Posts tagged Ondřej Hanslian

2. ročník RTDS: Pohorory

0

Výstřižek10h s Pe3kem, Pohorory 2 je povídkový film 2. ročníku ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Cukr a bič, pot a slzy. Oskara, prosíme…

napsali, zahráli, nahráli, režírovali … Štěpán Alexander, Silvie Čechová, Silvia Divékyová, Ondřej Hanslian, Martina Jelínková, Vladimír Mareček, Michael Sodomka, Kristýna Synková, Štěpán Vranešic

Ondřej Hanslian: Stahuji, tedy nejsem

0

3644083--ondrej-hanslian--1-950x0p0V Zelném rynku vysíláme fejetony studentů Divadelní fakulty JAMU, a to 1. ročníku oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. První z nich, Ondřej Hanslian, se zamýšlí nad příčinou popularity vinylů, tedy gramofonových desek.

Tradiční sérií studentských fejetonů se v Zelném rynku každoročně představují noví autoři. Ondřej Hanslian se narodil v Brně, ze kterého se prý zatím nehnul, ale jednou by rád.

Sám o sobě říká, že od malička měl rád literaturu, kterou se více či méně zdařile snažil napodobovat. Ta ho pak vedla k filmu, potažmo k televizi a rozhlasu. Nejraději ze všeho spí, ale když se zrovna probudí, tak si rád zajde do divadla, do kina či na koncert. Když může, vyrazí někam pryč do přírody.

Ve svém fejetonu vypráví o tom, jak narazil na zprávu, že poslouchání hudby přes internet zvýšilo prodej vinylů. Vedlo ho to k úvaze: „Vzpomněl jsem si, jak jsem před pár lety úplnou náhodou v sekáči koupil za stovku sešlý gramofon z dob socialismu. Byl dost těžký, ale i přesto jsem ho vláčel celou cestu Brnem domů, kde jsem ho řádně rozebral a vyčistil, opravil poškozený motorek a koupil novou jehlu. Točil se, ale nebylo co si na něm pustit. Měl jsem stejně radost. Najednou jsem v rukou měl něco, co je skutečné, skutečně se točí.“

Je nějaký rozdíl v tom, zda si hudbu pustíme přes počítač, z internetu, nebo si pustíme klasickou desku? „Tenhle pocit, že se otáčí a jehla skáče po rýhách v černém vinylu, který pak nějakým nepochopitelným způsobem tvoří zvuk, byl mnohem kouzelnější než stisknutí tlačítka na přehrávači. Měl jsem v rukou fyzický objekt, který jsem mohl třeba i sníst, kdybych chtěl,“ přemítá Hanslian.

Podobně je to podle autora se čtečkou – papírovou knihu nenahradí, i když například při přenášení má své výhody. Knihy jsou proti ní neskladné a těžké. „Svádíme neustálý boj mezi praktickým a estetickým,“ dodává Hanslian.

Dnešním lidem podle něj chybí skutečný kontakt. Máloco je totiž přinutí vyjít z pohodlí domova, odkud si mohou přes internet ledacos vyhledat, domluvit – a to i rande. „Naše generace se čím dál víc přesouvá do prostředí jedniček a nul. Počítačové algoritmy nám už generují i možné vztahy. Je zvláštní, jak moc se na techniku spoléháme a důvěřujeme jí, ale potom zase hledáme útěk zpátky do něčeho opravdového,“ shrnuje.

Hranice podle něj spočívá ve způsobu používání. Jde o to, abychom věděli, že věci jsou tu od toho, aby se používaly, a ne naopak. Autor sám po jedenácté hodině vypíná všechny obrazovky a je obezřetný i při používání Facebooku. Závěrečné doporučení tedy zní: „uvědoměle a s mírou“. (text ČRo)

Poslouchejte v Zelném rynku Českého rozhlasu Brno nebo rozhlasovém archivu.

Go to Top