Posts tagged pedagogové

Jan Gogola: Co dělat, když vítězí seriál

0

Přednáška pro členy Umělecké rady JAMU

Co dělat, když vítězí seriál – to je název mé profesorské přednášky na Umělecké radě DIFA JAMU. Snažil jsem se v ní o reflexi několika aspektů pedagogického působení na vysoké škole uměleckého směru v době, jež by se dala označit jako značně relativizující.

Co a jak učit na uměleckých školách, když recepce umění ve všech jeho druzích je záležitostí velmi výrazné divácké, posluchačské a čtenářské menšiny? Lze na tento stav reagovat stejně jako to činí pedagogové umělecké školy, jež má pojmenování televizní ve svém názvu, ale  slovo seriál je pro ně nejvulgárnějším možným výrazem, takže se tento televizní žánr nevyučuje?

Tento postoj je samozřejmě legitimní. Lze ho vysvětlit přesvědčením, že posláním školy uměleckého směru je vychovávat adepty skutečného umění a např. seriál žádné umění není. Což je mimochodem pravda, k níž se ještě dostaneme. Výčet tzv. neuměleckých žánrů je pak možné ještě doplnit o krimi, thriller, různé veselohry, horor, fantasy atd.

Vůči tomuto tvrzení je samozřejmě možné použít protiargumenty – ve zmíněných žánrech lze totiž najít mnohé umělecké skvosty, jmenujme např. režiséry jako Hitchcock, Kubrick, Tati či Forman, u seriálů třeba Lynche a Triera. Statisticky jsou to ovšem výjimky potvrzující pravidlo, v té záplavě filmů a seriálů se jedná mizivý počet. (more…)

Magda Wdowyczynová: Jaroslav Dietl

0

Pořad z cyklu Životopisy o autorovi televizních seriálů, filmovém a televizním scenáristovi, dramatikovi a dramaturgovi Jaroslavu Dietlovi.

V režii Michala Bureše účinkují Jan Fišar a Dita Vojnarová.
Pořad v Českém rozhlase Olomouc připravila Magda Wdowyczynová.

Premiérové vysílání 28.6.-2.7.2010 na regionálních stanicích Českého rozhlasu.

Pořad můžete poslouchat v sekci Rádio na přání na stránkách Českého rozhlasu.

1.díl
2.díl
3.díl
4.díl
5.díl

Petr Pánek: Můj život s filmem

0

Portrét filmového režiséra a pedagoga Otakara Fuky.

Pořad Petra Pánka z cyklu Psáno životem.

Spolupracovali Michal Bureš a Mirka Sychrová.

Premiéra 2.3.2010 – Český rozhlas Olomouc

Poslouchejte na stránkách Českého rozhlasu

Lenka Hajdučková: Konec značky J a J

0

Příběh kdysi slavného tanečního páru – manželů Fáberových.

Pořad Lenky Hajdučkové z cyklu Psáno životem.

Spolupracovali Michal Bureš a Pavel Tichý.

Premiéra 5.1.2010 – Český rozhlas Olomouc

Poslouchejte na stránkách Českého rozhlasu

Bianka Dingová: Otčenáš po africku

0

Příběh misionářky Barbory Minárikové.

Pořad Bianky Dingové z cyklu Psáno životem.

Spolupracovali Michal Bureš a Mirka Sychrová.

Premiéra 6.4.2010 – Český rozhlas Olomouc

Poslouchejte na stránkách Českého rozhlasu

Tvorba pedagogů: Michal Bureš

0
Jan Procházka, Lenka Procházková: Ucho

hra o strachu a smíření

Režie Michal Bureš

Anna a Ludvík, o nichž vypráví tato hra, jsou manželé vlákaní mezi ozubená kola stroje vysoké politiky. Podmínkou pobytu mezi vyvolenými je trvalé mlčení, poslušnost a oddanost. Ludvík pravidla hry záhy pochopí, Anna se jimi odmítá zaobírat. Soukolí je však stále v běhu a čas od času před zraky ostatních bez varování semele čísi ruku, nohu, kariéru… trest za neposlušnost je vždy po ruce, návrat zpátky mezi obyčejné lidi není možný. Nejen o tom vypráví premiéra adaptace slavné filmové novely Jana Procházky (1929 – 1971) natočené před čtyřmi desítkami let a komunistickou mocí pečlivě na celou jednu generaci ukryté do trezoru – premiéru měla až v roce 1990. Za dalších dvacet let se UCHO k divákům dostává znovu. Děje se tak díky prozíravosti Lenky Procházkové (*1951), která otcův filmový scénář adaptovala pro divadelní prostor. Anna a Ludvík tak znovu stojí před námi… V režii Michala Bureše se představí Igor Bareš j.h., Ivana Plíhalová a Petr Jarčevský. Scénografkou je Sylva Marková, autorem hudby Richard Mlynář. Hraje se ve Studiu 1 Českého rozhlasu Olomouc (Horní nám. 21).

Premiéra 5. března 2010

Více informací na stránkách Moravského divadla Olomouc

Tvorba pedagogů: Jan Gogola, Marek Hlavica

0

Sborník: RTDS dnes & zítra

0

Cílem tohoto sborníku/sbírky bylo oslovit pedagogy Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky a získat od nich jejich názor na jeho současnou podobu i na možný budoucí vývoj.

Ateliér letos dosáhl osmnácti let věku, tedy, podle lidských měřítek, plnoletosti. Avšak oproti člověku, jenž s dospělostí musí převzít veškerou odpovědnost za své činy sám, ateliér je věc neschopná vlastního uvažování a svobodného rozhodování. To musí činit lidé, kteří ateliér utvářejí. A těmi jsou v první řadě pedagogové oboru.

Sborník RTDS (.pdf)

Antonín Přidal: Riziko Trvalé Doufání Silné
Jan Gogola: Jak (se) učit psát
Alena Blažejovská: Několik poznámek ke koncepci oboru RTDS
Pavel Aujezdský: A kam na ty nápady chodíte vy?
Jiří Vanýsek: Úcta k postavě
Hana Slavíková: Cesta sebe-vědomého mediálního tvůrce ke střetu s realitou
Marek Hlavica: Přestupní stanice RTDS
Michal Bureš: O RTDS
Jan Gogola ml.: Zdravice z Prahy

Pedagogické odkazy I.

1

Ctěné studentky a vážení studenti,
jelikož nepochybně pro samé studium a tvorbu nemáte dostatek času na brouzdání internetem, rozhodl jsem se občasně přispívat na tyto vaše stránky odkazy na zajímavé články, studie, rozhovory, videa, etc., na něž narazím při svých plavbách webovým oceánem. Mou snahou bude upozornit vás na zajímavé a pozoruhodné jevy, události či díla, jež, dle mého soudu, by neměly uniknout vaší pozornosti a o nichž byste měli vědět, v ideálním případě i přemýšlet.

Když vás to bude otravovat, dejte mi prosím vědět. Když vás to zaujme, tak nápodobně.

Nejvýznamnější mediální událostí poslední doby je nepochybně plnohodnotný rozjezd TV Barrandov. Samotná digitalizace tuzemského televizního prostředí může být i bez použití uvozovek nazývána revolucí a rozjezd zmiňované televize má takřka význam výstřelu z Aurory. Zatímco jiné digitální televize spíše živoří (Z1, Public TV), jiné spíše než k narození spějí k potratu (Febio), tak TV Barrandov si neklade menší cíl, než stíhat a možná jednou i předstihnout již zavedené komerční stanice. Pro vás to má význam přinejmenším dvojí: Jednak se zrodí další silný producent, jenž bude prahnout po nápadech, talentu a píli mladých scénáristů a dramaturgů, tedy vás. A jednak je velmi inspirativní sledovat, jak se TV Barrandov snaží svého cíle dosáhnout, neboť se tak lze mnohé přiučit o fungování televizí v současném světě.

Vaší pozornosti doporučuji:
Článek Jana Potůčka z digizone.cz Je to kopie Novy, nebo to není kopie Novy?
„Řeč je samozřejmě o televizi Barrandov. Opakovat po sté, že právě dnes, 59 minut před polednem, zahájí tenhle digitální program vysílání, je asi zbytečné. Zajímavější je pohled na jeho schéma, televizní tváře a porovnání s dřevními dobami televize Nova – když jí ještě šéfoval Vladimír Železný a vysílala z Měšťanské besedy u Národní třídy. Barrandov se totiž začínající Nově hodně podobá.
A asi to není žádná chyba. Plnoformátová televize pro masového diváka se nedá dělat jinak než Nova nebo Prima, v programu zkrátka budou všechny myslitelné formáty a záleží už jen na oddělení skladby programu, jak dobře je namíchá, aby z nich vytěžilo co největší sledovanost. To je ta největší alchymie: mít takového kvalitního člověka Prima, dokázala by z dnešního schématu vytřískat daleko větší úspěch, protože mnohé zahraniční seriály a filmy má kvalitnější nebo přinejmenším srovnatelné s Novou.“

Více čtete zde: Je to kopie Novy…

(more…)

Go to Top