Básníka sledujeme od jeho dětských let až po poslední minuty strávené v sanatoriu. V pásmu se však pracuje i s dopisy jeho osudových žen. Pořad se dále zabývá tím, co pro Wolkera znamenala jeho účast ve skautu, a tím, jak obtížné je pro nové tvůrce prorazit.
ČRo Vltava
Viktorie Pavlíčková připravila pro ČRo Vltava večer věnovaný osobnosti Jiřího Wolkera – pásmo z dopisů a básní jako pohled do básníkova rodinného, milostného i profesního života. Wolkerovský večer si poslechněte ZDE.
Studentka RTDS Markéta Mikulášková vydala svou první básnickou sbírku! Autorka, jejíž básně vyšly již dříve v časopisech Host a Tvar, svou novou publikaci sestavila ve spolupráci s básníkem Milanem Ohniskem. Rozhovor s Markétou o psaní, výtvarné tvorbě a inspiraci si můžete poslechnout ZDE.
Gratulujeme!
Svoji první báseň zveřejnila coby třináctiletá. Její básnický talent je nejen zcela nesporný, ale také nevídaný. Není běžné, aby někdo tak mladý dokázal zformulovat přesvědčivou lyrickou výpověď, která je hluboce osobní, intimní a autentická a zároveň nepostrádá přesah směrem k zobecnění existenciální lidské zkušenosti.
anotace knihy Když zhasne obloha
Autorčino lyrické já touží a miluje, trápí se a raduje. Snaží se dotknout světa, který je v každém z nás: světa subjektivního, naplněného vlastními symboly, jinotaji a metaforami. Skrze její verše se stáváme kolektivním organismem, mraveništěm, rozkvetlou loukou, jedním jediným dechem Básnířka nemá potřebu exkluzivních témat i zcela obyčejný den je zázračný a bohatě stačí k napsání působivého textu. Její největší silou je totiž básnický jazyk: promyšlený, svěží, přesný, suverénně a hravě střídající vázaný a volný verš.
Zuzana Holá je překladatelka a tlumočnice. Její Česko-španělský odborný slovník získal dokonce nějakou cenu, už si ale nepamatuje jakou. Začátek své kariéry komentuje větou: „Ze mě se stala nedobrovolně ta, která musí být dobrá, protože tlumočila soudružce (Gustě) Fučíkové.“
Tlumočení ovšem není jediný důvod, proč o ní vznikl rozhlasový dokument. Zuzana je především výborná vypravěčka a snad jediná žena, která položila telefon Fidelu Castrovi. Podle autorky dokumentu představuje Zuzana „dějiny Brna“, což ale není úplně přesné, protože část svého života strávila na Kubě.
ČRo Brno
Dokument Anny Mrázkové o podivuhodném příběhu tlumočnice Zuzany Holé poslouchejte ZDE.
Minutová hra JAMU o ráji, který může mít spoustu podob, včetně i velmi nečekaných. Záleží totiž i na tom, jestli nejste třeba tasemnice. S autorem Ondřejem Hybáškem, herečkou Lesanou Krauskovou a pedagožkou Katarínou Tlapák debatuje Jan Hanák. Respektive Lesana s Katarínou uvažují, zda Ondřej vůbec přijde, dívají se na jeho opuštěný mikrofon a snaží se vyjádřit, co by asi tak řekl, kdyby tady byl..
Radio Proglas
Minutovou hru studenta druhého ročníku Ondřeje Hybáška si můžete poslechnout dnes ve vysílání radia Proglas ve 22:30. Najdete ji také v podcastu GenZ na Spotify.
Bohyně. Co byla vlastně zač? Jedni ji nazývali bájnou léčitelkou, druzí ji spojovali s čarodějnictvím. Mnoho obyčejných lidí k ní však přistupovalo s respektem, byla pro ně prostředkem komunikace mezi člověkem a přírodou, pamětnicí prastarých rituálů a ztělesněním fyzické ženy s duší přírody. Náš příběh se odehrává v minulosti, kdy ještě lidé žili v hlubokém sepětí s přírodou a neměli tolik tendence si ji podmaňovat. Příběh vypráví o lásce dvou mladých lidí, do níž vstoupí prastaré přírodní síly a osudovost. Dále je jejich láska zkoušena závistí a zradou. Zároveň je jejich milostné pouto protkáno živelností bujarých oslav Svatojánu, během nichž se příběh odehrává. Celým děním tajemně prostupuje éterická postava Bohyně, která dlí nad cestami osudu zamilované dvojice. Zároveň musí neustále před svými odpůrci bránit svou pozici ženy obdařené schopnostmi léčit a nahlížet do osudů ostatních.
anotace filmu Bohyně – Cesty osudu
Film Bohyně – Cesty osudu režisérky Dominiky Práškové, na jehož scénáři se podílel student RTDS Marcel Peterka, získal platinové ocenění na filmovém festivalu Independent Shorts Awards v kategorii Best Screendance Short!
Oceněn byl také na festivalu Oniros Film Awards v New Yorku i na přehlídce České vize.
Gratulujeme autorům ke skvělému úspěchu!
Jak rozumět poezii? Existuje měřítko pro „dobrou báseň“? Co to vlastně znamená? Přesně tyto otázky si klade Klára Salcmanová v pořadu Na básníkovu smrt. Jedná se o osobní zamyšlení nad významem poezie doplněné o živé recitace studenta prvního ročníku činoherního herectví Michala Stránského.
Premiéru pořadu studentky druhého ročníku bakalářského programu si můžete poslechnout v rámci vysílání literárně-publicistického magazínu Zelný Rynk dnes v 17:05 na ČRo Brno.
Minutová hra z dílny Janáčkovy akademie múzických umění o vztahu a násilí a vztahu násilí a vztahu a debata s autorem, herečkami a pedagožkou. Ve scénáři byla inspirace tarantinovská a v interpretaci poirotovská. Jak se mohou tyto dvě polohy potkat? A jak vůbec se může potkat vize scénáristická, režijní a herecká? Se studentem-scénáristou Vojtěchem Rikanem, pedagožkou-režisérkou Katarínou Tlapák a studentkami-herečkami Natálií Ondrejmiškovou a Romanou Horákovou debatuje Jan Hanák.
Radio Proglas
Minutovou hru studenta druhého ročníku bakalářského programu Vojtěcha Rikana si můžete poslechnout v dnešním vysílání pořadu GenZ na rádiu Proglas ve 22:3O. Nebo si ji zpětně nalaďte na Spotify.
Prvním z ateliérových workshopů v roce 2024 bude dvoudenní dílna kameramana Marka Jíchy, která proběhne koncem tohoto týdne – 25. a 26. ledna. Prof. Jícha představí svou hranou i dokumentární tvorbu a následně bude se studenty rozvíjet praktická cvičení. Všechny posluchače ateliéru srdečně zveme!
Kameraman, pedagog, prezident Asociace českých kameramanů.
Marek Jícha vyučuje na katedře kamery FAMU od roku 2003. O filmovém jazyce přednáší z perspektivy vlastní kameramanské práce, zabývá se digitálním zpracováním obrazu a vede odborné semináře v češtině a angličtině.
Marek Jícha se narodil v roce 1959. Vystudoval katedru kamery FAMU a od té doby pracuje pro Českou televizi a pro další evropské televize a producenty. V roce 2006 byl jmenován docentem; v roce 2012 byl jmenován profesorem. V témže roce byl jmenován předsedou Asociace českých kameramanů. Působí také jako člen porot na filmových festivalech, je členem několika profesních organizací.
FAMU
Natálie Janderová je absolventkou oboru RTDS na JAMU. V současné době pracuje jako dramaturgyně v České televizi. Rozhovor o její práci a o přechodu mezi studiem a praxí s ní pořídila Klára Salcmanová.
Řekneš nám něco víc o tom, jak ses dostala k práci v České televizi?
Během studia jsem absolvovala v České televizi stáž, konkrétně v tvůrčí producentské
skupině dokumentů a nových formátů, kde jsem měla možnost se s televizní dramaturgií
setkat tváří v tvář, po skončení práce jsem se nějakou dobu věnovala spolupráci s ČT externě,
a následně nastoupila na pozici dramaturgyně Centra dramaturgie v TS Brno.
Proč právě dramaturgie?
Především v rámci stáže jsem zjistila, že mě televizní dramaturgie výrazně láká. Tehdy mě
překvapilo, co všechno dramaturgie v televizní praxi obnáší, což se na akademickou půdu
nepřenáší úplně snadno. Zaujala mě především pestrost této práce a dávalo mi smysl
připravovat a pečovat o pořady, které diváci sledují, prožívají, těší se na ně a třeba se díky
nim nechávají unést svou vlastní fantazií.
Jak vypadá tvůj den jakožto televizní dramaturgyně?
Každý den může být naprosto odlišný, což se váže na pestrost jednotlivých projektů i fáze
vývoje. Proto na tuto otázku nemůžu odpovědět jednoznačně, což vnímám jako jeden ze
stěžejních důvodů, proč právě dramaturgie.
Co tě při přechodu ze studia k praxi nejvíce překvapilo?
Studium mi hned na začátku ukázalo cesty, kterými se mohu profilovat, a tak jsem se praktické
stránce oboru snažila věnovat už během JAMU. Zároveň nám škola neustále otevírala
možnosti, projekty a semináře, které byly zaměřené prakticky, a věřím, že pro mě přechod
z akademické půdy nebyl tak překvapivý díky absolvované stáži. Nicméně si dovedu
představit, že pro někoho, kdo by nepřišel vůbec do styku s jakoukoli praxí, může být obtížné
zvyknout si na určitá pravidla a dodržování termínů, bez kterých je komplikované většinu věcí
dotáhnout do konce.
Je něco, co se studenti na JAMU nenaučí, ale je to pro život v praxi důležité?
Nejspíše v každém oboru se setkáte v praxi se záležitostmi, které vás ve škole úplně minou.
Je tomu tak i na JAMU, ale nejedná se vyloženě o specifikum tohoto konkrétního oboru –
jednoduše svět „venku“ bude fungovat odlišně než na akademické půdě.
Co bys poradila lidem, kteří jsou teprve na začátku svojí umělecké dráhy a
zvažují, že se přihlásí na RTDS?
Mít tvořivého ducha je skvělá věc, ale určitě není na škodu v sobě nést trochu pokory, a to
nejenom v rámci studia. Pokud cítíte, že by vás obor Rozhlasové a televizní dramaturgie a
scenáristiky lákal, zkuste to. Ale počítejte s tím, že to, co si odnesete ze studia, bude opravdu
jenom na vás. Kantoři vám nabídnou pomocnou ruku a ukážou možné cesty, ale motivaci je
třeba hledat v sobě samém, nikoli v tom, jestli dostanete nebo nedostanete zápočet. RTDS
dává možnost studentům, aby se vyprofilovali, objevili nová mediální zákoutí a zjistili, jestli je
dané oblasti baví. Bude to rozhlas, televize nebo film? Zábavná, dětská, hraná nebo
dokumentární tvorba? Anebo třeba všechno? Záleží jenom na vás.
Na škole se setkáte s množstvím zajímavých lidí z praxe, kteří vás mohou inspirovat
výjimečnými myšlenkami, anebo naopak zjistíte, že máte unikátní pohled na svět vy a není
zapotřebí bezprostředně s autoritami souhlasit. A někdy je naprosto v pořádku, když sami
během let změníte názor a dovedete se dívat kriticky i na svou vlastní tvorbu.
Stejně jako celá JAMU, i my vyjadřujeme upřímnou soustrast blízkým obětí a zraněným při útoku na FF UK 21. prosince 2023.
Jsme hluboce zasaženi touto tragédií a v srdcích zůstáváme se všemi, do jejichž životů zasáhla.
Myslíme stále na vás 🕯️.
ateliér RTDS