Posts tagged televize

Radka Komžíková: Tvorba verejnoprávnej televízie pre deti a mládež na Slovensku od roku 2000

0

ADYFHiRNTe-nvSgeDL_cmADiplomová práce obhájená v roce 2017.

Anotace: Aj napriek tomu, že má tvorba pre deti a mládež na Slovensku silnú tradíciu, v posledných rokoch badať výrazný pokles pôvodných televíznych diel pre najmladšieho percipienta. S novým tisícročím prišli nové možnosti, vkus i náročnosť diváka sa mení a v slovenskej verejnoprávnej televízii badať klesajúcu tendenciu tvorby pre deti a mládež. Otázne je, či má teda toto televízne odvetvie v súčasnosti zmysel; a ak áno, aké sú možnosti jeho potenciálneho progresu.

Vedoucí práce: Hana Slavíková

Oponent: Eva Schulzová

Diplomová práce v IS JAMU (.pdf)

Pavel Gotthard a Jakub Votýpka & Česká televize

0

logo_CTČeská televize dnes prezentovala připravované projekty a moc nás těší, že se na nich podílejí i náš student Jakub Votýpka (Lynč) a absolvent Pavel Gotthard (Jak nepřijít o život).

Více v prezentaci ZDE

Hana Zoubková: Programové pilíře ČT:D v kontextu původní tvorby České televize od roku 2013

0

maugli-001Diplomová práce obhájená v roce 2016.

Anotace: Diplomová práce analyzuje sedm programových pilířů, které si stanice ČT:D při svém vzniku sama stanovila, tedy hranou tvorbu, animovanou tvorbu, zábavné vzdělávání, magazíny, zábavní a soutěžní pořady, zpravodajství a publicistiku a sport a cvičení. Důraz je kladen především na původní tvorbu České televize a to od roku 2013, kdy započalo vysílání stanice Déčko. Ta se zaměřuje na televizní tvorbu pro děti od čtyř do dvanácti let.

Abstract: The diploma thesis analyses seven programme pillars that channel ČT:D set themselves in the beginning, i.e.acted production, animated production, entertaining education, magazines, entertainment and competition shows, news and journalism, and sports and exercise. The emphasis is primarily put on the original production of the Czech Television since 2013 when the channel Déčko first started to broadcast. It focuses on television production for children from the age of four until the age of twelve.

Vedoucí práce: Hana Slavíková

Práce je dostupná ZDE

Tomáš Koňařík & Matěj Randár: Jak jsem zničil 56. Zlín Film Festival

0

VýstřižekDokument o 56. ročníku Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně očima malého youtubera, který najde VIP akreditaci a užívá si festival jako filmová hvězda.

Scénář: Matěj Randár

Dramaturgie: Tomáš Koňařík

Vysílala ČT2 v neděli 5. června 2016

Pořad sledujte v iVysílání ČT.

Jakub Votýpka: Temné město

0

??????????????????????????ČT vybírá nový seriál ze studentských prací

Ze studentského workshopu vybrala několik námětů, na kterých se bude dál pracovat.
Nový seriál České televize by mohl vzejít ze studentských prací, které vznikly v rámci workshopu České televize a vysokých škol FAMU, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a JAMU. S projektem se spojil scenárista a držitel ceny Emmy Harold Apter, který má na svém kontě například série Walker, Texas Ranger, Ochránce či Star Trek. Studenti měli za úkol pod jeho vedením připravit pilotní scénář nového seriálu České televize. Na scénářích pracovali od podzimu a v pondělí dopoledne prezentovali své práce v České televizi.

Porota ČT pod vedením ředitele vývoje pořadů a programových formátů Jana Maxy původně zamýšlela vybrat jednoho vítěze, jehož námět se rozpracuje a o jehož zařazení do programu ČT rozhodne programová rada. Nakonec si ale ČT vybrala hned pět projektů. Jeden z nich označila jako vítězný, a to scénář nazvaný The Lynching od Radka Hosenseidla, Kláry Jůzové a Kláry Kolářové o sociálních předsudcích k romské menšině z žánru krimi a detektivního seriálu.

Další čtyři projekty pak byly vybrány s tím, že podmínkou k jejich dalšímu setrvání v projektu přípravy nového seriálu je úprava jejich scénářů. Do užšího výběru se tak dostaly např. scénáře dalších seriálů z žánru krimi Hranice od Barbory Nevolníkové, líčící příběh ztracené dívky na slovensko-ukrajinské hranici, či Temné město od Jakuba Votýpky, zaměřující se na příběh nemocného policisty. Pracovat se bude také na příběhu Alchymista od Kateřiny Vašků či Jednooký od Alice Krajčírové.

O tom, zda se výsledná podoba zvolených námětů nakonec dostane do vysílání České televize, rozhodne programová rada ČT. „Viděli jsme skvělé nápady. Je ale rozdíl napsat seriál pro americkou kabelovku a seriál pro televizi v malé zemi. Rozdíly si je třeba uvědomit, některé věci jsou těžko realizovatelné,“ zhodnotil přehlídku nápadů Jan Maxa. „Věřím, že to není vaše poslední setkání s ČT, budeme potřebovat občerstvovat naše řady,“ řekl studentům generální ředitel ČT Petr Dvořák.

Text: Mediaguru

Tereza Reková: Armin Schmid

0

VýstřižekPořad z cyklu České televize Babylon.

Scénář: Tereza Reková

Armin Schmid žije v Bavorsku. V roce 1982 si v Regensburku zašel na koncert Pražských madrigalistů pod vedením Miroslava Venhody. Byl uchvácen. Sám o tomto okamžiku prohlašuje, že v něm „rozpálil lásku k Česku“. Nejen, že se okamžitě zamiloval do naší hudby, ale zároveň také do českého jazyka. Tou dobou se dostal také ke gramofonové desce stejného souboru, na které si poprvé poslechl hudbu z doby Karla IV., Holana Rovenského, Adama Michny z Otradovic, Bohuslava Matěje Černohorského aj. Armin začal okamžitě sbírat všechny dosažitelné nahrávky, noty a informace o české hudbě. V roce 1991 poprvé navštívil Prahu. Zde získal CD souboru Musica Bohemica s cyklem třinácti písní Loutny české Adama Michny z Otradovic. Loutna česká má celkově zvláštní význam na Arminově cestě za poznáním české hudby.

Armin se začal pilně učit český jazyk – navštívil kurzy konané v Českých Budějovicích a Brně, kde od muzikologa a hudebníka Martina Horyna obdržel jeho faksimile právě Loutny české. Překladatel Loutny do němčiny, Mirek Čejka, věnoval Arminovi svůj manuskript. Na Čejkovo doporučení si Armin navíc koupil nahrávku Loutny české od českého hudebníka Micheala Pospíšila. Pospíšil se ihned stal Arminovým idolem. Armina tehdy ani ve snu nenapadlo, že už zanedlouho bude účinkovat na další z Pospíšilových nahrávek. Jejich spolupráce už nyní trvá přes deset let.

Sledujte ZDE

Richard Komárek: Zlatá mládež

0

Zlatá mládežPražská zlatá mládež poznává, jak vypadají životy ostatních Čechů. Pět rozmazlených mladých lidí z velkoměsta se musí vyrovnat se vším, na co nejsou zvyklí – s náročnou manuální prací a drsnými životními podmínkami. Na pět týdnů se stanou řezníky na jatkách, obyvateli Chanova, účastníky armádního kurzu přežití, rolníky v české vesnici v rumunském Banátu a ošetřovateli v domově důchodců. Zkorigují své předsudky a zhýčkané chování? Dokážou, že je v nich víc, než se na první pohled zdá?

„Zlatá mládež s sebou samozřejmě záměrně přináší také kontroverzní témata, tento atraktivní formát by měl diváky bavit a zároveň jim nabídnout i silný impuls k přemýšlení. Je na publiku, aby posoudilo, co si mladí protagonisté z natáčení vzali, zda je ta zkušenost někam posunula. My jsme přesvědčeni, že se rozšířily obzory každému z nich. Záměrem autora projektu Dušan Mulíčka bylo nejen vytvořit pořad, který je zábavný, nenudí a je tím, jak je vymyšlen a natočen, srovnatelný s formáty, které točí prestižní televizní produkce ve světě, ale který zároveň nese závažnější poselství pro toho, kdo bude chtít nad věcí víc přemýšlet. V zahraničí už byly natočeny skvělé docu-reality formáty, které mladým Britům nebo mladým Novozélanďanům ukazovaly, co obnáší globalizovaná ekonomika. Za jakých podmínek se například vyrábí jejich tričko ve Vietnamu nebo jak náročné je pracovat v thajské továrně na zpracování ryb. My jsme nemuseli vysílat aktéry do zemí třetího světa. I v ČR existují skupiny obyvatel, jejichž životní zkušenost a mnohdy bohužel i životní možnosti jsou tak odlišné, že to vypadá, jako bychom obývali naprosto odlišné planety. Češi jsou velcí individualisté. Často posuzujeme druhé jen prostřednictvím vlastní zkušenosti. To mezi námi vytváří hranice předsudků a nepochopení. Tyto hranice uvnitř společnosti jsme chtěli prostřednictvím zkušenosti pěti protagonistů ukázat,“ shrnuje kreativní producentka Kamila Zlatušková.

„Náš ‚pražský výběr‘ je zvyklý na komfort velkoměsta, na možnosti, které jim Praha poskytuje ohledně jejich kariéry, zábavy a společenského života. Za hranicí Prahy pro ně začíná neznámé území. A právě tam jsme je vždy na týden vysadili a zjišťovali, jak si s ním poradí a jak taková zkušenost pozmění to, co si o dané profesi nebo prostředí mysleli předtím,” říká režisér Dušan Mulíček. „Ty hranice nemusí být jen mezi velkoměstem a venkovem – tak jak je tomu v dílech z venkovských jatek a z vesnice v Banátu. V případě dílu z Chanova jde i o hranice sociální a etnické a třeba v případě domova důchodců o hranice generační.”

Zlatá mládež Českou televizi letos v září reprezentovala na prestižním Creative Forum EBU v Berlíně v soutěžním výběru 20 nejzajímavějších nových světových formátů. „Zlatou mládež hodnotili zkušení tvůrci i producenti ze západoevropských televizí a skončili jsme v silné celosvětové konkurenci na 8. místě. Z toho, že v obsahu, obraze, střihu i celkové postprodukci držíme krok se současnými televizními trendy, mám samozřejmě radost,“ říká Kamila Zlatušková.

„Tvůrčí producentská skupina Kamily Zlatuškové opět prokázala svou schopnost přicházet s novými tématy a inovativními formami jejich zpracování. Zlatá mládež provokuje jak životním stylem a životními hodnotami aktérů, tak extrémním charakterem situací, jimž jsou v pořadu vystaveni, ale zároveň se dotýká podstatných a hlubokých otázek dneška, zejména o tom, jak se dnešní mladá generace, vnímající svět kolem sebe prizmatem internetu a sociálních médií, vyrovnává s jeho skutečnou podobou,” říká k novému formátu ředitel vývoje pořadů a programových formátů Jan Maxa. (text ČT)

•námět a scénář: Dušan Mulíček
•dramaturgyně a kreativní producentka: Kamila Zlatušková
•výkonný producent: Pavel Plešák
•kamera: Lukáš Gargulák
•režie: Richard Komárek

Stránky pořadu

Vysílá ČT1 každou středu večer.

Jan Gogola: Dramaturg je člověk reflexe

0

493097-top_foto1-vkr0w„Na našich filmových školách přetrvává přesvědčení, že prvořadým úkolem je vychovávat umělce, a proto jsou často slova jako seriál nebo žánr považována za vulgární a nepatřičná. Setkal jsem se i s tvrzením, že to nemusíme přehánět s výukou řemesla, přece když má tvůrce co sdělit, už si nějakou formu najde,“ říká Jan Gogola (1944), pedagog na JAMU a dramaturg Vorlova Kouře nebo Michálkova Je třeba zabít Sekala.

Které ze současných českých filmařů vnímáte jako nadějné?

Je jich víc, ale zmíním své bývalé studenty ze zlínské filmové školy. Pavel Göbl natočil pozoruhodný snímek Odborný dohled nad východem slunce. Je to naprostá lahůdka, kterou smázl i nějaké pitomosti, co předtím udělal, aby měl na nájem. A Slávek Horák dokončil svůj debut Domácí péče, takový moravský film, emocionálně velmi silný, bude teď soutěžit na karlovarském festivalu. Na obou jsem měl možnost se dramaturgicky podílet a věřím, že o těch chlapcích ještě hodně dobrého uslyšíme. A stále je obdivuhodné, kolik výborných filmařů každý rok vypouští katedra dokumentu na FAMU.

Vaše profese dramaturga, zdá se, z české kinematografie mizí. Máte stejný dojem?

Ještě nezmizela, ale pracuje se na tom. Role a význam filmové dramaturgie byly ovšem podceňovány vždy. Myslíte, že si je někdo schopen vybavit jména barrandovských dramaturgů, kteří stáli za československým filmovým zázrakem v šedesátých letech minulého století? Přitom to byli oni, kteří rozpoznali potenciál nastupující generace a dali jí šanci. Chovali se jako skuteční producenti, aniž se tomu tenkrát tak říkalo. Samozřejmě vždy nešlo o spolupráci harmonickou, hádky a konflikty k tomu taky patřily, ale výsledky mluví za vše. Výhodou rovněž bylo, že tehdy existovala možnost, pokud se příprava nedařila, látku odepsat.

Co znamená „odepsat“?

Pokud se vývoj textu v nějaké fázi zadrhl, ukázalo se, že to jako celek nefunguje, práce se přerušila, scenárista dostal maximálně třetinový honorář, látka se odepsala a uložila do archívu. Dnes je pro producenty podstatné, aby se jim vložená počáteční investice vrátila, a stává se, že tlačí na dokončení i takových textů, které v případě realizace neslibují dobrý výsledek. Většinou jsou zároveň přesvědčeni, že nějakou dramaturgii zvládnou bez problémů sami, eventuálně s pomocí pár kamarádů. Scénáře dávají číst svým známým, často i mně, se slovy: „Co si o tom myslíš? A pohni, za dva měsíce točíme.“ To ale není dramaturgie.

Co je tedy dramaturgie?

Rozlišuji takzvanou koncepční a potom konkrétní dramaturgii. Jde o pracovní termíny. Koncepční dramaturgie se dnes dá realizovat jenom v televizi, výjimečně pak i u schopných a osvícených nezávislých producentů. Jde o vytváření dlouhodobé koncepce a profilu, který je pro daný producentský tým charakteristický. Může se opírat o zvolená témata i žánry, okruh spolupracovníků z řad scenáristů, režisérů a dalších tvůrčích profesí, určitý styl realizovaných děl. Tak jako se každé dobré divadlo snaží o osobitou tvář, mělo by být ctižádostí producentů především z televize veřejné služby, aby byli čitelní, aby se divák orientoval už podle jmen zúčastněných na tom kterém projektu a tak vlastně věděl, co ho čeká. Myslím, že posledním producentem tohoto typu byl v České televizi Čestmír Kopecký. Je ale nutno dodat, že o míře jeho kompetencí a možností si jeho dnešní nástupci mohou nechat jen zdát.

Jak tedy podle vás dnes vypadá situace v České televizi z hlediska dramaturgické práce?

Mám osobní zkušenost především s Filmovým centrem ČT. V současné době v něm pracuje slovy jeden dramaturg. Má sice okruh externích lektorů, ale kolik toho musí sám přečíst a připomínkovat, do toho jednat s autory, to je skoro šílené! Navíc jen jeden člověk s jedním vkusem přece nemůže kompetentně rozhodovat o desítkách projektů. Měla by tam nastat konkurence, a tím dojít i k diferenciaci a vyprofilování více podobných center. Aby to pořádně fungovalo, měla by být aspoň tři.

Nechceme ale po České televizi, aby tak trochu suplovala někdejší Barrandov? Je to její role?

Televize veřejné služby má své kulturní poslání, umění a kulturu podporovat má a vlastně i musí, i když to není její prioritní povinnost, tou je zpravodajství. Je samozřejmě obtížné najít vyváženost všech těch funkcí a uspokojení potřeb a zájmů různých diváckých vrstev. Dokonalosti myslím nelze dosáhnout, pokoušet se o ni je ale pro Českou televizi povinnost. Takže abych vám odpověděl, její primární role to není, ale my filmaři to po ní chceme.

Pokračování rozhovoru čtěte v příloze Salon deníku Právo.

Matěj Randár: 55. Zlín Film Festival 2015

0

VýstřižekZáznam z předávání cen festivalu filmů pro děti a mládež. S moderátorem Sašou Rašilovem letos podnikneme pomyslnou cestu časem od prvního ročníku až po současnost. (text ČT)

Scénář Matěj Randár, Dodo Gombár

Dramaturgie: Tomáš Koňařík

Vysíláno 6. června 2015 na ČT 2

Sledujte ZDE

Tereza Reková: Sdružení MOST

0

VýstřižekPořad z cyklu České televize Babylon.

Oba dnešní příběhy budou hýřit exotikou. Nejprve se podíváme do Ostravy za člověkem, který ač rodilý středoevropan, srdcem patří zemi, která se už řadu desetiletí vyrovnává se ztrátou vlastní samosprávy. Od roku 1951 patří Tibet pod čínskou nadvládou, která ničí veškerou jeho kulturu, zvyklosti a náboženství. Tradice se mohou svobodně rozvíjet leda v sousední Indii – v himalájském Ladaku, nazývaném též Malý Tibet. Ladak je svou kulturou, jazykem i náboženstvím daleko blíže Tibetu než hinduistické Indii.

Petr Ďásek se vypravil do Nepálu a snažil se porozumět nám tolik vzdálené civilizaci. Po návratu pak na podzim roku 2001 uspořádal první ročník Festivalu ProTibet v Ostravě. Od té chvíle se festival pořádá každoročně a po celé republice. Výdělek z festivalu Petr zprvu se skupinkou přátel Tibetu, následně pod hlavičkou obecně prospěšné společnosti MOST (Malé Občanské Sdružení Tolerance) odvážel do cílové oblasti projektu – Ladaku. Zde se nachází několik tibetských exilových vesnic a škol. Vedle pravidelných ročníků festivalu ProTibet, různých přednášek a doprovodných akcí, zahájil MOST na přelomu roku 2006/2007 projekt „Kmotrovství na dálku”. Jedná se o finanční pomoc mnichům a mniškám při studiu v buddhistických klášterních školách v Ladaku. V létě 2008 Petr uskutečnil první kroky pro podporu tibetských dětí v exilu. Členové sdružení MOST navštívili Tibetan Homes Foundation (THF) v Mussoorie v Indii. THF je SOS tibetskou vesničkou, kterou založil J.S. Dalajlama v roce 1962. Nyní se nadace stará téměř o 2500 dětí, které přes Himaláje utekly pěšky z Tibetu do Indie. Jejich vlastní rodiče je poslali na neuvěřitelně náročnou a nebezpečnou cestu, na jejímž konci je možná čeká lepší život. Petr Ďásek společně s ostatními lidmi ve sdružení MOST věří, že jednou se tibetským dětem v exilu splní jejich velký sen, a Tibet se osamostatní. Dokud totiž nebude mít Tibet alespoň nějakou míru autonomie, nebudou se moci děti nikdy vrátit domů.

Každým rokem MOST vymýšlí více a více dobročinných projektů, díky kterým můžeme přispívat Tibeťanům. Nyní již funguje adopce na dálku, škola pro Tibet (budování škol v Ladaku), či chráněná šicí dílna. Herečka Bára Hrzánová je také patronkou projektu Koza pro Tibet, díky kterému se dostává obživy těm nejchudším nomádům. Petr Ďásek s lidmi z MOSTu a dobrovolníky, kteří mají možnost se na výjezdy do Indie přihlásit, každý rok provádí humanitární pomoc přímo v cílových oblastech. Vlastníma rukama pomáhají při stavbě nových klášterů, při záplavách a zemětřesení v roce 2010 zasaženým lidem vařili a celkově je drželi jak finančně, tak psychicky. Petr sám prohlašuje: „Bez vzájemné pomoci a pochopení by náš projekt vůbec nebyl možný.“

Ata Alipour

Náš druhý příběh nás zavede opět na východ. Do pohádkového Teheránu, kde se Ata Alipour narodil v době, kdy zuřila válka mezi Irákem a Íránem jako nejstarší syn v rodině lékaře a zdravotní sestry. Vystudoval průmyslový design a projektování výrobních linek, s konkrétním zaměřením na náhradní díly automobilového průmyslu. Po studiích se z různých důvodů věnoval jiným oborům (administrativa, renovace staveb, bytový design) a poté Írán opustil na 4 roky, kdy žil v Thajsku a živil se mezinárodním obchodem. Írán opustil z důvodu svého nesouhlasu s náboženskou diktaturou. (text ČT)

Premiéra 23.5.2015 na ČT2.
Scénář napsala Tereza Reková.

Záznam pořadu sledujte na iVysílání ČT.

Go to Top