Malá variace na Kavalierstour

Ve dnech 14 – 15/10/2019 proběhl plenér ateliéru RTDS v barokním komplexu Kuks.

Bývalo dobrým zvykem, že se dospívající členové šlechtických rodů vydávali na kavalírskou cestu do jiných částí Evropy, aby poznali svět, cizí kraje, kulturu, mravy, studovali na zahraničních univerzitách a učili se cizí jazyky. Cesty to byly mnohaleté, často velmi nákladné, avšak byly nedílnou součástí dobrého vzdělání. Právě na tuhle tradici jsem myslela v dálkovém spoji Praha-Trutnov, se zastávkou obci Kuks. Podzimní počasí bylo vlídné, a tak se zoraná pole, žloutnoucí lesy i plané jabloně u cesty koupaly v teplých slunečních paprscích.

Můžeme tomu říkat různě; plenér, symposium, soustředění, ateliérový výjezd nebo jen obyčejně poznávací výlet. Kavalírská cesta je přeci jen označení příliš přitažené za vlasy pro dva dny strávené pobytem v bohatém lázeňském barokním komplexu, vybudovaném hrabětem Františkem Antonínem Šporkem. V období mimosezóny, navíc z pondělí na úterý se tu nevyskytovali turisté (s fotoaparátem na krku jsem se ploužila hlavně já, zabíral zbytečně moc prostoru v tašce, kam jsem si měla raději nabalit svačinu) a když člověk ponechával dostatečně velké rozestupy, ztratil brzy z dohledu i kamarády a spolužáky. Poté se mohl ničím nerušen toulat lesy, nacházet hřiby, nechat se oblézat tolik vzácným hmyzem jako jsou dnes motýli, mandelinky nebo slunéčka sedmitečné a stejně přirozeně v krajině, která v sobě má cosi, jako moment věčnosti, potkával Jana Křtitele, Jakuba u studny nebo pastýře, přicházející se poklonit do Betléma.

Jen těžko lze zprostředkovat dva dny strávené intenzivně ve styku s tak jedinečným místem. Bezpochyby je ale přínosné a inspirativní překonat nepohodlí cesty a vytržení z vlastní každodennosti, ačkoliv kavalírské cesty už vyšly z módy.

Bernardeta Babáková