Posts tagged Iveta Novotná

Fej…t…n – Senzační hra studentů

0

48b2bbf5310bbaa75cefb3273ba591fb

Francie, 1924 – potopení obchodní lodi. Velká Británie, 1926 – nepokoje v centru Londýna. Československo, 1930 – požár pražského operního domu. Německo, 1930 – atentát na ministra zahraničí. Spojené státy americké, 1938 – invaze Marťanů.

Víte, co mají tyto zdánlivě nesouvisející události společného? Jde o náměty pěti takzvaných senzačních her (Maremoto, Broadcasting the Barricades, Požár opery, Der minister ist ermordet!, Válka světů).

Tento specifický žánr rozhlasové dramatiky vznikal zejména v počátcích rozhlasového vysílání. Šlo o původní hry, které experimentovaly se zvukovými možnostmi nového média. Jejich cílem bylo zaujmout posluchače zajímavým námětem a formou přerušovaného vysílání a vyvolat senzaci. Ve velké míře měla ona senzace negativní nádech, když byli nezkušení recipienti znechuceni falešnými poplašnými zprávami o tragických událostech. V některých případech dokonce považovali vysílanou rozhlasovou hru za skutečnost, přestože byla řádně ohlášena a otištěna v programu. Na druhou stranu to ale byly právě senzační hry, které autorům otevřely široké možnosti rozhlasového média a zároveň vyvolaly debatu o možné zneužitelnosti tehdy nedotknutelného informačního prostředku. (more…)

Iveta Novotná: Paradox má jméno Wilde

0

stažený souborDovolujeme si Vás pozvat k poslechu rozhlasového pásma Ivety Novotné s názvem Paradox má jméno Wilde, které v neděli 9.4. ve 20:00 uvede stanice Vltava.

Spisovatel, dramatik, filozof a estét, ale i vězeň a nenáviděný občan – to všechno byl Oscar Wilde. Nejdříve obdivovaný a posléze zatracovaný autor, pro kterého je synonymem slovo paradox. Na jednu stranu se Wilde vysmíval vyšší společnosti a trefně ji kritizoval a na druhou stranu do ní vždy chtěl zoufale patřit. Mluvil o ženách jako o stvořeních, která nejsou schopna myšlení, a zároveň byl editorem feministického časopisu Svět ženy. Říkal o sobě, že je skvělý a geniální, přesto však ve skrytu duše chtěl být někým jiným.

„Basil Hallward je tím, kým si myslím, že jsem já; lord Henry je tím, kým si svět myslí, že jsem; Dorian Gray je tím, kým bych rád byl – třeba v příštích letech,“ charakterizoval se Oscar Wilde za pomoci svých postav z románu Obraz Doriana Graye. On sám si chtěl užívat života plnými doušky. Nikdy nezestárnout. V tom toužil být jako jeho Dorian Gray. Několik posledních let Wildova života skutečně připomínalo život jeho románové postavy. Podobně jako Dorian Gray podlehl Wilde sladkým slovům našeptávače lorda Alfreda Douglase. Wildův životní pád začal 3. dubna 1895 soudním procesem, ve kterém irský spisovatel čelil obvinění z homosexuality.

„Společnost je neuvěřitelně tolerantní, odpustí Vám všechno kromě geniality,“ řekl sám Oscar Wilde. Soud Wilda v procesu uznal vinným a odsoudil ho ke dvěma rokům vězení a nuceným pracím. Společnost, včetně jeho přátel, se k němu obrátili zády. Dnes je ale Oscar Wilde považován za velmi výraznou osobnost, pokračuje dramaturg Václav Cejpek: „A to jak v oblasti divadla, dramatického umění, tak i v oblasti prózy a vlastně v oblasti svého celospolečenského působení. V českých divadlech se od roku 2000, čili od jakéhosi formálního mezníku, objevilo Wildovo dílo 70x, což je velmi nezvyklé. To je u zahraničního autora z té doby výjimečné.“

„Dokud je člověk neznámý – mít řadu křestních jmen je užitečné, ba dokonce potřebné. Až se proslaví, některá jména odhodí. Jako ten letec v balónu, který aby mohl vystoupit výš, odhazuje přebytečnou zátěž. Dvě jména už jsem hodil přes palubu. Brzy odhodím další a budu znám prostě jako The Wills nebo The Oscar.“

Tehdy by Oscara Wilda vůbec nenapadlo, že se nakonec bude muset zbavit všech svých jmen a stát se Sebastianem Melmonthem. Pod tímto jménem žil Wilde po svém propuštění z vězení. S přítelem Robertem Rossem se odstěhoval do Francie, kde 30. listopadu roku 1900 zemřel.

Rozhlasové pásmo o Oscaru Wildovi napsala Iveta Novotná. Dramaturgie: Alena Blažejovská. Režie: Lukáš Kopecký. Účinkují: Martin Sláma (Vypravěč), Vladimír Hauser (Starý Oscar Wilde), Jiří Svoboda (Mladý Oscar Wilde), Jakub Šafránek, Štěpán Kaminský, Miroslav Černý, Jaroslava Vykoupilová a Václav Cejpek. (text ČRo)

Iveta Novotná: Hamletovské transformace

0

hamletBakalářská práce se zabývá Hamletem jako fenoménem doby. Pomocí analýz několika filmových a televizních adaptací Shakespearova Hamleta je ukázáno, jak rozdílné může být vnímání tohoto známého příběhu. Cílem práce je srovnat adaptace se jejich předlohou a zjistit, do jaké míry jsou jí věrné.

Bakalářská práce Hamletovské transformace

Bakalářská práce byla obhájena v roce 2015.

Vedoucí práce: David Drozd
Oponent: Jan Šotkovský

Iveta Novotná: Stravinskij!

0

stravinsky_wide-a8e2a918b98a52c2692f61a7cd4d5f9277e44364-s6-c10Premiéra rozhlasové hry v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace na ČRo Vltava.

Scénář Iveta Novotná

Dramaturgie Hana Hložková

Režie Jan Hubáček

Hudba Tomáš Háček

Osoby a obsazení: Anděl (Eva Novotná), Stravinskij (Zdeněk Julina)

Připravilo studio Brno

Vysílá ČRo Vltava 30. srpna v 19 hodin

Iveta Novotná: Příběh fexta Karla Šebka

0

3368189--pribeh-fexta-karla-sebka--1-300x200p0Fext je lidové označení pro člověka, jehož ostatky se po smrti nerozložily. Lidová slovesnost často fextům připisovala nadpřirozené schopnosti, zejména nezranitelnost. Pověsti o fextech pocházejí z Rychnovska a okolí. Na Vambersku se výraz používá pro osoby, které se dožívají vysokého věku, rychle překonávají nemoci, tedy jako synonymum pro označení nezmar.

Studenti činoherní režie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně mají ve 4. ročníku za úkol poznat se blíže se studenty 3. ročníku herectví při tzv. přípravě do Marty. Touto přípravou se myslí vznik svébytné divadelní inscenace, během které režisér zjistí, co který herec umí, a herci naopak, co vyžaduje režisér. Ani tento rok nebyl výjimkou. Během března a dubna byly uvedeny čtyři „přípravné“ inscenace pod společnou hlavičkou Příběhy 20. století.

Jedná se o dokumentární inscenace, jejichž úkolem bylo zprostředkovat divákům zajímavý životní příběh z minulého století. Jedním ze zpracovaných příběhů se stal osud surrealistického básníka Karla Šebka, narozeného jako Karel Štětka. Text k inscenaci s dlouhým názvem: Šebek / neboť poblíž každé básně by měl být nebožtík, co ji bůhvíodkud vyhrabal napsala s využitím Šebkových básní studentka dramaturgie Markéta Špetíková. Režie se ujal Jan Cimr.
Karel Šebek pracoval v psychiatrické léčebně v Dobřanech jako sanitář. Po neúspěšném pokusu pomoci několika lidem utéct z léčebny se pokusil o sebevraždu. Z ošetřovatele se stal ošetřovaný. Jeho tvorba byla inspirována fantazijními světy duševně nemocných lidí a často byla důsledkem vlivu léků. Šebkovy básně jsou plné úzkosti ze světa i sebe samého. Je v nich cítit autorova rozpadající se osobnost. Během let vykonal Karel Šebek na tři desítky neúspěšných pokusů o sebevraždu.

Od 11. dubna 1995, kdy na propustku opustil léčebnu v Dobřanech, je Karel Šebek nezvěstný. Naposledy byl viděn na pražském nádraží, když nasedal na vlak zpátky do Dobřan. Tam ale nikdy nedorazil. Objevuje se několik hypotéz o tom, co se s ním stalo. Jedna hovoří o možnosti finální sebevraždy, jiná zase o jeho možném útěku do Francie.

Způsob Šebkova mistrného zmizení zřejmě nikdy nebude odhalen. Stejně tak se nikdy nedozvíme pravý důvod jeho zmizení. Možná ale, že Karel Šebek vůbec nezmizel. Jen chtěl, aby to tak vypadalo. Aby měl od všech pokoj a mohl jen psát a psát a psát. Kdo ví. Ale bylo by to, slovy studentské inscenace, šebkovské. (text ČRo)

Uvedeno v pořadu ČRo Brno Zelný rynk v sobotu 25. dubna od 18 hodin.

Iveta Novotná: Pláňka II.

0

VýstřižekDruhý trailer inscenace Federico García Lorca: Pláňka, která bude mít premiéru 14. 12. ve Studiu Marta.

“Která děti má mít, ta je má.“

Mládí, zdraví, práce… i zítra. A potom? Vrůst do samoty, vykřičet přání, které zanikne v ozvěně… Kam až hodláme zajít, abychom došli naplnění? … Být matkou, vědět, že kamsi pokračuji. Ale které dítě je to pravé? … Drásavý příběh španělského dramatika a básníka Federica Garcíi Lorcy o příliš silné touze, která se ztratila v posedlosti. … Text, který propojuje dramatické situace, v nichž kypí horká krev, i poetické chvíle naplněné samotou, touhou a bolestným smutkem.

„Ano, mé robátko, říkám já,
jsem po tobě celá bolavá.
A nejvíc pod srdcem, tam, kde se
pohoupáš v první kolébce!
Kdy už, dítě, přijdeš sem?“

Tvůrčí tým:
Režie, hudba: Gabriela Krečmerová
Dramaturgie: Adam Gold
Scéna, kostýmy: Jitka Fleislebr
Pohybová spolupráce: David Strnad
Produkce: Tereza Koudelová
Světlo: Tomáš Tušer
Zvuk: Matěj Klíma
Video: Iveta Novotná, Jakub Podešva

Hrají:
Tereza Slavkovská, Milada Vyhnálková, Barbora Nesvadbová, Michaela Foitová, Petra Staňková, Kristina Povodová, Lubomír Stárek (j. h.), Ondřej Dvořák, Daniel Ondráček, Jiří Svoboda, Juraj Háder

Od 14. prosince v Divadelním studiu Marta

http://studiomarta.cz

Iveta Novotná: The Czech Soul /Česká duše/

0

VýstřižekDokumentární film o Češích s Američanem v hlavní roli.

Námět, střih a režie: Iveta Novotná
Scénář: Adrian Hundhausen
Kamera a dramaturgie: Jakub Votýpka
Zvuk: Lukáš Novotný
Produkce: Barbora Rosochová
Pedagogické vedení: Marek Hlavica

Hrají:
Adrian Hundhausen, Barbora Goldmannová, Veronika Gazarjan, Jakub Urbánek, Jonáš Florián, Klára Jírovská, Karla Kočvarová, Marie Venclů, Tomáš Šplíchal, Doubravka Brávková, Alena Vognárková a koucour Pasternak.

Natočeno v rámci předmětu Audiovizuální projekt na DIFA JAMU v roce 2014.

Iveta Novotná: Pláňka

0

LorkaTrailer inscenace Federico García Lorca: Pláňka, která bude mít premiéru 14. 12. ve Studiu Marta.

“Která děti má mít, ta je má.“

Mládí, zdraví, práce… i zítra. A potom? Vrůst do samoty, vykřičet přání, které zanikne v ozvěně… Kam až hodláme zajít, abychom došli naplnění? … Být matkou, vědět, že kamsi pokračuji. Ale které dítě je to pravé? … Drásavý příběh španělského dramatika a básníka Federica Garcíi Lorcy o příliš silné touze, která se ztratila v posedlosti. … Text, který propojuje dramatické situace, v nichž kypí horká krev, i poetické chvíle naplněné samotou, touhou a bolestným smutkem.

„Ano, mé robátko, říkám já,
jsem po tobě celá bolavá.
A nejvíc pod srdcem, tam, kde se
pohoupáš v první kolébce!
Kdy už, dítě, přijdeš sem?“

Tvůrčí tým:
Režie, hudba: Gabriela Krečmerová
Dramaturgie: Adam Gold
Scéna, kostýmy: Jitka Fleislebr
Pohybová spolupráce: David Strnad
Produkce: Tereza Koudelová
Světlo: Tomáš Tušer
Zvuk: Matěj Klíma
Video: Iveta Novotná, Jakub Podešva

Hrají:
Tereza Slavkovská, Milada Vyhnálková, Barbora Nesvadbová, Michaela Foitová, Petra Staňková, Kristina Povodová, Lubomír Stárek (j. h.), Ondřej Dvořák, Daniel Ondráček, Jiří Svoboda, Juraj Háder

Od 14. prosince v Divadelním studiu Marta

http://studiomarta.cz

Iveta Novotná: Mezi divadlem a politickou angažovaností

0

3210299--foto-z-facebooku-divadla-feste-z-predstaveni-kupci-hvezd--1-300x200p0Portrét Jiřího Honzírka.

Znáte to… Už to tady bylo několikrát. Pár spolužáků z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění cítí, že je ve společnosti něco v nepořádku a mají potřebu se k tomu vyjádřit. Jsou to umělci – divadelníci – a tak je napadne založit si divadlo. Jejich vlastní divadlo. Takové, které bude reflektovat jejich názory a snažit se o změnu všeobecného vnímání pomocí inscenace.

Mezi taková divadla se řadí i Divadlo Feste. Toto nezávislé a politicky angažované divadlo se nebojí otevírat témata, která jsou překroucená nebo jsou nějakým způsobem pro jiná média a divadla tabu. Na jejich repertoáru můžeme nebo jsme ještě nedávno mohli najít inscenace pojednávající o náboženství, domácím násilí anebo síle moci.

Jedním ze zakládajících členů je i režisér a dramaturg Jiří Honzírek, jehož pohled na svět se stal nedílnou součástí jeho inscenací v Divadle Feste. Co ho na takových tématech zajímá? Má vůbec takové divadlo smysl? A lze jej vůbec skloubit s rodinou? I na takové otázky hledá Jiří Honzírek v dokumentu odpověď.

V dokumentu jsou použity ukázky z představení Kupci hvězd, které bylo inspirováno knihou Intelektuál ve veřejném prostoru – souborem esejů tuzemských filozofů, sociologů, ekologů a jiných odborníků na téma: Kdo je intelektuál a proč by ho společnost mohla potřebovat. Ukázky reflektují Honzírkovy názory a zároveň jsou vtipným kontrapunktem.

Ukázky z představení Kupci hvězd zazní v podání Lukáše Černocha a Miroslava Sýkory. (text ČRo)

Připravila Iveta Novotná.

Dokument uslyšíte v sobotu 20. září od 18 hodin v Zelném rynku.

Iveta Novotná: Životní příběh mimina s velkou hlavou

0

MahenTak trochu pohádkový, tak trochu opravdový příběh o dítěti, které se narodilo odlišné od ostatních, ale díky lásce milujících rodičů a spoustě vlastních nápadů prožívá pestrý život plný radosti a dobrodružství. Metafora o tom, že zdravotní handicap nemusí znamenat jen starosti, smutek a pláč, ale naopak spoustu radosti a dobrodružství. A že ze smysluplně prožitého života se dá odletět rovnou mezi hvězdy… Divadelní adaptace úspěšné knihy mladé brněnské výtvarnice a spisovatelky Terezy Šedivé (nar. 1988), studentky oboru ilustrace v Cambridge, která děti hravou formou učí toleranci a zájmu o druhé. (text NDB)

autor: Tereza Šedivá, Helena Michková
režie: Gabriela Krečmerová
hudba: Gabriela Krečmerová
dramaturg: Helena Michková
dramatizace: Helena Michková
kostýmy: Jitka Gazdošová
scéna: Jitka Gazdošová
nahrávka hudby: František Soukup
grafické zpracování: Anna Štohanzlová
trailer: Iveta Novotná
produkční spolupráce: Barbora Rosochová
kamera: Soňa Popová, Lukáš Novotný

Osoby a obsazení
Mimino Agáta Kryštůfková, Viktor Zavadil
Maminka Kateřina Dostálová, Kristýna Lišková
Tatínek Petr Németh, Miroslav Sýkora
Vypravěč Martin Hudec, Tereza Slámová

Inscenace je vhodná pro děti od 3 let.

Premiéra 26. dubna 2014 na Malé scéně Mahenova divadla

Go to Top