Posts tagged pedagogové

Alena Blažejovská: Mája, máma a Mahámája

0

Mája je malá blonďatá holčička. Její máma je malířka a učitelka buddhismu, jmenuje se Veronika Černá. A Mahámája je jméno, které se dává matce historického Buddhy Šákjamuniho. „Mahá“ znamená velká. Až bude malá Mája velká, bude taky buddhistka jako její máma?

Tibeťané se někdy diví, jak malou úctu chováme na Západě ke svým matkám. Co říká buddhismus o mateřství? A jaké jsou ženy-matky, které u nás konvertovaly k buddhismu? Proměnilo to jejich přístup k mateřství – k dětem a také k jejich vlastním matkám?

Na tyto otázky hledá odpověď dokument Aleny Blažejovské, který vysíláme ke Dni matek. Dramaturgie Lenka Svobodová, režie Yvona Žertová, mistr zvuku Tomáš Gsollhofer. (text ČRo)

Vysíláno bylo 13. května 2012 v 18,05 na ČRo 2 – Praha

Záznam pořadu ve zvukovém archivu Českého rozhlasu

Tomáš Koňařík: Boris Jirků

0

Rozhlasový dokument o malíři Borisovi Jirků.

Scénář: Tomáš Koňařík

Režie: Michal Bureš

Oceněno třetí cenou v kategorii Nejlepší dokument na soutěži Report 2008.

Poslouchejte na Vimeo.com

Alena Blažejovská: Barikáda z knih

0

Ročně u nás vychází 17 tisíc knih. Z některých svazků vyrostla 5. května 2011 barikáda na Karlově mostě, tzv. DPHráz.

Po roce 1989 se Tomáš Czernin i s rakouskou manželkou Ursulou vrátil do Československa a stejně jako ostatní příslušníci české šlechty pocítil povinnost postarat se o dávné dědictví předků, obnovit tradici.

Došlo k tomu v rámci Výzvy na obranu knih, kterou vyhlásil Svaz českých nakladatelů a knihkupců v zápase proti zvýšení DPH na knihy.

Jsme čtenářská velmoc a utrácet za knihy jsme zvyklí. Pokud se zajímáte o to, jak v průzkumu dopadly další mýty o vztahu obyvatel České republiky ke knize, poslouchejte dokument Aleny Blažejovské.

Kromě Miroslava Balaštíka a Jiřího Trávníčka nás světem knih a dalších médií provede knihovník, divadelník, sběratel gramofonových desek, milovník dýmek a tvůrce internetových stránek Panáček v říši mluveného slova Přemysl Hnilička. (text ČRo)

Pořad uslyšíte v neděli 4. 3. 2012 ve 22:05 na Dvojce ČRo.

Stránky pořadu na www. rozhlas.cz

Antonín Přidal: Kniha jako artefakt?

0

Mám rád knihy, které jsou ladné a skladné. Také o ženách by se to dalo říct, ale redakce se mě zeptala na artefakty, ne na živé bytosti. A já jsem pro tebe neživý výtvor? zeptá se kniha. Jen předmět jistého vzhledu a objemu? Víš sama, že ne, odpovím v rozpacích své lásce. Ale právě tak víš, že nejenom s tím, co máš v sobě, jsem živ, ale i s tím, co máš na sobě, co tě drží pohromadě a jak se dáš uchopit… Začnu uchopením. Kniha, která se špatně drží, je pro mě artefakt obtížný až protivný, nesloužící dobře svému účelu. Jsem rád, když knihu nemusím číst jen položenou na stole jako encyklopedii nebo archivní fascikl. Když mě může provázet kamkoli, do křesla, do vlaku, v batohu do hor, doma do postele (k čtení nejrozkošnějšímu). Všichni víme, jaké velikosti a váhy by pro tyto účely měla asi být, a přesto přibývá knih nadměrných, obézních a kamenně těžkých. Možná jim někdy křivdím, ale už od pohledu je podezírám z obžerné mnohomluvnosti. Že by ty dějiny čehokoli a příběhy o čemkoli nemohly být hutnější? Že by bylo nad lidské síly najít pro ně lidštější tvar? Ztěžka v těch masivech listuji už v knihkupectví a hrozím se předem, jak bych je přenášel, kam bych je uložil, a co horšího, jak dlouho bych je vydržel číst. Do které velestránky? A co potom? Jak se takových pomníků zbavit? Raduji se, když se kniha-bohyně časem promění v knihu-společnici. Když Chrám i tvrz Pavla Eisnera není už nutno číst jako ten obří misál z roku 1947, málem vkleče, ale po zmenšení od roku 1997 se dá udržet v jedné ruce, a to se neztratil jediný řádek. (Důkaz, že to jde!) Lekám se ale, když z pružného svazečku někdejší Světové četby vyroste v reedici dvojnásobný cvalík obrněný tvrdou vazbou. Čím více okázalých, robustních artefaktů, tím méně místa v těsných domácích knihovnách, tím varovnější hrozba pro peněženky. Budiž nám, kniho, lehká, kdykoli je to aspoň trochu možné. Buď přítulná. A budeme ti věrnější. (…)

Celý fejeton uslyšíte v úvodu Zelného rynku v sobotu 18. února. Pořad začíná v 17 hodin.

Antonín Přidal: Mikulášský podvečer v dobré společnosti

0

Alena Blažejovská: Nemuset, ale moci

0

Předneseno na semináři na téma „Vyrůstá nám nová generace rozhlasáků?“, pořádaném Sdružením pro rozhlasovou tvorbu ve spolupráci s Českým rozhlasem v rámci Prix Bohemia Radio 2011 v Poděbradech 13. října 2011.

„Rozhlas má zajisté mnoho přátel a sotva se najde někdo, kdo by chěl popírati jeho dobré vlastnosti a možnosti. Všecky dosud uspořádané ankety přinesly v tom smyslu četné doklady o mínění, skoro vesměs sympatickém, uměleckých i vědeckých pracovníků,“ píše v roce 1940 František Kožík v knize Rozhlasové umění a pokračuje: „Pokud jde však o rozhlasové umění samotné, narážíme u těch, kteří by se měli státi jeho tvůrci, na jakýsi chlad. Za tímto chladem se viditelně skrývá nejistota, o níž je už těžko říci, zda je zaviněna naivitou, zlou vůlí, či opravdu jen neinformovaností.“

Nepřestává mě překvapovat, že v této dávné publikaci najdu vždy přiléhavý citát k jakémukoli rozhlasovému tématu či problému. Jako by od Kožíkových dob nebyl o rozhlase napsán podobně komplexní (a přitom stručný), lyricky (a přitom emfaticky) formulovaný text. Je to vlastně učebnice, přinášející podněty a rady pro tvůrce i posluchače rozhlasu. Používáme ji se studenty dodnes, přestože nás od jejího vydání dělí 70 let. Během nich se tehdy ještě relativně nové, prosazující se rozhlasové médium postupně dostalo do situace, kdy se pokouší obstát v konkurenčním prostředí, kde na sebe čím dál křiklavějšími způsoby obracejí pozornost audiovizuální média a sociální sítě. Mluvím o tom proto, abych citovanou pasáž parafrázovala formou otázky: Narážíme dnes u těch, kteří by se měli stát tvůrci rozhlasového umění, na chlad? A pokud ano, čím je to zaviněno? (more…)

Alena Blažejovská: Hrdinové (Buddhismus na západě II.)

0

Už v 8. století Tibeťané předpovídali, že se buddhismus přenese na Západ, až bude ohnivý vůl jezdit na kolech, železný pták létat po obloze a Tibeťané se rozlezou po celém světě jako mravenci …

Ve 20. století, a zejména po čínské invazi do Tibetu v roce 1951, kdy došlo k masivní emigraci Tibeťanů, se to skutečně stalo. Dokument Aleny Blažejovské k Mezinárodnímu dni Tibetu představí Brňana Miroslava Hrdinu, studenta tibetské buddhistické školy Karma Kagjü, i další hrdiny procesu záchrany tibetského kulturního a duchovního dědictví. Uslyšíme ve 22:05 hodin na vlnách Dvojky.

Premiéra pořadu byla 6.3.2011 na ČRo 2 – Praha

Pořad si můžete poslechnout v audio archivu Českého rozhlasu

Stránky pořadu na www.rozhlas.cz

Michal Bureš: Ucho

0

V rámci čtvrtečního cyklu Hra pro tento večer čeká příznivce rozhlasového dramatu neobvyklý posluchačský zážitek. Český rozhlas – Vltava uvede rozhlasovou adaptaci slavného filmového scénáře Jana Procházky „Ucho“.

Možná si vybavíte trezorový film z roku 1969, pod nímž je podepsán režisér Karel Kachyňa. Do hlavních rolí tenkrát obsadil Radoslava Brzobohatého a Jiřinu Bohdalovou. Po více než čtyřech desítkách let se k tomuto tématu vrátila dcera Jana Procházky Lenka a my budeme mít znovu možnost prožít příběh Ludvíka a Anny, manželského páru, který se rozhodl odjet za kariérou z Olomouce do Prahy. Přitom jen Ludvík tuší, jak vysokou daň bude nutné za vilu a služební auto s řidičem zaplatit.

Hru o strachu a smíření „Ucho“ pro rozhlas upravil a s herci Igorem Barešem a Ivanou Plíhalovou v hlavních rolích nastudoval režisér Michal Bureš.

Premiéra: čtvrtek 17.2.2011 – 20:00 – 21:20
Stanice: ČRo 3 – Vltava

Zdroj: www.rozhlas.cz

Kamila Zlatušková: Ptáčata

0

Česká televize připravuje nebývalý projekt: unikátní časosběrný seriál o dětech na okraji společnosti. Seriál s názvem Ptáčata bude šestnáctidílný a Česká televize jej bude vysílat každý pátekod 3. září ve 20:55 na ČT2. Režiséry projektu jsou Ladislav Cmíral a Kamila Zlatušková, šéfdramaturgyní Alena Müllerová a šéfproducentem Daniel Růžička.

Ptáčata jsou příběhem 2.B., do níž chodí převážně romské děti. Na jedné základní rodičů, kteří nechtěli, aby jejich děti měly za spolužáky Romy. Tato situace se stala východiskem šestnáctidílného seriálu o dětech na hranici společenských norem, rodinných podmínek a vlastní vůle. Děti samotné se přitom staly spoluautory časosběrného formátu, protože v průběhu jednoho roku točily na malé kamery svět, jak ho vnímají ony.

Ptáčata a jejich rodiny navštíví nová prostředí, zažijí různé zkušenosti a budou mít možnost přemýšlet o světě i o sobě jinak – nejen v pozici obětí společenských předsudků, ale také v roli těch, kteří jsou za svůj život zodpovědní. Diváci uvidí Ptáčata například na škole v přírodě, ale i na návštěvě České televize, v luxusní restauraci, v mosteckém Chánově nebo u moře. Kromě toho na Ptáčata čeká i několik zkoušek. V jednom díle budou děti, z nichž část ještě nikdy nebyla u zubaře, jíst výhradně zdravou stravu nebo přemlouvat rodiče, aby přestali kouřit, v jiném je například čeká výuka tak, jak by probíhala v Obecné škole Igora Hnízda.

Ptáčata jsou se svými šestnácti díly prvním a největším českým docu-soap projektem. Natáčelo se během jednoho roku od září 2009 do srpna 2010, přípravy na projekt a první natáčení však začalo už v lednu 2009.

Počet dílů: 16

Stopáž dílů: 26 minut
Žánr: Docu-soap
Seriál vznikl ve společnosti CIREAL pro Centrum vzdělávacích pořadů

Oficiální stránky pořadu na webu České televize

Antonín Přidal: Učit Shakespeara

0

Publikace nazvaná „Učit Shakespeara“ vznikla na základě úspěšné přednášky prof. Antonína Přidala pro posluchače brněnských univerzit třetího věku dne 10. listopadu 2009. Text není totožný s obsahem přednášky, ale tematicky na ni přímo a úzce navazuje a má zároveň sloužit jako připomínka této slavnostní události. Autor tu nutí čtenáře zamýšlet se nad zajímavými poznatky o dramatikově životě a už názvem „Učit Shakespeara“ poukazuje na dvojznačnost tohoto pojmu stejně jako např. řekne-li se „hrát Shakespeara“ neboť jeho dílo je realitou a mýtem zároveň. Antonín Přidal učí čtenáře číst v Shakespearově díle, hledat v něm souvislosti a vyzdvihuje jeho význam nejen ze světového, ale i z českého pohledu.

Vydala Masarykova univerzita v roce 2010.

Publikace je dostupná v knihovně JAMU

Go to Top