Posts tagged pedagogové

Michal Bureš: Muž jménem Ove

0

muz-jmenem-ove-MAXVe druhém ročníku výroční ankety Audiokniha roku zvítězil titul Muž jménem Ove švédského autora Frederika Backmana v podání Jana Vlasáka. Nejlepším interpretem je Oldřich Kaiser. Rozhodla tak odborná porota.

Audioknihu roku letos poprvé pořádala Asociace vydavatelů audioknihy, která vznikla na jaře 2014 a momentálně sdružuje devět vydavatelů. Do soutěže bylo nominováno 64 titulů od 13 vydavatelů.

Odbornou část ankety zastřešila osmnáctičlenná odborná porota, jejímž předsedou byl zakladatel ankety a provozovatel specializovaného portálu Naposlech.cz Jakub Horák. V porotě zasedli novináři, dramaturgové, režiséři a literáti. (více na iDnes.cz)

Režisérem audioknihy je Michal Bureš.

Více o audioknize:
Určitě toho starého protivu znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“.
Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit…

„Tituly skandinávských autorů už jsem točil několikrát, ale tenhle výlet do Švédska pro mě byl nejpříjemnější, protože za ním nebyl žádný mord, ale jednoduše příběh člověka. Příběh stárnoucího muže, o kterém si všichni myslí, že je morous a přitom je to člověk s bohatým vnitřním životem,“ líčí režisér audioknihy Michal Bureš. A dodává: „Je mu už šedesát, celý život pracoval, umřela mu žena, a když ho potkáte na ulici, tak vám možná ani neodpoví na pozdrav, nebo jenom něco zabručí a vy si řeknete: To je ale nepříjemnej dědek! Ale rozhodně si nebudete myslet, že se za ním skrývá hluboce lidská bytost. A možná proto ta kniha vznikla, protože jedná o férovém, rovném chlapovi, který to v životě neměl snadné a zároveň to nikde nedával ostentativně najevo.“ Spolupráci na audioknize si pochvaloval i vypravěč Jan Vlasák, který oceňoval, jak dobře a humorně jsou situace v příběhu odpozorované ze života. „Někdy jsem se až smál, jak je mi Ove podobný. Samozřejmě ne úplně ve všem, ale rozumím třeba tomu věčnému brblání a remcání. Nebo ta jeho akurátnost; i já potřebuji mít věci na stole srovnané do pravých úhlů a nesnáším, když jsou rozházené,“ prozradil herec. Objasnil také, jakým způsobem při načítání audioknihy postupuje: „Napoprvé si text prostě přečtu a nechám ho být. Mezitím příběh v člověku nějak pracuje, a když si ho pak znovu vybavuji při samotné četbě ve studiu, umožňuje mi to určitou improvizaci. Rád podléhám okamžitému vnuknutí, co s danými větami udělat, nebo jak je pojmout. Baví mě chytit se nápadu, který právě přiletí, protože když se to povede, vynoří se z něj další inspirace.“

Audiokniha v režii Michala Bureše opět disponuje původním a originálním hudebním doprovodem, jednotlivé části od sebe oddělují veskrze optimistické kytarové „vyhrávky“ v durových tóninách, které podporují veselé i dojemné ladění příběhu. „Mám rád, když četba v člověku probudí cosi, co v běžném životě dříme nepoužité, nebo zasuté. Mým cílem je, abych dokázal přednesem posluchače přimět, aby s obsahem začal konfrontovat svoje zážitky a zamyslel se nad ním. A to se v případě Muže jménem Ove snad povedlo,“ doplňuje Jan Vlasák. (zdroj)

Antonín Přidal: Slova pana učitele koncem války

0

220px-Antonín_Přidal„Komu bylo koncem války čtyřicet nebo třicet let, ten už mezi námi nežije. Tehdejší dvacátníci jsou dnes nad hrobem, jejich paměť na odchodu. Žijícími svědky jsou ponejvíc ti, kdo byli tehdy ve věku klukovském nebo holčičím,“ konstatuje Antonín Přidal.

Básník, prozaik, dramatik, překladatel a profesor Divadelní fakulty JAMU Antonín Přidal se narodil 13. října 1935 v Prostějově. Na konci druhé světové války mu bylo devět let. „I po nás, tehdejších dětech, zbude jen něco kusých vyprávění,“ uvažuje. K jedné ze vzpomínek se však vrací s jistotou, že ji ničím nezamlžil ani nepřibarvil. Pár vět, které pronesl jeho učitel v páté třídě obecné školy v květnu 1945, si navždy přesně zapamatoval:

„‚Oni neválčili jenom kvůli nám‛, řekl pan učitel v kterési hodině. ‚Napřed museli vytlačit Němce z vlastní země. Zastavit je a vybojovat zpátky všechno, co Hitler po vpádu do Ruska dobyl. Museli nejdřív osvobodit svou vlast,‛ vysvětloval učitel a pokračoval: ‚Stálo je to spoustu životů, ale jinak to nešlo, když nechtěli ztratit všechno. Nemohli přestat, ani když Němce zahnali za hranice. Nešlo říct: Teď ať se s nimi vypořádají druzí, každý ve své zemi, jako my u nás. Museli he hnát pořád dál, až do Berlína, a tam porazit nadobro, jinak by válka neskončila nikdy. Nedělali to jenom kvůli nám,‛ řekl ještě jednou pan učitel a dodal: ‚Přišli až sem, aby měli jistotu, že je už nikdy nic neohrozí.‛“

Dnešní děti mají zkušenosti získané z drsných počítačových her a meziplanetární thrillerů, konstatuje Přidal a přiznává, že oni, školáci pováleční, toho věděli jen málo:

„Z balkonu v zámecké zahradě promluvil důstojník vítězné armády a tlumočník překládal jeho slova do češtiny. ‚Necháme tu zvoneček,‛ říkal, ‚a když budete potřebovat, zatáhnete za provázek, a my přijdeme.‛ Všichni pod balkonem jsme jásali, netušíce, že přijdou doby, kdy budeme potřebovat, aby nepřijížděli, když nezvoníme.“ (text ČRo)

Odvysíláno v pořadu Zelný rynk.

Poslouchejte ZDE.

Jan Motal, Miroslav Vlček: Anatomie náboženství

0

314298380090001_014Vědecký pohled na náboženství prochází v posledních letech prudkým rozvojem. Jak se věda dívá na extrémní rituály využívající hnus či bolest nebo na náboženskou konverzi? Režie J. Motal

Kognitivní religionistika je jedním z nejprogresivnějších přístupů v současném zkoumání náboženského chování. Co a jak ale konkrétně zkoumá? Otázka pro vědce z Masarykovy univerzity v Brně, kde před několika lety vznikla Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství – LEVYNA. Výzkum religionisty Jakuba Cigána přibližuje náboženskou konverzi člověka jako významný okamžik v životě, který může zásadně ovlivnit paměť a změnit způsob, jak pracujeme se svými vzpomínkami. Sestry Olejákovy si jako čerstvé členky Adventistické církve touto zkušeností v nedávné době prošly. Potvrdí jejich příběh názor vědců? Výzkumník Vladimír Bahna se ve svém experimentu naopak zaměřil na prožívání bolesti a hnusu v extrémních rituálech. Proč jsou právě strach a fyzická muka tak často jejich součástí? Odpovědi budeme hledat ve svědectví muže, na nějž silně zapůsobilo setkání s ostatky buddhistických mistrů i mezi členy pražské komunity, kteří prožitek hnusu a bolesti používají k prohlubování poznání sebe samých. (text ČT)

Scénář: Miroslav Vlček, Jan Motal

Režie: Jan Motal

První díl vysílá Česká televize  – ČT 2 – 10. 5. 2015 – 13:55

Stránky pořadu na webu ČT

Článek o pořadu na webu MUNI

O pořadu

Kognitivní věda se zabývá mezioborovým výzkumem mysli a myšlenkových procesů (například inteligence, paměť, vnímání, pozornost, vědomí nebo jazyk). Metody, pomocí kterých se jednotlivá zkoumání provádí, se liší v závislosti na zkoumané oblasti.

Kognitivní věda o náboženství je progresivní výzkumný program, jehož předmětem jsou kognitivní mechanismy a procesy probíhající během náboženského myšlení a chování člověka.

LEVYNA neboli Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství je instituce zaměřující se na experimentální výzkum náboženství. Kombinuje metody a expertízu humanitních studií a experimentálně zaměřených věd. LEVYNA propojuje výzkumníky z oblastí religionistiky, antropologie, historie, psychologie, sociologie a neurověd, kteří zkoumají náboženské chování a víru.

Jedním z jejích cílů je vzdělávat mladé badatele z humanitních oborů v používání vědeckých metod při výzkumu náboženství a produkovat výzkum na špičkové úrovni založený na mezioborové spolupráci, metodologické integraci a inovaci.

Dílčí vědecké týmy se zabývají výzkumem témat prosociálního jednání, vtělené kognice, aktérství či emocí. Výzkumníci mají také možnost navazovat spolupráci s předními osobnostmi vědeckého studia náboženství. LEVYNA se účastní mezinárodních konferencí a současně zve zahraniční přednášející na půdu Masarykovy univerzity.

V akademickém prostředí existují dva velmi blízké obory. Religionistika (věda zabývající se náboženstvím) a teologie (nauka o bohosloví). Rozdíl mezi těmito vědními obory spočívá v přístupu k existenci božstva. Zatímco teologie vychází z předpokladu, že bůh existuje, pro religionistiku je jeho existence nepodstatná; rozhodující jsou pro ni lidské výpovědi o Bohu, které se promítají do jednání věřících lidí.

Aleš Chalupa je odborným asistentem a současným vedoucím Ústavu religionistiky Masarykovy univerzity. Jeho aktuální výzkum se zaměřuje na antická náboženství a kognitivní historiografii. V této oblasti dosud publikoval mnoho článků, především: „Jak může kognitivní věda přispět k našemu porozumění římského kultu boha Mithry?“, „Proč se Řekové a Římané modlili nahlas? Antropomorfismus, hloupí bohové a lidská kognice“ a další. V rámci projektu LEVYNA Aleš plánuje propojit současný experimentální výzkum v kognitivních vědách s výzkumem uskutečňovaným pomocí tradičních historiografických metod.

Michal Bureš: Sestry B.

2

10868254_896319177080233_1723460769378325218_n

Premiéra divadelní hry Mileny Štráfeldové.

Hrají:
Lída Baarová: Jana Stryková
Zorka Janů: Klára Sedláčková-Oltová

Režie: Michal Bureš

Hudba: Lukáš Hurník

Premiéra 6. února 2015 v Divadle Troníček, Vladislavova 22, Praha 1

 

Pavel Švanda: ZÁZNAMY – STŘEPINY – POMLUVY

0

_vandaSbírka esejů brněnského spisovatele, básníka, esejisty a profesora vyučujícího na Divadelní fakultě JAMU: “NENÍ to deník, záměrně jsem přestavěl časovou následnost textů. Ze záznamů, jež vznikaly den po dni a rok po roce, jsem vybral na vyzvání Mirka Plešáka ty, které mně připadaly schopné sdílení. Případný užitek přesahující příležitostnou škodolibost, posoudí laskaví i nelaskaví čtenáři a čtenářky.”

Kulturní i nekulturní ZÁZNAMY – STŘEPINY – POMLUVY

Autor Švanda Pavel
ISBN 978-80-7460-060-9
Rok vydání 2014
Vazba V2
Počet stran 98
Edice Edice Úvahy a názory
Formát 105×195 mm

Dostupné v Edičním středisku JAMU

Marek Hlavica: Autor stržený proudem a stísněný tvarem

0

3258201--prix-bohemia-radio--1-300x204p0Příspěvek přednesený na konferenci “Proud a tvar. Dvě možnosti a dvě strategie programu rozhlasu veřejné služby” v rámci festivalu Prix Bohemia Radio.

Proud nebo tvar? Co je lepší? A sprcha nebo vana? Co je lepší? Nejspíš jak kdy. Sprchu dnes doporučuje většina bytových architektů a argumentuje časovou i finanční úsporností, větší hygieničností či technickou vybaveností současných sprchových koutů, které jsou schopny poskytnout lidskému tělu všemožné potěšení. Oproti tomu se vana jeví jako prehistorické zařízení, které je už stovky let téměř stejné, vzhledem ke vzrůstajícím cenám vodného a stočného je čím dál více neekonomické a představa jedince převalujícího se ve vlastní špíně také neodpovídá modernímu vnímání čistoty. Odpůrce sprch by nejspíš namítl, že pobyt ve vaně je vytržením z uspěchanosti a účelovosti dnešních časů, že je opuštěním všednosti a možností kontemplace a reflexe života. Odpůrce vzdělaný v psychologii by třeba i dodal, že se jedná o formu symbolického návratu do prenatálního stavu v mateřské děloze. Ve vaně si lze soustředěně číst, zatímco nikoho rozumného nenapadne si ve sprše otevřít knihu, o iPadu ani nemluvě. Můžete si k tomu otevřít láhev dobrého vína či romanticky zapálit svíčku (nemáte-li Karmu!) a rozjímat o smyslu života; a případně ve vaně můžete svůj život i pohodlně ukončit, ať již utopením či podřezáním žil. Sprcha takové možnosti nabízí jen s obtížemi, čas v ní strávený je podřízen jedinému účelu, postrádá jakýkoli přesah a každého jen utvrzuje v mcdonaldovském duchu současnosti, tedy že máme žít rychle, cílevědomě a sebevědomě, asepticky dokonale a ekonomicky i ekologicky šetrně, že se máme hnát dopředu, protože kdo chvíli stál, již stojí opodál.

To byla analogie, která, uznávám, na téma proud vs. tvar nesedí úplně dokonale. Nyní už se budu snažit mluvit více věcně. Nejsem se současnou situací v Českém rozhlase obeznámen natolik, abych se mohl vyjadřovat ke konkrétním detailům. Z formulace pozvánky na tuto konferenci jsem odtušil, že se zde nejspíš odehrává bitva „tvaristů“ proti „proudistům“ a že jsou v ní zřejmě „tvaristé“ v defenzivě a potřebují se spojit, ideologicky posílit a získat „munici“, tedy zejména argumenty na svou obranu. Je-li tomu skutečně tak, pak „tvaristy“ podporuji. Už jen proto, že obě strany sporu mají v současných elektronických médiích své místo a bylo by chybou, kdyby převládla jen jedna. A proto také „tvaristům“ nepřeji vítězství. Protože pokud celý spor dospěl do stádia, kdy je nutné používat takovou válečnickou terminologii a diskutuje se o tom, jak dosáhnout „konečného vítězství“ té či oné strany, pak je něco špatně. A aby tento spor a ani tato konference neustrnuly v černobílém vnímání světa, pokusím se do diskuze přispět pohledem odjinud.

V textu pozvánky mne zaujala skutečnost, že se v ní ani jednou neobjevuje slovo autor. Opakovaně se mluví o posluchači, vnímateli či publiku a kladou se otázky spojené s funkcí rozhlasu veřejné služby, s atraktivitou, diskontinuitou, fragmentarizací či percepcí mediálních obsahů a s nebezpečím mediokracie. Pouze v závěru je zmíněna existence konkrétních jedinců, „editorů, redaktorů, dramaturgů rozhlasů veřejné služby“, ale autoři mezi ně zařazeni nejsou. (more…)

Marek Hlavica: KočéBRování 2014 – CYKLY

0

Prezentace projektu divadelního kočování po východním Turecku

Divadlo KočéBR a studenti Divadelní fakulty JAMU vyrazili v létě 2014 na třítýdenní divadelní pouť po vsích ve východním Turecku, kde zkoumali univerzálnost divadelní komunikace v jazykově a kulturně odlišném prostředí.

Prostřednictvím inscenačního tvaru nazvaného KočéBRování 2014: CYKLY, který využíval české lidové tradice, zvyklosti a písně a věnoval se obecně lidským tématům (narození, křest, svatba, smrt apod.), byly zkoumány možnosti divadelní komunikace v kraji divadlem takřka nedotčeném.

Výběr zahraniční oblasti nebyl náhodný – Turecko (a zejména jeho východ) představuje geograficky nejbližší a současně kulturně nejodlišnější lokalitu – je odlišné nejen jazykově a kulturně, ale rovněž nábožensky a sociálně.

Účastníci divadelně-antropologického výzkumu tedy byli vystaveni naprosto jiným podmínkám, než na které byli ve své předchozí divadelní tvorbě zvyklí.

Program prezentace:

  • Představení projektu KočéBRování 2014: CYKLY a jeho historie /Vítězslav Větrovec
  • Premiéra dokumentárního filmu KočéBRování 2014: CYKLY /režie Lucie Harapátová
  • Diskuse /inscenační tým inscenace Cykly: Vítězslav Větrovec, Tereza Koláčková, Veronika Lazorčáková, Tereza Slámová, Vojtěch Johaník
  • Vernisáž výstavy fotografií KočéBRování 2014: CYKLY /autor Marek Hlavica

Středa 12. listopadu 2014 ve 20 hodin
Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU, Orlí 19, Brno

Výstava bude přístupná do 20. prosince 2014, a to vždy večer před představením.

CYKLY PREZENTACE plakát

mh1407292249

mh1407304386

mh1408023890

mh1408023891

 

10255910_827702673920635_7894902428514139974_o

 

Marek Hlavica: Divadelní fakulta JAMU

0

DIFAČesko-anglická publikace představující Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Seznamuje čtenáře s historií i současností školy, jejími studijními obory, uměleckou a vědeckou činností, zahraničními vztahy, využívanými prostorami i významnými absolventy.

Vydala DIFA JAMU v roce 2014

Editor Marek Hlavica

ISBN 978-80-7460-051-7

Publikace Divadelní fakulta JAMU (.pdf)

Alena Blažejovská: Zkouška sirén

0

10001334_10201711498733787_6378724233189412839_nPrávě proběhla zkouška sirén! Jako každou první středu v měsíci. Není to ale spíš zkouška migrén? Poslechněte si od jejich nefalšovaných facebookových fanoušků.

Slovo „siréna“ pochází z řečtiny. V antické mytologii jsou Sirény kouzelné pěvkyně, které neodolatelným zpěvem vábí námořníky. Na útesech kolem jejich ostrova pak loď ztroskotá.

Volání sirén tak vešlo do povědomí jako předzvěst záhuby. A proto byla se jím pojmenovávají technická zařízení sloužící signalizaci nebezpečí. Užívají se k varování při požáru, přírodních a průmyslových katastrofách. V době války slouží k vyhlašování leteckých či chemických poplachů.

K výstraze před nebezpečím slouží kolísavý tón. Účelem pravidelná zkoušky sirén je ale ověření provozuschopnosti systému, a proto zní nepřerušovaným nekolísavým tónem po dobu 140 sekund.

Za vynálezce sirény se považuje John Robison (1739–1805). Skotský fyzik a matematik, který vyučoval i filozofii na Univerzitě v Edinburghu. Konkrétní podoba a způsob fungování sirén se však v čase proměňuje.

Hrozny hrůzy místo hub

Dnešní fandové s nostalgií sledují ústup rotačních sirén. Jejich nezaměnitelnou podobu kovové houby, jakéhosi kloboučku na nožce pevně zapuštěné do podloží, nahrazují hrozny reproduktorů elektronických sirén.

I tak ale tyto novodobé „pěvkyně hrůzy“ jejich fanoušci nejen fascinovaně poslouchají, ale také fotografují. Pořádají za nimi dokonce výlety, „lovy beze zbraní“.

Budeme mít monografii o sirénách?

Jedním z nich je pan Milan Zachodil z Hodonína, středoškolský pedagog, ale také hudebník. Kdoví, možná se právě tento zpěvák a hráč na nejrůznější nástroje včetně tuby a heligónu stane autorem první knihy o sirénách v České republice.

Zatím svá zjištění publikuje na Facebooku, na stránce skupiny Posluchačů pravidelné zkoušky sirén, kterou založil programátor Peter Renda z Prahy.

Zkáza z nebes za “zpěvu” sirén

O svých zkušenostech s tzv. koncovými prvky varování vypráví i básník, prozaik, esejista a profesor brněnské JAMU Pavel Švanda. V jeho případě jde ale o prožitky z druhé světové války, zejména z listopadu 1944, kdy sirény varovaly Hodonín i Brno před nálety.

Co to je v naší psychice, co vyvolává tak silné a současně tak ambivalentní pocity, slyšíme-li volání sirén? Dokument Aleny Blažejovské se pokouší když ne odpovědět, tak aspoň napovědět… (text ČRo)

Vysílá ČRo Dvojka v neděli 13. dubna od 22 hodin.

Michal Bureš: Král Lear

0

lear-zkouska-04Slezské divadlo připravuje premiéru slavného klasického dramatu Williama Shakespeara „Král Lear“. V hlavní roli tohoto strhujícího příběhu o otci a jeho dcerách, které ho přivedou do nezáviděníhodného postavení, se představí Kostas Zerdaloglu. V režii Michala Bureše se před vašima očima rozehraje nevšední podívaná, co zasáhne jak vaše city, tak vaši mysl.

Činohra Slezského divadla v Opavě uvede v neděli 23. března 2014 od 19 hodin premiéru klasického dramatu Williama Shakespeara „Král Lear“. V hlavní roli se představí Kostas Zerdaloglu. Autorem hudby je pařížský skladatel Benoit Bories.

„Tento příběh otce a jeho tří dcer se poprvé objevil na jevišti roku 1606 v londýnském divadle Globe. Po více než čtyřech staletích neztratil nic ze své naléhavosti ani aktuálnosti,“ říká režisér Michal Bureš, který je spíše znám z prostředí rozhlasových her a audioknih. Lear je jeho třetí divadelní režií. „Klíčem k příběhu se nám společně s herci a scénografkou Martou Rozkopfovou stalo drama duší postav. Nikdo z nich si nepřál žít v království zla, ono se zrodilo samovolně, skrze všechny neřešené a nevyřešené spory a šrámy z minula.“

Dramaturgyně Alžběta Matoušková připravila hru v překladu Martina Hilského. Ten na Leara vzpomíná jako na práci velmi náročnou. Snad žádná jiná Shakespearova hra podle něj neklade na překladatele takové nároky. Je tomu tak proto, že její řečový rejstřík je neobyčejně široký a bohatý.

To potvrzují i herci Kamila Srubková, Šárka Vykydalová, Sabina Muchová, Jakub Stránský, Martin Táborský, Michal Stalmach, Miroslav Rataj, Roman Slovák a mnozí další, kteří v této nevšední podívané, co zasáhne divákovy city i mysl, vystupují.

Premiéra se uskuteční v neděli 23. března 2014 od 19 hodin ve Slezském divadle Opava, veřejná generální zkouška proběhne den předtím od 10 hodin, první repríza je plánována na úterý 25. března od 19 hodin. (text a foto SDO)

Český rozhlas Ostrava – Host ve studiu Apetýt 11.3. – v cca 13. minutě hovoří režisér Michal Bureš a v cca 28. minutě Kostas Zerdaloglu.

lear-zkouska-07

Go to Top