„Co budeš dělat, až to RTDS vystuduješ?“ To je otázka, se kterou se setkal nejeden student Rozhlasové a televizní scenáristiky a dramaturgie. Kladou nám ji příbuzní, kamarádi, známí a klademe si ji i my sami. Má studovat umění vůbec smysl? Na tuto a podobné otázky jsme se zeptali naší absolventky Ilony Dobrovolné, která se po ukončení studia stala spisovatelkou detektivních románů.
Proč jste se rozhodla studovat RTDS?
Pro studium jsem se rozhodla, protože jsem odmalička ráda psala. Někdy na gymnáziu mě kromě knih začala lákat i tvorba pro televizi nebo rozhlas, takže když jsem narazila na
možnost studovat obor RTDS na JAMU, okamžitě jsem se pro něj nadchla.
Musela jsem si ale nakonec rok počkat – v roce, kdy jsem maturovala se první ročník RTDS neotevíral. Takže jsem se místo něj přihlásila na žurnalistiku. Potom jsem studovala obě školy paralelně.
Co Vám studium RTDS dalo do vašeho budoucího tvůrčího života?
Určitě možnost vyzkoušet si různé formy a žánry psaní. Člověk si tak ujasní, co mu jde, na
čem může ještě zapracovat a co by mohl v budoucnu využít. Taky jsem získala všeobecný
přehled o literatuře, divadle nebo rozhlase, který je, myslím, pro autorskou práci velmi
důležitý. V neposlední řadě jsem měla možnost číst svoje texty nahlas a naučit se přijímat
pochvalu nebo připomínky a s těmi pak dál pracovat.
Jak na své studium vzpomínáte?
Jako na období, které bylo do jisté míry náročné, ale zároveň velmi přínosné. Tím, že jsem
studovala dvě školy zároveň, pro mě ta doba byla hodně hektická. Každý dílčí úspěch vás pak ale o to víc potěší. Vzpomínám si, jak jsem byla nadšená, když jsem mohla některé své nápady realizovat – třeba když se vámi vytvořený pořad skutečně odvysílá v rozhlase. Pro začínajícího tvůrce je to opravdu zážitek.
Jaký pro Vás byl přechod od scenáristického k literárnímu psaní?
Poměrně jednoduchý, protože si myslím, že literární psaní mi bylo přece jen vždycky
přirozenější. Ale poznatky, které jsem se naučila při psaní scénářů, využívám dodnes. Když třeba píšu dialogy, dávám si pozor, aby hezky odsýpaly a nebyly zbytečně rozvleklé – což byla na škole právě moje slabina. V knize si v tomto ohledu sice můžete dovolit víc než ve scénáři, ale i tak se snažím hlídat, aby si moje postavy povídaly co nejpřirozeněji.
Často se říká, že studovat umění nemá smysl, protože se potom člověk jen těžko uplatní. Jak se na to díváte Vy?
Asi je to složitější než u jiných oborů, ne že ne. Ale když je člověk šikovný a cílevědomý,
věřím, že si dokáže uplatnění najít. A pokud máte vlohy pro umění v sobě, tak si myslím, že tomu stejně neutečete. Prostě vám to nedá a věnujete se danému oboru, jak můžete – i kdyby to měl být jenom koníček.
Co byste poradila lidem, kteří zvažují studium na RTDS?
Ať se nebojí to zkusit, pokud je ten obor aspoň trochu láká. Umělecké tvorbě se dá věnovat i bez studia, ale ta škola dá člověku přece jen úplně nový rozměr. A pokud při přijímacích zkouškách uspějí, poradila bych jim využít studia na maximum a chopit se všech příležitostí, které díky němu dostanou.
