Posts tagged Veronika Pospíšilová

Veronika Pospíšilová: Ztracená srdce

0

SrdceHrají: Veronika Lazorčáková, Veronika Pospíšilová, Lenka Vomelová, Jan Fišer, Jiří Víšek, Lukáš Homola a Ondřej ,,Čestmír” Pilát.

Kamera: Tomáš Nováček

Zvuk: Vladimír Chrastil

Scénář, střih, režie: Jiří Zykmund

Rok výroby 2014

Veronika Pospíšilová: Úhoři a Santiago de Compostela

0

VPV rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace si v Čajovně poslechneme dva dokumenty, které spojuje nejen jméno autorky Veroniky Pospíšilové, ale zejména téma cesty, putování a meditace. První z pořadů nese název Úhoři – pět poeticko-ichtyologických zastavení a jedná se o pásmo inspirované životem a tvorbou brněnského básníka Tomáše Lotockého. V druhém pořadu ¿A dónde va mi camino? – Kam směřuje má cesta? se pak přeneseme do Španělska a spolu s autorkou se vydáme na pouť do světoznámého poutního místa Santiago de Compostela.

Úhoři
Úhoř, jedna z nejtajemnějších ryb našich vod, jejíž tulácký a těžko postižitelný noční život je stále obestřen množstvím záhad a pověstí. Vinou necitlivé lidské činnosti je však také rybou kriticky ohroženou. Cyklus šesti básní reflektuje šest fází úhořova života od narození v Sargasovém moři až po smrt na tomtéž místě. Jde tedy o symbolickou pouť „bez začátku a konce“ v kruhu zrození a umírání. Každý text je uvozen krátkým odborným výkladem komentujícím část úhořova života, jejž pak následuje osobitá poetická reflexe. Právě toto zvláštní napětí mezi odbornou, až encyklopedickou explicitností a silou básnické imaginace, mne na tomto textu nejvíce přitahovalo. Jako by se v něm zároveň zrcadlila i osobnost básníka a rybáře Tomáše Lotockého.

Tomáš Lotocki – brněnský básník a vášnivý rybář- se narodil roku 1977 v Brně. Z jeho tvorby zmiňme dvě básnické sbírky Chuť vína (2001) a Čeřeny (2012), či antologii Co si myslí andělíček – dítě v české poezii (2004). V Lotockého básních se osobitě kloubí zájmy literární i přírodní, neodmyslitelným inspiračním zdrojem jsou pak ryby a jeho rybářská konfese. V textech také rezonuje genius loci Lipenské přehrady, kde tráví velkou část svého rybářského i „tvůrčího“ času. Na Lipně také z větší části vznikl cyklus šesti básní – Úhoři (dosud knižně nevydaný).

Říká se že za teplých dusných nocí vylézají do polí
napást se hrachu a tučných rousnic
Říká se že kruté zimy přežívají zavrtáni v bahně
a ještě krutější v ledu
Říká se že na cestě z vyschlého koryta říčky M.
je spatříte odpočívat na vrcholku hory
Říká se že občas prší z nebe…

(Tomáš Lotocki: Úhoři)

¿A dónde va mi camino? – Kam směřuje má cesta?
Santiago de Compostela je více než stotisícové město ležící na severozápadním výběžku Španělska v provincii Galície s velkou katedrálou je už od středověku jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. Katedrála, v níž jsou uloženy ostatky svatého Jakuba staršího je cílem Svatojakubské pouti, ve španělštině El Camino de Santiago. Na tuto pouť, jejímž symbolem je mušle, se každoročně vydávají tisíce poutníků a poutnic. Jednou z nich byla i autorka dokumentární zvukové koláže.

Slova autorky: „Tři týdny. Téměř 600 km. Horko. Bolest. Samota. Mým jediným partnerem na pouti do Santiaga de Compostela bylo nahrávadlo. Vznikl tak zvukový deník zachycující dojmy, pochybnosti a čas, který na pouti plyne trochu jinak. A také návrat. Návrat do tempa města, do rytmu stresu a spěchu… Návrat bolestivý, ale nevyhnutelný. A tak se znovu musím ptát: ¿A dónde va mi camino?“  (text ČRo)

Poslouchejte v pořadu Čajovna na ČRo Vltava v neděli 29.12. od 19 hodin.

 

Rozhlásek poslední – kolektivní

0

Poslední rozhlásek je společným dílem studentů Rozhlasové tvorby a divadelních studií na JAMU.

Kolektivní rozhlásek  

Nestíhám, nestíhám, je to tu zase,.
čekám, až vytane myšlenka nová.
Pospěš si, pospěš, tvrdí mi v pase.
Rozhlásek dopsala Pospíšilová.

Spíchnuté většinou už pozdě v noci
(s únavou přijdou myšlenky nové!)
přinesly vám snad příjemný pocit
tyhlety verše Terky Rekové.

Zblázněná básněmi po světě chodí,
v rýmech dál mluví, i když je sama.
Možná, že na léčbu měli ji vodit.
Loučí se s vámi Zoubková Hana.

Lámal si zuby, rval si své vlasy,
čtyřikrát v součtu veršíčky týral.
Přidrzlý Randár loučí se asi,
nežli by víc na prázdný list výral.

Naposled rýmy bere do dlaně
ta, co se nikdy s rytmem nepárá.
Potěšení teď na mé je straně,
loučí se s vámi Markéta Sára.

Stárnoucí komik na studentském poli,
skřivan je, miluje našedlá rána.
S těžkým teď srdcem rozlučku smolí,
veliký dík od Ondry Herzána.

Poslední rozhlásek uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 28. prosince. (text ČRo)

3028674--studenti-rtds-na-divadelni-fakulte-jamu--1-300x225p0

Vánoční večírek RTDS

0

Ve čtvrtek 19.12. proběhl vánoční večírek RTDS. Dopadl dobře. V novém roce na shledanou.

DSC3667

DSC3675

DSC3702

DSC3878

DSC3889

DSC3912

DSC3953

DSC3964

DSC3982

DSC4057

DSC4070

DSC4051Photo © Marek Hlavica

Veronika Pospíšilová: Robotům podobni

0

Autorkou dalšího rozhlásku je studentka Veronika Pospíšilová. Pochází z Brna a vystudovala místní Biskupské gymnázium, poté nastoupila na jeden rok na brněnskou filozofickou fakultu, konkrétně na obor Teorie a dějiny divadla a Španělský jazyk. Toto studium ji ovšem pro svou absenci tvořivosti příliš nenaplňovalo.

Proto nyní studuje druhým rokem v ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na JAMU. Svět médií je však pro ni zcela novým světem, který předtím moc neznala. Doposud totiž měla spíš vazby na divadlo – čtyři roky strávila ve Studiu Dům pod vedením Evy Tálské. V současné době se divadlu stále věnuje. Kromě toho se soustředí především na rozhlasovou a dokumentární tvorbu a tvůrčí psaní. Mimo to strávila dva měsíce ve Španělsku v pozici servírky a čtvrt roku v Kanadě a poznatky z těchto cest pro ni byly velmi přínosné. (text ČRo)

Veronika Pospíšilová: Robotům podobni

Všechno nás to obklopuje -
mobil, tablet, smartphone, iphone…
Tamten mluví na nikoho –
živá bytost, nebo ufon?

Běžně vídám v tramvaji,
jak lidské ruce stroje hostí.
Nikdo ani nevšimne si:
Ejhle, člověk z masa, kostí!

„Rychle koupit tablet nový!“
Tohle že jsou pudy lovce?
Dotyk místo přítelovi
věnujeme obrazovce.

Na ulici nevidíš už,
jak se spolu lidé baví.
Jen mašině ve svých rukou
pořád něco povídají.

Čapek nám to předpovídal,
vláda strojů panuje.
V RUR už dávno tvrdil:
„Všechny vás to zruinuje!“

Od přírody, od člověka
vzdaluje se lidstvo více,
než se celkem přednedávnem
odlišilo od opice.

Rozhlásek Veroniky Pospíšilové František přednese v Zelném rynku herečka Divadla Husa na provázku. Poslouchejte v sobotu 26. října po 17. hodině.

Hodnotící zprávy programu Erasmus 2012/13

0

Hodnotící zprávy studentů po pobytu na zahraničních vysokých školách v rámci programu Erasmus v akademickém roce 2012/13.

Veronika Pospíšilová - Real Escuela Superior De Arte Dramatico (Španělsko)

Tereza Reková - University Of Wales, Newport (Velká Británie)

Bibiana Rybárová - University Of Wales, Newport (Velká Británie)

Marek Steininger - Latvijas Kultūras Akadēmija (Lotyšsko)

Hodnotící zprávy z akademického roku 2010/11

Hodnotící zprávy z akademického roku 2011/12

Veronika Pospíšilová: František

0

Autorkou dalšího rozhlásku je studentka Veronika Pospíšilová. Pochází z Brna a vystudovala místní Biskupské gymnázium, poté nastoupila na jeden rok na brněnskou filozofickou fakultu, konkrétně na obor Teorie a dějiny divadla a Španělský jazyk. Toto studium ji ovšem pro svou absenci tvořivosti příliš nenaplňovalo.

Proto nyní studuje druhým rokem v ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na JAMU. Svět médií je však pro ni zcela novým světem, který předtím moc neznala. Doposud totiž měla spíš vazby na divadlo – čtyři roky strávila ve Studiu Dům pod vedením Evy Tálské. V současné době se divadlu stále věnuje. Kromě toho se soustředí především na rozhlasovou a dokumentární tvorbu a tvůrčí psaní. Mimo to strávila dva měsíce ve Španělsku v pozici servírky a čtvrt roku v Kanadě a poznatky z těchto cest pro ni byly velmi přínosné. (text ČRo)

Veronika Pospíšilová: František

„Peníze a blahobyt,
jenom to chce církev mít!
Odříkání, chudoba?
Restitucí podoba.“

Slyším stále stejné fráze:
že nás církev vyjde draze.
Když však hlásí rádio,
že je nový papež zvolen,
vládne radost všude kolem.

A je toho plná bedna:
František je číslo jedna.
Jaké ale překvapení,
že z Evropy Otec není!

Papež z Jižní Ameriky?
Jiná kultura a zvyky?
Vždyť je v tom spíš naděje:
křesťanů tam více je!

A že bude z Argentiny
pohled na vše trochu jiný?
Možná ale přinese nám
ke skromnosti františkánů
moudrost indiánů.

Rozhlásek Veroniky Pospíšilové František přednese v Zelném rynku herečka Divadla Husa na provázku Andrea Buršová. Poslouchejte v sobotu 18. května po 17. hodině.

Veronika Pospíšilová: Tomáš Lotocki – Úhoři

0

Šest poeticko-ichtyologických zastavení. Rozhlasová adaptace básnického cyklu Tomáše Lotockého Úhoři s dokumentárními nahrávkami.

Pásmo natočila studentka JAMU Veronika Pospíšilová, hudební a zvuková spolupráce Marek Salamon.

Autorka o natáčení rozhlasového pásma: „Tomáš Lotocki je brněnský básník a vášnivý rybář. Jeho cyklus šesti básní Úhoři – dosud nevydaných – reflektuje život úhořů a zamýšlí se nad paralelami s životem lidským. Vydali jsme se s Tomášem na Lipno, kde rybaří nejraději, a během chladného listopadu jsme zde natáčeli na břehu i na loďce…“ (text ČRo)

Rozhlasové pásmo uslyšíte 11. května v pořadu Zelný rynk, který začíná po 17. hodině.

Veronika Pospíšilová: Pouť na konec světa aneb Duchovní obnova v 21. století

0

“…je to zvláštní – najednou se ocitnete v neznámém prostředí, nikoho neznáte a všude kolem vás se mluví jazykem, kterému většinou nerozumíte, všechno je pro vás nové, všímáte si maličkostí jako např. kamínků lemující cestu nebo citrónů v zahradách, postupně přichází překážky, které musíte překonat, pocítíte bolest, abyste nakonec dostali naději v podobě místa, které je už téměř na konci cesty – to místo je očistec – tam se vyznáme z našich hříchů a tam také vyslechneme rozsudek – buďto nás čeká peklo nebo ráj – a já říkám, že ráj – Finisterre.” (úryvek)

Esej studentky Divadelní fakulty JAMU Veroniky Pospíšilové v autorské interpretaci. Z jejího deníku čte Petra Bučková. Režie Zdeněk Kozák.

Krátká reflexe poutě do Santiaga de Compostela a následně na mys Finisterre: “Pouť na konec světa aneb Duchovní obměna v 21. století” – zazní tento pátek 15.3. v 10:00 na vlnách ČRo Vltava v rámci pořadu Psáno kurzívou.

Veronika Pospíšilová: Nechytit Slavíka, ale slyšet jeho hlas

0

V rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace uvádíme rozhlasovou mozaiku inspirovanou pohádkou Oscara Wildea Slavík a růže. Autorka Veronika Pospíšilová, studentka druhého ročníku ateliéru Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na brněnské JAMU se ve svém pořadu pokouší nalézt vlastní cestu k pochopení a interpretaci díla.

Hledání je ostatně také principem celého „dokumentu“. Slavík a růže se stává inspirací a prostředkem k hledání důvodů, proč už nejsme schopni žít v harmonii s přírodou, z jakého důvodu se vyčleňujeme z přírodního prostředí a vytváříme si své vlastní autonomní říše. Ale nejen to, autorka srovnává anglický text s českým překladem, zamýšlí se nad ženským rodem Slavíka v anglickém originále a objevuje netušené souvislosti. Na své cestě za poznáním oslovuje biologa Marka Orko Váchu, který se vyjadřuje k environmentální rovině příběhu, Dr. Kaylora z filozofické fakulty, vyučujícího anglickou literaturu a prof. Antonína Přidala, jenž komentuje český překlad.

Výpovědi odborníků jsou prokládány záznamy ze zkoušek natáčení Wildeovy hry, přičemž se autorka svěřuje také se svými dojmy i rozpaky. Nepředkládá tak pouze jednu možnou interpretaci, ale ukazuje, jak je možné na příběh nahlížet a snaží se tak o zaznamenání cesty tvůrce k interpretaci a realizaci Slavíka a růže.

Rozhlasový pořad s názvem Nechytit Slavíka, ale slyšet jeho hlas, na kterém dramaturgicky spolupracovala Gabriela Albrechtová, bude mít premiéru ve vltavské Čajovně v neděli 24. února v 19.00. (text ČRo)

Záznam pořadu v archivu ČRo

Go to Top