RTDS

  • Masterclass režiséra Ivana Fíly: Lea, o filmové a literární řeči

    22. 10. proběhne masterclass režiséra Ivana Fíly ve zkušebně v 5. patře Divadla na Orlí zaměřená na jeho film Lea (1996). Všichni jsou srdečně zváni!

    Ivan Fíla se narodil v Praze 24. prosince 1956. V roce 1977 emigroval do Německa, kde na Filmové fakultě v Kolíně nad Rýnem vystudoval režii a scenáristiku. Natočil dokumentární i krátké filmy, pracoval také jako fotograf v Hongkongu a New Yorku. V roce 1996 debutoval hraným filmem Lea, který měl premiéru na Benátském filmovém festivalu, kde vyhrál cenu OCIC. Film byl nominován na Golden Globe jako nejlepší cizojazyčný film a na Evropskou filmovou cenu. Mimo dalších mezinárodních filmových ocenění získal také dva České lvy. Film mu otevřel cestu do Hollywoodu, kde Fíla na pozvání Stevena Spielberga napsal pro Studio DreamWorks a producentku Wendy Finerman (Forrest Gump) scénář The Betty Schimmel Story.

    Osobnosti.cz

  • KVIFF 2021: Filmová nadace ocenila scénář Jakuba Votýpky v kategorii Hvězda zítřka

    Filmová nadace (jejímiž zakladateli jsou Barrandov Studio spolu s energetickou skupinou innogy, hlavním mediální partnerem Česká televize) ocenila v kategorii Hvězda zítřka scénář absolventa ateliéru RTDS Jakuba Votýpky Na ostří nože, zabývající se událostmi z roku 1950, kdy došlo k nesmyslné kriminalizaci členů mužstva československé hokejové reprezentace – mistrů světa z roku 1949.

    Je to můj první samostatný scénář i první soutěž, které jsem se zúčastnil, takže to pro mě znamená obrovský úspěch. A doufám, že mě to i posunulo k realizaci filmu. Budu dělat na tom, aby se dostal do kin a vidělo ho co nejvíce lidí.

    Jakub Votýpka; týdeník Zítřek (zitrek.cz)

    Vyhlášení vítězů soutěže i předání finančních ocenění proběhlo u příležitosti Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary 2021. Gratulujeme!

  • Marcel Peterka: Rozhovor s básnířkou Terezou Bínovou

    Marcel Peterka natočil v brněnském nakladatelství Host rozhovor s básnířkou Terezou Bínovou o její poezii i osobitých způsobech hledání inspirace. Pořad byl vysílán v magazínu Českého rozhlasu Brno Zelný rynk. Poslouchejte ZDE.

    Pamatuji si na své první setkání s poezií Terezy Bínové. Bylo to na autorském čtení, které se konalo na půdě Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a kromě básnířky Bínové byl hostem i její nynější manžel Radek Štěpánek. Večerem tehdy provázel Miroslav Chocholatý, mimo jiné šéfredaktor literární revue Weles, a Petr Kamenický, vyučující na katedře výtvarné výchovy, kde autorka několik let studovala.

    Vedle těchto osobností až úplně v rohu u stěny seděla zdánlivě nevýrazná mladá autorka. Ovšem když na ni konečně přišla řada a začala číst své verše ze sbírky Mezera je prázdné místo, žasl jsem.

    Marcel Peterka; ČRo Brno, Zelný rynk

    Tereza Bínová (1990) na sebe již v době studií psychologie na Masarykově univerzitě upozornila úspěšným debutem, básnickou sbírkou Souborná zkouška (2014, Dobrý důvod). Dva roky na ni navázala příběhem Pan Bína (2016, Dobrý důvod), beletristickým portrétem svého nikdy nepoznaného dědečka – knihu autorka doprovodila i vlastními linoryty. Jejím třetím a prozatím posledním počinem byla básnická sbírka Mezera je prázdné místo (2017, Weles).

  • Filip Gažo: Pohlceni druhou vlnou

    V loňském akademické roce se prakticky veškerá výuka přesunula z reálného světa do online prostoru. Studentský život byl najednou utlumen. Knihovny, kavárny i bary zůstaly prázdné. Zdálo by se, že stejně i studentské koleje. Ovšem ve skutečnosti tomu bylo docela jinak.

    Kdo jsou ti, kteří se rozhodli ze svých vysokoškolských měst neodejít? A co je přimělo přečkat karanténu ve zvláštně uzavřeném kolejním prostředí? Jejich příběhy i portrét místa, v němž život přestal proudit navenek a obrátil se jen do sebe, zachytil Filip Gažo ve svém radiodokumentu.

    Rozhlasový dokument Pohlceni druhou vlnou poslouchejte ZDE.

  • Kateřina Hejnarová: Ještě máme čas | Polovičatá výpověď Vigga Mortensena

    „Jednou nastane doba, kdy si uvědomíte, jak moc milujete svou matku – já jsem ji miloval a miluji –, a potom když zemře, všechno se zdá nesmírně přítomné. Postupně vzpomínky začnou blednout nebo se přizpůsobíte nové skutečnosti a najdete způsob, jak se pohnout dál, i když osoba, kterou jste milovali, tady už není – a často na ni myslíte. To se mi ale nestalo, protože já jsem o tom napsal film,“ vzpomíná Viggo Mortensen v rozhovoru pro americký časopis GQ na situaci, která vedla ke vzniku jeho režijního a scenáristického debutu Ještě máme čas. Příběh otce a syna hledajících k sobě cestu navzdory diametrálně odlišným hodnotám, přímému konfliktu světů, v nichž žijí, i otcově nevraživé povaze, formované nadto postupující demencí, pojal se zápalem, osobním vkladem, ale i jistou – především dramaturgickou – nezkušeností začínajících autorů.

    Viggo Mortensen (Tohle je náš svět, Zelená kniha) v hlavní roli svého režijního debutu inspirovaného vlastním dětstvím a dospíváním. Liberální John žije ve slunné Kalifornii obklopen milující rodinou, daleko od provinčních hodnot tvrdého a homofobního otce (Lance Henriksen). Ve chvíli, kdy se u otce projeví příznaky stařecké demence, cítí John povinnost překonat křivdy minulosti a postarat se o něho. Upřímné drama o odpuštění, zodpovědnosti a křehkosti rodinných vztahů, které zazářilo ve výběrech MFF Cannes, Toronta nebo Sundance nám připomene, že říct si to nejdůležitější je potřeba včas.

    Aerofilms

    Kritika Kateřiny Hejnarové vyšla v časopise Cinepur 8/2021.

  • Sedimenty diagnózy wellness

    Začalo to jako hledání možností kolektivní tvorby textu. Když mohou být společným dílem obrazy, filmy nebo sochy, tak proč ne prozaické dílo? Jak to, že se tu stále drží kult osamělého tvůrce- génia a jak to celé jde dohromady s takovými fenomény jako je ghostwritng nebo funfiction?

    Roční spolupráce s kolektivem ateliéru Intermédií na brněnské FAVU naplněná hledáním strategií společného psaní vrcholila ve třech večerech synchronního čtení v HaDivadle a následné přípravě textu k publikaci v koedici vydavatelství Host a FAVU.

    https://www.hostbrno.cz/sedimenty-diagnozy-wellness/

    https://www.hadivadlo.cz/hra/sedimenty-diagnozy-wellness/

    Bernardeta Babáková

  • Podcast Pot a uhelný prach

    S podcasty se roztrhnul pytel. Období pandemie, kdy se svět přesunul mnohem víc do světa “online” tomu ještě nahrál. Podcasty teď kromě influencerů a radioamaterů  vytváří  také učitelé na školách i univerzitách, či umělecké instituce (od divadel přes galerie až po časopisy a nakladatelství).

    Nezahálelo ani klimatické hnutí Limity jsme my!

    Trhlinu, podcast “vzpurnosti a tvoření” spustilo už v roce 2020. O osm dílů, které nesou podtitul Pot a uhelný prach, jsme ji minulé léto rozšířili společně s Marikou Volfovou a Mikulášem Černíkem. Během jarní vlny pandemie, kdy jsme si bolestněji než kdy dřív uvědomovali, jak nám chybí sdružování, dobrovolnická činnosti a taky protestní a symbolické akce, jsme se rozhodli zavzpomínat na všechny události spojené s bojem proti změnám klimatu prostřednictvím reportáží ze spřízněných médií, které doplnily tematické rozhovory o formativním potenciálu přímé zkušenosti, o strategiích fungování klimatického hnutí nebo o zkušenostech německých a polských environmentálních aktivistů.

    Podcast můžete vyslechnout TADY.

    Bernardeta Babáková

  • Jan Rec: Mstivá kantiléna

    Mstivá kantiléna, cyklus o dvanácti zpěvech, poprvé vyšla roku 1898. Pár měsíců na to její autor, český dekadent, výtvarník, sokol a představitel symbolistického proudu umírá teprve třiadvacetiletý, nemocný tuberkulózou. Básnický pořad Jana Rece o Karlu Hlaváčkovi byl vysílán v pořadu Zelný rynk Českého rozhlasu Brno.

    Objevil jsem ji kdysi dávno v jedné Nezvalově knize o básnických směrech 20. století. Tehdy jsem studoval na gymplu a vybíral jsem si text pro svůj výstup ve školní recitační soutěži. Byl to špatný gympl, i ta soutěž byla špatná a můj výkon byl dokonce otřesný; vzpomínám si, že jsem tehdy ve školní kapli čišel patosem, k tomu jsem zapaloval sirky a házel je kolem. Text mě mimořádně okouzlil a pohltil, ale pochopitelně jsem mu tenkrát ani trochu nerozuměl. Trvalo mnoho let, než jsem proniknul ke smyslu těch nepoddajných slov. Koupil jsem si v antikvariátu malou brožuru Hlaváčkových básní a čas od času jsem si náhodně přečetl některý z kantilénních zpěvů – a pak jsem se jako malé dítě radoval z toho, že jsem zase pochopil a odhalil něco, co přede mnou doposud zůstávalo skryto – a že tam toho Hlaváček poschovával!

    Jan Rec; ČRo Brno

    Poetické vyprávění o střetu odlišných pravd a těch, kdo ty své zaslepeně následují poslouchejte ZDE.

  • Eva Pospíšilová & Klára Pospíšilová: Pátá minuta je o nás

    17. prosince 2020 vychází kniha Pátá minuta je o nás, román o lásce dvou kluků a vydařený literání debut absolventky ateliéru RTDS Evy Pospíšilové a její partnerky Kláry Pospíšilové. Příběh z žánru LGBT, ale také citlivé vyprávění o těžkostech dospívání ve stínu rodinné tragédie, pod tlakem z očekávání blízkých i vlastní úzkosti vznikal na pokračování na webu autorek https://szabi.cz/ , nyní jej vydává nakladatelství Větrné mlýny.

    Dva kluci, které spojuje moře. Jeden ho nenávidí a druhý miluje. Dva různé světy, které se prolnou, a je to láska na první… ránu pěstí!

    Ethan má rád vysoké budovy, lezení na staré balkóny, šplhání na místa, odkud je vidět celý svět. V moře nemá důvěru, protože v něm něco důležitého ztratil. Dost možná by se s tím dokázal vyrovnat snáz, kdyby tu nebyla matka, která volá uprostřed noci, otec, který nemá tušení, jak s ním mluvit, a jedny zavřené dveře, kterým se Ethan obloukem vyhýbá.

    Kai moře miluje. Plave k bójce, ačkoli slíbil, že už to neudělá, noří se do vody a počítá. Hledá svůj osobní rekord. Je to o tolik lepší, než se hnát v plaveckém bazénu za vítězstvím, než házet na basketbalovém hřišti na koš, než se usmívat a předstírat, že je někdo jiný. Tihle kluci se navzdory okolnostem sblíží, najdou smysl v půlnočních debatách a v bezcílném potulování městem. Potom se ale úplnou náhodou ocitnou na opačné straně basketbalového hřiště, kde musí odehrát veledůležitý zápas. Zápas o všechno.

    Větrné mlýny, oficiální anotace

  • Masterclass režiséra Ivana Ostrochovského: Služebníci

    6. listopadu 2020 proběhla v ateliéru RTDS masterclass režiséra Ivana Ostrochovského, jejímž tématem byl vývoj jeho filmu Služebníci.

    Píše se rok 1980. Michal a Juraj jsou dva studenti bohoslovecké fakulty v totalitním Československu. Jejich učitelé ze strachu před zrušením kněžského semináře vychovávají bohoslovce do podoby vyhovující komunistické straně. Každý z mladých seminaristů se musí rozhodnout, zda podlehne pokušení a zvolí si snazší cestu kolaborace, nebo si zachová svoji víru a stane se předmětem nátlaku Státní bezpečnosti.

    Aerofilms

    Ivan Ostrochovský (1972, Žilina) je absolvent katedry audiovizuálních studií a dokumentární tvorby na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě. Je autorem dokumentárních filmů Menšie zlo (2004) či Ilja (2009). Podílel se rovněž na filmu Sametoví teroristé (2013), který získal cenu FEDEORA na MFF Karlovy Vary a následně čtenářskou cenu deníku Tagesspiegel na festivalu Berlinale. Jeho celovečerním dramatickým debutem je film Koza (2015). Jako producent stojí za filmem Nina (2017), oceněném na IFF Varšava, a dále Až do města Aš (2012), Domestik (2018) a Punk je hned! (2019).