Posts tagged Michal Bureš

Michal Bureš: Muž jménem Ove

0

muz-jmenem-ove-MAXVe druhém ročníku výroční ankety Audiokniha roku zvítězil titul Muž jménem Ove švédského autora Frederika Backmana v podání Jana Vlasáka. Nejlepším interpretem je Oldřich Kaiser. Rozhodla tak odborná porota.

Audioknihu roku letos poprvé pořádala Asociace vydavatelů audioknihy, která vznikla na jaře 2014 a momentálně sdružuje devět vydavatelů. Do soutěže bylo nominováno 64 titulů od 13 vydavatelů.

Odbornou část ankety zastřešila osmnáctičlenná odborná porota, jejímž předsedou byl zakladatel ankety a provozovatel specializovaného portálu Naposlech.cz Jakub Horák. V porotě zasedli novináři, dramaturgové, režiséři a literáti. (více na iDnes.cz)

Režisérem audioknihy je Michal Bureš.

Více o audioknize:
Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“.
Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit…

„Tituly skandinávských autorů už jsem točil několikrát, ale tenhle výlet do Švédska pro mě byl nejpříjemnější, protože za ním nebyl žádný mord, ale jednoduše příběh člověka. Příběh stárnoucího muže, o kterém si všichni myslí, že je morous a přitom je to člověk s bohatým vnitřním životem,“ líčí režisér audioknihy Michal Bureš. A dodává: „Je mu už šedesát, celý život pracoval, umřela mu žena, a když ho potkáte na ulici, tak vám možná ani neodpoví na pozdrav, nebo jenom něco zabručí a vy si řeknete: To je ale nepříjemnej dědek! Ale rozhodně si nebudete myslet, že se za ním skrývá hluboce lidská bytost. A možná proto ta kniha vznikla, protože jedná o férovém, rovném chlapovi, který to v životě neměl snadné a zároveň to nikde nedával ostentativně najevo.“ Spolupráci na audioknize si pochvaloval i vypravěč Jan Vlasák, který oceňoval, jak dobře a humorně jsou situace v příběhu odpozorované ze života. „Někdy jsem se až smál, jak je mi Ove podobný. Samozřejmě ne úplně ve všem, ale rozumím třeba tomu věčnému brblání a remcání. Nebo ta jeho akurátnost; i já potřebuji mít věci na stole srovnané do pravých úhlů a nesnáším, když jsou rozházené,“ prozradil herec. Objasnil také, jakým způsobem při načítání audioknihy postupuje: „Napoprvé si text prostě přečtu a nechám ho být. Mezitím příběh v člověku nějak pracuje, a když si ho pak znovu vybavuji při samotné četbě ve studiu, umožňuje mi to určitou improvizaci. Rád podléhám okamžitému vnuknutí, co s danými větami udělat, nebo jak je pojmout. Baví mě chytit se nápadu, který právě přiletí, protože když se to povede, vynoří se z něj další inspirace.“

Audiokniha v režii Michala Bureše opět disponuje původním a originálním hudebním doprovodem, jednotlivé části od sebe oddělují veskrze optimistické kytarové „vyhrávky“ v durových tóninách, které podporují veselé i dojemné ladění příběhu. „Mám rád, když četba v člověku probudí cosi, co v běžném životě dříme nepoužité, nebo zasuté. Mým cílem je, abych dokázal přednesem posluchače přimět, aby s obsahem začal konfrontovat svoje zážitky a zamyslel se nad ním. A to se v případě Muže jménem Ove snad povedlo,“ doplňuje Jan Vlasák. (zdroj)

Michal Bureš: Sestry B.

2

10868254_896319177080233_1723460769378325218_n

Premiéra divadelní hry Mileny Štráfeldové.

Hrají:
Lída Baarová: Jana Stryková
Zorka Janů: Klára Sedláčková-Oltová

Režie: Michal Bureš

Hudba: Lukáš Hurník

Premiéra 6. února 2015 v Divadle Troníček, Vladislavova 22, Praha 1

 

Michal Bureš: Král Lear

0

lear-zkouska-04Slezské divadlo připravuje premiéru slavného klasického dramatu Williama Shakespeara „Král Lear“. V hlavní roli tohoto strhujícího příběhu o otci a jeho dcerách, které ho přivedou do nezáviděníhodného postavení, se představí Kostas Zerdaloglu. V režii Michala Bureše se před vašima očima rozehraje nevšední podívaná, co zasáhne jak vaše city, tak vaši mysl.

Činohra Slezského divadla v Opavě uvede v neděli 23. března 2014 od 19 hodin premiéru klasického dramatu Williama Shakespeara „Král Lear“. V hlavní roli se představí Kostas Zerdaloglu. Autorem hudby je pařížský skladatel Benoit Bories.

„Tento příběh otce a jeho tří dcer se poprvé objevil na jevišti roku 1606 v londýnském divadle Globe. Po více než čtyřech staletích neztratil nic ze své naléhavosti ani aktuálnosti,“ říká režisér Michal Bureš, který je spíše znám z prostředí rozhlasových her a audioknih. Lear je jeho třetí divadelní režií. „Klíčem k příběhu se nám společně s herci a scénografkou Martou Rozkopfovou stalo drama duší postav. Nikdo z nich si nepřál žít v království zla, ono se zrodilo samovolně, skrze všechny neřešené a nevyřešené spory a šrámy z minula.“

Dramaturgyně Alžběta Matoušková připravila hru v překladu Martina Hilského. Ten na Leara vzpomíná jako na práci velmi náročnou. Snad žádná jiná Shakespearova hra podle něj neklade na překladatele takové nároky. Je tomu tak proto, že její řečový rejstřík je neobyčejně široký a bohatý.

To potvrzují i herci Kamila Srubková, Šárka Vykydalová, Sabina Muchová, Jakub Stránský, Martin Táborský, Michal Stalmach, Miroslav Rataj, Roman Slovák a mnozí další, kteří v této nevšední podívané, co zasáhne divákovy city i mysl, vystupují.

Premiéra se uskuteční v neděli 23. března 2014 od 19 hodin ve Slezském divadle Opava, veřejná generální zkouška proběhne den předtím od 10 hodin, první repríza je plánována na úterý 25. března od 19 hodin. (text a foto SDO)

Český rozhlas Ostrava – Host ve studiu Apetýt 11.3. – v cca 13. minutě hovoří režisér Michal Bureš a v cca 28. minutě Kostas Zerdaloglu.

lear-zkouska-07

Michal Bureš: 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů

0

K letošnímu 90. výročí Českého rozhlasu připravilo Sdružení pro rozhlasovou tvorbu ve spolupráci s Radioservisem již třetí knihu z rozhlasové historie. Soustřeďuje portréty 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů. Zachycuje osobnosti rozhlasové historie i současnosti – tentokrát ty z nich, kteří se věnovali a věnují především rozhlasovému dokumentu, naučnému pásmu, tvaru s anglickým názvem „feature“, umělecké reportáži, či jak se kdy pořadům, jež zachycují realitu s použitím autentického zvuku, říkalo. Mezi představovanými dokumentaristy figurují např. Adam Drda, Milan Bauman, Otka Bednářová, Miloň Čepelka, Tomáš Černý, Jiří Hubička, Bronislava Janečková, Mikuláš Kroupa, Karel Kyncl, Michal Lázňovský, Radim Nejedlý, Jaromír Ostrý, Ludvík Vaculík, Eliška Závodná a mnozí další. (text Radioservisu)

Rozhovor o knize s Michalem Burešem, předsedou Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, uveřejněný na stránkách Česká média.

Podle jakého klíče jste vybírali 99 nejvýznačnějších rozhlasových dokumentaristů?

Předně je třeba říci, že kniha „99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů“ je dalším ze série jedinečných publikačních počinů, díky nimž se daří zaplňovat bílá místa naší rozhlasové historie. Tematicky navazuje na knihu věnovanou uměleckým osobnostem rozhlasu, která vyšla před pěti lety. I na jejím vzniku mají lví podíl členové Sdružení pro rozhlasovou tvorbu a Archivní a programové fondy (APF) Českého rozhlasu. Hlavním vodítkem při výběru osobností byl jejich přínos pro rozvoj daného žánru (Zdeněk Bouček, Ondřej Vaculík, Josef Veselý, Marta Růžičková). Nutno však říci, že řadu tvůrců vynikajících dokumentů, kteří by do publikace po zásluze patřili, jsme představili již v knize minulé.

Jak je kniha koncipována a na jakého čtenáře cílí?

Po dohodě s vedoucí APF Evou Ješutovou, která práce na knize vedla a věnovala jejímu vzniku nemálo času a úsilí, byla zvolena forma fundovaně napsaných portrétů jednotlivých tvůrců. Našimi čtenáři jsou, jak z ohlasů víme, nejen zájemci o rozhlas a jeho historii, ale také univerzitní profesoři, studenti a badatelé v nejširším smyslu slova. Publikací o rozhlase je totiž nemnoho, a těch, které usilují o široký záběr a objektivitu, je ještě méně, neboť mohou vycházet až nyní.

Kam až v historii českého rozhlasového vysílání sahá dokumentaristická stopa? A jak tento žánr vymezit?

Můžeme říci, že stopa sahá až k samotným počátkům rozhlasového vysílání u nás. Metoda dokumentu (a to cituju předmluvu knihy) prostupuje všemi rozhlasovými zpravodajskými a publicistickými formami, včetně části tvorby umělecké. Dokumentární tvorba tak zahrnuje poměrně širokou škálu pořadů od nejrůznějších typů pásma, portrétu až po feature a její vymezení není snadné. Snad se dá říci, že publicistické pásmo upřednostňuje informativní stránku díla, zatímco umělecké pásmo do popředí klade estetický záměr.

Jakou cestu dokument v rozhlase urazil od třicátých letech po dnešek? (Kdy se psaly jeho zlaté časy a kdy zažíval největší údobí úpadku?)

Tu vývojovou cestu lze přirovnat k sinusoidě. Dokumentu se z jeho podstaty, která čerpá z názorové rozrůzněnosti a polemiky, daří v demokracii. V totalitě dokument strádá. Zlaté časy se psaly za První republiky a v 60. letech minulého století. Teď máme, věřím, k dalšímu vrcholu zdárně nakročeno. Současná česká dokumentární tvorba je beze studu opět srovnatelná s tou evropskou.

Někteří posluchači jsou alergičtí na anglické slovo feature. Je ale možné pro něj najít přesný český výraz? Jak byste feature charakterizoval?

Feature je terminus technicus. Sám jsem odpůrcem nějakého newspeaku, ale ten výraz přesně symbolizuje, jak jsme se v době komunistického režimu vzdálili demokratickému způsobu myšlení běžnému v Západní Evropě. My totiž pro feature české označení nemáme. V 90. letech to bylo módní slovo označující každý rozhlasový experiment pohrávající si se zvuky, reportážními záběry a literárními ukázkami… Dnes jsme dle mého názoru slovo feature naplnili jeho pravým obsahem – je to svědectví o nějakém jevu, události, lidském osudu: autorsky vystavěné, myšlenkově vybroušené a jasně artikulované.

Lze v současné době sledovat něco jako boom rozhlasového dokumentu – podobně jako tomu je u dokumentárních filmů?

Dovolím si tvrdit, že ano. Tím, jak se nahrávací technika stala snadno dostupnou a lehce ovladatelnou, se může do tvorby zapojit kdokoliv o ni má zájem. Vidím to na svých studentech na JAMU, kteří točí svoje první opusy už v prvním nebo ve druhém ročníku… také jsem se setkal se stejně zapálenými amatéry. Mnoho z nich se s rozhlasovým dokumentem setkalo na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, který s Českým rozhlasem pravidelně a rád spolupracuje.

Kniha 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů je za posledních deset let v pořadí už třetí publikací mapující historii rozhlasu u nás. Uvažuje autorský tým o dalším titulu? A jaké téma by mohl obsáhnout?

Položit nyní tuto otázku celému početnému tvůrčímu týmu, který více než rok na knize do úmoru pracoval, ubije mě bez váhání plnicími pery a příložníky. Odpovím proto diplomaticky: kvalitních knih o rozhlase, mezi něž tuto bez váhání řadím, není nikdy dost!

Publikace je dostupná v nabídce Radioservisu zde.

 

Michal Bureš: Osamělé večery Dory N.

0

Český rozhlas právě natočil rozhlasovou verzi monodramatu Mileny Štráfeldové „Osamělé večery Dory N.“. Odehrává se roku 1912 v Jičíně.

V jedné ze zdejších výstavných vil žije stárnoucí, opuštěná žena, dcera slavné spisovatelky. Vzpomíná: „Máma pořád krvácela, potila se, páchla… Věčně jsme ji museli převlékat. A toho prádla, co tehdá bylo! Přitom to ani nešlo usušit. Mrzlo, až praštělo. Prostěradla jsme věšeli v síňce. Když ji naposled přišel navštívit Erben, úplně se do nich zamotal…“

Dora Němcová byla odmalička samotářská, plachá, stydlivá dívka, nadosmrti zohyzděná jizvami po tuberkulóze mízních uzlin. Byla svědkem matčiných světlých chvil i jejích selhání. Zažila s ní její vzdor proti šosácké vlastenecké společnosti, její milenecké vztahy i její bídu, kdy jim doma vlhkem a zimou plesnivěla postel. Dora zažila domácí hádky, bitky svých rodičů, a přitom nakonec dospěla k tomu, že „táta nakonec nebyl tak špatný, jak se o něm dnes říká.“ Přežila své tři bratry, z nejbližší spisovatelčiny rodiny zůstala poslední. U ní tak skončila i korespondence Boženy Němcové, která čítá přes 600 listů.

A jednoho dne večer, 50 let po matčině smrti, se slečna učitelka Theodora Wilhelma Rozálie Němcová těmito listy probírá. Není to veselé čtení. Jeden takový večer s Dorou N. prožívají i diváci na Malé scéně Divadla pod Palmovkou v Praze. Osamělé večery Dory N. tu měly premiéru v říjnu 2012. Dceru Naší Slavné Spisovatelky tu v režii Adama Skaly hraje Marta Sovová. Spoluhráčem samotářské slečny učitelky je přitom hlávka zelí.

Hra Mileny Štráfeldové nyní získala i svou rozhlasovou podobu. V režii Michala Bureše ji strhujícím způsobem ztvárnila Taťána Medvecká. Její Dora je v jednu chvíli nešťastná a vzápětí výsměšná, plná lítosti i ironie. Je nedůvěřivá vůči okolí: „Koho skutečně zajímá, jaká jsi byla ty? Jací jsme byli my? A jaké to doopravdy bylo, žít vedle tebe? Jen samé drby, klevety, pomluvy, to chtějí slyšet! Ale ne ode mne! Ode mne teda ne!” (text ČRo)

Premiéru rozhlasové hry poslouchejte v neděli 7. dubna 2013 od 20:10 na vlnách ČRo Dvojky.

Noc dokumentaristických nadějí

1

Rozhlasový dokument a Noční Mikrofórum tentokrát z Brna a trochu jinak.

Přítomni budou studenti Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky DIFA JAMU, kteří v rámci výuky tvoří rozhlasové dokumenty. Spolu s pedagogem a režisérem Michalem Burešem budeme poslouchat práce studentů a rozebírat jejich motivy, tvůrčí postupy a záměry. Co jim dokument umožňuje a čím je obohacuje? Proč je zajímá tento žánr?

V průběhu zazní studentské práce, které vznikly pro brněnský Zelný rynk, olomoucké Psáno životem nebo jamácký Black-box

Moderuje Dan Moravec.

Vysílá Český rozhlas 2 – Praha v neděli 2. prosince 2012 od 22,00 do 23,57 hodin.

Michal Bureš: Modré vzpomínky Františka Ptáčka

0

V nové večerní četbě, kterou Dvojka vysílá v týdnu od 13. srpna od 22:00 hodiny, nás autor knihy František Ptáček zavede do různých koutů světa. Kniha se jmenuje Modré vzpomínky.

Modré vzpomínky jsou vybrané kapitoly z knihy námořního důstojníka ve výslužbě Františka Ptáčka (* 1930). Tatínek z něj chtěl mít řezníka, ale on zběhl a stal se druhým palubním důstojníkem lodí Československé námořní plavby.

Svou knihu začíná slovy: „Jako z nadhledu orbitální družice nebo snad až z vesmírného, antihmotného vakua dívám se na tu naší planetu TERRA. Točí se v mých modrých vzpomínkách jako čamburína v počáteční fázi rotace s kontinentálními pevninskými bloky a s labilní hydrosférou oceánů. Obepluli jsme ji několikrát kolem dokola nenávratnými kursy a křížem krážem jsme ji oplétali neviditelnou sítí dálných transoceánských cest. Statisíce odplavaných námořních mil na jih či na sever a na západě refrakcí zkrvavené slunce deset tisíckrát zhasínalo. A tak Ti zde čtenáři nabízím obrázky z cest, které jsem během pětatřicetiletého putovaní po té naší planetce nasbíral.“

Četbu na pokračování s hercem Josefem Bartoněm a v úpravě a režii Michala Bureše natočil Český rozhlas Olomouc. (text ČRo)

Poslouchejte ve 22:00 na Dvojce ČRo.

Četbu po jejím odvysílání najdete ve zvukovém archivu Českého rozhlasu.
Pozor! Možnost poslechu (streamu) je ale omezena pouze na dobu jednoho týdne! 

Tomáš Koňařík: Boris Jirků

0

Rozhlasový dokument o malíři Borisovi Jirků.

Scénář: Tomáš Koňařík

Režie: Michal Bureš

Oceněno třetí cenou v kategorii Nejlepší dokument na soutěži Report 2008.

Poslouchejte na Vimeo.com

Veronika Pospíšilová: Hradecká věž Víta Slívy

0

Pořad z cyklu Českého rozhlasu Olomouc Psáno životem.

Portrét moravského básníka Víta Slívy, který žije v Brně a který se roku 1951 narodil v Hradci nad Moravicí.

Jeho vyprávění zaznamenala studentka brněnské JAMU Veronika Pospíšilová.

Vysílání na ČRo Olomouc 7.2.2012 v 13,30 a 12.2. v 18,30

Stránky a zvukový archiv pořadu

Michal Bureš: Ucho

0

V rámci čtvrtečního cyklu Hra pro tento večer čeká příznivce rozhlasového dramatu neobvyklý posluchačský zážitek. Český rozhlas – Vltava uvede rozhlasovou adaptaci slavného filmového scénáře Jana Procházky „Ucho“.

Možná si vybavíte trezorový film z roku 1969, pod nímž je podepsán režisér Karel Kachyňa. Do hlavních rolí tenkrát obsadil Radoslava Brzobohatého a Jiřinu Bohdalovou. Po více než čtyřech desítkách let se k tomuto tématu vrátila dcera Jana Procházky Lenka a my budeme mít znovu možnost prožít příběh Ludvíka a Anny, manželského páru, který se rozhodl odjet za kariérou z Olomouce do Prahy. Přitom jen Ludvík tuší, jak vysokou daň bude nutné za vilu a služební auto s řidičem zaplatit.

Hru o strachu a smíření „Ucho“ pro rozhlas upravil a s herci Igorem Barešem a Ivanou Plíhalovou v hlavních rolích nastudoval režisér Michal Bureš.

Premiéra: čtvrtek 17.2.2011 – 20:00 – 21:20
Stanice: ČRo 3 – Vltava

Zdroj: www.rozhlas.cz

Go to Top