení psíka Ivoše. O klice od smolaře. K. si zápisník přečetl a vytkl mi, že to já jsem byla smutná a proto ta ztížená komunikace mezi námi, nemám s ním dál už komunikovat, nestojí o mé texty, žijeme každý v jiném světě. Padla na mě deprese. Já jsem přece milý K. odezírala smutek z tvé tváře a proto ta tíha setkání, nebo ne? Odpovědět mu, že jsem byla původně veselou zní směšně, strašně směšně. A já mu tak přesto odpověděla. Jinou možností je, napadá mě dnes s odstupem, že někdy nerozumím lidem; že cítím cizí břemena, jež jsou ve skutečnosti břemeny mými. Že jsem tedy já sama (někde v hloubi duše) onou brněnskou zavalitou malířkou K., žiji v suterénním bytě, správcuji nějaké církvi a jsem ze života natolik unavenou, že to ani do slov vtisknout nedokážu; nakonec daruji náhodnému známému s vděčností mosaznou kliku, kliku od smolařky… Pokorně tento úděl a model přijímám, vždyť možné to nakonec je, obzvlášť ve městě B., tom konečném. Spatřuji samu sebe v lidech, kteří ovšem sami sebe vidí zcela jinak, vesele třeba. A pomoci si nemohu. Tak odpusť; odpusť mi K., ublížit jsem ti nechtěla. (pokračování ZDE)

Dora Kaprálová: Bublina přibližnosti

0

„Podle nedávného sociologického průzkumu dnes každý druhý mladý člověk z Prahy považuje Berlín za meku umění a smysluplné město k životu. Ale jaký smysl života a jaký ráj nacházejí v Berlíně české ženy, které zde skutečně žijí, vychovávají děti, pracují, sní a touží?

O tom jsem natočila radiodokument trochu směšného názvu: Bublina přibližnosti. Taky proto, že jsem jednou z nich. Ne snad bublinou. Ženou. Mluvila jsem s českými ženami v Berlíně, abych zjistila, proč tady žít.
Vždyť i celá ta existence nás žen, které jsme přišly z Čech do Berlína po pádu zdi, je trochu směšná. Jaképak dnes hranice? Jakápak jinakost ciziny, stesky po domově? Je přece jedno, kde žijeme. Hranice padly. Jen co je na východ od Ukrajiny zavání ještě iluzí turistické exotiky. Jsme navíc skrz naskrz propojeny mobilními telefony, ipody, skajpem, facebooky; vším, co nás sbližuje v neskutečnu. Jsme skrz naskrz propojeny lhostejností středoevropsky blahobytné společnosti.“
To píše Dora Kaprálová ve svém článku, který u příležitosti premiéry dokumentu Bublina přibližnosti uveřejnil Týdeník Rozhlas a pokračuje: „Chtěla jsem, aby se posluchači nad životy českých žen v Berlíně trochu bavili, zasnění a zaslepení dětskou optikou vnímání. Vždyť každá těžkopádnost je nudná. Mluvila jsem s českými přítelkyněmi a ptala se jich, proč tu žijí, zda jsou šťastné a po čem touží. Myslela jsem si: budu se ptát, abych věděla, co tuším.
Teď už vím, že i mé přítelkyně si v duchu říkaly to samé. A proto jsem se dověděla daleko víc. A mnohé z toho se z radiodokumentu Bublina přibližnosti dozvíte i vy, milí posluchači. (text ČRo)

Dokument Dory Kaprálové Bublina přibližnosti měl premiéru v roce 2011.

V repríze jej Český rozhlas 3 – Vltava vysílá dnes v 21:45.

Záznam pořadu lze nalézt také ZDE

Dora Kaprálová: Nesvítí už jenom bliká

0

Jeden den v životě skutečného undergroundového básníka Pavla Ambroze Homéra. Frontman kapely Idiot Crusoe mezi ďáblem, lupenkou a kočičími anděli. Nesvítí, už jenom bliká. Posměváčkům na cestu.

Pavel Ambroz Homér zemřel v neděli 20. listopadu.

Radiodokument Dory Kaprálové z roku 2001.

Poslechnout si jej můžete ZDE

Dora Kaprálová: Neuvěřitelné nemusí být neuslyšitelné

0

Zpráva o pětadvacátém ročníku mezinárodního rozhlasového festivalu Prix Europa v Berlíně, kterou Dora Kaprálová napsala pro iDnes.cz.

Co dnes může nabídnout rozhlasový dokument? Tvůrčí svobodu, nesrovnatelnou s jinými audiovizuálními žánry. Pro posluchače potom slast ze zvukového oratoria, radost z komediálního dokumentu, údiv nad přeestetizovaným kýčem atd. Ale především umí nabídnout silný příběh! Příběh, který dokáže zdánlivou omezeností rozhlasového média sebevědomě konkurovat i současné beletrii či filmu. Tohle zjištění pro mě bylo nejradostnějším zážitkem v pětadvacátém ročníku mezinárodního festivalu Prix Europa v Berlíně….

Více v rubrice Kavárna na iDnes.cz

Sborník textů absolventů RTDS

0

Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky DIFA JAMU existuje již dvacet let. Taková výročí bývají obvykle považována za „příležitost k ohlédnutí“. To je samozřejmě nesmysl, protože příležitost k ohlédnutí má každý člověk kdykoli si zamane. Skutečností ovšem také je, že v letu času a honbě za všemožnými i nemožnými cíli či za obyčejným přežitím mu nezbývá na takové zamanutí příliš prostoru. I když by chtěl, i když nepochybuje, že je dobré se na chvíli zastavit, otočit a z odstupu podívat na ušlou cestu. Případně se i pokusit o zamyšlení, rozpomenutí na výchozí body a původní cíle či o nalezení odpovědi na otázku po smyslu svého jednání. Anebo, podle potřeby, uronit slzu či plivanec. A pak zase pokračovat dál, bůhvíkam, třeba zpátky, nebo úplně jinam. Jenže to odkládá tak dlouho, až mu nakonec nezbude, než překonat odpor k rituálům a zvyklostem a uznat, že ta „kulatá“ výročí jsou vlastně docela dobrá záminka k výše uvedeným činnostem.
Takto nějak vznikl nápad oslovit bývalé studenty, a tedy současné absolventy RTDS, a požádat je o zpětný pohled na roky strávené na JAMU.
Abychom jim to usnadnili, navrhli jsme několik nezávazných témat k zamyšlení:
Co jste dělali po ukončení studia na JAMU a čím se živíte nyní?
Jak se máte?
Co vám škola (z dnešního pohledu) dala?
Co vám (z dnešního pohledu) ve škole chybělo, co mělo být jinak a co byste dělali jinak?
Šli byste (kdybyste se vrátili o pár let zpět) studovat RTDS znovu? Proč ano či ne?
Chtěli byste něco vzkázat prof. Přidalovi? Co?
Ze všech 43 dosavadních absolventů RTDS se na 40 podařilo sehnat kontakt a ti všichni byli osloveni. Dva výslovně odmítli do sborníku přispět, 14 výzvu nevyslyšelo a své odpovědi jich poslalo 24.

Absolventi – sborník (.pdf)

Absolventské práce vzniklé v Ateliéru RTDS

0

Disertační, magisterské a bakalářské absolventské práce vzniklé v Ateliéru RTDS.

2017

Žaneta Caletková: Trikový film: Karel Zeman, Steven Spielberg, Terry Gilliam, Tim Burton
Radka Komžíková: Tvorba verejnoprávnej televízie pre deti a mládež na Slovensku od roku 2000
Iveta Novotná:
Bibiána Rybárová:
Dorota Ambrožová:
Bernardeta Babáková:
Kristýna Kodrlová
Jana Mrázová:
Eva Pospíšilová:
Pavel Zarodňanský

2016

Katarína Kubalová: Rola klasickej rozprávky vo vývoji dieťaťa
Tereza Reková: Možnosti tvůrčí komunikace ve vztahu k odkazu osobnosti Hieronyma Lorma a jejich využití v médiích a na divadle
Iva Strnadová: Český nezávislý film
Markéta Sára Valnohová: Cinefilie v díle Xaviera Dolana
Monika Zoubková: Programové pilíře ČT:D v kontextu původní tvorby České televize od roku 2013
Daniela Boková: Babovřesky pro umění (bakalářská práce)

2015

Pavel Gotthard: Scenáristické postupy v českých sci-fi filmech mezi lety 1918-1989 (disertační práce)
Marek Steininger: Česká road movie po roce 1990
Žaneta Caletková: Henrik Ibsen na divadle, ve filmu a v rozhlase (bakalářská práce)
Nikol Patíková: Rozhlasové hry Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše (bakalářská práce)
Iveta Novotná: Hamletovské transformace (bakalářská práce)
Petr Pánek: Stalker a Zóna (bakalářská práce)
Veronika Pospíšilová: Rozhlasový režisér Aleš Vrzák (bakalářská práce)
Miroslav Vlček: Ideológie v tvorbe Martina Šulíka (bakalářská práce)
Jakub Votýpka: Vliv Alfreda Hitchcocka a Michelangela Antonioniho ve filmech Briana De Palmy (bakalářská práce)

2014

2013

2012

2011

2009

  • Josef Fišer: Televizní pohádková tvorba Ludvíka Ráži v devadesátých letech
  • Jana Kalousová: Ženské postavy v české filmové dramatické tvorbě po roce 2000
  • Richard Komárek: Dramadoc
  • Jan Motal: Autenticita a fragmentárnost v dokumentárním eseji
  • Jakub Vítek: Virginia Woolfová a Michael Cunningham-literární a filmové průsečíky
  • Eva Vojtová: Rozhlasová dramatická tvorba nové generace
  • Eva Dvořáková: Odraz dokumentaristické zkušenosti v hraných filmech Roberta Sedláčka (bakalářská práce)
  • Pavel Gotthard: Horor v české televizní a filmové tvorbě : analýza stavby příběhu a prostředků budujících hrůzu v českých hororových filmech (bakalářská práce)
  • Tomáš Koňařík: Internetové televize v Česku: Analýza původní tvorby internetových televizí Boom TV a Stream (bakalářská práce)
  • Lucie Macháčková: Fenomén Mezipatra a vývoj zobrazování homosexuality v českém porevolučním filmu (bakalářská práce)
  • Iryna Shkaruba: Pohled dvou evropských režisérů na americkou společnost prostřednictvím dvou scénářů Sama Sheparda (bakalářská práce)
  • Tomáš Soldán: Rozhlasové hry Karla Tachovského (bakalářská práce)
  • Barbora Voráčová: J. A. Pitínský jako rozhlasový režisér (bakalářská práce)

(more…)

Go to Top