Obsáhlý rozhovor s významným pedagogem ateliéru, prof. Mgr. Janem Gogolou starším byl vysílán v cyklu ČRo Vltava Osudy během září 2019. Poslouchejte ZDE.
Později přešel Gogola na místo dramaturga ve Filmovém studiu Gottwaldov, kde se seznámil mj. se dvěma génii – Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem. Ze zlínských filmů, které dramaturgoval, si zamiloval film spisovatele a scenáristy Jiřího Jilíka Pětka s hvězdičkou (1985). Když jednoho dne přijeli do města Jiří Křižan a Zdenek Sirový, Gogolův život to velmi ovlivnilo. Stal se pak Křižanovým dvorním dramaturgem, mj. jeho filmu Je třeba zabít Sekala (1998). „Jura byl autor, který velice nerad opravoval a přepisoval, neměl rád tzv. stránkovou dramaturgii. Občas jsme se pěkně hádali,“ usmívá se Gogola. Mezitím se ale dramaturgicky podílel i na filmu Tomáše Vorla Kouř (1990), jenž je podle něj „křečovitou, hysterickou reflexí té doby, která je absolutně přesná.“ Nejvhodnější žánr pro vyjádření doby, ve které žijeme, je groteska, soudí Gogola.
Letos zcela poprvé se na festivalu rozhlasové tvorby Bohemia Prix Radio objevila kategorie Multimedia. Tento krok se zdá být logickým a nezbytným, vzhledem k mnoha důvodům, jako je přechod nově vznikající hudby, původní audio tvorby ale i klasických rozhlasových stanic na internet a hledání nových forem, jak provázat hudbu a mluvené slovo s nově vznikajícími platformami. Není ani možné ignorovat nové ateliéry na uměleckých školách a vznikající obory na fakultách, jejich studenty a absolventy, které se multimediální a intermediální problematice věnují, ať už ve svých teoretických nebo uměleckých počinech.
Do prvního ročníku v této kategorii se přihlásilo deset projektů, odborná porota vybrala sedm děl, které jsme jako členi studentské poroty dopředu analyzovali a vybírali z nich jediného vítěze. Studentská porota fungovala paralelně s festivalovou porotou, kterou tvořil Bohuslav Stránský, Dita Malečková, Filip Rožánek, Matěj Hájek, Petr Uchytil a Vladimír 518. Výběr těchto porotců byl zřejmě v gesci organizátorů Bohemia Prix Radio a v průběhu poslechového dne byli všichni porotci a jediná porotkyně, která se také ujala role moderátorky, představení a s nimi i jejich vztah k rozhlasové tvorbě a orientace na poli multimédií. Šest porotců odráželo různé pojetí multimédií; od filozofické a umělecké teoretičky, přes lektora digitálních komunikací (Filip Rožánek), odborníka v oblastí marketingu, komunikace a obchodu rádiového vysílání (Petr Uchytil), až po umělce a autory využívající pro svoji tvorbu různé platformy (Vladimír 518, Bohuslav Stránský, Matěj Hájek). Naše studentská porota byla tříčlenná a spolu se mnou ji tvořili ještě student a studentka žurnalistiky z Univerzity Palackého v Olomouci, oba měli blízký vztah k rozhlasu a rozhlasové tvorbě. Osobní setkání proběhlo ale až v poslechový den, 4. dubna v olomouckém Konviktu. Do té doby jsme s kolegy komunikovali přes nejrůznější platformy (jako messenger, mail, telefon, sms), abychom se přidrželi nových médií a jejich různorodosti.
Při hodnocení pro nás byly nejdůležitější tyto faktory: interaktivnost, novost, originalita, téma, nový přístup, jiný pohled.
Virtuální prohlídky ateliérů českých výtvarníků
První projekt, který jsme hodnotili, byl seriál virtuálních prohlídek ateliérů českých výtvarných umělců. Původní závěr byl čistě vizuální a vznikl ve spolupráci Redaktory serveru iROZHLAS.cz Hany Mazancové a fotografky Michaely Danelové. Druhá jmenovaná také prezentovala výsledek jejich společného úsilí během poslechového dne. Pomocí 360 stupňové kamery vytvořily sérii virtuálních prohlídek ateliérů především pražských výtvarníků. Při návštěvách vznikaly i audio dokumenty, ve kterých tvůrci jen tak hovoří o sobě, své práci a všedních věcech, či se vyjadřují k místům, ve kterých tvoří, k jejich atmosféře a historii, či Ať už je to nově objevená Pragovka nebo ložnice ve vlastním bytě, či maličký pokojík v suterénu. Ačkoliv se jednalo o dobře odvedenou práci, nemohla jsem při hodnocení zmínit podobnost se seriálem Ateliéry, který vychází v kulturním čtvrtletníku Revolver Revue a který se dlouhodobě věnuje dokumentaci ateliérů nejrůznějších českých výtvarných umělců. Kromě fotografií prostorů i rozpracovaných děl vychází v RR také rozhovor, či spíš odpovědník na stále stejné otázky, které výtvarníci zodpovídají. Kromě neoriginality se studentská i festivalová porota pozastavila nad dramaturgií, která vlastně nebyla. Redaktorka a fotografka jednoduše vybraly pro ně zajímavé autory (nutno zmínit, že se jednalo o mnohé tvůrce v médiích exponované, jako K. Kintera nebo Pasta Oner) a v jeden moment se akci rozhodli stopnout, protože, jak uvedla Danelová by mohly pokračovat do nekonečna.
Virtuální fotografický seriál serveru iRozhlas a fotografky Michaely Danelové:
Dalším českým vybraným soutěžícím byla hudební streamovací služba Youradio. Tento projekt se představil především jako první ryze česká služba tohoto typu. Tvrzení o svých kvalitách podporovali autoři projektu počtem registrovaných uživatelů nebo umístěním se v anketě Mobilní aplikace roku. Dále zdůrazňovali, že mají velký počet uživatelů ve věku 35 let a více. Při prvním pohledu jsme se ale museli otázat, jaký je rozdíl mezi Youradiem a aplikací Spotify? Odpovědi se nám nezdáli příliš přesvědčivé; na první pohled je zřejmá grafická odlišnost, obhájci projektu také poukazovali na fakt, že od roku 2018 se v jejich službách vyskytuje i zpravodajství a mluvené slovo. Navíc zaměstnávají hudební dramaturgy, kteří se snaží vytvářet playlisty na míru, zatímco Spotify jen generuje žánrově spřízněnou hudbu. Zdůraznili též, že data poslechovosti a oblíbenosti používají k dalším poznatkům, jako zjištění, zda je nějaká hudební skladba již ohraná nebo ne. Nic z těchto argumentů ale nepřesvědčilo ani nás, ani naše kolegy z festivalové poroty. Projekt bylo možné označit za další, co se svezl na úspěchu streamování hudby. Avšak představení Youradia na festivalu Bohemia Prix Radio podpořilo diskuzi nad důležitostí uživatelské přístupnosti různých internetových verzí rádiového vysílání, nad problematikou autorských práv, dostupnosti hudby, ochrany hudebníků a fungování nahrávacích společností.
Mezi další české projekty se zařadil i Týdeník Respekt se svým tištěným časopisem v audioverzi. Pro své předplatitele nabízí časopis Respekt nově audioverzi vybraných článků. Ačkoliv je v Česku prvním tištěným médiem, které přichází s touto službou, není to zcela nová myšlenka. Inspiraci hledali v zahraničí. Na audioverzi načítaných článků je jistě pozitivní, že jsou teď dostupné pro zrakově postižené nebo pro ty, kterým dlouhodobě či přechodně (senioři, lidé nemocní a po úrazu) způsobuje četba obtíže. Na druhou stranu podmínkou zůstává, že posluchač musí být předplatitelem, a navíc nejsou k dispozici všechny články. Ačkoliv se v Respektu řídí heslem nezjednodušujme psaní, zjednodušme cestu ke čtení, je bez pochyby, že se záměr napsat článek tak, aby mohl být natočen i v audioverzi, nutně promítne do jeho obsahu. Dlouhé a komplikované texty s rozkošatělými souvětími jistě nejsou vhodné pro natočení a lenivý čtenář se proto nestane informovanějším posluchačem.
Posledním tuzemským příspěvkem v kategorii Nová média byl Projekt ´68. Jako autor projektu byl uveden Ondřej Suchan, ale jak nám vysvětlili prezentující, práce se rozdělila mezi tvůrčí týmy a tematické skupiny. Celoroční akce České rozhlasu se snažil zasáhnout do mnoha oblastí, oslovit co nejširší publikum. V jejím rámci proběhly koncerty, konference, výstavy, vznikly samostatné stránky věnující se roku 1968. Pracovníci rozhlasu přinesli mnoho archivního materiálu, reportáží, dokumentů, zorganizovali nejrůznější vzpomínkové akce, které zahrnovaly například výstavu fotografií od posluchačů, vytvoření multimediální mobilní hry i simulátor virtuální reality, který nabízel různé úhly pohledu na jediný okamžik okupace; vjezd sovětského tanku na náměstí plné demonstrujících lidí. Tvůrci prezentující projekt upozorňovali hlavně na úspěšné zapojení velkého množství lidí, nejen příznivců Českého rozhlasu. Doprovodný projekt putoval i po regionech a nesoustředil se hlavně na Prahu (ačkoliv největší vzpomínková akce se konala na Václavském náměstí). Některé nápady jsme ocenili; třeba zapojení posluchačů do vytváření fotografické výstavy i mapování společensko-kulturního prostředí tehdejší doby nebo podrobná práce s archivy. Český rozhlas se touto akcí přihlásil k odkazu Československého rozhlasu, který hrál při okupaci klíčovou roli. Na druhou stranu se projekt nepřišel s žádným novým pohledem, s něčím osvěžujícím, nepřehodnotil společenský diskurz ani nedal prostor pro ostatní historické události tehdy paralelně probíhající nejen Evropě. Pohled tvůrců byl velmi centralizovaný na Československo, dokonce snad můžeme zmínit, že Slovensko ve vzpomínkových akcích nemělo příliš mnoho prostoru.
Projekt ´68 si přes některé výtky odnesl 3. místo ze soutěžní kategorie Nová média.
Projekt ’68 věnovaný srpnové okupaci Československa:
V kategorii Nová média se představili i tři zahraniční finalisté. Prvním z nich byl projekt Living with the Gods z produkce BBC Radio 4. Rozhlasová stanice společně s Britským muzeem zpracovala esenciální náboženské příběhy díky jednotlivým předmětům, které má muzeum ve svých sbírkách. Jednalo se například o sošky, oblečení, obrazy a další objekty. Vznikly krátké animované filmy, které v sobě snoubí poznatky z historie, etnografie, antropologie a oslovit diváka se snaží krátkým metaforickým příběhem. BBC Radio 4 vytvořilo vlastní webové stránky, na kterých jsou umístěny filmy, rozhovory s historiky, etnografy a archeology ale také fotografie objektů, které stály na začátku každého animovaného příběhu. Projekt BBC ocenila porota zvláštní cenou, když se na první tři příčky nedostal. Mezi soutěžícími se vtipkovalo o tom, že nemá cenu se snažit něco představit, pokud už vystoupila BBC se svým projektem. Oceňovali jsme, že nešlo o výklad jednotlivých náboženství, či úvod do religionistiky. Dnešní doba nepřeje osobním natož pak masovým projevům religiozity, víra a náboženské přesvědčení se vytrácí z našeho povědomí, ačkoliv mnoho staletí zásadně formovalo pohled na svět každého jednotlivce. Současně se ale některá náboženství nejsou v našem středoevropském prostředí vítána, natož pochopena. Living with the Gods opět ukazuje na význam náboženství a na to, že bylo zcela přirozené s Bohem či Bohy žít.
Chronicles of Shared Place, příběh opuštěného kláštera a lidské sounáležitosti
Chronicles of Shared Place je multimediální projekt RT Suisse Romande, frankofonní rozhlasové a televizní švýcarské stanice. Oblíbená švýcarská spisovatelka napsala knihu o pohádkovém příběhu francouzského milionáře, který se kvůli své nemoci rozhodl majetek použít na uskutečnění svého snu a proměnil starý klášter v místo, kde spolu s ním žijí bývalí vězni, pařížští bezdomovci, penzoinované elity z okolí kláštera a také poskytuje azyl poutníkům do Compostely. Na základě této knihy vznikl dvouhodinový rozhlasový dokument, interaktivní webové stránky, či fotografická reportáž. Tento projekt získal druhé místo v kategorii Nová média. Jako nápaditě vybudované byly posouzeny imerzní webové stránky, které nenásilně předávají atmosféru místa. Místo je ústředním motivem, od něj se odvíjí seznámení s jednotlivými obyvateli, jejich životními osudy nebo i s historií kláštera, který se proměnil do místa sounáležitosti. Oceněno bylo i téma projektu; snaha o společné sdílení a život v otevřené komunitě s lidmi napříč společností. Dokument a celý projekt velmi dobře mapuje, že to je možné.
Tento projekt získal 2. místo v kategorii Nová média.
Posledním finalistou byl projekt nazvaný The Industry, který vznikl v produkci nizozemské Submarine Channel. Průmyslem z názvu je průmysl drogový, kterým je Nizozemí snad až nechvalně proslulé. Projekt vznikl v anglické i v nizozemské jazykové verzi. Jedná se o interaktivní dokument. Divák/posluchač se k němu dostane na interaktivním internetovém serveru. Stránky s ním komunikují a v první fázi mu nabídnou, jak by se chtěl do Nizozemí dostat. Ke každému dopravnímu prostředku se váže jiný způsob přepravy a pašování drog. Na mapě Nizozemí pak stejně jako v jiných geografických aplikacích můžeme donekonečna prohlížet jednotlivé body na mapě, ke kterým se váží popisky výhradně související s drogovým průmyslem. Putujeme-li k jednotlivostem, můžeme najít a přehrát příběhy uživatelů, dealerů, převozníků, zobrazí se nám i autentické prostředí, doplněné o další informace, jako je zvuk ventilátorů v pěstírně marihuany nebo hudba na večírku, kam zavítal dealer. Projekt The Industry ale není nějak fanzinem. Neposkytuje doporučení, není to fanouškovská stránka. Ponechává si objektivizující odstup. Přesto se porotci Mirka Dujina museli zeptat, jaké to pro něj bylo z hlediska vlastního etického nastavení, jestli například neusnadnil práci policii a další represivním složkám. Vladimír 518 byl ještě osobnější a své dotazy mířil přímo ke zkušenosti spoluautora interaktivního dokumentu s omamnými látkami. Na první otázku Dujin reagoval tak, že vše ponechali anonymizované a očištěné od důkazů, spoustu informací bylo navíc sebráno a zkompletováno z tisku a zpravodajských webů. Na druhou otázku reagoval tak, že zkusil pouze marihuanu a není fanouškem jiných substancí. Projekt se dočkal ocenění od studentské poroty a získal první místo v kategorii Nová média. Naše porotní sekce cenila především design, grafiku, interaktivnost a také téma a jeho zpracování. Návykové látky jsou stále do jisté míry tabu. Nejen v oblasti užívání drog a problematice závislosti na nich, ale i v oblasti výroby a distribuce. Dokument odhaluje šedou zóny, ve které se pohybuje neuvěřitelné množství lidí napříč společností, bez toho aby je odsuzoval nebo moralizoval.
Tento projekt získal 1. místo v kategorii Nová média.
Ve dnech 26. 4. a 17. 5. proběhl workshop absolventky ateliéru RTDS Ivety Novotné spojující v sobě historicko-teoretickou přednášku o tomto rozhlasovém žánru a následnou tvůrčí dílnu, v níž vzniklá hra byla odvysílána v pořadu ČRo Brno Zelný rynk.
Žánr senzační rozhlasové hry vznikl už v počátcích rozhlasového vysílání, do velké míry se podílel na vzniku nových žánrů a zejména pak spoluvytvářel představu o fungování, náplni a možnostech auditivního média. Vlivem změn ve společnosti, zkušenosti posluchačů, vývoji technologií a „přeorientování“ zájmu posluchačů na jiné atraktivnější žánry senzační rozhlasová hra jako taková téměř zanikla, přestože nabízí autorům obrovský potenciál, který přímo volá po využití v auditivním médiu. Cílem těchto dvou workshopů je seznámit studenty s historií a současností tohoto žánru a otevřít jim nové možnosti dramatického vyjádření v rozhlase.
Mladí lidé často střídají vysoké školy, někdy je ani nedostudují. S tímto fenoménem se potýkám téměř každý den, a to nejen při výběru studijního oboru. Dokážu strávit půl hodiny třeba jen při výběru limonády v supermarketu. Začal jsem o tom diskutovat s trojicí mladých respondentů – Jakubem Ruschkou, Martinem Novákem a Eliškou Hájkovou – a nakonec dospěl až k analýze toho, co jsou tužby a možnosti života člověka mé generace – mileniála.
Vladimír Mareček; ČRo Vltava
Rozhlasový dokument Vladimíra Marečka – mapování vnitřních krajin generace Y, oceněný hlavní cenou studentské poroty Prix Bohemia Radio, poslouchejte ZDE.
19. března 2019 se uskutečnila přednáška Přemysla Hniličky reflektující hereckou tvorbu Karla Högera, doprovázená vzácnými archivními nahrávkami.
Portrét českého herce Karla Högera (1909–1977), který se celoživotně věnoval rozhlasovému herectví také v literárních reflexích. Přednáška nabízí vhled do přemýšlení o herectví a soubor raritních zvukových ukázek z 30.–70. let, nejen z Archivu Českého rozhlasu, ale i ze soukromého archivu K. Högera.
Mgr. Přemysl Hnilička, absolvent oboru Teorie a dějiny divadla na FF MU, je odborník na historii mluveného slova v Českém, resp. Československém rozhlase. Spoluzaložil a spravuje obsáhlou webovou databázi údajů o pořadech mluveného slova s názvem „Panáček v říši mluveného slova“ (mluveny.panacek.com, zal. 2005, více než 61000 záznamů). Pravidelně přispívá do Týdeníku Rozhlas, kam píše mj. seriál „Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou“. Přednáší o rozhlasové tvorbě (UK,UP Olomouc) a výklad doplňuje zvukovými ukázkami ze svého bohatého archivu.
12. března 2019 proběhla v ateliéru RTDS přednáška Mgr. Přemysla Hniličky zabývající se tvůrčími postupy rozhlasového režiséra Jiřího Horčičky a funkci vypravěče v jeho inscenacích doprovázená unikátními ukázkami z Horčičkovy tvorby.
Vážení kolegové, vážení studenti,
srdečně Vás zveme na přednášky Mgr. Přemysla Hniličky o rozhlasové režii a rozhlasovém herectví, které se uskuteční dvě následující úterý, tj. 12. 3. a 19. 3. 2019 v čase 17:00-20:00 hod. v uč. č. 408.
Témata přednášek:
12. 3. 17:00 Rozhlasový režisér Jiří Horčička Jiří Horčička (1927–2007), původně rozhlasový dětský herec, se stal prvním představitelem české moderní rozhlasové režie. Jeho nastudování Čapkovy Války s Mloky (1958) znamenalo zásadní průlom v inscenační tradici socialistického rozhlasu a jeho následná tvorba v 60. letech proslavila „českou režijní školu“ po celé Evropě. V přednášce se budeme věnovat jeho tvůrčím postupům a funkci vypravěče v jeho inscenacích. Doprovozeno množstvím unikátních ukázek.
19. 3., 17:00 Karel Höger – rozhlasový herec Portrét českého herce Karla Högera (1909–1977), který se celoživotně věnoval rozhlasovému herectví také v literárních reflexích. Přednáška nabízí vhled do přemýšlení o herectví a soubor raritních zvukových ukázek z 30.–70. let, nejen z Archivu Českého rozhlasu, ale i ze soukromého archivu K. Högera.
V zimním semestru 2019 se uskuteční další dvě přednášky (věnované tvorbě režisérů Josefa Červinky a Josefa Henkeho).
Mgr. Přemysl Hnilička, absolvent oboru Teorie a dějiny divadla na FF MU, je odborník na historii mluveného slova v Českém, resp. Československém rozhlase. Spoluzaložil a spravuje obsáhlou webovou databázi údajů o pořadech mluveného slova s názvem „Panáček v říši mluveného slova“ (mluveny.panacek.com, zal. 2005, více než 61000 záznamů). Pravidelně přispívá do Týdeníku Rozhlas, kam píše mj. seriál „Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou“. Přednáší o rozhlasové tvorbě (UK, UP Olomouc) a výklad doplňuje zvukovými ukázkami ze svého bohatého archivu.
Můj strýc strávil po všelijakých vězeních různě dlouhou dobu, v souhrnu však podstatnou část života, během níž se mu narodily postupně tři děti. Jenže strýc přece není jenom loupežník, trestanec a recidivista. Je taky výborný bavič se smyslem pro humor, jaký u nikoho jiného neznám, po kapsách nosí tuny historek. Dokáže vyprávět o každé historické události, ovládá několik jazyků. Umí si poradit v každé situaci a téměř vždycky jsem se na něj mohla s čímkoli obrátit. Brával mě na hory a na výlety, při křtu byl můj kmotr a držel mě v bíle zavinovačce s kanýry. Voláme si a píšeme o důležitých věcech a ráda bych řekla, že tu byl vždycky pro nás. Pravda je ale taková, že nebyl. Nedokázal se totiž nikdy vypořádat s fungováním v mezích zákona. Meze a hranice jsou zkrátka něco, co mu pravděpodobně vždycky dělalo problém.
Silvie Čechová; Radio Wave
Osobně laděný audiodokument Silvie Čechové o jejím strýci, srdečném baviči, který však zárovň balancuje na hraně zákona, poslouchejte ZDE.
8. února 2019 vedl v ateliéru RTDS workshop scenárista Štěpán Hulík věnovaný vývoji filmového námětu.
Štěpán Hulík (* 1984) je filmový historik a scenárista. Vystudoval filmovou vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Rozšířenou verzi své diplomové práce z filmové vědy o počátcích normalizace ve filmovém studiu Barrandov vydal pod názvem Kinematografie zapomnění (2011). Za knihu získal Magnesii Literu pro objev roku a zvláštní cenu poroty cen Českého filmového a televizního svazu FITES. Normalizaci v českém filmu se také věnuje televizní cyklus Těžká léta československého filmu (2013), na kterém Hulík spolupracoval.
Jako scenárista debutoval trojdílným televizním filmem Hořící keř (2013), za tuto minisérii obdržel Českého lva za nejlepší scénář, Cenu české filmové kritiky 2013 za nejlepší scénář, Cenu RWE pro objev roku a Cenu Václava Havla Českého filmového a televizního svazu FITES. Napsal scénář k seriálu HBO Pustina (2016). Spolupracuje také s festivaly Letní filmová škola a Festival nad řekou.
Slovenský scenárista a režisér Martin Šulík (známý např. pro svůj film Zahrada, 1995, oceněný Českými lvi a na festivalu KVIFF) přijal pozvání do ateliéru RTDS, kde 7. prosince 2018 vedl masterclass zabývající se jeho snímkem Cigán.
9. listopadu 2018 vedla doktorandka ateliéru RTDS MgA. Jana Ondrušová workshop zaměřený na tvorbu scenáristy Ladislava Grosmana.
Ladislav Grosman: Dva prípady filmovej adaptácie
Doktorandka Jana Ondrušová predstaví svoj výskum zameraný na scenáristický rozmer tvorivej osobnosti Ladislava Grosmana, autora Obchodu na korze. Skúma umelecký potenciál literárnych scenárov, nájdených v Grosmanovej pozostalosti, ktoré sa nikdy nedočkali adekvátneho filmového spracovania. V rámci workshopu demonštruje na dvoch konkrétnych príkladoch tvorivý proces adaptácie, od východiskovej literárnej predlohy cez scenár až po audiovizuálne dielo, s dôrazom na to, akú dôležitú úlohu zohráva pochopenie autorského zámeru pri výslednej kvalite diela.
V rámci workshopu budou představeny ukázky Grosmanových originálních scénářů, literárních předloh, realizovaných filmových fragmentů – materiály běžně nedostupné veřejnosti.