Posts tagged Kristýna Kodrlová
Kristýna Kodrlová: Vila
0Dokumentární film vzniklý v předmětu Audiovizuální projekt.
Náměr, režie a střih: Kristýna Kodrlová
Kamera: Kristýna Kodrlová a Pavlína Taubingerová
Zvuk: Eva Pospíšilová, Lenka Kodrlová
Eva Pospíšilová: Mezi námi
0Scénář a režie: Eva Pospíšilová
Kamera: Jakub Votýpka, Kristýna Kodrlová
Zvuk: Silvie Čechová
Střih: Sára Tesfaye
Natočeno v rámci předmětu Audiovizuální projekt I.
Kristýna Kodrlová: Folklor je mrtev, do života byl uveden Postfolklor
0Brněnské trio Ponk před několika měsíci pokřtilo v Music Labu svou debutovou desku s názvem Postfolklor. Tvrdí, že folklor je mrtev. Je to opravdu tak? A co to ten folklor vlastně je? V čem je postfolklor jiný?
Ponk – tak se lidově označuje pracovní stůl. V hantýrce cimbálovek se ale ponk říká také cimbálu – tedy vlastně pracovnímu stolu cimbalistů. A právě proto si tento název zvolilo i trio muzikantů: Michal Krystýnek, Eduard Tomaštík a Jakub Nožička.
Všichni tři dlouho působili v různých cimbálovkách, a jak sami říkají, už jim tam začalo být poněkud těsno. Chtěli dělat lidové písně jinak. „To, co děláme, naprosto přesně charakterizuje ten výraz postfolklor – do určité míry vycházíme z folkloru a zároveň ty melodie zasazujeme do soudobých populárních stylů – mícháme rock, jazz, etno, dokonce i hip hop,“ popisuje tvorbu Ponku cimbalista Eduard Tomaštík.
Z lidovek si nechávají především text a melodii. Ovšem harmonie a aranže vychází z úplně jiných světů. „Ty styly jsme museli vměstnat do tří nástrojů – houslí, cimbálu a kontrabasu – takže jsme vlastně hodně experimentovali,“ pokračuje Tomaštík.
Debut Postfolklor naplnili písněmi, které původně zamýšleli vydat pod názvem „kruté písně“ – všechny totiž nějakým způsobem zpracovávají téma smrti, často i násilné. Ponk vyzdvihuje sílu těchto písní; poukazuje na to, že se naši předkové vyrovnávali se smrtí mnohem přímočařeji a zároveň i niterněji – brali ji jako přirozenou součást života.
Za tím vším pak stojí myšlenka, že lidová píseň by neměla být něčím nedotknutelným, patřícím do muzea; naopak, jsou to právě lidovky, které by měly být živoucí a vyvíjet se s duchem doby. A nejen ony – všechno, co se ještě dnes pokládá za folklor, je ve skutečnosti folklorismus – konzervování tradic vytržených z jejich původního kontextu.
„Když se lidé začali někdy ve 30. letech 20. století zajímat o folklor, jaký byl v 19. století, tak to bylo právě proto, že už byl mrtvý. Takže když si vezmete jakoukoli tradici, velikonoční, vánoční, tak už je jednak spojená vysloveně s byznysem, a ten původní význam, to, jak vznikl a co s ním bylo spojeno, to už dnes nikdo neprovádí, ale ani neprožívá, “ objasňuje Tomaštík.
Album Ponku uvedl do života Jiří Pavlica. Ten byl, společně s Vlastou Redlem, pro tyto tři muzikanty „nakopávačem“ tohoto žánru. Byl první, kdo se odvážil uchopit lidovou píseň alespoň trochu jinak. (text ČRo)
Vysílá Český rozhlas Brno v pořadu Zelný rynk v sobotu 10.10. od 18 hodin.
Kristýna Kodrlová: O nezdravé posedlosti zdravou stravou
0Fejeton vysílaný Českým rozhlasem.
Autorka zjistila, že její přátelé hromadně konvertují ze životního stylu „rohlík, pizza, cola, pivo“ k uvědomělému „fitness lifestyle“. A fotí se při tom. Akční fotky z posiloven a esteticky dokonale naservírované jídlo prokládají fotkami svých svalů. Budí to respekt. Nebo ne?
Zdravá nemocná – tak si začala připadat studentka Divadelní fakulty JAMU. „Ne, nejsem nemocná. Nemám rýmu, nebolí mě v krku, netrpím nedostatkem vitamínu D ani depresemi,“ píše.
„Zvládnu desetikilometrový běh, unesu třicetikilovou krosnu a většinu času mě nic nebolí. Přesto se zdá, že o tom, že jsem zdravý člověk, nemůže být řeč.“ Přátelé „fitnessáci“ jí znechutili i obyčejný chleba s máslem. Což teprve rohlíky, pomazánku nebo čokoládovou rolku…
Kristýna Kodrlová se narodila v roce 1994 ve Zlíně. Vyrůstala v Huštěnovicích, malé vesničce poblíž Uherského Hradiště. Tvrdí, že její láska k psanému slovu se projevila v místní Jednotě, když se v brzkém předškolním věku jala předčítat názvy nejrůznějších slev.
Nadšení z možností jazyka a literatury jí prý vydrželo i po celou dobu studia na Gymnáziu v Uherském Hradišti. Po několika úspěších v literárních soutěžích usoudila, že by se mohla psaní věnovat naplno, a tak se rozhodla pro studium Rozhlasové a televizní scenáristiky a dramaturgie. Po převratném zjištění, že scénář není kniha, se pokouší realizovat v dokumentární tvorbě.
Daří se jí však také v psaní, což dokazuje i tento fejeton. Uplatnila v něm nejen vtip, ale i moudrý přístup. „Nejsem zastáncem nezdravého stravování a nikdy nebudu,“ uzavírá. „Nebudu ale podporovat ani posedlost zdravou stravou – nezdravou posedlost. Buďme rádi, že můžeme chodit, běhat, pracovat, hrát si s dětmi a chodit s přáteli na pivo. Zdraví je přece prostředek, ne cíl.“ (text ČRo)
Poslouchejte ZDE
Komentáře