Posts tagged Kateřina Hejnarová

Kateřina Hejnarová – Soukromá místa: 5. Švýčarsko

0

Švýcarsko

Zavřel se do staré chaty ve Švýcarsku, nad jídelní stůl pověsil hlavy dvou jelenů, a pro jeho polské jméno jej všichni měli za politického uprchlíka. V 80. letech, kdy se do alpské osady přistěhoval, byli Švýcaři na podobné případy víc než zvyklí. Ale před čím pan Kaminsky, křestního jména neznámého, utíkal doopravdy? Koho tak úzkostlivě chtěl udržet venku, že do dveří vpletl složitý zámek z hodinových strojků?
„Pak ho prý viděli, jak brzo ráno telefonuje z budky dole ve městě, a večer jsem ho našel ležet ve dveřích. Hlavou dovnitř a tělem ven. Snad infarkt … Měl na to věk. Navíc, předtím se musel dost rozzuřit, protože ty dva jeleny vyhodil do sněhu na terasu. Sám jsem je vracel zpátky domů.“

Scénář a režie: Kateřina Hejnarová
Dramaturgie: Petr Vašků
Obsazení: Kateřina Hejnarová (slečna), Petr Vašků (soused)
Použitá hudba: The Caretaker – The loves of my entire life (z alba Everywhere at the end of time, 2016)
Natočeno v květnu 2018.

Kateřina Hejnarová – Soukromá místa: 4. Praha

0

Pořad byl natočen v rámci předmětu Blackbox.
Praha
Scénář a režie: Kateřina Hejnarová
Dramaturgie: Petr Vašků
Obsazení: Jaromír Chmelař (dělník), Rostislav Bezděk (kotelník)
Natočeno v prosinci 2017.

Kateřina Hejnarová – Fascinace skutečností

0

Kateřina HejnarováEsejistická reportáž vysílaná v magazínu Zelný rynk na ČRo Brno.

Kateřina Hejnarová se domnívá, že jako laik má pojem realismus spojený s obrazy z 19. století a technickou dovedností upřednostněnou natolik, že malíře v podstatě degraduje z umělce na řemeslníka, jemuž není dovoleno k zobrazovanému motivu zaujímat jakýkoli postoj nebo si dokonce výjevy místo pokorného nalézání svéhlavě vymýšlet.

„Hyperrealismus je hodně spojovaný s americkým prostředím 70. let, s kapitalistickou kulturou a podobně, a většinou je v něm hledaná právě povrchnost – že věci využíváme a potom odhazujeme,” říká kurátorka Barbora Kundračíková, která vyučuje estetiku a teorii výtvarného umění na Masarykově univerzitě v Brně, a spolu s malířem Michalem Ožibkem je autorkou výstavy.

 

K poslechu na webu Českého rozhlasu zde.

2. ročník: Bohovory

0

Soubor krátkých filmů 2. ročníku.

Natáčení proběhlo během jednoho odpoledního workshopu, po předchozí několikatýdenní scenáristické přípravě.

Všichni studenti si vyzkoušeli zrežírovat svůj krátký scénář a také se vystřídali na pozici kamery a zvuku a také v hereckých úlohách:

Markéta Fiurášková

Kateřina Hejnarová

Petr Kobzev

Jan Singer

Petr Vašků

 

Pedagogická supervize: Marek Petřík

Projekt vznikl v rámci předmětu Audiovizuální praktikum.

 

Kateřina Hejnarová: Rituální lednička

0

3875426--katerina-hejnarova--1-300x200p0Autorkou dalšího studentského fejetonu je posluchačka 1. ročníku Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU Kateřina Hejnarová. Jak by se vám bydlelo na kolejích, kdyby vás tam strašila lednička?

Kateřina Hejnarová po příchodu na studia v Brně musela bydlet na kolejích a přivodilo jí to strašidelné zážitky. O sobě píše:

„Narodila jsem se v Olomouci, a mám k tomu městu velmi blízký vztah, přestože reálně bydlím na vesnici vzdálené asi dvacet kilometrů. Původně jsem se nejmenovala Kateřina, ale Kamila. Pocházím totiž z dvojčat, a rodičům trvalo týden, než se rozhodli nám jména prohodit. Proto když vzpomínám na dětství v množném čísle my, většinou to opravdu není plurál majestatikus.

Mám ráda bizarnosti: Ve dvanácti letech jsem začala vytvářet takzvanou Sbírku růží s romantickým cílem zakonzervovat okvětní lístky z narozeninových pugétů do zavařovaček. Jenže kdo mohl tušit, že postupem času začne u dna vznikat prapodivná žlutá voda, lístky vyblednou a splasknou? Vlastním tedy osm sklenic s květinami v různém stupni rozkladu.

Považuji se za optimistku. Během přípravy k maturitě z francouzštiny jsem musela půl roku z všemožných úhlů rozebírat absurdní drama Nosorožec od Eugèna Ionesca. Po tom všem utrpení jej tedy uvádím jako svou nejmilejší knížku.

Kdybych nestudovala JAMU, zajímaly by mě dějiny výtvarného umění, eventuálně bych se vyučila květinářkou. Nakonec, třeba by se mé inovativní sklenicové aranžmá ujalo.“

Kateřina Hejnarová ale studuje JAMU. Když do Brna přijela, aby nastoupila do 1. ročníku, přivítala ji „rituální lednička“. Obludný předmět se stal symbolem zjištění, že zahájit někde novou životní etapu není snadné:

„Je to jen lednička. Malý bílý spotřebič s plastovými dvířky. Tak nějak zvláštně ulepená, v rámu má vtisknutý proužek bílé gumy, který protivně mlaská, kdykoli ji otevírám. A její cena? Nedozírná. Jedná se totiž o majetek kolejí, důkladně popsaný v soupisu a řádně zařazený v řádu. Je to jen zašlá lednička, a přece svým vzhledem dokonale vystihuje atmosféru kolejního pokoje. Nemůžu spát, ta krabice pod stolem pořád cosi chroustá, a já pohledem zkoumám svůj brněnský nový svět…“

Více ve fejetonu, který načetla sama autorka. (text ČRo)

Vysíláno v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno

Jana Mrázová: Just a joke

0

VýstřižekKrátký film Jany Mrázové vzniklý v rámci předmětu Audiovizuální projekt.

Anotace: I am a student of Janacek Academy of Performing Arts. This is my graduate audiovisual project – a short movie called Just a joke.
Is our life just a joke? Does anybody think Ema can´t exist? I am meeting girls, who are on the party almost every second night. I am meeting girls, who are talking only about boys. They really want to be loved, but they are naive and a bit silly. In this time they don´t know how to talk to each other, they only know how to text to each other. They more care about their virtual profile than about the real one. Ema is a naive girl, who likes to go to the party a lot. One day she wakes up in the middle of the forest. She is a bit scared. She tells Dana (her best friend) about that. Dana is not surprised, she knows Ema. Ema is the nice girl, but she doesn´t know when to stop, same like when she is talking. Ema is talking all the time about herself and she cares only about herself and maybe about her cat. Ema is not a bad person, she is just lost in this world. Dana is not the bad person neither.

Hrají: Viktória Pejková, Anet Klimešová

Kamera, střih: Paulína Ščepková

Zvuk: Kateřina Hejnarová

Produkce: Adam Harton

Scénář, režie: Jana Mrázová

Go to Top