Posts tagged Fejeton

Lukáš Tesárek: Doba arogantní

0

2a038bf8180da607c4038ad728a0fa87Posledním dílem v sérií studentských fejetonů se představil student JAMU Lukáš Tesárek, který napsal fejeton Doba arogantní.

Brněnský noční život je krásná věc. Možná je to dáno tím, že je tu na každé ulici víc barů než parkovacích míst, možná zdejší atmosférou – nevím. Ale jisté je, že tady v noci poznáte nemálo lidských charakterů. „A jak už to tak asi bývá“ (což je mimochodem naprosto úžasné vysvětlení chodu věcí na světě), jen povzácnu poznáte charaktery dobré. Naopak ty špatné se vám hrdě odhalují v kvantech.

Například jeden večer jsem byl U Gluma. Nejsem si jistý, dá-li se Glumovi říkat zrovna bar, spíš nalévárna, ale o to teď nejde. Ten večer bylo vevnitř plno, a pár lidí proto postávalo venku, před podnikem. A mezi všemi přítomnými byly i dvě slečny, které seděly na patníku před vchodem. Mezi nimi a vstupními dveřmi byl celý chodník, prostoru ažaž, ale přesto se objevilo jedno individuum… no, zkrátka pán středního věku, co pocítil potřebu dívky slovně zpráskat jako koně, poněvadž z jeho úhlu pohledu mu nejspíš zavazely v průchodu. Zeptal jsem se ho, co mu provedly tak strašného, a jestli je opravdu potřeba, aby chlap jednal s ženami takhle. Načež mi bylo vysvětleno, co jsem zač a kam patřím, a že bych si měl dávat bacha, protože zdejší barman je jeho dobrý kamarád, a jestli si budu vyskakovat, nechá mě odsud vykopat. A na podobné vlně to pokračovalo… (more…)

Natálie Janderová: Mývalí doupě

0

536af8be4770171e2e9e20669c57c45aV sérii letních studentských fejetonů se v poradí čtvrtá představila Natálie Janderová.

“Jednoho krásného květnového dne se můj dětský sen konečně vyplnil. Nebo to alespoň mé osobní doklady oficiálně tvrdily a já jim naivně věřila. Až dnes, s letmým odstupem několika let, si tak nějak uvědomuji, že to přání malého děvčátka bylo poněkud náročnějšího charakteru. A že nestačí pouze čekat, až dospěji.

Po dovršení osmnácti let se homo – rádoby – adultus převelice těší na to, až opustí svou rodnou jeskyni a pozná tu skrytou nádheru světa, pod rodičovským dohledem těžko poznatelnou. Nikdo už mu nebude moci řídit život, bezpochyby plný možného dobrodružství. Zahořklí dospělí nám ve všem takovém brání, že ano? Možná máme částečně pravdu; očividně se nejlépe dospívá skokem do jezera, kdy očekáváme příležitost ukázat vše, co umíme. Místo toho jsme leckdy rádi, když doplaveme co nejdříve ke břehu čubičkou a nelokneme si litrů špinavé vody. Nenecháme se ale ničím vyvést z míry. Však si konečně můžeme dělat, co chceme. Až na menší zádrhel, a sice nechuť zabývat se věcmi přímo pod nosem, jejichž „samo-vyřešení“ bylo dříve samozřejmostí. (more…)

Filip Gažo: Kamarát Vesmír

0

6ca1b77f43099429c9941119ff5aada7V sérii letních studentských fejetonů se dále představil 19letý student JAMU Filip Gažo.

“Hovorí sa, že všetci ľudia sú si niečím podobní. Taktiež sa hovorí, že všetci ľudia sú niečím rozdielni. No a taktiež sa hovorí niekoľko ďalších milión vecí, ako ste už mohli počuť v televízii, v škole, v rozhlase alebo na návšteve u svokrovcov… Jedna z nich je, že existuje niečo viac ako my ľudské stvorenia, alebo ľudské bytosti, ak si trúfate. To niečo môžeme nazvať rôzne. Boh, Osud, Energia, Vesmír. Osobne preferujem Vesmír, z jedného jednoduchého dôvodu. Chcem sa s ním kamarátiť. Mať Boha za kamaráta by sa asi tiež dalo, ale predsa uznajte, ten už je taká väčšia autorita, ako nejaký šéf a s takými sa väčšinou ťažko kamaráti. Osud, ten sa človeku len nudne deje a nič v podstate nerieši. Energia čas na kamarátstvo moc nemá, tá len stále niekde vibruje. Ale vesmír… ten sa s vami aj zahrá. (more…)

Eliška Kánská – Z generace na generaci

0

5ef0d2ddac160278de48460cd16285b5V rámci letního festivalu studentských fejetonů se představí studentka Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadeln fakultě JAMU Eliška Kánská. Její fejeton nese název Z generace na generaci.

Jdu pozdě. O velikosti zpoždění informuje počet nepřijatých hovorů na mém telefonu. Odpovídám stručnou zprávou, už jedu. Dobíhám rozjezd a svůj sportovní výkon rozdýchávám ještě další dvě zastávky.

Víceméně nechtěné doteky spolucestujících ignoruji. Má mysl se zaobírá důležitějším problémem, než je potenciální sexuální obtěžování. Chystám svou omluvu.

Aby nedošlo k omylu, nejsem dvanáctiletá školačka, která se zapovídala s kamarády a teď ji doma čeká průšvih. Jsem dvacetiletá studentka vysoké školy a trávila jsem příjemný večer se svými spolužáky. To ale nic nemění na faktu, že mě v místě mého přechodného bydliště během vysokoškolských studií; čeká … strachující se babička.

Více ve fejetonu, který načetla sama autorka. (text ČRo)

Vysíláno v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno (more…)

Jan Rec: Vezmi tašku do hrsti

0

4047a06d672ea48a2e22468e6105a3e0Fejetonem Jana Rece pod názvem Vezmi tašku do hrsti! zahájil pravidelný letní „festival“ studentských fejetonů, jehož prostřednictvím se vám představují noví tvůrci.

Značná část politického dění letošního roku více či méně souvisí s volbami do našeho čili evropského parlamentu. Mimo jiné se v souvislosti s tím opět začaly ozývat hlasy připisující určité démonické vlastnosti obci jménem Brusel. Celá záležitost je o to pozoruhodnější, že sídlem tohoto našeho parlamentu, jakkoli operuje i v Bruselu a konečně též v Lucemburku, je Štrasburk. Rozhodl jsem se to tedy osobně prověřit.

Musím přiznat, že zklamání, které na mne čekalo, nebylo malé. Město vypadalo právě tak, jak jsem si ho pamatoval z doby před několika lety, kdy jsem tam naposled zavítal. Domy, stromy, lidé – všechno bylo na svém místě. Říkal jsem si, kde že je ten diktát? Zuby mi strachy drkotaly při pomyšlení, že udeří svou plnou silou – tou, o níž tak často slýcháme. Hodiny plynuly, až nakonec uplynul celý den, leč po diktatuře ani stopy. Napadlo mě, že k ní musím Brusel nejprve vyprovokovat. Zkusil jsem tedy přejít nejbližší přechod na červenou. Nic se ale nestalo. Odhodlal jsem se v parku šlápnout na trávník, ale byl jsem jen velmi uctivě požádán, abych nepokračoval dále do květinového záhonu. Pak jsem si zase usmyslil, že snad Bruselova úskočnost jen vyčkává na nestřežený okamžik, že zřejmě u jídla či ve spánku budu vyrušen nebo dokonce přepaden, avšak bylo mi dopřáno navečeřet se dosyta a ze sna jsem dalšího dne procitl až dopoledne, dokonale odpočatý… (celý text ČRo)

Poslouchejte ZDE

Vysíláno v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno. (more…)

Go to Top