Posts tagged Miroslav Vlček

Miroslav Vlček: Ideológie v tvorbe Martina Šulíka

0

Zdroj-kultura_sme__sk-SulikDiplomová práca „Ideológie v tvorbe Martina Šulíka“ skúma ideológie vo filmoch Záhrada a Orbis Pictus, ktoré Matin Šulík režíroval. Práca vychádza z prístupov Stuarta Halla o dominantnej ideológii v mediálnych obsahoch a používa metódu kritickej diskurzívnej analýzy podľa Teuna van Dijka.

Bakalářská práce Ideológie v tvorbe Martina Šulíka

Bakalářská práce byla obhájena v roce 2015.

Vedoucí práce: Jan Motal

Oponent: Jan Gogola

Jan Motal, Miroslav Vlček: Anatomie náboženství

0

314298380090001_014Vědecký pohled na náboženství prochází v posledních letech prudkým rozvojem. Jak se věda dívá na extrémní rituály využívající hnus či bolest nebo na náboženskou konverzi? Režie J. Motal

Kognitivní religionistika je jedním z nejprogresivnějších přístupů v současném zkoumání náboženského chování. Co a jak ale konkrétně zkoumá? Otázka pro vědce z Masarykovy univerzity v Brně, kde před několika lety vznikla Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství – LEVYNA. Výzkum religionisty Jakuba Cigána přibližuje náboženskou konverzi člověka jako významný okamžik v životě, který může zásadně ovlivnit paměť a změnit způsob, jak pracujeme se svými vzpomínkami. Sestry Olejákovy si jako čerstvé členky Adventistické církve touto zkušeností v nedávné době prošly. Potvrdí jejich příběh názor vědců? Výzkumník Vladimír Bahna se ve svém experimentu naopak zaměřil na prožívání bolesti a hnusu v extrémních rituálech. Proč jsou právě strach a fyzická muka tak často jejich součástí? Odpovědi budeme hledat ve svědectví muže, na nějž silně zapůsobilo setkání s ostatky buddhistických mistrů i mezi členy pražské komunity, kteří prožitek hnusu a bolesti používají k prohlubování poznání sebe samých. (text ČT)

Scénář: Miroslav Vlček, Jan Motal

Režie: Jan Motal

První díl vysílá Česká televize  – ČT 2 – 10. 5. 2015 – 13:55

Stránky pořadu na webu ČT

Článek o pořadu na webu MUNI

O pořadu

Kognitivní věda se zabývá mezioborovým výzkumem mysli a myšlenkových procesů (například inteligence, paměť, vnímání, pozornost, vědomí nebo jazyk). Metody, pomocí kterých se jednotlivá zkoumání provádí, se liší v závislosti na zkoumané oblasti.

Kognitivní věda o náboženství je progresivní výzkumný program, jehož předmětem jsou kognitivní mechanismy a procesy probíhající během náboženského myšlení a chování člověka.

LEVYNA neboli Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství je instituce zaměřující se na experimentální výzkum náboženství. Kombinuje metody a expertízu humanitních studií a experimentálně zaměřených věd. LEVYNA propojuje výzkumníky z oblastí religionistiky, antropologie, historie, psychologie, sociologie a neurověd, kteří zkoumají náboženské chování a víru.

Jedním z jejích cílů je vzdělávat mladé badatele z humanitních oborů v používání vědeckých metod při výzkumu náboženství a produkovat výzkum na špičkové úrovni založený na mezioborové spolupráci, metodologické integraci a inovaci.

Dílčí vědecké týmy se zabývají výzkumem témat prosociálního jednání, vtělené kognice, aktérství či emocí. Výzkumníci mají také možnost navazovat spolupráci s předními osobnostmi vědeckého studia náboženství. LEVYNA se účastní mezinárodních konferencí a současně zve zahraniční přednášející na půdu Masarykovy univerzity.

V akademickém prostředí existují dva velmi blízké obory. Religionistika (věda zabývající se náboženstvím) a teologie (nauka o bohosloví). Rozdíl mezi těmito vědními obory spočívá v přístupu k existenci božstva. Zatímco teologie vychází z předpokladu, že bůh existuje, pro religionistiku je jeho existence nepodstatná; rozhodující jsou pro ni lidské výpovědi o Bohu, které se promítají do jednání věřících lidí.

Aleš Chalupa je odborným asistentem a současným vedoucím Ústavu religionistiky Masarykovy univerzity. Jeho aktuální výzkum se zaměřuje na antická náboženství a kognitivní historiografii. V této oblasti dosud publikoval mnoho článků, především: „Jak může kognitivní věda přispět k našemu porozumění římského kultu boha Mithry?“, „Proč se Řekové a Římané modlili nahlas? Antropomorfismus, hloupí bohové a lidská kognice“ a další. V rámci projektu LEVYNA Aleš plánuje propojit současný experimentální výzkum v kognitivních vědách s výzkumem uskutečňovaným pomocí tradičních historiografických metod.

Miroslav Vlček: #OSAfilm

0

Výstřižek#osafilm je projekt, který si klade za cíl poskytnou komplexní náhled do problematiky autorských práv v oblasti hudby. Téměř hodinový dokument je základem pro diskusi, kterou se snaží autoři po každé z projekcí vyvolat.

Základom projektu je dokumentárny film, ktorý vznikal na prelome rokov 2014 a 2015.

Premiéra filmu je naplánovaná na 23.4. v jednej z kaviarní v Brne (podrobnosti upresníme). Po projekcii bude nasledovať diskusia na tému autorských práv. S týmto formátom, projekcia a diskusia, by sme chceli prísť do viacerých miest v Českej i Slovenskej republike (Praha, Plzeň, Olomouc, Zlín, Bratislava, Košice…).

Autormi projektu sú Miroslav Vlček (režie a scénář) a Tomáš Chalupský (kamera a scénář), nezávislí filmári z Brna. Svojimi odbornými radami výrazne prispel i JUDr. Matěj Myška, ktorý sa na Právnickej fakulte Masarykovej univerzity zaoberá prevažne autorským právom.

V dokumente vystúpili:
Roman Strejček – předseda představenstva OSA,
Petr Pylypov – organizátor koncertov,
Marián Greksa – hudobník,
Jan Řepka – hudobník a organizátor domácich koncertov,
Lucie Vítková – skladateľka, hudobníčka, performerka,
Pavel Zeman – ředitel odboru autorského práva Ministerstva kultury ČR,
Milan Páleš – vydavateľ,
Juraj Filas – skladateľ

www.osafilm.cz
www.facebook.com/osafilm

Miroslav Vlček: O studiu na brněnských vysokých školách

0

3330604--miroslav-vlcek--1-300x200p0Slovenský student Miroslav Vlček studuje současně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Původně si myslel, že různorodá zkušenost je dána hlavně odlišnými typy škol. Pak ale zjistil, že mnohé souvisí s přístupem samotných studentů.

Autor ve své úvaze vychází z dělení studentů podle sociologa profesora Iva Možného na samochodky a minimaxy.

„Studenti samochodky studují tak nějak na vlastní pěst, zajímají se o obor, který studují, a dělají vše pro to, aby byli ve své oblasti co nejlepší. Na druhé straně jsou tu studenti minimaxové, kteří procházejí studiem s minimálním výkonem, aby maximálně jednoduše prolezli,“ píše Miroslav Vlček.

Profesor Možný podle něj za minimaxy považuje studenty, pro něž je v souladu s představou, kterou získali z televizní popkultury, univerzita jen jedna velká párty, ze zkoušek jim stačí nejnižší známka, s níž dokončí studium, nedocházejí na předměty, které je nezajímají, zkrátka dělají vše pro to, aby školu zvládli s co nejmenší námahou.

Miroslav Vlček se domníval, že řešením by mohlo být snížení počtu studentů jednotlivých oborů: „Je-li kromě vás v kurzu zapsaných jen pár dalších studentů, je vám trapné seminárku odfláknout, protože máte jistotu, že si ji vyučující skutečně přečte a v nejlepším případě se nad ní i zamyslí.“

Na základě vlastní zkušenosti však zjistil, že časem i hrozící hanba přestává být účinnou motivací. Studentům je totiž současně vštěpováno, že nejdůležitější je praxe a že vysoká škola je jen přestupnou stanicí na cestě do zaměstnání. I proto už v průběhu studia psal do školního časopisu, moderoval a časem i pomáhal s vedením univerzitního rádia. Nejde tedy o to, že by se studenti „flákali“, jak to vidí jejich učitelé, ale na samotné studium jim zkrátka nezbývá dost času.

Zajímá-li vás více podrobností k tomuto tématu, poslechněte si úvahu Miroslava Vlčka v sobotu 7. března v magazínu Zelný rynk. (text ČRo)

Workshop Kamily Zlatuškové

0

V pátek 16. května proběhl seminář Kamily Zlatuškové.

Seminář byl zaměřený na nové formáty v oblasti dokumentárních žánrů a jejich přesah do dalších oblastí včetně hrané tvorby.

Kamila Zlatušková – producentka, dramaturgyně, scenáristka a režisérka, externí pedagožka, doktorská studentka a absolventka scenáristiky a dramaturgie na JAMU. Kromě žurnalistiky na Masarykově univerzitě studovala také v rámci stipendia v USA obory Film Studies a Broadcasting.

V současné době vede producentskou tvůrčí skupinu České televize zaměřenou na multižánrovou tvorbu a režíruje časosběrnou docu-soap s názvem Ptáčata.

mh8382

mh8386

mh8387

 

 Fotografie © Marek Hlavica

Iveta Novotná & Miroslav Vlček: Krvavá svatba

0

LorkaStrašný žár jim stoupá k hlavě, strašným křikem hlava puká. A co dál? Zeď!

Koho bolí jeho bolest, bude ho bolet bez odpočinku. Připravte rubáš a otevřte truhly, ustelte bíle pro těžká těla s proťatými hrdly. A co dál? Zeď!

Poetická venkovská tragédie španělského dramatického básníka Federica Garcíi Lorcy (1898 – 1936) propojuje prvky andaluského folklóru s moderní básnickou obrazností a patří k nejoceňovanějším textům světové dramatiky. Muž bez ženy. Žena bez muže. Člověk bez lidí. Lidé bez krve. A co dál? Zeď! Kam teď?

„Sochy trpí očima v temnotě rakví, avšak mnohem více trpí vodou, která neodtéká.”

Tvůrčí tým:
Překlad: Vladimír Mikeš
Režie: Juraj Augustín
Dramaturgie: Sabina Machačová
Scénografie a kostýmy: Martin Ondruš
Hudba: Jiří Najvar
Produkce: Anna Burianová
Zvuk: Tomáš Tušer
Světla: Tomáš Balga
Trailer: Iveta Novotná, Miroslav Vlček
Grafika: Simona Vaškovičová

Hrají:
Matka: Sarah Haváčová
Nevěsta: Alžběta Vaculčiaková
Tchyně: Táňa Malíková
Leonardova žena: Ida Sovová
Služka: Lucie Ingrová
Leonardo: Jakub Rek
Ženich: Vojtěch Říha
Nevěstin otec: Libor Stach
Luna: Jan Řezníček
Smrt: Zbyšek Humpolec

Premiéra v Divadelním studiu Marta v pondělí 31. března 2014 od 19 hodin

Miroslav Vlček: Ivan Štrpka – Náčrt (prvej) elégie

0

3076093--miroslav-vlcek--1-300x450p0Příspěvek pro Zelný rynk připravil student JAMU a Masarykovy univerzity Miroslav Vlček.

Ivan Štrpka je slovenský básnik, prozaik a textár. To a niečo málo navyše hovoria moje zápisky zo strednej školy. Ešte si spomínam na to, ako sa naučil zapamätať si spojenie Štrpka, Repka, Laučík, aby som na teste vedel vymenovať troch Osamelých bežcov – zoskupenie autorov, ktorí zdieľajú podobné názory na tvorbu.

V čase, keď sme sa o Štrpkovi učili v škole, som už celkom dobre vedel, kto to je. Niekoľko rokov som už poznal skladby Deža Ursinyho, ktorých texty písal práve Ivan Štrpka. Spojenia ako: „Zo strechy domu skáče diví sneh ako veľká biela mačka a zanecháva živé stopy v blate“ som už z Ursinyho bigbeatových songov poznal spamäti a bol som nimi očarený.

Existuje ale množstvo Štrpkových básní, ktoré neboli nikdy zhudobnené. A práve preto som sa rozhodol jednu z nich aspoň adaptovať pre rozhlas. Je to báseň s názvom Náčrt (prvej) elégie zo zbierky Tichá ruka. Desať elégií.

O čom táto báseň je? To je ťažké povedať. Podobne ako u väčšiny Štrpkových básní. Každý si v nich nájde iné obrazy a oslovia ho iné miesta. Nakoniec, posúďte sami.  (text ČRo.)

Báseň číta Adam Mašura a na gitare hrá Jakub Janoušek.

Příspěvek uslyšíte v Zelném rynku, v sobotu 8. března. Pořad začíná po 18. hodině.

Miroslav Vlček & Jakub Votýpka: Nedělní káva

0

Nejvtipnejsi na erku

Nedělní káva je najvtipnejšia show na Radiu R. Teda, aspoň jej autori to o nej tvrdia. Ak to chcete posúdiť sami, tak si vypočujte jej prvý diel.

Vypočuť si ju môžete zo záznamu kedykoľvek – v sprche ale dávajte pozor, aby ste nemali notebook v ruke spolu s fénom a tečúcou vodou. Live si ju môžete vypočuť raz mesačne na Radiu R. Vždy predposlednú nepárnu stredu v mesiaci o 22:00. Ak neviete, ktorá to je, likujte ich facebookovú stránku a tam sa dozviete viac.

 

A teraz niečo málo o autoroch:

votypJakub Votýpka – vyhlášený brněnský fešák se zálibou ve fekálním humoru. Mezi jeho záliby patří sběr pet lahví, ze kterých vytváří odvážné skulptury, nošení upnutých kalhot a kostkovaných košil, to vše doplněno obřími Ray Bany a názorem na situaci na Ukrajině (případně kdekoliv, kde je nějaký konflikt). Po dostudování na RTDS se chce věnovat hned několika činnostem pod hlavičkou KKK: kouzlení, kreslení a kritizování. Hodlá též psát scénáře s fekálními náměty. Také by chtěl vědět, zda se jednou narodí kluk, který bude plavat rychleji než žralok. (Možno sa pýtate, prečo je tento profil česky, ak je zvyšok článku slovensky. To preto, lebo v slovenčine neexistujú slová, ktorými by bolo možné polapiť génia rozmerov Jakuba Votýpku.)

miroMiroslav Vlček – ďalší brniansky vešák, ktorý fekálnemu humoru holduje pomenej. Po ulici chodí zásadne rýchlo, odetý ako malý škaredý politológ, tým zakrýva svoje čaro, aby za ním nekričali davy mladých dievčat. No rozdiel od svojho kolegu nezbiera skoro nič, akurát možno cudzie vtipy, ktoré potom recykluje vo svojich skečoch. Jeho snom je zarobiť v komédii milióny, aby potom mohol žiť ako totálny snob so svojim psom kdesi v teplých krajinách. Svoj snobizmus a aroganciu si buduje už roky. Momentálne testuje, kedy bude tak neúnosne protivný, že ho vyhodia z RTDS. (Miroslav Vlček nie je až taký génius. Jeho by polapili i slová kadektorého afrického kmeňového národu.)

Vánoční večírek RTDS

0

Ve čtvrtek 19.12. proběhl vánoční večírek RTDS. Dopadl dobře. V novém roce na shledanou.

DSC3667

DSC3675

DSC3702

DSC3878

DSC3889

DSC3912

DSC3953

DSC3964

DSC3982

DSC4057

DSC4070

DSC4051Photo © Marek Hlavica

Miroslav Vlček: Nie každý je Hrabal

0

Příspěvek z blogu Miroslava Vlčka.

Asi pre pól rokom som napísal článok, v ktorom som porovnával výskumnú univerzitu s univerzitou umeleckou. V článku som sa okrem iného venoval aj otázke času, ktorý človek strávi na jednotlivých školách. Na škole výskumnej strávi študent tak desať, maximálne dvadsať hodín týždenne, a keď patrí medzi tých svedomitých, tak rovnaký čas venuje samoštúdiu a príprave. Ak je to ale študent maximin, ako ho definuje profesor Možný, tak mu môže na niektorých odboroch stačiť aj desať hodín práce.

Na umeleckej škole človek v prípade silnejšieho týždňa strávi študent aj štyridsať hodín, a ak by chcel urobiť všetko maximálne svedomito, tak potrebuje ďalších štyridsať na prípravu. V prvom ročníku ale úspešne na svedomitosť rezignuje, a napriek tomu, že systém s obrovským množstvom povinných predmetov to nedovoľuje, začne niektoré predmety ignorovať, alebo si aspoň nájde spôsob, ako im venovať čo najmenej času. Zrátané a podčiarknuté, venuje škole štyridsať hodín ak je maximin, šesťdesiat, ak chce byť fakt svedomitý.

Na výskumných univerzitách ale niektorých študentov prokrastinácia časom prestane baviť a začnú mať výčitky z toho, že väčšinu dňa sa pozerajú na americké seriály. Nájdu si brigády, častokrát aj v odbore, ktorý študujú. Naplnia si životopis a prácu si nájdu relatívne rýchlo. (Ach, tá idylka, ktorú si nemôžem odpustiť.)

Na umeleckej univerzite to ale funguje inač. Ak pracujete päťdesiat hodín týždenne a zvyšok voľného času trávite s kamarátmi a vašimi životnými láskami, veľa času vám na prácu, či brigádu neostane. „To nevadí, veď v škole sa namakám dosť,“ poviete si, keď idete z piva so spolužiakmi o tretej ráno. Na tento komfort si rýchlo zvyknete, a po čase sa pristihnete, že ste za rok nenapísali nič, o čo by mohla mať verejnosť záujem, o potenciálnej možnosti váš text speňažiť ani nehovorím.

Do tohto stereotypu sa dostanete veľmi rýchlo. Ani sa nenazdáte, a končíte štúdium. Pokiaľ ste sa vzťahom venovali tak, ako sa to o umelcoch hovorí, tak končíte nie len bez práce, ale aj bez stabilného partnera.

Áno, vskutku kataklizmický scenár. Ak odhliadneme od ohromnej redukcie faktov, ktorých som sa dopustil dochádzam k záveru, že niekedy nás práca nemusí priviesť k úspechu. Hlavne ak práca spočíva vo vysedávaní na pive a dúfaní, že zbierate inšpiráciu na oscarový scenár. Hold, mesiášom byť môžeš, ale Hrabala to z teba nerobí.

Go to Top